Mathias Heinicke - Mathias Heinicke

Matthias Heinicke (3. března 1873 - 1956) byl a Český houslista a žák Ernsta Reinholda Schmidta (1857-1928) v Marktneukirchenu, Vogtlandkreis, Sasko v dnešním Německu

Housle Matthiase Heinickeho z roku 1920

Život a dílo

Přesné datum Heinického narození mohlo být 1871 nebo 23. března 1873, ale Karel Jalovec tvrdil, že Heinicke oslavil 3. března 1954 své 81. narozeniny.[1] Heinicke byl rodák z Maria Kulm, Čechy. Jeho putování ho vedlo skrz Berlín a Budapešť na Benátky Eugenio Degani (1875).

Efektivní čas v Degani však není dokumentován. Od stavby jeho housle jasně ukazují italské vlivy, ale neumožňuje přímé odkazy, někteří prodejci mají tendenci interpretovat tuto část jeho životopisu jako reklamní opatření. Sám Heinicke to jasně naznačil na svých honosně navržených hlavičkových papírech a obálkách.

Heinicke se stal jedním z hlavních představitelů houslařů v Čechách v první polovině 20. století.[2] Po svém návratu v roce 1897 založil ve Wildsteinu vlastní dílnu Eger. Formální a rozhodující pro jeho nástroje byli staří mistři Stradivari a Amati, podle jehož modelů si vyrobil vlastní housle. Heinicke odvedl vynikající práci a jeho housle dosáhly, dobře zachovalé, cen mezi 3 000–6 000 EUR.[3]

Heinicke zemřel v Skalná, v čem je dnes Česká republika.

Výroba houslí

Heinicke často používal materiály, které mohl použít ze starých lesů z církevních budov. To znamenalo, že měl přístup k uloženému dřevu jako tonewoods jižní Italská alpská region pro něj nebyl k dispozici. Ačkoliv javor na který se díval, bylo krásné, bylo to patrnější pro jeho krásné, husté planoucí než pro jeho vynikající akustický vlastnosti.

Heinicke použil dvojitý pruh se světlými pruhy uprostřed jako ozdobnou vložku pro své housle. Tyto práce nebyly vždy prováděny se stejnou péčí, jaká je známá z jeho houslí. Aby vylepšil barevný vzhled svého houslového dřeva, přidal ke své žluté růžové pigmenty šelak. Zakřivení nástrojů vytvořil Heinicke podle tónový spíše než laskavosti pro oko.

To však podporovalo plný tón jeho nástrojů.

Řezal F-díry téměř strmě a přesně. Heinickeho nástroje se vyznačují plným, teplým tónem se silnou přítomností v dolním rozsahu. Charakteristické jsou jeho úzké šroubové vzory, které vyryl hlubokým rytím.

  • Podrobné srovnání F-otvorů saských výrobních houslí kolem roku 1920 (vlevo) s houslemi od Mathiase Heinickeho z roku 1921 (vpravo)

  • Housle Matyáše Heinického von 1920

  • Obálka Mathiase Heinickeho pro jeho korespondenci kolem roku 1931

  • Faktura za prodej heinických houslí z roku 1931

  • Horní strana Heinicken Vioilin z roku 1931

  • Značka razítka Mathiase Heinickeho od roku 1931

Nástroje

Některé housle od Heinickeho jsou dodnes na trhu v pozoruhodně dobrém stavu. Jejich původ však lze jen zřídka prokázat bez mezer, aby bylo možné vypočítat datum valuty v době vytvoření. Obchodník s houslemi Martin Swan však obdržel směnky a doprovodný dopis za housle Heinicke, což znamená, že hodnotu nástroje lze vypočítat ještě dnes.

Zde zobrazené housle z roku 1931 byly prodány za 1403 korun. Směnný kurz koruny vůči Říšská značka byla 0,85[4] v roce 1932. Výsledkem je cena kolem 1200 říšských marek. To odpovídalo životním nákladům na tři roky pro tříčlennou rodinu v roce 1935.[5][6] V přepočtu na životní náklady 2016,[7] výsledkem by podle dnešního standardu byla cena 20 000 EUR.

Heinickeho housle byly tedy v horním segmentu orchestrálních hudebníků, a to jak v roce 1935, tak po úpravách hodnot v roce 2016.[8]

Reference

  1. ^ Jalovec, Karel (1959). Böhmische Geigenbauer. Praha: Artia. p. 56.
  2. ^ Freiherr von Lütgendorff, Willibald Leo (1904). Die Geigen- und Lautenmacher vom Mittelalter bis zur Gegenwart. Frankfurt nad Mohanem: Heinrich Keller. p. 274.
  3. ^ „Auktionsergebnisse für Geigen und Celli“. 2017-12-16.
  4. ^ Knaurs Konversations Lexikon von A-Z. Berlín: Knaur. 1932. str. 417.
  5. ^ Dr. Dr. Heutger, Nicolaus (2004). Die Mark: Geschichte und Kaufkraft einer Währung. Trend peněz 7/8. 178–180.
  6. ^ Deutsche Bundesbank (2018-01-18). „Kaufkraftäquivalente historischer Beträge in deutschen Währungen“ (PDF). Deutsche Bundesbank, Publikationen a Statistiken.
  7. ^ Statistisches Bundesamt. „Soukromý Konsumausgaben (Lebenshaltungskosten) - Deutschland [Výdaje soukromých spotřebitelů (životní náklady) - Německo]“. Statistisches Bundesamt, Staat & Gesellschaft.
  8. ^ Swan, Martin (2018-01-18). „Mathias Heinicke housle“. Martin Swan housle.