Marcus Lee Hansen - Marcus Lee Hansen

Marcus Lee Hansen (8. prosince 1892 - 11. května 1938) byl Američan historik, který vyhrál 1941 Pulitzerova cena za historii pro Atlantická migrace, 1607–1860 (1940).

Životopis

Hansen se narodil v roce Neenah, Wisconsin.[1] Byl jedním z osmi dětí narozených dánskému imigrantovi Marcusovi Hansenovi (1851-1917) a norské imigrantce Gině O Lee Hansenové (1854-1920).[2] Získal a BA z Central College, an MA z University of Iowa a PhD z Harvardská Univerzita, kde studoval pod Frederick Jackson Turner.[3] Byl docentem historie (1928–30) a profesorem historie (1930–38) na VŠUP University of Illinois v Urbana-Champaign.[1]

Hansen byl členem redakční rady Norsko-americká historická asociace.[4] Prováděl výzkum historie města imigrace do Spojených států. Po získání dvouletého grantu studoval migrační záznamy Evropa již několik let.[1]Zemřel 11. května 1938 ve věku 45 let Redlands, Kalifornie chronické nefritida.[5]

Práce a publikace

Hansen byl významným historikem Americká imigrace. V eseji z roku 1938 „Problém imigranta třetí generace“ poprvé představil to, co nazval „princip zájmu třetí generace“: „Co si syn přeje zapomenout na vnuka, si chce zapamatovat“.[6] Tato hypotéza naznačuje, že mezi přistěhovalci je zachována etnická příslušnost, oslabuje se mezi jejich dětmi a vrací se s vnoučaty.[7] Děti přistěhovalců mají tendenci odmítat cizí způsoby svých rodičů, včetně jejich náboženství, a chtějí se připojit k americkému mainstreamu, ale příští generace si chce uchovat hodnoty svých předků. Náboženství přistěhovalců první generace, které druhá generace odmítá, může být třetí generací znovu potvrzeno.[8] Hansenova hypotéza, která se stala popularizovanou jako „Hansenův zákon“, vedla k mnoha výzkumům. Většina ukázala, že ačkoli si třetí generace zachovává určitou etnickou identitu, mezi pozdějšími generacemi nedochází k návratu ke kulturním zvykům předků.[9]

Hansenova nejznámější díla byla Atlantická migrace, 1607–1860: Historie pokračujícího osídlování Spojených států (posmrtný, 1940) a Přistěhovalec v amerických dějinách (posmrtný, 1940).[1] První z nich byla studie faktorů, které podporovaly emigraci mezi Evropany v období před EU Občanská válka, a byl založen na tříletém výzkumu v evropských archivech.[3]

Ačkoli se specializoval na americkou imigrační historii, psal o dalších předmětech, včetně Starý Fort Snelling, 1819–1858 (1918), Sociální kampaně v Iowě (1920), Sociální práce v Iowě (1921) a Mísení kanadského a amerického národa (posmrtný, 1940).

Uznání

Hansen byl posmrtně oceněn v roce 1941 Pulitzerova cena za historii pro Atlantická migrace, 1607–1860: Historie pokračujícího osídlování Spojených států,[10] který byl publikován v roce 1940 autorem Harvard University Press po historikovi Arthur M. Schlesinger, st. proměnil svůj drsný návrh v leštěný rukopis.[11]

Reference

  1. ^ A b C d Brennan & Clarage (1999), str. 291.
  2. ^ Kugelmass (2003), str. 264.
  3. ^ A b Allan H. Spear. „Marcus Lee Hansen a historiografie imigrace“. Wisconsin Magazine of History, Sv. 44, č. 4 (léto 1961), s. 262.
  4. ^ Přispěvatelé (Norwegian-American Historical Association. Vol. IX, s. 119)
  5. ^ "New York Times nekrolog Marcuse Lee Hansena ". The New York Times. 12. května 1938. str. 23. Citováno 22. dubna 2009.
  6. ^ Marcus Lee Hansen. Problém přistěhovalce třetí generace. Rock Island, Ill.: Augustana Historical Society, 1938, s. 9.
  7. ^ Neenah Historical Society. Marcus Lee Hansen
  8. ^ Kugelmass (2003), s. 263–264.
  9. ^ Wsevolod W. Isajiw. „Hypotéza asimilace-retence a druhá a třetí generace“. University of Toronto Research Repository, leden 1993.
  10. ^ „Pulitzerova cena za historii“. Citováno 2009-04-26.
  11. ^ Hall (1986), str. 77

Bibliografie

Další čtení

externí odkazy