Maurice Boucher - Maurice Boucher

Maurice Boucher
narozený (1953-06-21) 21. června 1953 (věk 67)
Causapscal, Quebec, Kanada
Ostatní jménaMaminka
obsazeníBývalý předseda Pekelní andělé ' Montreal kapitola
Trestní stavUvězněn
Děti2
Trestní obviněníPokus o vraždu a dva počty vražd prvního stupně
TrestDoživotí, s možností podmínečného propuštění po dobu nejméně 25 let

Maurice Boucher (narozený 21. června 1953) je kanadský usvědčený vrah, renomovaný obchodník s drogami a psaný motorkář - bývalý prezident Pekelní andělé ' Montreal kapitola.[1] Boucher vedl Montreal's Hells Angels proti soupeři Rock Machine motorkářský gang během Válka v Quebecu (francouzština: Guerre des motards au Québec ) 1994 až 2002 v Quebec, Kanada. V roce 2002 byl Boucher usvědčen z objednání vražd dvou quebeckých vězeňských důstojníků ve snaze destabilizovat systém quebeckého soudnictví a v současné době si odpykává tři doživotní tresty v kanadském vězení. Má jednu známou dceru Alexandru Boucherovou a syna Francise Bouchera.[2][3]

Časný život

Narozen v Causapscal, Quebec, Kanada, byl vychován v chudobě v USA Hochelaga-Maisonneuve městská část města Montreal, kam se jeho rodina přestěhovala, když mu byly dva roky.[4] Boucher měl sedm sourozenců a jeho otec pracoval jako stavební dělník, zatímco jeho matka zůstávala doma, aby vychovávala jejich osm dětí.[4] Boucherův otec byl alkoholik, který často bil svou ženu a děti, a jeho matka byla v dětství popisována jako hlavní zdroj lásky.[5] V šedesátých až sedmdesátých letech dominoval ve stavebním průmyslu v Quebecu šéf odborů propojený s mafií André „Dédé“ Desjardins, známý jako le roi de la konstrukce ("král stavby"), který provozoval Conseil des métiers de la construction unie celkem brutálně.[6] Svět, který Boucher vyrostl, byl svět, kde bylo násilí běžné a kde byla korupce přijímána jako normální. Boucherovy zprávy ze školy ho popisují jako lhostejného studenta a v 9. ročníku opustil školu, aby pracoval na drobných úkolech.[5] V dubnu 1973 spáchal 19letý Boucher svůj první známý zločin, když ukradl 200 dolarů z a dépanneur.[7] V červenci 1974 dostal Boucher certifikát, který mu umožnil pracovat ve stavebnictví, ale kvůli problémům způsobeným jeho nadměrným pitím alkoholu a užíváním drog vydržel jen týden před propuštěním.[5]

Nešťastný ze svého příjmu a zoufalý v podpoře svého drogového návyku se obrátil k trestné činnosti. Na podzim roku 1974 byl zatčen na tři přestávky a vstupy a ve vězení byl téměř šest měsíců.[8] Prvním známým trestným činem, kterého se Boucher dopustil jako dospělý, byl v noci ze dne 5. listopadu 1974, kdy vloupal do obchodu s potravinami v okrese Hochelaga-Maisonneuve a pokusil se ukrást 23 kartonů cigaret, ale policie ho chytila ​​při opuštění obchodu v držení kartonů.[9] Během této doby byla Boucherova přítelkyně Diane Leblanc těhotná. Podle jeho vlastního přiznání byl Boucher závislý na alkoholu a marihuaně a často užíval kokain, amfetaminy, LSD a heroin, ačkoli v únoru 1975 uvedl policejnímu psychologovi Martinovi Pellerinovi, že v září 1974 přestal užívat tvrdé drogy.[10] V únoru 1975 s Boucherem pohovoril Pellerin, který ho popsal jako ambiciózního muže, který chtěl zbohatnout bez práce.[11] Boucher řekl Pellerinovi, že by nejraději sledoval svého otce ve stavebnictví, ale hospodářská recese způsobená arabským ropným šokem v letech 1973–1974 způsobila, že práci bylo těžké najít.[5] Pellerin také popsal Bouchera jako výsledek jeho zneužívajícího dětství jako nedostatek emoční empatie a řekl, že byl velmi chladným srdcem, který považoval násilí za přijatelné chování.[5]

Dne 5. listopadu 1975 se Boucher dopustil ozbrojené loupeže, ale byl chycen a odsouzen k 40 měsícům vězení.[12] Boucher vešel do řeznictví vyzbrojený puškou a ukradl 138,38 $, ale protože použil loupež, soud vynesl přísný trest.[13] V prosinci 1978 byl Boucher a jeho mladší bratr Christian zatčeni za sérii domácích invazí a za zbití majitele jednoho z domů, které okradli.[14] V červenci 1979 získal Boucher práci v továrně na plasty v Montrealu, kde působil čtyři roky, což bylo nejdelší období legitimního zaměstnání v celém jeho životě.[15] V prosinci 1981 byl Boucher znovu obviněn z domácí invaze, ale obvinění bylo zrušeno, když oběť odmítla svědčit proti němu u soudu.[15]

Kolem roku 1982 byl Boucher členem bělošského rasistického motocyklového gangu SS, který sídlil v Pointe-aux-Trembles, na východním cípu ostrova Ostrov Montreal.[15] SS byli skupina mužů dělnického původu, kteří byli silně proti nebílou imigraci a původně se jejich aktivity omezovaly na bití nebílých přistěhovalců, aby se vrátili do svých zemí původu.[15] Členem SS byl Salvatore Cazzetta; ti dva se stali přáteli. Jako vůdci gangu se stali kandidáty na vstup do Hells Angels, když se tento gang rozhodl rozšířit své operace do zbytku Kanady.[16][17] Jedním z členů SS byl jeden Normand „Biff“ Hamel, který měl následovat Bouchera do Hells Angels; byl to Hamel, jehož první odsouzení za obchodování s drogami bylo v roce 1978, kdo zavedl gang SS do obchodu s drogami a tvrdil, že se jedná o výnosnější formu činnosti než mlácení nebílých přistěhovalců, což by však mohlo být zábavné pro ně nevydělal peníze.[18] Až do své vraždy v roce 2000 byl Hamel popisován jako Boucherův hlavní obchodní partner.[18]

Během svého působení v SS Boucher, do té doby nevýrazný drobný zločinec, nejprve projevil charisma a schopnost vést, což později poznamenalo jeho čas v Hells Angels.[19] Jeden z nejkonzistentnějších nepřátel Bouchera, velitel André Bouchard z montrealské policie, který se s Boucherem poprvé setkal v 70. letech, popsal Bouchera během jeho působení v SS: „Byl svalnatý. Byl to bláznivý hajzl. Poslali ho, aby porazil nějakého chlapa. Polovinu času byl ukamenován “.[20] Novinář James Dubro o výrazné subkultuře mimo zákon o cyklistice v Quebecu uvedl: „V Quebecu vždy došlo k většímu násilí. Ve světě motorkářů je to známé jako Red Zone. Vzpomínám si, že zabiják Outlaws mi řekl, že se bojí jít Montreal. “[21]

V rozhovoru popsal velitel Bouchard Bouchera jako muže, který miloval publicitu a vždy se usmíval pro kamery.[22] Bouchard uvedl:

Udělal by to úmyslně, vyšel z pohřebního ústavu, postavil se s deseti nebo dvanácti svými muži, podíval se přímo do kamer a usmál se a zamával. Ale nikdy nemluvil. Protože ti to řeknu upřímně, nemůže dát dvě slova dohromady.[22]

Bouchard však dále řekl, že navzdory tomu, že je pologramotným násilníkem, který má problémy s koherentním mluvením:

Je velmi inteligentní ve způsobu, jakým řídí lidi. Má [...] velmi vysokou kvalitu vedení. Kdyby [byl legitimní], byl by skvělým manažerem pro jakékoli podnikání [...] Vládne strachem. Lidé ho respektují, protože se ho bojí [ne], protože je úctyhodný.[22]

V březnu 1985, a Lennoxville, Quebec kapitola pekelných andělů tušila Laval kapitola plýtvání zisky z drog užíváním příliš velkého množství samotného produktu a odřezáváním drog nové Skotsko kapitola 96 000 $. Kapitola Laval byla pozvána na kapitolu Lennoxville. Když dorazilo pět členů Lavalu, byli přepadeni a zavražděni. O dva měsíce později potápěči lokalizovali rozkládající se těla obětí zabalená ve spacích pytlích a přivázaná k vzpěračským deskám na dně Řeka svatého Vavřince.[16] Co se stalo známým jako Masakr v Lennoxville byla považována za extrémní i pro kriminální podsvětí, a díky tomu měli Quebečtí pekelní andělé pověst. Na Bouchera zapůsobil masakr v Lennoxville, který mu dokázal, že andělé byli na jeho vkus dostatečně nemilosrdní, a kritizoval pouze Réjeana „Zig Zag“ Lessarda, muže za masakrem, že místo toho, aby je zabil, ušetřil tři anděly z kapitoly Laval. .[23] Cazzetta shledala, že přepadení - v podstatě motorkářští „bratři“, kteří zabíjejí své vlastní - je neodpustitelným porušením zakázaného zákoníku. Odmítl Boucherovu nabídku, aby se k němu přidal na vrcholu Quebeckých pekelných andělů, a místo toho založil svůj vlastní menší gang - Rock Machine - se svým bratrem Giovannim v roce 1986.[16] V důsledku masakru Yves "Apache" Trudeau, přední andělský vrah, obrátil korunní důkazy a jeho svědectví poslalo do vězení 39 andělů. Pozdní osmdesátá léta byla obdobím toku andělů v Quebecu a Boucher v řadách velmi rychle rostl.[23] Laurent Viau z kapitoly Laval byl zabit při masakru v Lennoxville, Réjean Lessard z kapitoly Sorel byl odsouzen za vraždu prvního stupně za objednání masakru v Lennoxville a Angelsův národní prezident Michel Langois uprchl do Maroka, aby unikl obviněním z první- stupně vraždy v souvislosti s masakrem v Lennoxville.[23]

