Maria Alinda Bonacci Brunamonti - Maria Alinda Bonacci Brunamonti

Maria Alinda Bonacci Brunamonti

Maria Alinda Bonacci Brunamonti (21. srpna 1841 - 3. února 1903)[1] byl italský básník a vědec.[2] Její poezie se zabývala současnými problémy a stala se první ženou v Itálii, která hlasovala.

Bonacci Brunamonti publikovala svou první poezii ve věku 14 let.[3] Její motto bylo innovare serbando („inovace prostřednictvím ochrany přírody“).[4] Poezie Bonacciho Brunamontiho zkoumala konflikty, jako např 1859 Perugia povstání, Battle of Magenta a Bitva u Solferina.[2] Jako oddaný katolík, věnovala některá svá díla Papež Pius IX.[2] Její poezie používala klasické metrové a veršové struktury.[4] Bonacci Brunamonti byl po mrtvici v roce 1897 nucen přestat psát.[5]

Dne 9. Listopadu 1860 jí bylo povoleno hlasovat v hlasování o anexi Marche a Umbrie na Piemont, kvůli její politické poezii. Byla první ženou v Itálii, která hlasovala.[6][5]

Její otec byl Gratiliano Bonacci (1802–1871), právník a profesor rétoriky.[7][6] Born Maria Alinda Bonacci,[6] V roce 1868 se provdala za Pietra Brunamontiho.[2][5] Bonacci Brunamonti se narodil a zemřel v roce Perugia, a žila tam většinu svého života,[2] také často navštěvuje rodný dům jejího otce Recanati.[7] Bonacci Brunamonti učil na Univerzita Sapienza v Římě.[2] Byla to vodové barvy malíř květin a rostlin.[2]

Reference

  1. ^ „Maria Alinda Bonacci-Brunamonti (1841-1903)“. Bibliothèque nationale de France. Citováno 21. srpna 2018.
  2. ^ A b C d E F G Allegrini, Sandro Francesco (5. června 2017). „Doppio errore alle Poste sul nome di una grande donna perugina: a lei è intestata pure una strada“. Perugia dnes (v italštině). Citováno 21. srpna 2018.
  3. ^ Warner, Charles Dudley (2008). Knihovna nejlepší světové literatury - starověké a moderní - sv. XLII (čtyřicet pět svazků); Slovník autorů (A-J). Cosimo, Inc. str. 67. ISBN  978-1-605-20248-8.
  4. ^ A b Panizza, Letizzia (2000). Historie psaní žen v Itálii. Cambridge University Press. p.240. ISBN  978-0-521-57813-4.
  5. ^ A b C Marin, Chiara (2013). L'arte delle donne: Per una Kunstliteratur al femminile nell'Italia dell'Ottocento. p. 110. ISBN  978-8-862-92408-5.
  6. ^ A b C „POETESSE / 4 - MÚZE RISORGIMENTA“. 9colonne (v italštině). Citováno 21. srpna 2018.
  7. ^ A b „Le poesie ritrovate di Alina Bonacci Brunamonti, lac ricerca di Antonella Maggini“. Il Cittadino di Recanati (v italštině). 15. března 2017. Citováno 21. srpna 2018.

Další čtení

  • Antolini, Cornelia (1904). Alinda Brunamonti e Vittoria Colonna: in memoria di Alinda Brunamonti.
  • Croce, Benedetto (1914). La letteratura della nuova Italia, sv. II.
  • Curatolo, C. (1904). Della vita e delle opere di Maria Alinda Bonacci Brunamonti.
  • P. Fasano (1969). Bonacci Brunamonti Maria Alinda, in Dizionario Biografico degli Italiani, sv. XI, Istituto dell'Enciclopedia Italiana.
  • C. Pigorini Beri (1909). Maria Alinda Bonacci Brunamonti. Připomenout, Nuova Antologia, XLIV (sv. 147, fasc. 907), s. 473–84.
  • P. Pimpinelli (1989). Alinda Bonacci Brunamonti ovvero Una massaia v Parnaso, Tibergraph, Città di Castello.
  • L.M. Reale, Maria Alinda Bonacci Brunamonti, vedoucí dialetto, tradice popolari e la Flora Umbra (con appendice di testi e glossario), v Contributi di Filologia dell'Italia Mediana, voll. XI (1997) a XII (1998), str. 195–236 a 127–167.
  • C. Peducci (2012). Maria Alinda Bonacci Brunamonti: i discorsi d'arte: un esempio del gusto fin de siècle.
  • F. Ciacci, editoval G. D'Elia (2015). L'archivio di Maria Alinda Bonacci Brunamonti. Inventario , Edizioni della Soprintendenza archivistica dell'Umbria e delle Marche.