Massimo Gramellini - Massimo Gramellini
Massimo Gramellini | |
|---|---|
 Gramellini na Festivaletteratura z Mantua, 2012 | |
| narozený | 2. října 1960 Turín |
| obsazení | Novinář, spisovatel |
| Národnost | italština |
| Doba | 1990 – dosud |
| Manželka | Maria Laura Rodotà (div.) |
Massimo Gramellini (narozen 2. října 1960) je italský spisovatel a novinář, který v současnosti pracuje Corriere della Sera.
Život a kariéra
Narodil se v Turín v roce 1960 do rodiny z Romagna. V devíti letech ztratil matku Giuseppinu Pastoreovou k sebevraždě: těžce nemocná a v depresi se vrhla z pátého patra budovy. Nikdo nechtěl mladému Massimovi odhalit podrobnosti;[1] jeho otec mu řekl, že zemřela na náhlý infarkt. Tato epizoda na něj během jeho života udělala velký dojem. Pravdu objevil o mnoho let později, v polovině 90. let, při čtení novinového článku z roku 1969.
Vydal knihy a články o italské společnosti a politice, almanach o 150 letech historie Itálie (s Carlo Fruttero ) a dvě série příběhů o jeho fotbalovém týmu Torino FC. V roce 2010 vydal svůj první román, L'ultima riga delle favole (Poslední řada bajek), které se v Itálii prodalo přes 250 000 výtisků a bylo přeloženo do několika jazyků. V roce 2012 vydal svůj druhý román, Fai bei sogni (Have good dreams), což byla nejprodávanější kniha roku 2012 a prodalo se přes milion výtisků.[2]
Od podzimu 2016 se představil Le parole della settimana v talk show Che tempo che fa.
Po 28 letech v novinách La Stampa, začal s ním pracovat Corriere della Sera v roce 2017.[3]
Při několika příležitostech byl obviněn (zejména ze strany Sinti[4]) být rasista a používat populistické argumenty ve svých sloupcích Il Buongiorno a Il Caffé.[5]
Osobní život
Byl ženatý s novinářem Maria Laura Rodotà, dcera právníka Stefano Rodotà. Nyní je ve vztahu s italským spisovatelem Simona Sparaco, o osmnáct let mladší. Mají syna Tommasa, narozeného 19. února 2019.
Bibliografie
- 1994 colpo grosso, s Pino Corrias a Curzio Maltese, Milano, Baldini a Castoldi, 1994
- Compagni d'Italia, Milano, Sperling & Kupfer, 1997
- Buongiorno. Il meglio o comunque il meno peggio, Turín, La Stampa, 2002
- Buongiorno Piemonte, Scarmagno, fotografie Livia Bourbona, Priuli & Verlucca, 2005
- Buongiorno Montagne Olimpiche, fotografie Livia Bourbona, Scarmagno, Priuli & Verlucca, 2006
- Buongiorno Ligurie, fotografie Livia Bourbona, Scarmagno, Priuli & Verlucca, 2007
- Granata da legare, Ivrea, Priuli & Verlucca, 2006
- Ci salveranno gli ingenui, Milano, Longanesi, 2007
- Toro. I migliori derby della nostra vita, Scarmagno, Priuli & Verlucca, 2007
- Cuori allo specchio, Milano, Longanesi, 2008
- Buongiorno. Dieci anni, Turín, La Stampa, 2009
- L'ultima riga delle favole, Milano, Longanesi, 2010
- La patria, bene o muž, s Carlo Fruttero, Milano, Arnoldo Mondadori Editore, 2010
- Fai bei sogni, Milano, Longanesi, 2012
- La magia di un buongiorno, Milano, Longanesi, 2014
- Avrò cura di te, s Chiara Gamberale, Milano, Longanesi, 2014
Galerie
Vpravo: Gramellini, Vittorio Zucconi a Michele Serra, na Mezinárodní žurnalistický festival, Perugia, 2010.
Reference
- ^ „Quando una rivelazione cambia la vita: Massimo Gramellini e il coraggio di raccontare“. letteratu.it. 16. června 2013. Archivovány od originál 9. září 2017. Citováno 9. září 2017.
- ^ „Buongiorno un corno: Gramellini e Hillary Clintonová“. softrevolutionzine.org. 11. listopadu 2016. Citováno 9. září 2017.
- ^ „Massimo Gramellini saluta oggi La Stampa. Dal 13 al Corriere della Sera“. affaritaliani.it. 21. ledna 2017. Citováno 9. září 2017.
- ^ „I Sinti querelano Gramellini“ È un razzista"". gazzettadimantova.gelocal.it. 28. října 2014. Citováno 9. září 2017.
- ^ „Il sessismo da salotto di Massimo Gramellini“. ilpost.it. 16. června 2016. Citováno 9. září 2017.
