Meditatioun In Wyntir - Meditatioun In Wyntir
Meditatioun In Wyntir je kontemplativní báseň v Skoti podle William Dunbar (narozen 1459 nebo 1460).[1]
V práci Dunbar popisuje, jak Winter snižuje náladu. Zatímco sužovaný melancholie a nespavost, nerozhodně medituje o zmařených ctižádostech, stárnutí a smrtelnosti, díky nimž se stal deprimovaný. Blížící se konec zimy mu obnovuje pocit naděje.
Zdá se, že báseň je inspirována Dunbarovou osobní zkušeností; jeho krátký odkaz na nespokojenost se životem „do tohoto soudu“ lze vykládat jako odkaz na královský dvůr v Král Jakub IV.
Text je zachován v souboru Maitland Folio rukopis.[1]
Synopse
Meditatioun In Wyntir je složen v střízlivém, promyšleném stylu v deseti slokách po pěti řádcích. Začíná popisem sezóny a depresivním účinkem počasí a prodlužujících se nocí. Básník nemohu najít potěšení v písních, poezii nebo divadelních hrách.
- Do své dirky a drublie dayis,
- Quhone sabill všechny hevin arrayis,
- S mystie vapouris, cluddis a skyis,
- Příroda mě kuráže popírat,
- Sangis, ballattis a playis.
- Quhone, že nycht dois lenthin houris,
- S větrem, s haillem a vlnitými schouris,
- Můj pane duch číhat na schoir,
- Můj účes pro langour dois forloir,
- Pro laik symmer s jeho flouris.[2]
Trpí nespavostí a „těžkými myšlenkami“, které ji doprovázejí, jeho mysl je znepokojená.
- Chodím, otáčím se, spí, nechám nocht,
- Trápím se s havie thocht,
- 'jeho warld all ovir I cast about,
- A ay mair jsem v dout,
- Mair, že já remeid mít socht.[2]
Navštěvují ho čtyři personifikace, které mu nabízejí protichůdné rady. „Zoufalství“ mu říká, že musí najít spolehlivé živobytí nebo čelit nešťastnému a obtížnému životu.
- Testuji na everie syde,
- Despair sayis ay, V tyme provyde,
- A získejte leha,
- Nebo s problémy s pískem a mischeif,
- Tisíc sall do této soudní propasti.[2]
„Trpělivost“ nesouhlasí a naléhá na básníka, aby byl stabilní a doufal, že se jeho štěstí změní. „Fortuneův“ hněv nelze uklidnit rozumem, dodává.
- Než řekne Patience, nebuď naštvaný,
- Hald Hoip a Treuthe v půstu,
- A lat Fortoun wirk furthe hir rage,
- Quhome, které žádný rasoun nemůže uklidnit,
- Quhill, ten hir sklo být běh a minulost.[2]
„Obezřetnost“ ho pak obviňuje z nedůslednosti jeho cílů. Lpí na věcech, které nemohou vydržet. „Má sklon k jinému místu“ a „každý den cestuje“.
- A Prudence in my eir sayis ay,
- Quhy wald thow hald that will away?
- Nebo craif že thow nemusí mít žádný prostor,
- Tisíce lidí inklinují k dalšímu místu,
- Den, kdy bude everie den.[2]
„Věk“, výjimečně přátelsky, zve básníka, aby ho vzal za ruku, a pak mu připomene, že bude nakonec muset „odpovídat“ na svůj život.
- A než sayis Age, My freind, cum neir,
- A nebudu divný, žádám tě,
- Cum, brodir, za ruku mě tak,
- Vzpomeňte si na to, jak to děláte,
- Ze všech těchto věcí utratit dědice.[2]
Smrt otevře své brány a otevřeně řekne: „Skrz to budeš dodržovat“ a dodá: „Skloníš se pod tímto překladem, není jiné cesty“.
- Syne Deid castis upe jeho yettis wyd,
- Říká Thir oppin sall the Abyd,
- I když to nikdy nebylo tlusté,
- Undir to lyntall sall thow lowt,
- Thair je úplně jiný než besyde.[2]
Žádné potěšení nemůže zastavit básníka, aby se zabýval jeho nešťastnými myšlenkami.
- Na konec toho celý den ospávám
- Žádné zlato dovnitř kist ani wyne v kravině,
- Žádné ladeis bewtie ani luiffis blys,
- Nech mě si na to vzpomenout,
- Jak hloupý, že jsem kdy dyn nebo zasít.[2]
Pouze zkrácení nocí začíná obnovovat jeho štěstí. Touží po příchodu léta.
- Yit quhone the nycht begynnis to schort,
- Je to moje spreit sum pairt confort,
- Thochtova útlaku s schowrisem
- Cum, lustie Symmer s thi flowris,
- Abych mohl vydat souhrnnou zprávu.[2]