Pekelní andělé

V září 1984 Boucher držel pistoli u hlavy 16leté dívky a vyhrožoval, že ji zabije na místě, pokud s ním nebude mít sex, což vedlo k jeho odsouzení za znásilnění.[24] Během svého pobytu ve vězení se Boucherovi podařilo nelegálně získat pojištění v nezaměstnanosti. Až krátce předtím, než měl být propuštěn v lednu 1986, si úředník konečně všiml, že adresa, na kterou byly šeky zasílány, byla vězení. [24] V roce 1986, krátce po ukončení 40měsíčního trestu pro ozbrojené složky sexuální napadení, Boucher se připojil k Hells Angels motocyklový klub v Montrealu a rychle se zvedla přes jeho řady. Dne 1. května 1987 se Boucher stal řádným členem skupiny Hells Angels, pouhé tři dny po vraždě Martina Huneaulta, vůdce konkurenčního gangu zakázaných motorkářů, Death Riders.[25] Obecně se věří, že Boucher zabil Huneault, aby se stal řádným členem kapitoly Angels Montreal, nejstarší a nejprestižnější kapitoly Angel v Kanadě.[25] Huneault sledoval hokejový zápas a popíjel se svou přítelkyní v baru Laval, když do něj někdo vkročil a zastřelil ho třikrát; nikdo z lidí v baru, kteří byli svědky trestného činu, nebyli ochotni dosvědčit, že střelcem byl Boucher.[25] Popis vraha poskytnutý policii se však shodoval s Boucherem.[25]

Kanadský kriminální novinář Jerry Langton popsal Bouchera jako „velkého a silného, ​​který se nebojí s nikým bojovat. A chytrý a charismatický, dokonce okouzlující a dokáže vyjít téměř s kýmkoli“.[26] Jeden Hells Angel, který později proměnil korunní důkazy, Serge Boutin, svědčil u Boucherova soudu v roce 2002: „Monsieur Boucher byl považován za boha. Když jsem kolem sebe viděl další Hells Angels, byli plní obdivu.“[27] Boucher dostal přezdívku „máma“ kvůli své pozornosti k detailům, když otravoval své muže otázkami, aby se ujistil, že na všechno myslí, stejně jako milující, ale panovačná matka.[27] Boucherova další přezdívka byla Les Lunettes, protože díky jeho brýlím vypadal jako postgraduální student.[27] Když Walter „Nurget“ Stadnick se stal národním prezidentem kanadských Hells Angels v roce 1988, jmenoval Bouchera svým poručíkem z Quebecu.[28] Stadnick a Boucher šli do Quebec City dne 28. května 1988, aby se setkal s vůdci zakázaného motorkářského klubu s názvem Vikingové, kteří souhlasili s „opravou“, aby se ve stejnou noc stala kapitolou Hells Angels Quebec City.[29]

V roce 1988 odešel Boucher do Mississaugy v Ontariu, kde unesl nákladní vůz a pokusil se ho odvézt zpět do Montrealu, kde byl zatčen regionální policií Peel, než se dostal daleko.[30] Ve velmi neobvyklém kroku Crown souhlasila s tím, že se případ pokusí v Montrealu namísto Mississaugy a kauci ve výši 10 000 $ zaplatil jiný anděl, Normand „Biff“ Hamel, který řídil společnost dovážející kávu z Kostariky.[30] Hamelovu společnost Irazu Inc vlastnil starší občan jménem Richard Muselle, který se moc nedostal a v jehož domově byly později nalezeny miliony dolarů.[30] Andělé rádi skrývali peníze ze své trestné činnosti v Musellově domě z víry, že ani soupeřící zločinci, ani policie neprohledají domov starého, křehkého a zřídka viděného muže.[31] Dne 15. září 1989 nechal Boucher v hale Hells Angels bombu v klubovně konkurenčního gangu Outlaws Danville.[32] Následujícího dne se Darquis Leblanc, prezident kapitoly psanců Danville, jehož klubovna byla právě spálena, setkal s Boucherem v klubovně andělů v Sorelu a požádal o defekt.[32] Boucher mu řekl, že jako plný patch Outlaw, nepřicházelo v úvahu, aby se připojil k Hells Angels, protože andělé nikdy nepřijali plný patch Outlaws, ale uvedl, že by mohl být spolupracovníkem Angel, což Leblanc přijal.[33] Leblanc sloužil jako andělský agent v rámci Outlaws a dodával inteligenci, když Hells Angels a jejich loutkový klub, The Evil Ones, začali ovládat území ovládaná Outlaws v letech 1989-1990.[33] V roce 1989 byl Boucher obviněn z lhaní policistovi a dostal na výběr mezi zaplacením pokuty ve výši 200 USD nebo vězením na čtyři měsíce; z důvodů, které zůstávají nejasné, si vybral druhou možnost, která byla propuštěna v březnu 1990.[34]

Dne 15. září 1990 byl Claude Meunier, prezident Montrealské kapitoly Outlaws, zavražděn při nájezdu, přičemž si na prsa vzal čtyři kulky.[33] Na Meunierově pohřbu byl Leblanc téměř lynčován dalšími Psanci, kteří ho obvinili ze zrady Meuniera andělům.[33] Krátce nato Tony Mentore, Meunierova pravá ruka, byl osloven mladým mužem s mapou, který byl zjevně ztracen.[33] Mladý muž měl pod mapou ukrytou pistoli a pomocí ní třikrát střelil Mentorovi do hlavy.[33] V listopadu 1990 policie zjistila, že Boucher nese zbraň ráže 38 a zaplatí pokutu 900 $, nikoli 5 měsíců vězení.[34] V prosinci 1990 byli psanci Boucherem prakticky vyhnáni z Quebecu.[33] Do té doby jich bylo v Quebecu celkem 10, protože většina z nich po vraždách Meuniera a Mentora skončila.[35] Vůdce quebeckého zbojníka Jean „Sonny“ Lacombre žil jako samotář, ze svého domu odešel pouze se svými dvěma bodyguardy.[36] Když se Outlaws v Quebecu snížili na bezmoc, Boucher už Leblanca nepotřeboval.[36] V noci ze dne 21. února 1991 byla nalezena mrtvá těla Leblanca a jeho švagra Yvana Martela, ležící ve sněhu necelých 50 metrů od andělské klubovny v Sorelu.[36] Na parkovišti Angelsovy klubovny byly nalezeny automobily jak Leblanc, tak Martel.[36] Když byl Boucher vyslýchán policií, popřel, že by znal buď Leblanca, nebo Martela.[36]

Na počátku 90. let byl považován za jednoho z nejmocnějších motorkářů v provincii a podílel se na mnoha lukrativních trestných činnostech, jako je kokain obchodování a půjčka sharking.[37] V červnu 1992 založil Boucher v Montrealu loutkový klub Hells Angels Rockers, který měl být odpovědný za většinu vražd spáchaných v quebecké motorkářské válce, s nadějí, že bude povýšen na Hells Angels.[38] V září 1992 zahájila Královská kanadská jízdní policie vyšetřování, pod kódovým označením Project Jaggy, v souvislosti s pašováním drog provozovaným společně mafií a pekelnými anděly s cílem přivést kokain z Jamajky, která měla původ ve Venezuele.[39] V březnu 1993 zaplatil Boucher pokutu 500 $ poté, co byl zastaven dopravním policistou a nalezen v autě se zbraněmi bojového umění, čímž porušil soudní příkaz zakazující jakékoli zbraně.[40] Dne 25. května 1993 vyfotografoval tým dohledu RCMP fotografie Bouchera, který měl na sobě barvy Hells Angels Raynald Desjardins, pravá ruka Vito Rizzuto, vůdce Zločinecká rodina Rizzuto, jedna z nejmocnějších rodin mafie v Kanadě.[41] Desjardins každou neděli obědval s Rizzutem v romské restauraci Buffet; bylo oznámeno, že Rizzuto měl silnou nechuť ke stykům s postavami mimo zákon.[42] Loď, Fortune Endeavour, podnikal pravidelné cesty z Jamajky do Quebec City za účelem pašování kokainu, a v rámci vyšetřování policejní odposlechy ukázaly, že Boucher a Desjardins v létě 1993 téměř denně telefonovali.[9] Dne 17. srpna 1993 zaznamenal tým RCMP dohled Bouchera, který dorazil do montrealského sídla Desjardinsovy společnosti Amusements Deluxe a poté nastoupil do auta, které ho odvedlo na neznámé místo; předchozího dne Fortune Endeavour měl dorazit do Halifaxu a zabránit neočekávané kontrole celní Kanady poté, co loď utrpěla poruchu motoru na moři, posádka vysypala 750 kilogramů kokainu umístěného uvnitř vzduchotěsných plastových trubek u pobřeží Nového Skotska.[43] V následujících dnech dorazil do Nového Skotska tým pekelných andělů z Quebecu a v potápěčské výstroji se pokusil najít kokain, který místo toho nakonec našlo kanadské námořnictvo.[43] Desjardins byl obviněn ze spiknutí za účelem pašování kokainu, ale Boucher ne.[44]

