Marcel Frémiot - Marcel Frémiot

Marcel Frémiot (29. Února 1920 v 8. pařížský obvod - 19. ledna 2018)[1] byl francouzský skladatel a muzikolog.[2]

Životopis

Frémiot byl studentem Conservatoire de Paris a žák René Leibowitz. Byl představen muzikologie Vladimír Fedoroff.

Byl uměleckým vedoucím nebo zvukařem v několika nahrávacích společnostech (Le Chant du Monde, Harmonia Mundi, diskvalifikuje Jéricho). Od roku 1966 působil jako profesor dějin hudby na konzervatoři v Marseille. V letech 1967–1968 byl praktikantem v Groupe de recherches musicales (GRM) ve směru Pierre Schaeffer.

V roce 1968 byl profesorem první třídy elektroakustická hudba na konzervatoři v Marseille, vytvořené z iniciativy jejího ředitele Pierre Barbizet. V roce 1970 založil „Groupe de musique expérimentale de Marseille“ (GMEM).[3] V roce 1984 vytvořil Laboratoire Musique et informatique de Marseille (MIM).[4]

Publikace

Frémiot napsal asi 120 děl instrumentální hudba, elektroakustická, zpěvová, chorální, scénická hudba nebo film.

Napsal řadu článků v Encyclopédie de la Musique (Fasquelle), Hudba dvacátého století (Calder Publishing, Londýn), Histoire de la musique (La Pléiade ), Encyclopédie des musiques sacrées (éditions Labergerie), Hudba v Geschichte und Gegenwart, Slovník New Grove.

Je autorem řady analýz děl a podílel se na následujících kolektivních pracích:

  • Les Unités sémiotiques temporelles (UST), éléments nouveaux d'analyse musicale (MIM éditeur, 1996)
  • Ouïr, entendre, écouter, comprendre après Schaeffer (r. François Delalande, Buchet / Chastel, 1999)
  • Les Unités sémiotiques temporelles (UST), nouvelles clés pour l’écoute, outil d’analyse musicale (MIM éditeur, 2003)

Reference

  1. ^ „Marcel Frémiot“. brahms.ircam.fr. Citováno 2018-02-24.
  2. ^ „Espace souvenirs de Marcel FRÉMIOT“. www.dansnoscoeurs.fr (francouzsky). Citováno 2018-02-24.
  3. ^ GMEM
  4. ^ MIM

externí odkazy