Margarete Boie - Margarete Boie

Margarete Boie (22. října 1880 - 4. února 1946) byl a Němec autor. Mnoho z jejích nejúspěšnějších knih se objevilo ve 20. letech 20. století a zahrnuje historii, krajinu a lidi Sylt jako témata.^[1][2]

Život

Margarete Ida Boie se narodila v roce Berlín, třetí z pěti zaznamenaných dětí jejích rodičů. Bernhard Boie (1839–1896), její otec, byl armádním důstojníkem původem z Danzig. Její matkou se narodila Ida Vennigerholz (1850–1936). Vojenská kariéra jejího otce znamenala, že během jejího dětství se rodina často přesídlovala a žila v posloupnosti severoněmeckých posádkových měst, naposledy v Trn kde Bernhard Boie zastával post vojenského guvernéra. Thorn je místo, kde, když bylo Margarete šestnáct, její otec nečekaně zemřel. Po roce její matka znovu přestěhovala rodinu, nejprve do Zoppot na severoněmecké pobřeží a odtud do Danzig. Právě v Danzigu se s podporou jejího přítele vydala na profesionální kariéru a získala zaměstnání u Muzeum přírodní historie, který byl v té době pod vedením pozoruhodných Hugo Conwentz.^[1]

Conwentz, inspirovaný nedávným vývojem ve Švédsku, v této době pracoval na národním rámci zákonné právní ochrany přírodního prostředí se zaměřením na identifikaci a zachování oblastí zvláštního vědeckého zájmu. Práce pro něj v Přírodovědném muzeu v letech 1902 až 1904 poskytla Boie její první trvalé setkání se světem ochrany přírody, který se stal určujícím tématem po zbytek jejího života. Zároveň si uvědomila, že jako žena bez odpovídající odborné kvalifikace byl omezen prostor pro profesionální postup ve světě muzeí. Podle jednoho zdroje se přibližně v této době rozhodla, že by měla najít formu práce, která by jí umožnila vykonávat samostatnou výdělečnou činnost.^[3]

Pravděpodobně to bylo v době bydlení Danzig že Margarete Boie se spojila s umělcem ilustrátorem Helene Varges. Ti dva se stali pevnými přáteli a poté životními partnery. Později, když se Margarete Boie stala publikovanou autorkou, poskytla Varges ilustrace svých knih. V letech 1904 až 1928 oba žili a společně pracovali jako průkopníci v ochraně přírody Juist a Norderney a v Emden, Lüneburg a co je nejdůležitější, na Helgoland a pak Sylt.^[4] V roce 1906 zahájila Boie svou spisovatelskou kariéru knihou „Juist“, přestože skutečnost, že za své vydání musela zaplatit, vedla k nepříznivému zahájení kariéry. S živými a podrobnými popisy života zvířat a rostlin ostrov vytvořila přesvědčivý důvod pro zachování přírodního dědictví místa; zatímco se na ni dívali jako na vědeckého cestovního průvodce, představovali přístupný a praktický pohled na koncepční nápady, z nichž sebrala Conwentz.^[3]

Obě ženy se přestěhovaly do Sylt v roce 1911^[3] a pak do Helgoland kde měli smlouvu od ostrovního biologického ústavu na výrobu vědeckých ilustrací.^[1] Společně pracovali na vytvoření vědecky podložených informačních tabulí pro ústav a v tomto procesu Boie prohloubila své vlastní biologické znalosti.^[3] Zdá se, že Helgoland byl prozatím jejich posledním ostrovním domovem, a když dokončili práci na Helgolandu, přestěhovali se na pevninu a usadili se v Lüneburg kde se zdá, že zůstaly až do konce První světová válka. V letech 1908 až 1919 Margarete Boie byla uvedena jako přispívající redaktorka - a na nějaký čas také jako hlavní redaktorka - v „Lüneburgischer Anzeiger“ (noviny).^[2] Původně pracovala pod vedením šéfredaktora Dr. Corssena. Později poznala jeho rodinu a byla s nimi vytvořena hluboká přátelství. Její mladistvá energie a pohlaví v kombinaci s povahou její novinářské práce znamenaly, že se rychle stala součástí sítě vlivnějších občanů Lüneburgu, která zahrnovala také navazování kontaktů s literárním zřízením doby a místa. Samostatně činných autorů na volné noze, které byly také ženami, bylo jen málo a byly daleko od sebe: osobní kontakty, které si Boie během svého působení v novinách dokázala vybudovat, by jí po skončení války pomohly v dobrém postavení.^[1]

