Maroisova vláda - Marois government

The Marois vláda byla vytvořena Quebecský premiér Pauline Marois a držel moc od září 2012 do dubna 2014. Správa Parti Quebecois byla oficiálně založena 19. září 2012 po Všeobecné volby v Quebecu 2012. Tyto volby přinesly 54 MNA Národní shromáždění v Quebecu. Jelikož tyto MNA neobsazovaly více než polovinu křesel, byla vytvořená vláda v menšině. Správa byla během roku poražena všeobecné volby 7. dubna 2014.

Vlastnosti

První kabinet Pauline Marois se skládal z 24 ministrů - včetně premiéra - z nichž 9 bylo žen a 15 mužů. Vrchní bič a předseda správní rady se rovněž účastní výkonné rady.

Političtí analytici v Quebecu většinou zjistili, že menšinová vláda v Parti Quebecois prošla dvěma důležitými fázemi. První rok u moci byl pro stranu obtížný. Určitá vládní opatření byla obyvatelstvem vnímána nesouvisle, což způsobilo pokles hodnocení schválení. Poté se však vláda zlepšila, pokud jde o přijetí ze strany veřejnosti, trend, který se začal objevovat v polovině roku 2013. Skutečným bodem obratu pro Maroise byl Lac-Mégantic vykolejení, v červenci 2013, který debutoval o přeorientování vládních akcí.1

Politolog Jean-Herman Guay poznamenává, že tato změna přístupu nastala unisono s houpačkou směrem ke středu politického spektra. Tato změna byla spojena se dvěma rozpočty, které kontrolovaly výdaje a zvyšovaly určité ceny. Oživení vlády se také zlepšilo předložením Charta hodnot; vláda se poté začala stavět na nohy. „Strana ovládla CAQ, která navrhla kompromis, nebyla připravena na politickou debatu určenou k destabilizaci PQ,“ uvedl politický novinář Alec Castonguay v článku zveřejněném na začátku volební kampaně.1

Časová osa

2012

  • 19. září: Pauline Marois oznamuje svůj kabinet a úředníky.2
  • 20. září: Pauline Marois oznamuje uzavření jaderné elektrárny Gentilly 2.3
  • 21. září: Vláda oficiálně zrušila hlavní část zákona 78.4
  • 30. října: Začíná první zasedání zákonodárného sboru.

2013

  • 25. a 26. února: V Montrealu se koná summit Superior Teaching Standards Summit.
  • 12. června: Je předložen návrh zákona 52 o paliativní péči.
  • 10. září: Vláda zveřejnila návrh Charty hodnot.
  • 7. Října: Odhalení Priorité emploi plán, který má oživit ekonomiku.
  • 10. října: Odhalení průmyslové politiky Maroisovy správy.

2014

Složení vlády

Složení od září 2012

  • François Gendron: Místopředseda vlády, ministr výživy, zemědělství a rybářství a ministr pro Abitibi-Témiscamingue.
  • Stéphane Bédard: Vedoucí vládní budovy, ministr odpovědný za vládní správu, předseda rady financí a ministr odpovědný za Saguenay-Lac-Saint-Jean.
  • Nicolas Marceau: Ministr financí a předseda Regionálního výboru pro hospodářskou rozmanitost.
  • Agnès Maltais: Ministr práce, zaměstnanosti a solidarity, ministr pro postavení žen, předseda výboru solidarity a ministr odpovědný za Capitale-Nationale a za Chaudière-Appalaches.
  • Bernard Drainville: Ministr demokratických institucí a účasti občanů, předseda výboru pro identitu a ministr odpovědný za Mauricie.
  • Bertrand St-Arnaud: Ministr spravedlnosti a předseda legislativy.
  • Nicole Léger: Ministr rodiny a ministr odpovědný za Lavala a Laurentians.
  • Marie Malavoy: Ministr školství, volného času a sportu a ministr odpovědný za Montérégie.
  • Jean-François Lisée: Ministr mezinárodních vztahů, frankofonie a mezinárodního obchodu, předseda metropolitního výboru a ministr odpovědný za Montreal.
  • Sylvain Gaudreault: Ministr dopravy, ministr obecních záležitostí.
  • Martine Ouellet: Ministr přírodních zdrojů.
  • Alexandre Cloutier: Ministr mezivládních záležitostí Kanady, ministr svrchované vlády a ministr odpovědný za Côte-Nord a Nord-du-Québec.
  • Réjean Hébert: Ministr zdravotnictví a sociálních služeb, ministr odpovědný za seniory a ministr odpovědný za Estrie.
  • Véronique Hivon: Ministr veřejného zdraví, ochrany mládeže a ministr odpovědný za Lanaudière.
  • Maka Kotto: Ministr kultury a komunikací.
  • Stéphane Bergeron: Ministr veřejné bezpečnosti a ministr odpovědný za Outaouais.
  • Pierre Duchesne: Ministr pro vysoké školství, výzkum, vědu a technologie a ministr odpovědný za Centre-du-Québec.
  • Diane De Courcy: Ministr pro přistěhovalectví a kulturu a ministr odpovědný za Chartu francouzského jazyka.
  • Daniel Breton: Ministr udržitelného rozvoje, životního prostředí, divoké zvěře a přírodních parků.5
  • Pascal Bérubé: Ministr cestovního ruchu a ministr odpovědný za Bas-Saint-Laurent.
  • Élaine Zakaïb: Ministr průmyslu a Bank of Economic Development of Quebec.
  • Gaétan Lelièvre: Ministr regionů a ministr odpovědný za Gaspésie-Îles-de-la-Madeleine.
  • Elizabeth Larouche: Ministr pro domorodé záležitosti
  • Léo Bureau-Blouin: Parlamentní asistent premiéra.