Válka v Quebecu

Zahájení války

V roce 1994, po zatčení Salvatora Cazzetty na základě obvinění ze spiknutí s cílem dovážet 200 kilogramů kokainu, Rock Machine byl dočasně bez vůdce. Boucher, který je nyní prezidentem montrealské kapitoly Hells Angels, se rozhodl podniknout kroky proti Rock Machine a dalším nezávislým prodejcům. Jeho konečným cílem bylo vytvořit monopol Hells Angels nad ulicí na úrovni obchodování s drogami v motorkářském gangu v oblasti Montrealu - a nakonec v celém Quebecu.[45][46]

Boucher přesvědčil tyče ovládané Rock Machine a jejich rezidentní drogové dealery, aby se vzdali nelegálního obchodu s drogami, jinak by jejich odpor vedl ke krveprolití. 14. července 1994 vstoupili dva členové špičkového loutkového klubu Hells Angels, Rockers, do obchodu s motocykly v centru města a sestřelili spolupracovníka společnosti Rock Machine. To by byla jiskra, která by spustila Válka v Quebecu.[16] Během motorkářské války v Quebecu byl národní prezident andělů Woldumir „Walter Nurget“ Stadnick zůstal v pozadí, zatímco Boucher se stal veřejnou tváří andělů, do té míry, že Stadnickovo jméno nebylo téměř nikdy médii zmíněno.[47] V roce 1984 byl Stadnick účastníkem incidentu, kdy na motocyklu Harley-Davidson vjel do automobilu, který řídil katolický kněz, a způsobil požár, který mu způsobil těžké popáleniny a odporně zdeformovaný obličej.[48] Vzhledem k tomu, že Stadnick nemluvil francouzsky a jeho groteskně deformovaná tvář nebyla tak daleko od toho, aby byla telegenní, Queberská média se raději zaměřila na charismatický francouzsko-kanadský Boucher. Když se zdálo, že jde o dělbu práce, měl Stadnick na starosti rozšiřování andělů do Ontaria a prérií, zatímco přivedl kapitoly Angel v Britské Kolumbii, které odpovídaly na kapitolu Hells Angels v Seattlu, pod kontrolou kapitoly Montrealu, zatímco Boucher měl úkol bojovat proti quebecké motorkářské válce.[47] Protože Stadnick nemluvil francouzsky a Boucher anglicky, policejní odposlechy ukázaly, že oba muži potřebují ke komunikaci tlumočníky.[49]

Dne 17. října 1994, Dany Kane, Rocker a chráněnec Boucherova poručíka Davida „Wolfa“ Carrolla kontaktoval kancelář Interpolu v Ottawě s tím, že o Andělech toho ví hodně a chce prodávat informace.[50][51] V kanceláři Interpolu se Kane setkal se seržantem Jean-Pierrem Lévesqueem z Královské kanadské jízdní policie (RCMP), který za své pracovníky jmenoval desátníka Pierra Verdona a seržanta Gaetena St. Onge.[50][51] Na svém prvním setkání dne 4. listopadu 1994 Kane řekl Verdonovi, že Boucher je velmi nebezpečný muž, kterého se ostatní andělé velmi obávali, a který plánoval zavraždit kohokoli a každého, kdo by mu mohl oponovat v jeho plánech převzít obchod s drogami v Quebec.[52] Kane popsal Boucherovu pravou ruku, Američana žijícího v Montrealu, jménem Scott Steinert jako velmi agresivního muže, který kupoval ukradený dynamit za účelem výroby bomb.[53] Dne 14. listopadu 1994 Verdon napsal, že mu Kane řekl: „Biff Hamel, další člen HA [Hells Angel] Montreal, je hlavním spolupracovníkem„ Mom “Bouchera. Tito dva mají velmi dobré vztahy s nejvyšší úrovní Italů [ rodina Rizzuto] a jsou považováni za nejbohatší členy HA Montreal “.[54] V jiné zprávě Verdon napsal, že Kane uvedl: „Máma Boucherová rozdává příkazy k provedení současné války s Rock Machine. Katem je Steinert.“[55]

Kane pracoval jako informátor RCMP v letech 1994 až 1997 a znovu v letech 1999-2000 a jeho týdenní zprávy pro Verdon jsou hlavním zdrojem informací o akcích Bouchera během Válka v Quebecu.[50] Kane vedl dvojí život ve více než jednom smyslu, protože zdánlivě rovný Kane měl tajný vztah s jiným Rockerem, Aimé Simard. Kane zase řekl RCMP, že Boucher zaplatí více než dvojnásobek týdenního platu policisty za informace, že většina Service de police de la Ville de Montréal byl na jeho výplatní listině a Boucher se s ním často chlubil, protože pro něj pracoval vysoce postavený detektiv, který věděl všechno, co o něm policie věděla.[56] V roce 2013 byl Boucherovým zdrojem konečně odhalen detektiv Benoît Roberge, muž odpovědný za zastavení motorkářské války, který se v roce 2014 přiznal k obvinění z gangsterismu, když připustil prodej informací výměnou za 125 000 $.[57]

Podle Kaneových zpráv byl tedy Boucher mužem za „Thorovou aférou“, který udělal tolik pro diskreditaci Sûreté du Québec v 90. letech.[58] V dubnu 1994 norská kontejnerová loď Thor 1, přijel do Montrealu.[59] Na základě anonymního tipu Sûreté du Québec vpadl do Thor 1 a našel 26,5 tun hašiše ukrytý uvnitř Thor 1 přesně tam, kde anonymní volající řekl, že bude nalezen.[59] Na základě toho, co bylo nalezeno na Thor 1, Gerry Matticks, šéf irsko-kanadského West End Gang který ovládal Montrealský přístav, byl v květnu 1994 obviněn ze spiknutí za účelem dovozu drog.[59] Případ se zhroutil u soudu, když Matticksovi právníci zjistili, že Sûreté du Québec zasadil důkazy, zejména dokumenty napsané ve francouzštině, které byly nalezeny v Mattickově domě.[59] Matticks se narodil v chudé rodině irských přistěhovalců v roce 1940 v jednom z horských slumů v Montrealu, který nikdy nechodil do školy, mluvil anglicky jako svým prvním jazykem, byl negramotný a nebyl schopen psát cokoli ve francouzštině nebo angličtině.[59] Vypadnutím z aféry Thor byla královská komise v čele se soudcem Lawrencem Poitrasem, která kritizovala Sûreté du Québec za rutinní jednání v neodborných praktikách, jako je shromažďování důkazů, vyhrožování svědkům a křivá přísaha u soudu.[60] Kaneovy poznámky uvádějí, že Boucher uskutečnil anonymní hovor a podplatil Sûreté du Québec detektivové, aby předložili důkazy, protože by to pro něj bylo „prospěšné pro všechny“.[58] Pokud by byl Matticks usvědčen, vyloučil by potenciálního rivala nebo Mattickovi právníci odhalili zasazené důkazy, výsledný odpor by diskreditoval Sûreté du Québec.[58]

Nomádi

V březnu 1995 se Boucher rozhodl zahájit novou kapitolu Hells Angels, kterou povede. The Hells Angels Nomádi Kapitola byla skupina složená z nejmocnějších Hells Angels v Quebecu a nebyla vázána geografickými lokalitami jako jiné kapitoly Hells Angels.[12] Podle Kanea mu Boucher řekl, že Nomádi budouplus rock n 'roll„(„ více rock n 'roll “) znamená„ více pořádný “, protože ve svobodnější hře dle libosti, méně vázán klubovými pravidly. Kane popsal Bouchera jako mnohem sebekontrolovanějšího muže, než jaký měl v 70. letech, říkal, že konzumoval pouze alkohol a jinak se vyhýbal všem drogám a že vždy ráno vstával skoro na schůzku s dalšími anděly kolem 9:30.[61] Boucher chytře zaplatil svému právníkovi za to, že byl přítomen na jeho schůzkách s jinými anděly, a tak technicky uskutečňoval tato setkání mezi klientem a jeho právníkem, což znamená, že policie nemohla tyto schůzky zaznamenávat, protože by to porušilo důvěrnost advokát-klient.[62] Boucher koupil sídlo na jižním konci Montrealu se zahradami a stájemi pro své koně.[63] Boucher byl také aktivní jako realitní developer v Mexiku a vlastnil několik nemovitostí v Mexiku Acapulco a často pořádané večírky, kterých se účastnili vyšší důstojníci extrémně zkorumpovaného policejního oddělení v Acapulcu.[7] Při podávání daní z příjmu Boucher různě vykonával povolání kuchaře, stavebního dělníka, prodavače ojetých vozidel a developera nemovitostí.[7] Skvělý fanoušek Luciano Pavarotti a Phil Collins, Boucher vždy kupoval sedadla v první řadě, kdykoli tito umělci hráli v Montrealu.[64]

Přes jeho původ v bělošském rasistickém gangu, SS, byl Boucherovým tělesným strážcem haitský imigrant Gregory „Pissaro“ Wooley, který byl také považován za nejlepšího vraha pracujícího pro anděly.[65] Wooley je v montrealském podsvětí znám jako „Pissaro“, protože se říká, že je takovým umělcem, co se týče zabíjení, protože byl poprvé zabit ve věku 17 let, když k smrti dal nožem jiného haitského přistěhovalce a člena gangu.[66] Wooley byl údajně odvedl tak „vynikající“ práci při vychovávání svého rivala, že si vysloužil přezdívku „Pissaro“, a nakonec se stal prezidentem Rockers Boucherem a stal se prvním černochem, který kdy vedl postavu mimo zákon motorkáře klubu v Kanadě.[66] Boucherovým hlavním kontaktem s rodinou Rizzutů byl Guy Lepage, který sloužil u Service de police de la Ville de Montréal od roku 1966 do roku 1974, a byl propuštěn pro styk s Mafiosi.[67] Jako bývalý policista se Lepage nemohl připojit k Hells Angels, protože andělé nepřijímají do svých řad současného nebo bývalého policistu, ale přidal se k Rockers.[67] Lepage také požádal o pomoc Craigs, pár složený z Raymonda Craiga a jeho bolívijské manželky Sandry, aby jim pomohli s dovozem drog z Jižní Ameriky.[68]