Později v roce 1919 se Boie a Varges přestěhovali zpět do Sylt.^[3] Od roku 1906 vydával Boie různé malé kousky, ale v roce 1919, ještě ne ve věku 40 let Lüneburg, vydala to, co je považováno za její první plný román. Ačkoli většina z jejích 28 celovečerních knih je klasifikována jako romány, obsahuje mnoho věcných faktů, a to jak z hlediska krajiny, tak z hlediska historické reality, a v mnoha případech včetně skutečných lidí a zachycujících současné události, které měla jako první - znalosti rukou.^[3] Její kniha z roku 1919 vyšla pod názvem „Die Kinder der fremden Frau“ (volně: „Děti podivné ženy“).^[1] Již v předchozím roce vyrobila „Das köstliche Leben“ („Vzácný život“), který vůbec nebyl románem, ale obsahoval dojmy z Sylt které získala při dřívějších návštěvách ostrova. "Schwestern" („Sestry“), ve kterém popisuje měnící se roční období ostrovního života ve dvanáctikapitolovém svazku, který trvá jednu kapitolu pro každý z dvanácti měsíců, následovaný v roce 1921. „Der Sylter Hahn“ („Kohout Sylt“), který se objevil v roce 1925, byl historický román se skutečnou historickou postavou, Lorens Petersen de Hahn (1668–1774), jako jeho hlavní protagonista. První část knihy pojednává o námořní plavbě na velrybářské lodi, ale po návratu z moře kolem Syltu Grónsko z hrdiny se stane „plážový inspektor“, kterému se podaří odradit ostatní ostrovany od životů věnovaných česání na pláži. „Moiken Peter Ohm“ publikovaný v roce 1926 popisuje život ženy v Sylt kolem roku 1800. „Die letzten Sylter Riesen“ („The Last Giants on Sylt“, 1930) pojednává o letech 1830 až 1850 se dvěma „Sylt Giants“ jako hlavními postavami, majiteli pozemků Uwe Jens Lornsen a Schwen Hans Jensen, zapojený do boje za nezávislost Schleswig-Holstein. Historický kontext byl založen na záznamech poskytnutých devatenáctým stoletím Sylt kronikář Christian Peter Hansen. Další velká práce, která se objevila později v roce 1930, představovala něco kontrastního. „Dammbau, Sylter Roman aus der Gegenwart“ („Stavba přehrady, moderní Syltův román) se zabývá výzvami a konflikty spojenými s výstavbou Hindenburg Dam, dokončena v roce 1927, a důležitější jako hráz než jako přehrada. Poskytoval trvalé železniční spojení mezi Sylt - dosud ostrovem - a pevninou. „Román“ zahrnuje rozsáhlé technické podrobnosti hráze a její konstrukce. Jak vylíčil Boie, dopad na život ostrovanů byl trvalý a hluboký. Více než osmdesát let poté, co se poprvé objevil, je to jeden román Margarete Boie, který stále přitahuje čtenáře a vytváří diskusi.^[5] Mnoho Boieových knih se objevilo s ilustracemi a dalšími ozdobami, které přispěly Helene Varges.

Osvěžující klima na severních německých ostrovech, které ostatní navštívili kvůli prospěchu pro zdraví, se ukázalo jako škodlivé pro Boieho blahobyt. V roce 1928 ji srdeční choroby donutily opustit Sylt a odejít její přítel kdo tam zůstal. Během třicátých let pokračovala v psaní a hledala místa k životu, která by lépe vyhovovala jejímu zdraví. Přestěhovala se do Durynsko, oblast středního Německa téměř tak daleko od moře, jako kdekoli jinde, kde nějaký čas žila Oldenburg a v Erfurt. Poté se přestěhovala do Berlín kde žila po většinu roku Druhá světová válka dokud nebyl vyhnán rozsahem leteckého bombardování. Hledaný úkryt s rodinou jejího bratra v Čechy, ale musel znovu uprchnout, tentokrát do Horní Bavorsko jak se invazní armády pohybovaly z východu a jihu. Do roku 1946 ji osud přitáhl zpět do "Solného města" (as Lüneburg byl někdy laskavě identifikován obyvateli).^[3] Stále měla v okolí bratrance, kteří byli ochotni přijít do města, aby se zúčastnili prezentace knihy jménem jejich excentrické autorky. V únoru 1946, když kráčela se svým třináctiletým synovcem do kina v centru města, dostala infarkt a zemřela.^[2] Dál Sylt Helene Varges zemřel o necelé dva měsíce později.^[6]

Výstup (výběr)

Reference