Marrama v. Citizens Bank of Massachusetts - Marrama v. Citizens Bank of Massachusetts - Wikipedia

Marrama v. Citizens Bank of Massachusetts
Pečeť Nejvyššího soudu Spojených států
Argumentováno 6. listopadu 2006
Rozhodnuto 21. února 2007
Celý název případuRobert Louis Marrama, Petitioner v. Citizens Bank of Massachusetts, et al.
Příloha č.05-996
Citace549 NÁS. 365 (více )
127 S. Ct. 1105; 166 Vedený. 2d 956; 2007 USA LEXIS 2651; 75 USL.W. 4113; Bankr. L. Rep. (CCH ) ¶ 80 850; 57 Collier Bankr. Cas. 2d (MB) 1; 47 Bankr. Ct. 22. prosince; 20 Fla. L. Týdenní Fed. S 93
Historie případu
PriorIn re Marrama, 313 B.R. 525 (B.A.P. 1. cir. 2004); potvrzeno, 430 F.3d 474 (1. Cir. 2005); cert. udělen, 547 NÁS. 1191 (2006).
Podíl
První obvodní odvolací soud potvrzen
Členství v soudu
Hlavní soudce
John Roberts
Přidružení soudci
John P. Stevens  · Antonin Scalia
Anthony Kennedy  · David Souter
Clarence Thomas  · Ruth Bader Ginsburg
Stephen Breyer  · Samuel Alito
Názory na případy
VětšinaStevens, ke kterému se přidali Kennedy, Souter, Ginsburg, Breyer
NesouhlasitAlito, ke kterému se připojili Roberts, Scalia, Thomas
Platily zákony
Konkurzní zákon

Marrama v. Citizens Bank of Massachusetts, 549 U.S. 365 (2007), je a Nejvyšší soud Spojených států případ špatné víry v bankrot.[1]

Fakta

11. března 2003 podal Robert Marrama dobrovolný návrh na prohlášení bankrotu Kapitola 7, čímž vzniklo panství skládající se z veškerého jeho majetku „ať se nachází kdekoli a kdokoli je drží.“[2] Odpůrce Občanská banka Massachusetts byl hlavním věřitelem.

Ve své petici Marrama učinil řadu prohlášení o svém domě v Maine které byly zavádějící nebo nepřesné. I když prozradil, že byl jediným příjemcem důvěra který vlastnil nemovitost, uvedl jeho hodnotu jako nulovou. Rovněž popřel, že by během roku předcházejícího podání jeho žádosti převedl jakýkoli jiný majetek než v rámci běžné obchodní činnosti. Ani jedno tvrzení nebylo pravdivé. Vlastnost Maine měla ve skutečnosti podstatnou hodnotu a Marrama ji převedla do nově vytvořené důvěry pro ne ohleduplnost sedm měsíců před podáním jeho Kapitola 13 petice. Marrama později připustil, že účelem převodu byla ochrana majetku před jeho věřiteli.

Procesní historie

Na jednání Marrama vysvětlil, že jeho nesprávnosti ohledně majetku státu Maine lze přičíst „písař „Chyba“ a požadoval absolutní právo převést svůj nárok z kapitoly 7 na kapitolu 13. Konkurzní soudce tyto argumenty odmítl. Marrama apeloval na Panel pro odvolání proti bankrotu pro První okruh, který potvrdil rozhodnutí nižšího soudu.[3] Na základě odvolání panelu potvrdil celý odvolací soud prvního obvodu a odmítl argument, že §706 (a) dává dlužníkovi kapitoly 7 absolutní právo převést na kapitolu 13.[4] Marrama se znovu odvolal k Nejvyššímu soudu. Protože jiné obvodní soudy vydaly opačné názory, Nejvyšší soud vyhověl certiorari k vyřešení rozdílu.[5]

Rozhodnutí

Problém

Ztrácí dlužník, který jedná ve špatné víře před podáním návrhu v kapitole 13 nebo v jeho průběhu, například podvodným zatajením významného majetku, své právo na úlevu podle kapitoly 13?

Argumenty stran

Marramův argument spočíval v tom, že měl absolutní právo převést svůj případ z kapitoly 7 na kapitolu 13 podle prostého jazyka podle § 706 písm. A) zákoníku.[6]

Občanská banka tvrdila, že zákon používá spíše slovo „může“ než „bude“, což ponechává prostor soudům, podle jejich uvážení, k výkladu „špatné víry“ výjimky z obecného pravidla.

Stanovisko Soudního dvora

Spravedlnost Stevens napsal stanovisko pro Soud. Souhlasil se stanoviskem First Circuit a Soud rozhodl, že existuje výjimka z dobré víry z práva převést z kapitoly 7 na kapitolu 11. Podle Soudního dvora „řízení podle kapitoly 13 může být buď zamítnuto, nebo převedeno na řízení podle kapitoly 7 „pro věc" a ​​obsahuje nevýhradní seznam 10 příčin odůvodňujících tuto úlevu. Žádná ze specifikovaných příčin nezmiňuje přípravné jednání v dobré víře ... Konkurzní soudy nicméně běžně zacházejí s propouštěním za přípravné jednání v dobré víře jako s implicitně povolenými slovy " pro příčinu. '“[7]

Nesouhlasit

Spravedlnost Alito nesouhlasil se stanoviskem Účetního dvora a přidali se k němu další tři soudci. Alito zjistil, že zavedení výjimky ve špatné víře „je v rozporu s konkurzním zákonem“. Jeho názor navazuje na prostý jazyk zákona, konkrétně pasáž, která naznačuje, že „dlužník může kdykoli převést případ podle této kapitoly na případ podle kapitol 11, 12 nebo 13 tohoto titulu, pokud případ nebyl převeden podle oddílů 1112, 1208 , nebo 1307 tohoto titulu. “[6] Zjistil, že číst implicitní výjimku špatné víry by bylo v rozporu se skutečným zněním statutu, a že statut funguje dobře bez nutnosti takového výkladu.

Reference

  1. ^ Marrama v. Citizens Bank of Massachusetts, 549 NÁS. 365 (2007).
  2. ^ 11 USA  § 541 písm. A).
  3. ^ In re Marrama, 313 B.R. 525 (B.A.P. 1st Cir.2004).
  4. ^ In re Marrama, 430 F.3d 474 (1. Cir. 2005).
  5. ^ Marrama v. Citizens Bank of Massachusetts, 547 NÁS. 1191 (2006).
  6. ^ A b 11 USA  § 706 písm. A).
  7. ^ Marrama, 549 USA, 373.

externí odkazy