Marta Jiráčková - Marta Jiráčková

Marta Jirácková (narozen 22. března 1932) je a čeština hudební skladatel.

Životopis

Marta Jiráčková se narodila v Kladno. Studovala s Emil Hlobil na Praha Hudební konzervatoř a po absolutoriu v roce 1959 nastoupila do práce Československý rozhlas jako hudební editor. Studovala harmonii a kompozici u Alois Hába v letech 1962–64 a od pauzy si dala pauzu, když se provdala za dirigenta Václav Jiráček. Poté, co její manžel zemřel při nehodě, se v 70. letech v roce vrátila ke studiu a kompozici Brno s Ctirad Kohoutek a Alois Piňos na Janáčkova akademie múzických umění. Její složení Loď bláznů (Loď bláznů) byla v roce 1992 oceněna Cenou Českého hudebního fondu.[1][2]

Funguje

Jiráčková složila více než čtyřicet děl, včetně vokální hudby, komorní hudby, symfonií, baletu a hudby pro rozhlas a televizi. Vybraná díla zahrnují:

Orchestrální díla:

  • Vyznání Slávy Vorlové, symfonická skica se sólovou trubkou a sopránem. op. 8 (1973)
  • Nanda Devi, Symphony No. 1, s dětským a ženským sborem a věžovými zvony, op. 25 (1979)
  • Ave Seikilos, kompozice v jednom pohybu pro smyčce a perkuse, op. 31 (1983)
  • Motýlí efekt, skladba pro sólo violoncella, smyčcový orchestr a perkuse, op. 32 (1984)
  • Silbo, Symphony No. 2 pro velký orchestr s Interlude pro dětský sbor, op. 34 (1986–1987)
  • Lekce složení, Tři věty pro varhany, smyčcový orchestr a perkuse, op. 35 (1988)

Komorní díla:

  • Čtyři preludia, přestávka a pošta pro klavír, op. 5 (1972–73)
  • Variace na vypůjčené téma, pro komorní soubor, op. 14 (1975)
  • Tři písně bez textů, pro soprán, flétnu, lesní roh, klarinet, basklarinet, violoncello, celestu a perkuse, op. 21 (1977)
  • Blankenburgská fuga, pro smyčcové kvarteto, op. 33 (1985)
  • Imago vitae, souprava pro varhany, op. 36 (1989)
  • Variace politiky královny Hatšepsovet, pro dva klavíry op. 37 (1989)
  • Dodekaria I., sonáta pro housle a klavír. op. 38 (1990)
  • Dodekaria II, sonáta pro cimbál a flétnu, op. 42 (1992)
  • Dodekaria Tristis (III), sonáta pro basetový roh a klavír, op. 43 (1992)
  • Die Warheit über Sancho Panza (The Truth About Sancho Panza), pro vypravěče, flétnu, fagot, violoncello a perkuse, op. 48 (1993)
  • Centrum gravitace lidstva, pro 8 dvousložkových dechových nástrojů, op. 49 (1993)
  • Růžová pivoňka (The Pink Peony; Die Rosa Pfingstrose), Fantasie on the Painting od Bohumil Klimeš-Kozina pro violu a klavír, op. 56 (2000)

Vokální skladby:

  • Lokh Geet, cyklus ženských sborů, op. 2 (1972)
  • Přesně tak, pět dua pro soprán a flétnu na text J. Préverta, op. 3 (1972)
  • Já, Charles Lounsbury, kantát pro baryton a klavír, op. 7 (1973)
  • Osm divů světa, osm scén pro hlasy, harfu a perkuse, op. 18 (1976)
  • De Corde, komorní skladba pro soprán, klavír a věžový zvon na slova Jana Tausingera, op. 29 (1982)
  • Svatý Václave (Svatý Václav), Evokace starověkého sborového rukopisu pro soprán, violu a klavír, op. 39 (1991), nebo pro mezzosoprán a varhany, op. 39a (1992)
  • Tady máš„Freska pro soprán, recitátor a klavírní trio podle slov novozélandského básníka David Howard, op. 59 (2007)

Elektroakustické skladby:

  • Ukolébavka, rozhlasový hudební obraz (syntetická montáž), op. 23a (1978)
  • Loď bláznů (Loď bláznů), baletní hudba podle Hieronyma Bosche, op. 40 (1991) poznámka: Část II dvoudílného baletu (společně s op. 45)
  • Pohled z balkonu, souprava v sedmi částech, op. 41 (1991)
  • Včely a slunečnice u flétny a pásky, op. 44 (1992)
  • Pětkrát žena, variace baletu pro ženský hlas a syntezátor, op. 45 (1992) poznámka: část I dvoudílného baletu (společně s op. 40)[1]

Reference

  1. ^ A b „Mezinárodní pódium elektroakustické hudby 1966: O skladatelích a skladbách“. Citováno 22. října 2010.
  2. ^ Stanley Sadie; John Tyrrell, eds. (2001). The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 29. Oxford University Press. str. 747.

externí odkazy