Zabíjení Derocherů, Lavigna a Rondeaua

V březnu 1995 bylo zjištěno, že Boucher nesl pistoli poté, co byl zatčen policií a několik měsíců vězněn.[69] Po jeho zatčení Sûreté du Québec detektiv řekl Boucherovi, že RCMP měl ve svém gangu „kódovaného informátora“ očíslovaného C-2994.[70] Během svého pobytu ve vězení se Boucherová hádala s dozorkyní Nicole Quesnelovou, poté, co odmítla jeho žádost, aby mu dala denní průkazy, a dne 9. června 1995 byl její dům vypálen poté, co byl zabit maskovanými muži na motocyklech Harley-Davidson.[71] Během svého pobytu ve vězení Sorel v roce 1995 se Boucher dobře seznámil s kariérním zločincem jménem Stéphane Gagné, jehož přezdívka byla Godasse (Old Shoe).[72] Gagné, odchod ze 7. třídy ze stejné čtvrti Hochelaga-Maisonneuve v Montrealu, odkud pocházel Boucher, byl dlouholetým drogovým dealerem a zlodějem, který se s Boucherem poprvé setkal v létě 1994, když souhlasil s nákupem jeho drog od pekel. Andělé.[73] V prosinci 1994 byl Gagné odsouzen ke dvěma letům vězení za prodej kokainu a odešel do vězení v Bordeaux, kde zaútočil domácím nožem na uvězněného člena Rock Machine Jean Duquaire poté, co ho Duquaire požádal, aby dupl na fotografii Bouchera.[74] Po útoku byl Gagné poslán do stejného vězení jako Boucher v roce 1995, kde se chlubil svou loajalitou k Hells Angels a řekl Boucherovi, že udělá cokoli, aby se dostal do Andělů.[72] Boucher byl propuštěn v červenci 1995 a vzpomněl si na Gagné, když mu řekl, že když se dostal z vězení, aby se dostal do kontaktu, řekl, že pro něj má „důležitou práci“.[75] Poté, co byl Gagné propuštěn v roce 1996, nastoupil do Rockers.[76]

Dne 9. srpna 1995 explodoval Jeep propojený s dálkově ovládanou bombou a zabil 11letého chlapce Daniela Desrochersa, který hrál na nedalekém školním dvoře. Podle Kanea Boucher a Steinert vymysleli plán, jak brutálně zabít jednoho z nich, aby obrátili veřejné mínění proti Rock Machine, a vybrali si drogového dealera na nízké úrovni, který pracoval pro Angels, jménem Marc Dube. být obětován.[77] Byl to Dube, kdo byl zabit při bombardování a zabil také Desrochers. Zpráva RCMP popsala Steinerta jako „velmi násilného a krutého psychopata, který se nedokáže ovládat“, a dospěl k závěru, že byl mužem, který s největší pravděpodobností explodoval bombu, která zabila Dubeho, a to navzdory skutečnosti, že přes ulici od místa, kde byl Dube džíp byl zaparkovaný.[77] O měsíc později byl první plný člen Hells Angels zastřelen při vstupu do jeho auta v nákupním středisku. Během jeho pohřbu vybuchlo po provincii devět bomb. ““[16]

Dne 23. září 1995 zavolal vyhazovač Steven „Bull“ Bertrand, který prodával drogy pro Hells Angels, Boucherovi, aby si stěžoval na zbití jiným drogovým dealerem.[78] Boucher mu řekl, aby si vzal baseballovou pálku a zbil krvavě muže, který ho udeřil, a když policie poslouchala telefonní hovor, byl obviněn z poradenství v oblasti násilí.[79] V důsledku vraždění Desrochersa byla provincie Quebec zoufalá z jakéhokoli důvodu, aby Bouchera dostala za mříže, a rozhodla se, že mu bude v souvislosti s obviněním z násilí na poradě odepřena kauce, aby byl uvězněn na několik měsíců.[79] Dne 27. října 1995 přilákalo Boucherovo kauci související s obviněním neobvyklou publicitu, během níž prodejce ojetých vozidel popsal Bouchera jako jednoho z jeho nejlepších zaměstnanců, který za poslední rok prodal automobily v hodnotě 70 000 dolarů, což byl pozoruhodný úspěch pro muž, který právě strávil tři měsíce ve vězení.[80] Boucher byl schopen složit kauci, ale zakázal se stýkat se členy Hells Angels, Vito Rizzuto a Robertem Savardem, jedním z nejznámějších lichvářů v Montrealu.[81] Dne 31. ledna 1996 se Boucher přiznal k násilí za poradenství a zaplatil pokutu 2 000 $.[82]

Během Referendum z roku 1995, Boucher a zbytek Hells Angels podporovali Ne strana, kdy Boucher vydal prohlášení deklarující svou podporu sjednocené Kanadě několik dní před referendem, a klubovny Hells Angels v Quebecu vyletěly pod kanadskou vlajkou na znamení jejich podpory federalismu.[83] The Hells Angels vylepují plakáty po celém Montrealu, Quebec City a další města v Quebecu vyzývají voliče, aby nehlasovali, a to významně, quebeckí separatisté, kteří se obvykle vandalizovali ne plakáty nikdy nepoškodily plakáty postavené anděly.[84] Jako ne strana zvítězila v referendu z roku 1995 nejužším okrajem, obecně se věří, že Boucherovo rozhodnutí nechat Angels podporovat, aby žádná strana nemohla zabránit Quebecu opustit Kanadu v roce 1995.[84] Není jasné, jak moc byla Boucherova podpora pro sjednocenou Kanadu motivována pocitem kanadského vlastenectví, pokud vůbec nějaký byl, a jak moc byla motivována jeho touhou rozšířit Hells Angels do dalších provincií, zejména do Ontaria , které by byly postižené, kdyby Quebec opustil konfederaci a stal se její vlastní zemí.[85] V létě roku 1997 se Boucher rozhodl obejít mafii a navázat přímé spojení s kolumbijskými drogovými kartely a poslal Lepage na Kolumbie setkat se s Miguelem Carvajalem z kartelu Mejia Twins vedeného dvojčaty Víctor Manuel Mejía Múnera a Miguel Ángel Mejía Múnera.[67] V prosinci 1997 bylo přibližně 200 kilogramů kokainu odesláno na poloostrov Gaspé, místo, které představovalo začátek drogového potrubí, které pokračovalo do Montrealu a nakonec do zbytku Kanady.[86] Platby za kokain šly přes Royal Bank of Canada a Bank of America.[68]

Kvůli svým špionům v policii Boucher věděl, že RCMP má „krtka“ v řadách andělů, a byl pohlcen posedlostí zjistit, kdo je „krtkem“.[63] Aby Boucher vyprázdnil „krtka“ a destabilizoval soudní systém v Quebecu, rozhodl se, že andělé mají začít vraždit na náhodné lidi spojené se soudním systémem.[63] Na základě svých zážitků z vězení měl Boucher pocit, že vězeňské stráže jsou nejnižší a nejnižší v justičním systému v Québecu, a proto se na ně věnovali dozorci. Dne 26. června 1997 zavraždili vězeňskou stráž Dianne Lavigne dvě „vyhlídky“ Nomádů, Stéphane „Godasse“ Gagné a André „Toots“ Tousignant.[27] Podle Gagného se poté setkal s Boucherem v květinářství, kde si Boucher stěžoval na službu a řekl mu: „Homosexuálové jsou jako ženy. Vždy jdou pozdě.“[87] Když Gagné prohlásil, že zabil ženu, Boucher mu řekl: „To je dobře, Godasse. Nezáleží na tom, že měla prsa.“[7]

Dne 8. září 1997 Gagné společně s Paulem „Fon Fon“ Fontainem zastřelili vězeňského strážce Pierra Rondeaua a zranili dalšího Roberta Corriveaua, když opouštěli vězení Rivière-des-Prairies.[88] The Hells Angel Serge Boutin, Fontainův přítel a hlavní drogový dealer v Montrealu Gay Village, heard reports from his friends in the Bordeaux prison that the guards had heard rumors that Gagné was involved in the murders and were questioning the inmates about it, which he passed on to Boucher.[89] Boucher became suspicious of Gagné as a result, though he told Gagné: "It's because you're so irritating when you're in prison. That must be why the guards think it's you".[90] At the same time, Boucher had come into conflict with his former right-hand man Steinert. On 4 November 1997, Steinert together with his bodyguard Donald "Bam Bam" Magnussen were last seen alive leaving the Lavigueur mansion where they lived to see Boucher.[91] Their bodies were later found floating in the St. Lawrence with their heads bashed into bloody pulps after being repeatedly hit with baseball bats and hammers.[92]

The Quebec folk hero

To get information about the murders, Commander André Bouchard ordered a series of raids on strip clubs, bars, and restaurants owned by the Hells Angels.[93] In one raid, Bouchard raided a stripper's agency run by the Angels on 4 December 1997.[93] During the course of the raid, Bouchard knocked out with his fists a Hells Angel who wanted to fight him, asked "Anybody else want some?" after punching out the Angel, and found within the agency some $2.5 million worth of cocaine together with photographs of the Angels having sex with the strippers.[94] During the same raid, a Peruvian immigrant and drug dealer named Steve Boies who was found with the cocaine was arrested, and as Boies had assisted Gagné with cleaning up after the killings, he named him as the killer in exchange for a lesser sentence.[95] As a result of Boies's information, Gagné was arrested on 5 December 1997.[96] After a lengthy interrogation by Detective Robert Pigeon, Gagné broke down in tears and agreed to turn Crown's evidence on 6 December 1997.[97]

Gagné had been expecting to make millions and total immunity in exchange for becoming a délateur (informer), but chief Crown attorney of Montreal, André Vincent, only gave him a 25 year sentence in prison with the promise of parole if he behaved well and no money.[98] Boucher was extremely unhappy when learned that Gagné had turned Crown's evidence as he believed the Crown would never cut a deal with someone who killed prison guards, and to prevent Tousignant from making a deal ordered his murder.[99] Tousignant went to see Boucher on 7 December 1997 to discuss Gagné becoming a délateur a zmizel.[98] On 18 December 1997, Boucher was arrested and charged with two counts of first degree murder for the killings of Rondeau and Lavigne.[100] On 27 February 1998, Tousignant's burned corpse was found buried in the Eastern Townships with one bullet hole in his head and another in his chest.[101] Fontaine, by contrast, fled to Quebec City and from there to Mexico.[101] Fontaine was allowed to live as Boucher wanted to keep the services of his boyfriend Boutin.

