Masakatsu Morita - Masakatsu Morita - Wikipedia
Masakatsu Morita | |
---|---|
森 田必勝 | |
narozený | Obata-cho, Yokkaichi, Prefektura Mie, Japonsko | 25. července 1945
Zemřel | 25. listopadu 1970 | (ve věku 25)
Příčina smrti | Seppuku |
Tělo objeveno | Kancelář generála, JGSDF Camp Ichigaya |
Odpočívadlo | Yokkaichi, prefektura Mie |
Národnost | japonský |
Alma mater | Waseda University |
obsazení | student, politický aktivista |
Aktivní roky | 1966–1970 |
Organizace | Tatenokai[A] |
Známý jako | Podněcování a Státní převrat s Yukio Mishima a rituální sebevražda |
Titul | Vedoucí studentů |
Předchůdce | Hiroši Mochimaru |
Hnutí | Japonský vojenský nacionalismus |
Soupeř | Antijapanismus skupiny, Komunistické politické skupiny |
Poznámky | |
Infobox obsahuje data přeložená z japonské Wikipedie |
Masakatsu Morita (森田 必勝, Morita Masakatsu, 25. července 1945-25. Listopadu 1970) byl japonský politický aktivista, který spáchal seppuku s Yukio Mishima v Tokiu.[1][2][3]
Morita byla nejmladším dítětem ředitele základní školy. Ztratil oba rodiče ve věku tří let, o Moritu se staral jeho bratr Osamu a vzdělával se v a Katolická škola.[4][5] On vstoupil Waseda University v roce 1966, ale byl zděšen přítomností komunistů Zengakuren studenty univerzity a silně se zapojil do malé pravicové frakce na univerzitě. Poprvé se setkal s Mishimou dne 19. června 1967 a připojil se k Tatenokai při jeho založení v říjnu 1968. Již v březnu téhož roku napsal dopis Mishimě, ve kterém vyjádřil ochotu za něj zemřít.[6][7]
Mishima se zajímal o využití své společnosti k přímé politické akci a v dubnu a květnu 1970 oslovil několik členů. Vnitřní kruh pak tvořili Mishima, Morita, Masahiro Ogawa (小川 正 洋) a Masayoshi Koga (小 賀正義) („Chibi“ Koga). Do konce června nebyl vypracován žádný jasný plán. Krátce nato odjela Mishima na dovolenou Šimoda a zaplatil za to, aby ostatní šli Hokkaido. Dne 2. září v Tokiu byli přijati Morita a „Chibi Koga“ Hiroyasu Koga (古 賀浩靖) („Furu“ Koga), který byl také členem Tatenokai, a setkal se s Mishimou, aby si 9. září vyslechl podrobnosti plánu.[8][9]
Původně všichni čtyři členové Tatenokai plánovali spáchat seppuku spolu s Mishimou. Mishima se je však pokusil odradit a tři členové souhlasili s jeho přáním. Pouze Morita vytrvala a řekla: „Nemohu nechat pana Mišimu zemřít sám.“ V listopadu tedy Mishima rozhodl, že zemřít by měl jen on a Morita. Morita řekl ostatním členům, kteří chtěli zemřít společně: „Jsme spolu naživu nebo mrtví, protože se můžeme někde znovu setkat.“ Ale Mishima věděl, že Morita má přítelkyni, a přesto doufal, že bude moci žít.[10][11][12] Ve dnech 21. a 22. listopadu 1970 byly nakoupeny zásoby a Morita požádal Hiroyasua Kogu, aby ho zastupoval, pokud se mu nepodaří řádně popravit Mishimu. Další dva dny jsme strávili zkoušením. [8][10][11]
Ráno 25. listopadu skupina odjela k Japonské síly sebeobrany je Ichigaya posádka pod záminkou přátelské návštěvy. Zabarikádovali se v kanceláři generála Mashity, zajali ho a vydali požadavky. V poledne začal Mishima přednášet z balkónu k shromážděným jednotkám, ale jeho slova byla utopena vrtulníky. Ihned po svém návratu z balkonu se Mishima bodl do břicha a Morita se ho pokusil sťat. Po třech neúspěšných pokusech Mority vstoupil Hiroyasu Koga a sťal Mishimu. Podle svědectví přeživších členů puče se Mishima těsně před seppuku ještě jednou pokusil Moritu odradit slovy: „Morito, musíš žít, ne zemřít.“[11][13][b] Po Mišimově seppuku však Morita poklekl a bodl se do břicha a Koga znovu provedl kaishakunin povinnost.[10][11][2]
Masayoshi Koga, Masahiro Ogawa a Hiroyasu Koga byli propuštěni z vězení za dobré chování v říjnu 1974. Všichni tři byli v té době ve věku 26 let.[14]
Reference
- ^ Encyklopedie 2000, str. 616-617
- ^ A b kompletní 42 2005, str. 330-332
- ^ Juro 2005, str. 183
- ^ Nakamura 2015, str. 9-70
- ^ Inukai 2020, str. 3-20
- ^ Nakamura 2015, str. 71-136
- ^ Inukai 2020, str. 21-40
- ^ A b Datum 1972, str. 59-82
- ^ kompletní 42 2005, s. 323
- ^ A b C Datum 1972, str. 117-122
- ^ A b C d Ando 1998, str. 319–331
- ^ Azusa 1996, s. 7–30
- ^ A b Mochi 2010, s. 171–172
- ^ „Japonsko se osvobodilo za dobré chování ...“ Nashua Telegraph. 7. října 1974. str. 2.