Reforma v kabinetu k 21. září 2012

  • Pierre Duchesne se vzdává své odpovědnosti za Centre-du-Quebec. Yves-Francois Blanchet pomáhá, ale není přijat do výkonné rady.6
  • Bernard Drainville se vzdává odpovědnosti za Mauricie. Tento post je také obsazen Yves-Francois Blanchet.

Reforma v kabinetu k 18. říjnu 2012

  • Veronique Hivon rezignuje ze zdravotních důvodů.7
  • Nicolas Marceau se proto stává ministrem odpovědným za Lanaudiere.7

Reforma v kabinetu od 4. prosince 2012

  • Yves-Francois Blanchet se stává ministrem životního prostředí a oficiálně ministrem odpovědným za Centre-du-Quebec a Mauricie.
  • Veronique Hivon zopakovala svou roli ministryně sociálních služeb a ochrany mládeže a ministryně odpovědné za Lanaudiere.8
  • Marjolain Dufour se stal hlavním bičem a ministrem odpovědným za Côte-Nord.8
  • Sylvain Pagé se stává prezidentem správní rady a stává se ministrem odpovědným za Laurentians.8

Reference

  1. ^ https://montrealgazette.com/news/quebec/quebec-election-pq-would-unite-parties-in-minority-government
  1. ↑ a et Alec Castonguay, «Les neuf vies de Pauline Marois», L'actualité, 7. března 2014 (lire en ligne [archiv])
  2. ↑ Robert Dutrisac, Antoine Robitaille et Guillaume Bourgault-Côté, «Le kabinet de Pauline Marois - 1», Le Devoir, 20. září 2012 (lire en ligne [archiv]); Robert Dutrisac, Antoine Robitaille et Guillaume Bourgault-Côté, «Le kabinet de Pauline Marois - 2», Le Devoir, 20. září 2012 (lire en ligne [archiv]).
  3. ↑ Robert Dutrisac, «Pauline Marois start en lion», Le Devoir, 21. září 2012 (lire en ligne [archiv]).
  4. ↑ Gouvernement du Québec, «Décret 924-2012», 21. září 2012, Gazette officielle, roč. 144, č. 41, s. 4865 [lire en ligne [archive] (page consultée le 16. octobre 2012)].
  5. ↑ Jessica Nadeau, «Daniel Breton démissionne de syn poste de ministre de l'Environnement», Le Devoir, https://www.ledevoir.com/politique/quebec/365157/daniel-breton-demissionne-de-son-poste-de-ministre-de-l-environnement [archiv] (stránka konzultant le 17 avril 2013)
  6. ↑ a et Paul Journet, «Yves-François Blanchet odpovědný de la Mauricie», La Presse, 22. září 2012 (ISSN 0317-9249, lire en ligne [archiv])
  7. ↑ a et b Simon Boivin, «Enceinte, Véronique Hivon demisine de son poste de ministre», La Presse, 19. října 2012 (ISSN 0317-9249, lire en ligne [archiv])
  8. ↑ a, b, c a d «Le« bouillant »Yves-François Blanchet nommé à l'Environnement», La Presse, 5. prosince 2012 (ISSN 0317-9249, lire en ligne [archiv])