On 2 November 1998, Boucher's trial began in Montreal with Boucher being defended by Jacques Larochelle and Crown Attorney Jacques Dagenais prosecuting.[102] The judge overseeing Boucher's trial, Justice Jean-Guy Boilard, had overseen the trial of Réjean Lessard and the men responsible for the Lennoxville massacre in 1986, and is known as the "most widely feared judge in Quebec's criminal courts", given to bullying lawyers and witnesses.[103] During the trial, Justice Boilard displayed a strong bias in favor of the defense and promptly agreed to Larochelle's request to exclude five tapes of intercepted phone calls made by Boucher, which weakened the Crown's case.[104] Larochelle attacked Gagné as a career criminal whose word could not be trusted and during his cross-examination got Gagné to confess that he had "no respect for the truth" and would tell any lie that advanced his interests.[104] In his instructions to the jury, Justice Boilard all but accused Gagné of perjury and urged the jury to acquit Boucher.[105] On 27 November 1998, Boucher was acquitted of ordering the murder of Rondeau and Lavigne in 1997, and afterwards become a folk-hero in Quebec.[106]

On the night of 27 November 1998, to celebrate his acquittal, Boucher attended a boxing match with his fellow Nomads, with the audience cheering him as he took his seat and hundreds of people lining up to get his autograph.[106] When Boucher arrived at the Molson Center to see the middleweight boxing match between David Hilton and Stéphane Ouellet, the crowd roared its approval of him as he was considered to be "cool".[107] Commander André Bouchard who headed the investigation that assembled the evidence that Boucher had ordered the murders of Lavinge and Rondeau, had been feeling heartbroken when he learned that Boucher had been acquitted of the two murders, and felt that attending the Hilton-Ouellet boxing match might get his mind off the pain of defeat.[108] Bouchard arrived early at the Molson Center and remembered: "We heard an uproar and as I turned to my left it was like Moses had parted the water, and who did we see coming through the crowd-Mom Boucher in full colours, escorted by his henchmen. What broke my heart was seeing hundreds of people actually give him a standing ovation as if he was a rock star".[109]

The 1998 Hilton-Ouellet boxing match marked the beginning of Boucher's "folk hero" status in Quebec.[63] Whenever Boucher and his fellow Angels rode their Harley-Davidson motorcycles down the streets of the working class Hochelaga-Maisonneuve district in Montreal, ordinary people would come out to cheer Boucher like it was a royal procession.[106] Boucher become a celebrity in Quebec, despite or perhaps because of the violence of the biker war, with many polls showing that he was one of the most admired and best-loved man in provincie la belle while the Quebec media often engaged in fawning coverage of the charismatic Boucher.[106] Those associated with the justice system described Boucher's "folk hero" status as reflecting the moral decay of Quebecois society.[107][106] The Crown attorney, Madame Francie Charbonneau, widely considered to be the toughest prosecutor in Quebec, launched an appeal to try to undo double jeopardy in regards to Boucher's 1998 trial, arguing the trial was marred by so many irregularities such as Justice Boilard's pro-defense bias that a new trial was required.[110]

Feud with Commander Bouchard

One of Boucher's most persistent adversaries was Commander André Bouchard of the Service de police de la Ville de Montréal, who headed the Major Crimes Unit in the 1990s and 2000s.[111] Bouchard, who joined the Montreal police in June 1970 at the age of 20, was a tough, foul-mouthed "old school" policeman, who preferred to beat up criminals in order to save the Crown the expenses of trials and imprisonment, and who would only charge criminals if they committed a major crime.[112] As a young policeman in the 1970s, Bouchard had often brawled with the Popeyes, the biker gang who became the first Hells Angels chapter in Canada in 1977.[112] Bouchard told the journalists Julian Sher and William Marsden in an interview that he greatly regretted the adoption of the Charter of Rights and Freedoms in 1982, saying about "old school" policing that: "Don't forget this before the Charter of Rights. You saw a guy walking up the street in his colors, you kicked the shit out of him, and that was it".[112] Bouchard argued that the "old school" methods of beating up outlaw bikers were far preferable to modern policing methods as outlaw bikers only respect violence.[112] Bouchard admitted to Sher and Marsden that: "I always hated these guys [outlaw bikers]. I would see them on the streets and they'd piss me off. I just didn't like them".[20] Bouchard came from the same Hochelaga-Maisonneuve district that Boucher also grew up in, and like him, he spoke his Joual (Quebec French) with a strong working-class accent; however unlike Boucher with his violent alcoholic father, Bouchard's father had served in the Royal Canadian Air Force in World War II, afterwards becoming a policeman, and was credited by his son with teaching him the difference between right and wrong.[113] Bouchard first encountered Boucher in the 1970s and starting in the early 1980s, he often investigated crimes committed by him.[20]

As a man who detested outlaw bikers, Bouchard become Boucher's archenemy, and to annoy him, Boucher took to hanging around with his fellow Angels wearing their "Death's Head" patches on their jackets together with their lawyers at the Au Bon Pain cafe, which was also Bouchard's favorite cafe.[62] In this, Boucher was more than successful, as Bouchard regarded the Au Bon Pain as "his" territory and he greatly resented the Hells Angels holding their meetings at the Au Bon Pain.[62] Because Boucher was meeting with his lawyers ensure that the police could not bug their conversations, and Bouchard was especially infuriated by the fact that Boucher was planning crimes literally right in front of him.[62] Bouchard told Sher and Marsden in a 1999 interview: "Cause I'll tell you something. He wouldn't have done that twenty years ago. Twenty years ago we would have kicked the shit out of him right there in front of everybody. We have grabbed him; we would have ripped his fucking jacket off him, put him on the floor. We would thumped the son of a bitch. Because you do not intimidate a cop. You've got to show them, 'I'm not afraid of you, you prick'".[62] Bouchard very much wanted to beat up Boucher and the rest of his Angels who were hanging around at the Au Bon Pain, but was told by his superiors that the "old school" policing methods he had started with were no longer acceptable, so he just had to accept the Hells Angels were holding their meetings at the Au Bon Pain about four days every week.[62] Frequently, Bouchard and his fellow policemen at one table in the Au Bon Pain would stare for hours at Boucher and his Angels at another table, to see who would blink first in the stare-downs that occurred with much regularity from 1999 onward.[114]

Purging his allies

On 26 April 2000, Boucher had lunch at a popular Montreal restaurant, Shawn's, with André „Dédé“ Desjardins, one of the most "infamous" union bosses in Quebec who had become Montreal's most successful loan shark.[115] Shawn's is well known in Montreal for its buxom waitresses who serve customers dressed in string bikinis.[114] The meeting was not friendly as Boucher asked Desjardins to forgive a $400,000 loan with 52% interest that a friend of his had taken out with Desjardins and was struggling to repay, a request that Desjardins refused out of hand.[115] However, Desjardins agreed to meet Boucher at Shawn's the next day to further discuss the matter.[115] On 27 April 2000, Desjardins was murdered in a very professional killing while leaving Shawn's, with an assassin putting 11 bullets into his back as he was getting into his car.[116] Instead of meeting Desjardins at Shawn's as he had promised, Boucher went for a coffee at his favorite coffee shop, the Au Bon Pain.[117] While Boucher enjoying his coffee, Commander Bouchard arrived at the Au Bon Pain to ask Boucher what he knew about the murder of Desjardins and why he did not have breakfast at Shawn's as he had promised.[117] Boucher refused to answer any questions and told Bouchard he would only speak with his lawyer present.[117] On the afternoon of 27 April, Boucher together with his lawyer, Gilbert Frigon, met Bouchard at a police station to talk about the murder of Desjardins.[117] Boucher claimed he and Desjardins had been talking about the weather in the Dominican Republic the previous day, which had bored him so much that he decided to skip breakfast with Desjardins that day.[117] Boucher told Bouchard that it was a "sad thing" that his friend Desjardins had been murdered and would call him at once "if he heard anything".[117] Bouchard later recalled that Boucher did not seem at all upset about the murder of his "friend" Desjardins.

