Maravarman Rajasimha I. - Maravarman Rajasimha I
| Maravarman Rajasimha I. | |
|---|---|
| Panování | C. 730 - 765 n. L[1] |
| Předchůdce | Ko Chadaiyan Ranadhira |
| Nástupce | Jatila Parantaka Nedunjadaiyan / Varaguna I |
| Dynastie | Pandya |
| Otec | Ko Chadaiyan Ranadhira |
| Pandya dynastie | ||
| Brzy Pandya polity | ||
| Koon Pandiyan | ||
| Pudappandiyan | ||
| Mudukudumi Paruvaludhi | ||
| Nedunjeliyan I. | ||
| Nedunjeliyan II | ||
| Nan Maran | ||
| Nedunjeliyan III | ||
| Maran Valudi | ||
| Kadalan Valuthi | ||
| Musiri Mutriya Cheliyan | ||
| Ukkirap Peruvaludi | ||
| Raně středověké Pandyas | ||
| Kadungon (asi 590–620) / (asi 560–590) | ||
| Maravarman Avanichulamani (asi 620–645) / (asi 590–620) | ||
| Cheliyan Chendan (asi 654–670) / (asi 620–650) | ||
| Arikesari Maravarman (Parankusan) (asi 670–700) / (asi 650–700) | ||
| Ko Chadaiyan Ranadhira (asi 700–730) | ||
| Maravarman Rajasimha I. (asi 730–765) / (asi 730–768) | ||
| Jatila Parantaka Nedunjadaiyan / Varaguna I (asi 756–815) / (asi 768–815) | ||
| Srimara Srivallabha (kolem 815–862) | ||
| Varaguna II (asi 862–880) / (asi 862–885) | ||
| Parantaka Viranarayana (asi 880–900) / (asi 860–905) | ||
| Maravarman Rajasimha II (asi 900–920) / (asi 905–920) | ||
Maravarman Rajasimha I. (r. C. 730 - 765 nl), také známý jako Pallavabhanjana, byl Pandya král raně středověké jižní Indie.[2] Byl synem a nástupcem Ko Chadaiyan Ranadhira.[3] Vzpomněl si na své důležité úspěchy proti Pallavas a v zemi Kongu.[3]
Přestože je Velvikkudi Grant zmíněn na Větších deskách Sinnamanur, je hlavním zdrojem informací o tomto králi Pandya.[3][4]
Život a kariéra
Obležení Nandigrama
Když Pallava král Parameswara II zemřel v bitvě s Gangy, v království Pallavy nastala krize za sebou. Pallavští úředníci si pak vybrali mladého prince, Nandivarman II Pallavamalla, r. C. 731 - 96 nl, jako další panovník.[5] Rajasimha se v této krizi hlásil k příčině syna Parameswary II. (Jménem Chitramaya).[3]
Zdá se, že se Pandya zúčastnila kampaní, které vedly k obléhání Nandivarman II v Nandigrama (Nandipuram, Kumbakonam) tamilská princezna. [3] Grant Velvikkudi mu připisuje vítězství v Neduvayalu, Kurumadai, Mannikuricchi (Mannaikkudi[4]), Tirumangai, Puvalur a Kodumbalur.[3] Grant také říká, že porazil Nandivarman II v bitvě u Kuzhumburu.[3] Obléhání bylo nakonec zvednuto pallavským generálem Udayachandrou (jak je uvedeno v Udayendiramských deskách Pallavamalla).[3] Porazil Pandyas, sťal knížete Chitramaya a zajistil Pallavův trůn Nandivarmanovi II.[6]
Dokonce i poté, co porazil Gangy v c. V roce 760 nl nebyli Pallavové schopni omezit rostoucí moc Pandyů.[7]
Země Kongu
Rajasimha, vyhrál jsem bitvu u Periyaluru, pak jsem přešel přes Řeka Kaveri podrobit zemi Mala Kongam (hranice okresů Trichy a Thanjavur).[8] Král Malavy, který utrpěl porážku, dal svou dceru za manželku s Rajasimhou. Zdá se, že dobytí Pandya se rozšířilo až na Pandikkodumudi (Kodumudi). [8]
Rajasimha údajně „obnovil města Kudal, Vanchi a Kozhi“. Je možné, že se jedná o odkaz na dobytí starobylých hlavních měst Pandyas, Cheras a Cholas.[8]
Bitva o Venbai
Velvikkudi Grant popisuje vpád Pandya do království Ganga (vazal Chalukyas).[8][6] Říká se, že král západní Chalukya byl poražen králem Pandya v bitvě u Venbai. Následně byla princezna Ganga nabídnuta k sňatku s princem Pandya (syn krále Pandya).[8][6] Král západního Chalukya, který byl poražen, byl pravděpodobně Kirttivarman II (a tím bylo jižní území království Chalukya ztraceno Pandyasům pod Kirttivarmanem II).[8][7]
Reference
- ^ Sastri, K. A. Nilakanta. (1958, druhé vydání) Historie jižní Indie od pravěku do pádu Vijayanagar. Madras, Oxford University Press. 165.
- ^ Sastri, K. A. Nilakanta. (1958, druhé vydání) Historie jižní Indie od pravěku do pádu Vijayanagar. Madras, Oxford University Press. 165.
- ^ A b C d E F G h Sastri, K. A. Nilakanta. (1929) Pandyanské království. London, Luzac and Company. 56-58.
- ^ A b Sastri, K. A. Nilakanta. (1929) Pandyanské království.London, Luzac and Company. 51-52.
- ^ Noburu Karashima (ed.), Stručná historie jižní Indie: problémy a interpretace. Nové Dillí: Oxford University Press, 2014. 87-88.
- ^ A b C Sastri, K. A. Nilakanta. (1958, druhé vydání) Historie jižní Indie od pravěku do pádu Vijayanagar. Madras, Oxford University Press. 149-50.
- ^ A b Noburu Karashima (ed.), Stručná historie jižní Indie: problémy a interpretace. Nové Dillí: Oxford University Press, 2014. 88.
- ^ A b C d E F Sastri, K. A. Nilakanta. (1929) Pandyanské království.London, Luzac and Company. 57-58.
 | Tato biografie člena indického královského domu je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |