Marie Sophie Schwartz - Marie Sophie Schwartz - Wikipedia
Marie Sophie Schwartz | |
|---|---|
 | |
| narozený | 4. července 1819 Borås, Švédsko |
| Zemřel | 7. května 1894 (ve věku 74) |
| Národnost |  Švédsko |
Marie Sophie Schwartz rozená Birath (4. července 1819 v Borås - 7. května 1894 ve Stockholmu), byl a švédský spisovatel. Ona byla označována jako nejúspěšnější spisovatelky z konce 19. století ve Švédsku.
Život
Marie Sophie Schwartzová byla nemanželská dcera služebnice Caroliny Birathové a pravděpodobně jejího zaměstnavatele, vdaného obchodníka Johana Daniela Bromse v Borås. Přijala ji celnice Johan Trozig († 1830) a jeho manželka Gustafva Björk ve Stockholmu: měla také adoptivní sestru Albertinu Birath, která byla sama adoptována. Ve své oficiální biografii uvedla, že její matkou byla Albertina Björk a že její otec zemřel dříve, než se narodila, takže je nechala v bídě, což vysvětlovalo její přijetí. Její adoptivní rodina byla bohatá, i když po smrti jejího adoptivního otce zkrachovala.
Bohatí příbuzní jí poskytli vzdělání v důchodu pro dívky od roku 1833 do roku 1834. V následujících letech jí byla poskytnuta soukromá výuka od dobrodinců a prokázána jako talentovaná malířka, ale po nemoci v roce 1837 přestala malovat. Od roku 1840 do roku 1858 žila s Gustaf Magnus Schwartz (1783-1858), profesor fyziky a techniky, který byl stále formálně (i když odloučen) ženatý s katolíkem, a proto si ji nemohl vzít. Žili spolu otevřeně jako manželé a ona byla běžně označována jako paní Schwartzová, přestože to nikdy nebylo její oficiální jméno, a byla oficiálně přijata jako jeho manželka. Stala se matkou dvou synů, Gustafa Alberta Schwartze a Eugèna Schwartze, a prostřednictvím bývalého praotce Sven Stolpe.
Marie Sophie Schwartz psala od útlého věku, ale nesměla publikovat. Nakonec debutovala pod pseudonymem Fru M.S.S. („Paní M.S.S“) v roce 1851. Má místo průkopnice, protože byla druhou ženou po Wendela Hebbe aby získala trvalé místo ve švédských novinách: byla zaměstnána v oddělení seriálů novin Svenska Tidningen Dagligt Allehanda od roku 1851 do roku 1859.[1]
Po smrti Schwartze žila se svými bývalými společnicemi Emelie Krook (1828-1889) ve Stockholmu, kde byla Krook a její adoptivní sestra Albertina Birath vedena soukromá škola pro dívky v jejich domě. Schwartz financovala vzdělávání svých synů, a když se její syn Albert v roce 1876 oženil a vytvořil si vlastní domov, přerušila literární kariéru a nastěhovala se k němu ke Krookovi.
Literární kariéra
Marie Sophie Schwartz byla velmi produktivní spisovatelka, zejména po smrti svého partnera v roce 1858, kdy byla nucena se živit. Vydala řadu románů v knižní podobě i v seriálech. Ve své práci se účastnila současné veřejné debaty, zejména v oblasti sociální nespravedlnosti a emancipace žen, a kritizovala sociální snobství a privilegia šlechty a podporovala práva a osvobození žen. Její romány často zobrazovaly konflikty mezi třídou a sexem v prostředí rodinného románu. Byla populární a úspěšná a její práce byly přeloženy do dánštiny, němčiny, francouzštiny, angličtiny, holandštiny, češtiny, maďarštiny a polštiny. Mezi její práce patřila Mannen av börd och qvinnan af folket (Muž narození a žena lidu) z roku 1858, ve kterém kritizovala snobství a privilegia šlechty; Emancipationsvurmen (Nadšení emancipace) z roku 1860, ve kterém podporovala nezávislost a osvobození žen; a na co bylo poukázáno jako na její mistrovské dílo: Positivspelarens syn (Syn Flašinet Player) z roku 1863, ve kterém popisuje, jak se někdo narozený se špatnou pověstí jen kvůli svému narození může vykoupit svými osobními činy.
Bibliografie
- Alma (1860)
- Amanda (1893)
- Arbetet adlar mannen (1859)
- Arbetets stodola (1864)
- Bellmans skor (1865)
- Berthas anteckninga (1881)
- Blad för vinden (1879)
- Blad ur kvinnans živ (1859)
- Brukspatronens myndlingar (viz Huru jag fick mig hustru)
- Bärplockerskan och andra
Noveller (kompilace 1916) - Börd och bildning (1861)
- David Valdner (1866)
- Davidsharpan i Norden (1894)
- De gifta (1871)
- De värnlösa (1852)
- Den rätta (1864)
- Drömmerskan ve společnosti Kellgrens
grav (1866) - Egennyttan (1854)
- Ellen (1860)
- Elna och andra berättelser (kompilace 1916)
- Emancipationsururmen (1860)
- Nabídka společnosti Ett hämndens (1859)
- Ett klöverblad (1860)
- Ett tidens stodola (1873)
- Flickan od Korsiky (1862)
- En fåfäng mans hustru (1857)
- Fåfängans stodola och andra
Noveller (kompilace 1915) - Fund stunden (1869)
- Författarinnan och hennes muž (1864)
- Förtalet (1851)
- Gertruds framtidsdrömmar (1877)
- Guld och namn (1863)
- Han skall gifta sig (1860)
- Hur jag fick mig hustru (1880)
- Kvinnans Triumf: Livets Skola (se Livets skola)
- Livets skola (1878)
- Den lilla gatsångerskan (1866)
- Liten Karin (1875)
- Mannen av börd och kvinnan av folket (1858)
- Mathilda eller En behagsjuk
kvinna (1860) - Mina levnadsöden (1865)
- Mor och dotter (Följetong i DN 1870)
- Novelletter (1861)
- Passionerna (1853)
- Positivspelarens syn (1863)
- Skildringar ur familjelivet (1854)
- Skuld och oskuld (1861)
- Sonsonen (1872)
- Do té doby (1876)
- Tre nya berättelser (1862)
- Tvenne familjemödrar (1859)
- Tvenne levnadsmål (Följetong i Svenska tidningen 1855)
- Ungdomskärlek (se Änkan och hennes barn)
- Ungdomsminnen (1864)
- Verklighetsbilder (1867)
- Vilja är kunna (1860)
- Vänd Bladet (1863)
- Växlande öden (1871)
- Ädlingens dotter (1860)
- Änkan och hennes stodola (1859)
- Är mannens karaktär hans
óda? (1860-1861) - Ögonblicksbilder (1874)
Reference
- ^ Berger, Margareta, Pennskaft: novinář kvinnliga i svensk dagspress 1690–1975, Norstedt, Stockholm, 1977
- Österberg, Carin; Lewenhaupt, Inga; Wahlberg, Anna Greta (1990). Svenska kvinnor: föregångare nyskapare. Lund: Signum. Libris 7767574. ISBN 91-87896-03-6
- Kolbe, Gunlög: Strategier for framgång. Marie Sophie Schwartz som föregångskvinna 2014
- Schwartz, 2. Marie Sofie i Nordisk familjebok (Andra upplagan, 1916)