Gagné testified at Boucher's trial in 2002 that Boucher greatly resented the power of the Mafia and was planning to drive them out of Montreal altogether, but was waiting until he won the Quebec biker war with the Rock Machine before taking on the Mafia, who were a far more powerful organization.[118] However, Gagné testified that Boucher wanted to eliminate people like Desjardins, French-Canadian criminals willing to work with the Mafia, as an interim measure as way of weakening the power of the Mafia before taking them on outright.[118] Boucher's friend who was struggling with the loan was a man who had associations with the Rizzuto family and was not a Hells Angel.[118] Langton argued that Boucher had chosen to use a case of an Italo-Canadian struggling with an unpayable loan as an excuse to eliminate Desjardins without arousing the suspicions of his nominal ally, Vito Rizzuto.[118] Sher and Marsden wrote that Desjardins's murder was not "an isolated killing over a simple debt", but rather "the beginning of a new era of consolidation of the Hells' now massive drug empire, which extended throughout Quebec and the Maritimes and was fast spreading into Ontario and western Canada".[67] Desjardins's business partner Robert Savard was killed on 7 July 2000 after having breakfast with Boucher on the previous day and by October 2000, there had been 11 murders of "independent" gangsters not with the Rizzuto family who had previously been allies of the Hells Angels.[119]

In June 2000, Sandra Craig, a Bolivian immigrant who was the daughter of one of Bolivia's most powerful drug lords was almost killed by the Hells Angels on the streets of Montreal and on 29 August 2000, her Canadian husband Raymond Craig was killed by the Angels in the resort town of St. Adèle; the Craigs had previously been the main link between the Colombian gangsters and the Rizzuto family and the Hells Angels in Montreal.[120] On 21 June 2000, the Nomads Normand Robitaille, André Chouinard and Michel Rose met Rizzuto to agree the price for a kilo of cocaine in Quebec was now to be $50,000 and the penalty for anyone who sold below that price would be death.[121] Kane stated that Boucher wanted to attend the meeting with Rizzuto, but did not as out of the fear it would attract police attention.[122] According to Kane, a group called La Table consisting of Boucher, Denis Houle, Michel Rose, Normand Robitaille and André Chouinard set the prices for drugs in Quebec in consultation with the Mafia.[123] On 23 June 2000, to celebrate the 5th anniversary of the founding of the Nomads, Boucher held a party, which was the last time that Louis "Melou" Roy, a Nomad and the Hells Angels chapter president for Trois-Rivières was seen alive.[120] Roy had objected to the deal Boucher had reached with the Rizzuto family to sell cocaine for $50,000 per kilo.[120] Roy had preferred to sell cocaine for considerably less and had told Boucher he would not abide by La Table's prices, believing that as a founding member of the Nomads that he was immune from being punished by Boucher.[124] At the preliminary hearing for the West End Gang boss Gerry Mattricks in 2001, a witness for the Crown testified that Roy was taken from Boucher's party to a meat-processing plant owned by Mattricks, had his mouth stuffed so he could not scream, and was put through a meat-grinder while still alive.[125] Regardless of his actual fate, Roy was last seen alive going to the Nomads' party on 25 June 2000 and has not been seen since.[125] V létě roku 2000 Michel Auger, the crime correspondent of Le Journal de Montréal wrote a series of articles stating that Boucher had turned on his former allies such as Desjardins, Savard and the Craigs and was systematically killing them off.[119]

Reflecting his mainstream status, during the wedding of Hells Angel member René Charlebois on 5 August 2000, Ginette Reno, one of the best-loved folksingers in Quebec attended and sang, and posed for photographs with Boucher for the Montreal tabloid Allô Police, říká Allô Police journalist that she honored to meet such an outstanding man like Boucher.[126] Also attending and performing at the wedding was another well-loved French-Canadian folk singer Jean-Pierre Ferland who also posed for photographs with Boucher, saying it was a great honor to meet him.[126] Both Ferland and Reno later claimed that they were unaware that the Hells Angels are one of the most feared criminal syndicates in Quebec at the time they attended the wedding.[126] However, critics noted that both Reno and Ferland were paid $1 million for performing at Charlebois's wedding, suggesting that was the real reason for their willingness to associate with the Hell's Angels, instead of their professed ignorance.[126] Reno stated in her defense: "Jesus hung around with bad people. Are they killers and criminals 24 hours a day? You can't be rotten from morning till night".[119]

The Auger assassination attempt and the truce

On 13 September 2000, Auger was shot five times in the back while opening the trunk of his car in the parking lot of Le Journal de Montréal, and was almost killed.[127] In the summer of 2000, Auger had written several articles linking Boucher to the murder of Desjardins, and the attempt on Auger's life was remarkably similar to the murder of Desjardins.[128] The attempted murder of Auger sparked protests by journalists in Montreal demanding the federal government pass an anti-gang similar to the RICO act in the United States.[128] Vito Rizzuto, the boss of the Rizzuto crime family, was terrified of a RICO type act being passed in Canada and in a striking demonstration of the power of the Mafia in Montreal ordered a truce in the Quebec biker war.[128] On 27 September 2000, Boucher met with Frédéric "Fred" Faucher, the leader of the Rock Machine, in a courthouse in Quebec City to agree to the truce.[128] However, the truce did not stop the violence by the Hells Angels. In October 2000, a bar owner in the town of Terrebonne named Francis Laforest refused to permit the Rowdy Ones, a puppet club of the Hells Angels, to sell drugs in his bar.[129] As Laforest was walking his dog, he was attacked on the streets in the daylight by three masked men who beat him to death with baseball bats.[128] Led by Auger, a protest took place in Montreal to honor Laforest with Auger saying of Quebec's murderous outlaw bikers: "They believed that they are on the top of the world. The criminals had built up a system so sophisticated that they are above the law...We are the only country in the world where the gangs have a free ride".[130]

On 8 October 2000 to celebrate Thanksgiving, Boucher and Faucher had dinner together at Bleu Martin restaurant and while a photographer from Allô Police tabloid recorded the scene, the leaders of the Hell's Angels and the Rock Machine exchanged handshakes, hugged and broke bread together (a common symbol in French-Canada of reconciliation).[126] To seal the truce, the biker leaders then went to the Super-Sexe, the most exclusive and expensive strip club in Montreal on the Rue Sainte-Catherine with the photographers from Allô Police covering their visit.[126] On 10 October 2000, a Montreal appeals judge overruled double jeopardy, declaring that the Crown had presented credible evidence that the 1998 trial of Boucher was marred by intimation of the jury and that Justice Boilard's instructions to the jury were defective, and as such, Boucher should be retried for the murders of Lavigne and Rondeau.[131][126] The court of appeal accepted the argument of Crown Attorney France Charbonneau that Justice Boilard had displayed such an outrageous pro-defense bias that a new trial was required.[110] After the appeals judge undid double jeopardy, Commander Bouchard had Boucher arrested leaving a restaurant to be charged once again for two counts of first degree murder for the killings of Rondeau and Lavigne.[132] Bouchard stated about Boucher that day "He was pissed off", recalling that Boucher swore continuously at the police when he was taken in as he never expected double jeopardy to be undone.[132] Boucher's lawyer, Robert Lemieux, who was a celebrity in Quebec for his role defending members of the FLQ během a po Říjnová krize of 1970, announced that his client had launched a $30 million lawsuit against the province of Quebec, alleging wrongful prosecution.[133] Unfortunately for Boucher, he wrote the letter of complaint himself, sparking widespread ridicule as his French was full of the sort of spelling and grammatical mistakes that one would expect from a man who dropped out of school in Grade 9.[92] The discovery that the Grade 9 drop-out Boucher was incapable of writing a proper sentence in French did much to damage his "cool" image, instead giving him an oafish image.[92] Boucher hired the lawyer Alan Gold to challenge the appeal court's decision before the Supreme Court, arguing that the decision to overturn double jeopardy violated his rights under the Charter of Rights and Freedoms, but in December 2000 the Supreme Court sided with the Crown.[134]

More seriously for Boucher, on 24 January 2001, Sandra Craig, who had been hunted by the Angels for several months turned herself in to the police, and turned Crown's evidence.[135] Craig, who was an active drug dealer in partnership with her late husband, possessed much information in the form of spreadsheets and invoices about the sale of drugs in Montreal, testifying she and her husband had arranged the sale of 1,700 kilos of cocaine to the Hells Angels between 1998 and 2000.[135] Commander Bouchard, Boucher's nemesis, in the meantime had used Kane's reports about the murders committed by the Angels and the Rockers as the basis for a list of suspects and then had two detectives, Louis-Marc Pelletier and Michel Tremblay, thoroughly reexamine all of the forensic evidence from all of the murders that Kane had listed.[66] After much work, Tremblay and Pelletier discovered four pieces of previously undetected DNA evidence such as skin flakes and saliva from Kleenexes found at the crime scenes.[66] Using Kane's list of killers, Bouchard had the Service de police de la Ville de Montréal seize DNA evidence left in the "open" by the Hells Angels or the Rockers such as uneaten food at restaurants or discarded cardboard coffee cups as the basis for DNA testing.[66] Tímto způsobem Service de police de la Ville de Montréal linked four Angels/Rockers, most notably Boucher's bodyguard, Gregory Wooley, to the murders.[66]

Přesvědčení

During the intense war between the Hells Angels and the Rock Machine, he ordered the vraždy z Quebecu nápravní důstojníci Diane Lavigne and Pierre Rondeau in 1997. Both officers had been chosen at random. Besides the blow to the judicial system in Quebec, Boucher wanted crimes committed by bikers that would be so serious that prosecutors would not want to make deals to turn bikers into informants.[136][137]

