Mariano Hugo, princ Windisch-Graetz - Mariano Hugo, Prince of Windisch-Graetz

Mariano Hugo
Prince of Windisch-Graetz[1]
Mariano Hugo z Windisch-Graetz.jpg
Vedoucí rodu Windisch-Graetz
Držba1976-dosud
PředchůdcePrinc Maximilián Antonius
Dědic zjevnýPrinc Maximilián Hugo
narozený (1955-07-27) 27. července 1955 (věk 65)
Terst, Itálie
Manželka
(m. 1990)
ProblémPrinc Maximilián Hugo
Princ Alexis Ferdinando
Princezna Larissa Maria
DůmWindisch-Graetz
OtecMaximilián Antonius, princ zu Windisch-Graetz
MatkaMaria Luisa Serra di Gerace
Náboženstvířímský katolík
obsazeníVelvyslanec
Styly
Princ Windisch-Graetz
Wappen Windisch-Grätz.svg
Referenční stylJeho výše Sereny[1] /
Jeho Excelence
Mluvený stylVaše klidná výsost /
Vaše Excelence
Alternativní stylVážený pane

Mariano Hugo, princ Windisch-Graetz (Němec: Mariano Hugo Fürst zu Windisch-Graetz, italština: Mariano Ugo, Principe di Windisch-Graetz; července 1955) je současným vedoucím rakouský[1] nebo italština[2] Dům Windisch-Graetz. Bývalý velvyslanec z Svrchovaný vojenský řád Malty do Slovenská republika, v současné době je vyslancem Řádu Slovinsko.[3]

Výchova a rodina

Windisch-Graetz se narodil v Terst[1] jako starší syn Maximiliána Antonia, prince zu Windisch-Graetze a Marie Luisy (Marlise) Serra di Gerace.[1] Jeho matka byla legitimizováno dcera Giana Battisty Serry, 12. Principe di Gerace podle Donno Maria Grazia Carafa d'Andria.[2]

Windisch-Graetz byl vzděláván nejprve v Řím ve škole De La Salle Brothers. V roce 1975 absolvoval University College of Buckingham s diplomem v oboru ekonomie a politologie.[4]

Když jeho otec zemřel v roce 1976, Windisch-Graetz uspěl jako vedoucí a kadetní větev domu Windisch-Graetz,[1][5] A zprostředkovaný dům jehož členové historicky nesli styl Klidná Výsost.[1]

Dne 11. Února 1990 v Salzburg, Rakousko, Windisch-Graetz ženatý Sophie Habsburgová, dcera rakouského arcivévody Ferdinanda a hraběnky Heleny zu Törring-Jettenbachové,[1][5] dcera Princezna Elizabeth Řecka a Dánska.

Pár měl tři děti:

  • Princ Maximilián Hugo
  • Princ Alexis Ferdinand (který zemřel v Sant'Angelo d'Alife při autonehodě v roce 2010),[6]
  • Princezna Larissa Maria Grazia Helen Leontina Maria Luisa.[1]

Windisch-Graetz a jeho rodina pobývají v Itálii, když není v zahraničí na diplomatické schůzce a udržuje si domov v Římě a Il Palazzo v Sant'Angelo d'Alife.[1]

Činnosti a schůzky

Mezi obchodní aktivity společnosti Windisch-Graetz patří zejména potravinářský průmysl sušenky a mozzarella sýr a podnikatelské finance.[2] Na počátku 90. let byl hlavním akcionářem společnosti Banco di Napoli a holdingová společnost Sogesco, jejíž vlastnil 82%, byla kapitalizována na 10 miliard lire.[7]

Dne 19. prosince 1987 Papež Jan Pavel II jmenován Windisch-Graetz a Pán své svatosti,[8] role, která zahrnuje setkání hostujících hlav států a velvyslanců a jejich doprovod k setkání s papežem.[9] Je také rytířem cti a oddanosti Obedience of the Svrchovaný vojenský řád Malty.[1]

V roce 2003 byl Windisch-Graetz jmenován velvyslancem svrchovaného vojenského řádu Malty v Slovenské republice;[10] toto jmenování bylo obnoveno v roce 2006 až do prosince 2009. V březnu 2009 byl jmenován velvyslancem Maltézského suverénního řádu ve Slovinské republice.[11]

Vyznamenání a ocenění

Mariano Hugo Prince of Windisch-Graetz (ve Vatikánu, 2019)

Reference

Rodokmen Serra di Gerace
  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p Genealogisches Handbuch des Adels, Fürstliche Häuser XIX, „Windisch-Graetz“ (Limburg an der Lahn: C.A. Starke, 2011), 431, 434–436.
  2. ^ A b C Les Manuscrits du CEDRE V, Le Royaume d'Italie I. Cercle d'Etudes des Dynasties Royales Europėennes (CEDRE), Paříž, 1992, ISSN  0993-3964 str. 196–197
  3. ^ Velvyslanectví svrchovaného vojenského řádu Malty ve Slovinské republice
  4. ^ www.indiatimes.com
  5. ^ A b Willis, Daniel. Potomci Ludvíka XIII, Kapitola 6: Císařská rodina Rakouska (Clearfield Co., 1999), 508–509.
  6. ^ "Nel Casertano Funerali Secondogenito del Principe d'Hasburg", Agenzia Nazionale Stampa Associata (11. února 2010)
  7. ^ „Grandi Battaglie tra ricchezza e nobilta“, (v italštině), Corriere della Sera, 19. února 1994 (zpřístupněno 29. dubna 2011)
  8. ^ Annuario Pontificio 2011 (Città del Vaticano: Libreria Editrice Vaticana, 2011), 2320.
  9. ^ Hyginus Eugene Cardinale, Svatý stolec a mezinárodní řád (Gerrards Cross: Colin SMythe, 1976), 208.
  10. ^ Velmistr pozdravuje prezidenta Slovenské republiky Archivováno 6. dubna 2012 v Wayback Machine
  11. ^ Předložení pověřovacích dopisů
  12. ^ A b Vedení Savoyových řádů Archivováno 25. dubna 2012 v Wayback Machine