Poznámky
Další čtení
- Morita, Masakatsu (2002). わ が 思想 と 行動 - 遺稿 集 [Moje myšlenky a činy: Sbírka rukopisů] (v japonštině) (nové vydání). Nisshin houdou. ISBN 978-4817405289. První vydání vyšlo v roce 1971.
- Datum, Munekatsu (1972). 裁判 記録 「三島 由 紀 夫 事件」 [Soudní záznam „Mishima Incident“] (v japonštině). Kodancha. NCID BN0140450X.
- Fukusima, juro (2005). 再 訂 資料 ・ 三島 由 紀 夫 [Reedice Dokument: Yukio Mishima] (v japonštině) (zvětšené vydání). Chobunsha. ISBN 978-4886951809. První vydání vyšlo v roce 1989.
- Hiraoka, Azusa (1996). 伜 ・ 三島 由 紀 夫 [Můj syn: Yukio Mishima] (v japonštině) (brožované vydání). Bungeishunjū. ISBN 978-4167162047. První vydání publikováno v květnu 1972.
- Inukai, Kiyoshi (2020). 三島 由 紀 夫 と 死 ん だ 男 - 森 田必勝 の 生涯 [Muž, který zemřel s Yukiem Mishimou: Život Masakatsu Mority] (v japonštině). Shumei University Lis. ISBN 978-4915855405.
- Murata, Haruki (2015). 三島 由 紀 夫 が 生 き た 時代 - 楯 の 会 と 森 田必勝 [Období, kdy žil Yukio Mishima: Tatenokai a Masakatsu Morita] (v japonštině). Seirindo. ISBN 978-4792605322.
- Nakamura, Akihiko (2015). 三島 事件 も う 一 人 の 主 役 - 烈士 と 呼 ば れ た 森 田必勝 [Další protagonista incidentu Mishima: Masakatsu Morita, který volal Vzpřímený muž] (v japonštině). Wakku. ISBN 978-4898317297.
- Okamura, Ao (2020). 三島 由 紀 夫 と 森 田必勝 - 楯 の 会 事件 若 き 行動 者 の 軌跡 [Yukio Mishima a Masakatsu Morita: Incident Tatenokai, trajektorie mladého muže akce] (v japonštině). Kojinsha NF Bunko. ISBN 978-4769831914.
- Sato Hideaki; Inoue Takashi; Yamanaka Takeshi, eds. (2005). 決定 版 三島 由 紀 夫 全集 ・ 第 42 巻 ・ 年譜 ・ 書 誌 [Definitivní vydání - Yukio Mishima, kompletní práce č. 42 - Biografický náčrt a bibliografie] (v japonštině). Shinchosha. ISBN 978-4106425820.
- Sato Hideaki; Inoue Takashi; Matsumoto Tōru, eds. (2000). 三島 由 紀 夫 事 典 [Encyklopedie Yukio Mishima] (v japonštině). Benseishuppan. ISBN 978-4585060185.
- Suzuki Ayumi; Tamura Tsukasa, eds. (2015). 火 群 の ゆ く へ - 元 楯 の 会 会員 た ち の 心 の 軌跡 [Místo požární skupiny: Trajektorie jejich srdcí, které kdysi patřily Tatenokai] (v japonštině). Hakurosha. ISBN 978-4434070662.