In 1998, a jury acquitted Boucher of having ordered those murders. He was then closely followed by the police. In 2000, an appeals court dismissed the earlier acquittal, and he was arrested again. He was convicted for the murders with the help of a police informer in May 2002. The Crown Attorney prosecuting Boucher, France Charbonneau described herself as: "I am a woman of conviction. I don't play".[138] During the trial which began on 26 March 2002, Charbonneau regularly received death threats.[139] The key witness for the prosecution was Stéphane Gagné, nicknamed Godasse (Old Shoe), who was involved in both murders. He testified that Boucher ordered him to carry out the killings and was later congratulated by Boucher himself. Besides for Gagné, Serge Boutin also turned Crown's evidence.[140] In February 2000, Boutin killed another drug dealer and police informer Claude Des Serres in a skiing chalet in the Laurentians mountains.[140] As Des Serres was wearing a wire at the time Boutin tortured and killed him, the police listened in to the last minutes of his life.[141] Facing a life sentence, Boutin cut a deal with the Crown where he plea-bargained to pleading guilty to manslaughter and serving 7 years in prison in exchange for testifying against Boucher.[140]

The most damning evidence came from beyond the grave as the reports that Kane had submitted to the RCMP were presented as Crown's evidence.[142] Shortly before committing suicide in August 2000, Kane had stolen the financial records of the Nomads, which shown that over the course of the first 8 months of 2000, the Hells Angels had made a profit of $111,503,110 in Quebec, and which were presented as evidence for the Crown.[143] During the trial, Charbonneau had such a ferocious courtroom demeanor that Boucher's lawyer, Jacques Larochelle, was visibly upset at dealing with her.[139] When Larochelle started to refer to Boucher as "Mom" in the courtroom in order to make him seem lovable to the jury, Charbonneau objected every time, saying he should be referred to Monsieur Boucher; she was so effective in her objections that finally even Larochelle took to describing his client as M. Boucher.[139] After 11 days of deliberation by the jury, Boucher was found guilty of attempted murder and two counts of first-degree murder on 5 May 2002.[144] Boucher received an automatic life sentence, with no possibility of parole for at least 25 years.[145] On 5 May 2002 Commander Bouchard was playing golf when he received a phone call from Charbonneau reporting that Boucher had been convicted recalled: "She was crying on the phone. They had a party at her house. We were all invited to go down and have champagne".[146] Bouchard himself stated he felt very peaceful and content on hearing the news of Boucher's conviction.[146]

Život za mřížemi

He is currently detained in the only Canadian Super-Maximum security penitentiary, nacházející se v Sainte-Anne-des-Plaines, severně od Montrealu.[1] V září 2002 Indická četa, a criminal gang made up of First Nations people active on the Prairies, tried to kill Boucher by firing a bazooka at his cell.[147] The Hells Angels only accept white men, and have been involved in bloody disputes with First Nations criminal groups in the Prairies, which led the Indian Posse to try to kill the most best known Canadian Hells Angel.[147] Commander Bouchard later told the media it was rumored that the American leadership of the Hell's Angels wanted Boucher dead, saying: "We're heard that they [the Hell's Angels leadership] in the United States got together and they said to take the fucker out. They say this is the guy who caused all the trouble."[148] Regardless if a jailhouse contract was placed on Boucher or not, on 23 October 2010, Boucher was wounded during an attempt on his life when another prisoner stabbed him.[149] The man who attacked Boucher was a First Nations criminal who had wanted to join the Hells Angels, but was refused as the Angels only accept whites.[147] Boucher's attacker repeatedly referred to the Angels' whites only acceptance policy when stabbing him with a dining knife before the prisoners attacked him.[147] In April 2014, it was reported that the Angels had expelled Boucher.[150] On 3 November 2015, Boucher and another inmate, René Girard, attempted to murder another prisoner, Ghislain Gaudet, stabbing him repeatedly with homemade knives.[151] Girard, a man of limited intelligence who during an alcohol and cocaine binge in 1986 had sex with a man whom he mistook for a woman, and killed him in his fury when he noticed his lover had a penis, was described as an immature man prone to extreme violence who is easily manipulated.[152] Boucher and Girard were charged with the attempted murder of Gaudet.[153]

Boucher's former bodyguard, a Haitian immigrant named Gregory Woolley has been described as a major player in organized crime in Montreal.[154] On 19 November 2015, Boucher and his daughter, Alexandra Mongeau, were charged with conspiracy to commit murder.[154] In the indictment, the Crown alleged that Boucher continued to engage in organised crime from his prison cell, passing messages to his daughter who in her turn relayed the messages to Woolley, and claimed that Boucher had via Mongeau ordered Woolley to kill Raynald Desjardins, blízký spolupracovník Mafiáni Vito Rizzuto, who had been the leader of the Zločinecká rodina Rizzuto.[154] The Sûreté du Québec Chief Inspector Patrick Bélanger said Boucher wanted Desjardins killed so to "ensure they could continue to control the territory," but added there was also "certainly an aspect of vengeance."[154] In May 2016, lawyers for Woolley and Boucher were able to stymie the preliminary inquiry phrase of the trial, saying both men wanted to attend the preliminary inquiry sessions, but demanded a change in venue, saying the Gouin courthouse was unsafe for their clients.[155]

Shortly before his trial was due to begin, Boucher pleaded guilty on 17 April 2018 for conspiring to murder Raynald Desjardins.[156] Accordingly, to the summary of fact agreed to before Justice Éric Downs, Boucher on 21 July 2015 told his daughter during a visit to him in prison: ""Euh. In the affairs of the Mafia … OK? If he comes here I know someone who can kill him, if he wants. Because, to me, (Desjardins) will be brought here (at Ste-Anne-des-Plaines). If he comes here, we can kill him."[156] Boucher's reasons for wanting to kill Desjardins was revenge for the murder of the Mafiosi Salvatore Montagna on 24 November 2011, which Desjardins had ordered after falling out with his ally Montagna.[156] In September 2015, Mongeau contacted an undercover Sûreté du Québec officer posing as a hitman with the aim of hiring him to kill Desjardins.[156] On 11 May 2018, Downs sentenced Boucher to ten years in prison, meaning that the earliest that Boucher can apply for parole will be in 2037.[156]

During the sentencing hearing, it was revealed that Boucher's daughter Mongeau received a "cut" of the profits made by drug dealers in the Hochelaga-Maisonneuve neighborhood between 2011-2015 as she worked as messenger for her father and the Montreal underworld.[156] Between November 2014-February 2015, the police had Mongeau under surveillance, and noted that various drug dealers would drop off bags of cash at her home every Friday as she collected a "cut" of between $100,000-$160,000 dollars every week.[156] At the time of her arrest in February 2015, the police found she had two bags of cash totaling $60,000 in her possession.[156] The willingness of drug dealers to pay Mongeau a "cut" of their profits shows that Boucher still had influence in the Montreal underworld despite being in prison since 2002.[156] Matthew Ferguson, the Crown Attorney prosecuting Boucher and Mongeau declined to explain to the media why the Crown had not presented evidence of Mongeau's involvement in the plot to kill Desjardins, leading to her acquittal with Mongeau only being sentenced to 21 months of community service for living off the proceeds of crime.[156]

