Matthäus Aurogallus - Matthäus Aurogallus
Matthäus Aurogallus | |
|---|---|
 Reliéf od berlínské katedrály zobrazující Matthäuse Aurogalla, Martina Luthera a Phillipa Melanchthona | |
| narozený | Matthäus Goldhahn 1490 Město Komotau (čeština: Chomutov, latinský: Comotavia, Comotovia, Comutovia, Chomutovia), (Císařsko-volební ) Královské Čechy, Český korunland (personální unie z Jagellonská Litva, Polsko, Česko a Maďarsko)  |
| Zemřel | 10. listopadu 1543 |
| Národnost | Čeština (Německé české ) |
| obsazení | Hebrejský profesor, lingvista |
| Akademické pozadí | |
| Alma mater | Lipská univerzita |
| Vlivy | Martin Luther, Raši, Nicholas of Lyra |
| Akademická práce | |
| Instituce | Wittenberg University |
| Hlavní zájmy | Hebrejština, řečtina, aramejština, teologie |
Matthäus Aurogallus, Němec: Matthäus Goldhahn (1490 - 10. listopadu 1543) byl český lingvista. Narozen v Chomutov (pak Komotau), Čechy tak jako Matthäus Goldhahn, (on latinizovaný jeho jméno Aurogallus způsobem renesančních humanistů) Aurogallus sloužil jako profesor hebrejštiny na University of Wittenberg a byl jeho kolegou Philip Melanchthon a Martin Luther. Pomáhal Lutherovi při revizi reformátorova překladu Starý zákon,[1] a cenně přispěl k akademickému studiu hebrejštiny.[2]
raný život a vzdělávání
Matthäus Aurogallus zahájil vzdělávání na humanistické škole v Komotau, kterou založil český šlechtic a spisovatel Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic v jeho rodinném domě, Hrad Hasištejn.[2] Aurogallus tam studoval latinu, řečtinu a hebrejštinu. Poté studoval hebrejštinu v Lipsku v letech 1512-1515, kde získal bakalářský titul,[3] před návratem do Komotau učit latinu na své bývalé škole.[4]
Wittenberg a Luther
V roce 1519 Aurogallus opustil svou pozici a přestěhoval se do Wittenberg, kde navázal přátelský vztah s Philipem Melanchthonem.[3] Melanchthon nedávno přijal místo profesora řečtiny na univerzitě ve Wittenbergu na doporučení svého prastrýce Martina Luthera. Během této doby měl Melanchthon příležitost sledovat Aurogallovo impozantní hebrejské velení.[5] O dva roky později, na doporučení Melanchtona a Luthera, se Aurogallus také připojil k Wittenbergově fakultě jako profesor hebrejštiny a nahradil Matthäuse Adriana, který - přestože ho o několik let dříve doporučil Luther - byl z funkce odstraněn po jeho vokálu opozice vůči Lutherově náboženské reformě.[6]
Wittenberg byl v té době epicentrem protestantské reformace pod Lutherovým vedením a Aurogallus byl do hnutí vtažen alespoň okrajově jako hebrejský učenec. Aurogallus působil jako poradce Martina Luthera při hebrejském překladu, zatímco druhý složil svůj překlad Starého zákona.[5] Rovněž si mohl vypůjčit vzácné rukopisy z Lobkovicovy rozsáhlé knihovny, kterou půjčil Lutherovi a Melanchtonovi, což dále napomáhalo procesu překladu.[2] V roce 1540 vydal Luther revizi svých překladů knihy Žalmů poté, co Aurogallus přezkoumal a vylepšil předchozí vydání.[7]
1. května 1542 získal Aurogallus prestižní místo rektora univerzity ve Wittenbergu.[3]
Příspěvky k hebrejským studiím
Aurogallus působil jako profesor hebrejštiny ve Wittenbergu od roku 1521 až do své smrti 10. listopadu 1543. Během této doby spolupracoval s Lutherem na posledně jmenovaném překladu Starého zákona. Na rozdíl od svého předchůdce Matthäuse Adriena se Aurogallův přístup ke studiu hebrejštiny shodoval s přístupem Luthera. On i Luther považovali primární účel studia hebrejštiny za filologický prostředek k určení skutečného významu Písma.
Navzdory tomu Aurogallus zahrnul seznam běžných zkratek nalezených v jeho rabínských komentářích Gramatiky kompendia Hebreae. Ve své diskusi o etymologii biblických jmen také založil De Hebraeis, urbium, regionum, populorum, fluminium, montium a aliorulocorum, nominibus (hebrejská jména, města, regiony, národy, řeky, hory a další místa) na Raši a Targumim, stejně jako klasičtí a středověcí autoři, kteří prokazují mnohem hlubší zájem o hebrejské stipendium pro sebe, než pro Luthera.
Toto využití rabínských textů při studiu hebrejštiny bylo v rozporu s Lutherovou striktní koncepcí studia hebrejštiny v čistě křesťanském kontextu. Pomohlo to posunout hebrejské studie k tomu, aby se staly samostatnou disciplínou, nikoli subkategorií teologie. Aurogallus také rozšířil úvahu semitských zdrojů biblického komentáře k aramejštině a napsal gramatiku chaldejštiny (neoaramejský jazyk), která byla přidána k jeho hebrejské gramatice v pozdějších tiscích.[8]
Funguje
- Compendium Hebreae Chaldeaequae grammatices (Kompendium hebrejské a chaldaické gramatiky) (1523–25, 1531 Wittenberg)
- De Hebraeis, urbium, regionum, populorum, fluminium, montium a aliorulocorum, nominibus (1526 Wittenberg, 1539 a 1543 Basilej)
- Chronik der Herzöge uund Könige von Böhmen (Kronika vévodů a českých králů (ztracený)
- Hebräisch historisch-geographisches Reallexicon (hebrejský historicko-geografický lexikon) (1526–1539)
Reference
- ^ Friedrich Wilhelm Bautz (1975). „Aurogallus (Goldhahn), Matthäus“. V Bautz, Friedrich Wilhelm (ed.). Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL) (v němčině). 1. Hamm: Bautz. plk. 304. ISBN 3-88309-013-1.
- ^ A b C Seidemann (1875). „Aurogallus, Matthäus“. Allgemeine Deutsche Biographie 1 [Obecná německá biografie 1]. 691–692.
- ^ A b C Wendorf, Hermann (1953). „Aurogallus, Matthäus“. Neue Deutsche Biographie 1 [Nová německá biografie 1]. str. 457.
- ^ „Matthäus Goldhahn, gen. Aurogallus (GND: 117765066)“. RAG, německý akademický repertoár. Citováno 16. března 2017.
- ^ A b Monatsschrift für Geschichte und Wissenschaft des Judentums. Rudolf Kuntze, 1904.
- ^ Luther, Martin a Johann Georg Walch. Dr. Martin Luthers Sämmtliche schriften. Nakladatelství Concordia, 1910.
- ^ Boyle, Marjorie O’Rourke. Křest pohanských tajemství: Erazmus ve snaze o moudrost. University of Toronto Press, 2016.
- ^ Miletto, Gianfranco a Veltri, Giuseppe, „Die Hebraistik ve Wittenbergu (1502–1813): von der‘ lingua sacra ’zur Semitistik,“ Henoch 25 (2003): 11–13; Giuseppe Veltri a Gerold Necker, ed., Gottes Sprache in der philologischen Werkstatt: Hebraistik vom 15. bis zum 19. Jahrhundert (Leiden: Brill, 2004).