Poznámky

  1. ^ A b "Me and my pal Mom Boucher". Noviny. Archivovány od originál on 2008-08-05.
  2. ^ "Maurice Boucher reportedly stabbed in prison". montreal.ctv.ca.
  3. ^ Pigeon, Marc, "Former biker says sorry, is denied parole", Toronto Sun, vyvoláno 2011-02-13
  4. ^ A b Cherry 2005, str. 52.
  5. ^ A b C d E Cherry 2005, str. 54.
  6. ^ Auger 2002, str. 47.
  7. ^ A b C d Edwards a Auger 2012, str. 30.
  8. ^ Cherry 2005, str. 53.
  9. ^ A b Cherry 2005, str. 50.
  10. ^ Cherry 2005, str. 53-54.
  11. ^ Cherry 2005, str. 52-54.
  12. ^ A b Cherry, Paul (2005). The Biker Trials: Bringing Down the Hells Angels. Ecw Press. ISBN  978-1-55022-638-6.
  13. ^ Cherry 2005, str. 55-57.
  14. ^ Cherry 2005, str. 56-57.
  15. ^ A b C d Cherry 2005, str. 58.
  16. ^ A b C d E „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 03.07.2011. Citováno 2010-12-10.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  17. ^ Langton, Jerry (2006). Fallen Angel: The Unlikely Rise of Walter Stadnick in the Canadian Hells Angels. John Wiley & Sons Canada Ltd. ISBN  0-470-83710-1.
  18. ^ A b Cherry 2005, str. 63-64.
  19. ^ Cherry 2005, str. 58-59.
  20. ^ A b C Sher & Marsden 2003, str. 15.
  21. ^ Lejtenyi, Patrick (26. září 2017). „Jak se nejplodnější nájemný vrah v Kanadě stal informátorem pekelných andělů“. Svěrák. Citováno 2017-12-07.
  22. ^ A b C Sher & Marsden 2003, str. 23.
  23. ^ A b C Langton 2010, str. 91.
  24. ^ A b Cherry 2005, str. 62.
  25. ^ A b C d Cherry 2005, str. 63.
  26. ^ Langton 2010, str. 90.
  27. ^ A b C d Edwards a Auger 2012, str. 29.
  28. ^ Langton 2006, str. 89.
  29. ^ Langton 2006, str. 90.
  30. ^ A b C Cherry 2005, str. 65.
  31. ^ Cherry 2005.
  32. ^ A b Langton 2006, str. 91.
  33. ^ A b C d E F G Langton 2006, str. 92.
  34. ^ A b Cherry 2005, str. 66.
  35. ^ Langton 2006, str. 92-93.
  36. ^ A b C d E Langton 2006, str. 93.
  37. ^ McGill Tribune, Bikers, Bill C-95, Drugs and Mom Archivováno 2007-09-28 na Wayback Machine
  38. ^ Cherry 2005, str. 17.
  39. ^ Cherry 2005, str. 48.
  40. ^ Cherry 2005, str. 66-67.
  41. ^ Cherry 2005, str. 48-49.
  42. ^ Sher & Marsden 2003, str. 226.
  43. ^ A b Cherry 2005, str. 51.
  44. ^ Cherry 2005, str. 49-51.
  45. ^ Winterhalder, Edward; De Clercq, Wil (2008). The Assimilation: Bikers United Against The Hells Angels. ECW Press. ISBN  978-1-55022-824-3.
  46. ^ Winterhalder, Edward (2005). Out In Bad Standings; Inside The Bandidos Motorcycle Club. Blockhead City Press. ISBN  0-9771747-0-0.
  47. ^ A b Langton 2010, str. 93.
  48. ^ Langton 2010, str. 82-83.
  49. ^ Cherry 2005, str. 12.
  50. ^ A b C Cherry 2005, str. 4.
  51. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 48.
  52. ^ Cherry 2005, str. 5.
  53. ^ Cherry 2005, str. 69.
  54. ^ Sher & Marsden 2003, str. 49.
  55. ^ Sher & Marsden 2003, str. 55.
  56. ^ Cherry 2005, str. 71.
  57. ^ "Benoît Roberge, ex-cop, sentenced to 8 years for gangsterism". CBC. 4. dubna 2014. Citováno 2016-11-30.
  58. ^ A b C Sher & Marsden 2003, str. 70.
  59. ^ A b C d E Sher & Marsden 2003, str. 68.
  60. ^ Sher & Marsden 2003, str. 69.
  61. ^ Cherry 2005, str. 89.
  62. ^ A b C d E F Sher & Marsden 2003, str. 220.
  63. ^ A b C d Edwards a Auger 2012, str. 31.
  64. ^ Edwards a Auger 2012, str. 32.
  65. ^ Cherry 2005, str. 45.
  66. ^ A b C d E F Sher & Marsden 2003, str. 251.
  67. ^ A b C d Sher & Marsden 2003, str. 223.
  68. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 224.
  69. ^ Cherry 2005, str. 81.
  70. ^ Sher & Marsden 2003, str. 60.
  71. ^ Cherry 2005, str. 80.
  72. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 94.
  73. ^ Sher & Marsden 2003, str. 92-93.
  74. ^ Sher & Marsden 2003, str. 93-94.
  75. ^ Sher & Marsden 2003, str. 94-95.
  76. ^ Sher & Marsden 2003, str. 95-96.
  77. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 63.
  78. ^ Cherry 2005, str. 85-86.
  79. ^ A b Cherry 2005, str. 86.
  80. ^ Cherry 2005, str. 87.
  81. ^ Cherry 2005, str. 88-88.
  82. ^ Cherry 2005, str. 88.
  83. ^ Lavigne 1999, str. 42–43.
  84. ^ A b Lavigne 1999, str. 43.
  85. ^ Lavigne 1999, str. 42-43.
  86. ^ Sher & Marsden 2003, str. 223-224.
  87. ^ Edwards a Auger 2012, str. 28.
  88. ^ Sher & Marsden 2003, str. 106-107.
  89. ^ Sher & Marsden 2003, str. 110.
  90. ^ Sher & Marsden 2003, str. 111.
  91. ^ Lavinge 1999, str. 94.
  92. ^ A b C Cherry 2005, str. 92.
  93. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 112.
  94. ^ Sher & Marsden 2003, str. 113.
  95. ^ Sher & Marsden 2003, str. 113-114.
  96. ^ Sher & Marsden 2003, str. 115-116.
  97. ^ Sher & Marsden 2003, str. 122-123.
  98. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 124.
  99. ^ Sher & Marsden 2003, str. 125-127.
  100. ^ Sher & Marsden 2003, str. 129.
  101. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 141.
  102. ^ Sher & Marsden 2003, str. 146.
  103. ^ Sher & Marsden 2003, str. 144.
  104. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 147.
  105. ^ Sher & Marsden 2003, str. 150.
  106. ^ A b C d E Cherry 2005, str. 93.
  107. ^ A b Edwards a Auger 2012, str. 31-32.
  108. ^ Sher & Marsden 2003, str. 153.
  109. ^ Sher & Marsden 2003, str. 153-154.
  110. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 243.
  111. ^ Sher & Marsden 2003, str. 13-14.
  112. ^ A b C d Sher & Marsden 2003, str. 14.
  113. ^ Sher & Marsden 2003, str. 14-15.
  114. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 221.
  115. ^ A b C Langton 2013, str. 210.
  116. ^ Appleby, Timonty; Tu, Tu Thanh (24. července 2000). „Motorkáři rozšiřují impérium zločinu“. Zeměkoule a pošta. Citováno 2017-11-30.
  117. ^ A b C d E F Langton 2013, str. 211.
  118. ^ A b C d Langton 2013, str. 213.
  119. ^ A b C Sher & Marsden 2003, str. 229.
  120. ^ A b C Sher & Marsden 2003, str. 228.
  121. ^ Sher & Marsden 2003, str. 227-228.
  122. ^ Sher & Marsden 2003, str. 227.
  123. ^ Sher & Marsden 2003, str. 225.
  124. ^ Langton 2010, str. 103.
  125. ^ A b Schnedier 2009, str. 418.
  126. ^ A b C d E F G Cherry 2005, str. 96.
  127. ^ Sher & Marsden 2003, str. 239-240.
  128. ^ A b C d E Sher & Marsden 2003, str. 241.
  129. ^ Sher & Marsden 2003, str. 241-242.
  130. ^ Sher & Marsden 2003, str. 242.
  131. ^ O'Connor 2011, str. 208.
  132. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 244.
  133. ^ Cherry 2005, str. 97.
  134. ^ Sher & Marsden 2003, str. 356-357.
  135. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 249.
  136. ^ Organizovaný zločin v Kanadě: Čtvrtletní shrnutí od dubna do června 2002
  137. ^ CBC News: Máma Boucherová vinná z vraždy - 6. května 2002
  138. ^ Sher & Marsden 2003, str. 344.
  139. ^ A b C Sher & Marsden 2003, str. 347.
  140. ^ A b C Sher & Marsden 2003, str. 346.
  141. ^ Sher & Marsden 2003, str. 209.
  142. ^ Langton 2010, str. 136.
  143. ^ Langton 2010, str. 137.
  144. ^ Sher & Marsden 2003, str. 348.
  145. ^ Montrealský věstník: „Inside Hell's Angels“ - 14. ledna 2006 Archivováno 27 února 2009, na Wayback Machine
  146. ^ A b Sher & Marsden 2003, str. 349-350.
  147. ^ A b C d Auger a Edwards 2012, str. 32.
  148. ^ O'Connor 2011, str. 209.
  149. ^ "Hells Angels 'Mom' Boucher bodl do vězení". CBC. 25. října 2010. Citováno 2016-11-30.
  150. ^ Seguin, Felix (18. dubna 2014). „Bývalý šéf zaveden z Hells Angels“. Toronto Sun. Citováno 2016-11-30.
  151. ^ Cherry, Paul (22. dubna 2016). „Případy soudu pro Maurice (Mom) Bouchera představují bezpečnostní výzvy“. Montrealský věstník. Citováno 2016-11-30.
  152. ^ Cherry, Paul. „Případy soudu pro Maurice (Mom) Bouchera představují bezpečnostní výzvy“. Montrealský věstník. Citováno 2016-11-30.
  153. ^ Cherry, Paul (22. dubna 2016). „Případy soudu pro Maurice (Mom) Bouchera představují bezpečnostní výzvy“. Montrealský věstník. Citováno 2016-11-30.
  154. ^ A b C d Obendrauf, Pierre (20. listopadu 2015). „Kdo je kdo z montrealského podsvětí: Mafiánové, motorkáři a gangsteři zapleteni při policejních raziích“. Národní pošta. Citováno 2016-11-30.
  155. ^ Cherry, Paul (9. května 2016). „Máma Boucherová, Gregory Wooley předběžné šetření zpožděno o překvapivé pohyby“. Montrealský věstník. Citováno 2016-11-30.
  156. ^ A b C d E F G h i j Cherry, Paul (18. dubna 2018). "'Máma Boucherová použila kód a gesta rukou naplánovala zabití vězení “. Montrealský věstník. Citováno 2016-11-30.

Reference

  • Auger, Michel The Biker who Shot Me: Recollections of a Crime Reporter, Toronto: McClelland & Stewart, 2002.
  • Auger, Michel & Edwards, Peter Encyklopedie kanadského organizovaného zločinu: od kapitána Kidda po mámu Boucherovou, Toronto: McClelland & Stewart, 2012.
  • Cherry, Paul The Biker Trials: Bringing Down the Hells Angels, Toronto: ECW Press, 2005.
  • Langton, Jerry Fallen Angel: The nepravděpodobný vzestup Waltera Stadnicka a kanadských pekelných andělů, Toronto: HarperCollins, 2006.
  • Langton, Jerry Showdown: Jak psanci, pekelní andělé a policajti bojovali o kontrolu nad ulicemi, Toronto: John Wiley & Sons, 2010.
  • Lavigne, Yves Hells Angels At War, Toronto: HarperCollins, 1999.
  • O'Connor, D'Arcy Montrealská irská mafie: Pravdivý příběh neslavného gangu ve West Endu, Toronto: John Wiley & Sons, 2011
  • Schnedier, Stephen Iced: The Story of Organized Crime in Canada, Toronto: John Wiley & Sons, 2009, ISBN  0470835001.
  • Sher, Julian & Marsden, William Cesta do pekla: Jak motorkářské gangy dobývají Kanadu, Toronto: A.A. Knopf, 2003, ISBN  0676975984.