Maksimilijan Vrhovac - Maksimilijan Vrhovac
Maksimilijan Vrhovac | |
|---|---|
 | |
| narozený | 23. listopadu 1752 |
| Zemřel | 16. prosince 1827 (ve věku 75) Záhřeb, Chorvatské království, Rakouská říše |
| Ostatní jména | Maximilianus Verhovacz |
| obsazení | Katolický biskup |
| Známý jako | jeden z ideologických architektů Chorvatské národní obrození |
Maksimilijan Vrhovac (23. listopadu 1752 v Karlovac - 16. prosince 1827 v Záhřeb ) byl biskupem Záhřeb. Byl jedním z ideologických architektů Chorvatské národní obrození, a je pozoruhodný založením Maksimirův park v roce 1787,[1] jeden z prvních velkých veřejných parků v jihovýchodní Evropě.[2] Vrhovac byl členem Zednáři.[3]
Rodina
Jeho otec, Aleksa,[4] byl kapitánem pohraniční stráže poblíž RakouskaOsmanský okraj. Za své zásluhy byl rakouskou císařovnou vyznamenán šlechtou Maria Theresia.
Vzdělávání
Poté, co absolvoval školu ve Štýrském Hradci, vstoupil Vrhovac do armády, ale brzy odešel, když si uvědomil, že na tuto okupaci nemá nárok. Místo toho nastoupil do semináře v Záhřebu.[5]
Vrhovac studoval v Vídeň a Bologna, a stal se místopředsedourektor, a později rektor v semináři v Záhřebu, stejně jako profesor dogma na Akademii v Záhřebu. Císař Josef II ho povýšil na rektora semináře v Škůdce než se vrátil do Chorvatsko jako biskup.
Propagátor „ilyrského“ jazyka
V roce 1808 požádal Vrhovac Chorvatský parlament aby otevřel svou knihovnu pro veřejnost. V 1810s, on pracoval na překladu bible do Kajkaviansky chorvatsky Jazyk. Dalšími přispěvateli do programu byli Antun Vranić, Ivan Nepomuk Labaš, Ivan Gusić, Ivan Birling, Stjepan Korolija a Tomaš Mikloušić. V roce 1810 navštívil Vídeň. Během svého pobytu Jernej Kopitar požádal, aby Vrhovac uspořádal sbírku místních písní, ale tento pokus nebyl úspěšný.[6]
Na podporu ilyrského jazyka založil Vrhovac tiskárnu a tištěné knihy na Kajkavian a Štokavian dialekty.[7]
Vrhovac pokračoval ve svém vlastním vnímání jazyka a lidí. Poté, co Napoleon dobyl území Rakouska-Uherska, vydal v roce 1813 prohlášení „domorodcům přes Sávu“ (Srbochorvatština: prekosavskim domorocima), s důrazem na to, že mezi Chorvaty v Chorvatsku, Dalmácii a pobřežním regionu již neexistují žádné hranice.[8] Po porážce Napoleona v Rusku a návratu Rakouska-Uherska k jeho hranicím z roku 1806 se vídeňský soud Vrhovcovi za jeho dřívější chování choval.[9] Vrhovac byl významným odpůrcem expanze maďarského vlivu na jižní Slovany.[10]
V roce 1814 vydal Vrhovacův kanón Mahanović podle pokynů Vrhovca dílo s názvem Observationes circa croaticam ortho-graphiam aniž by vzala v úvahu postoj týkající se toho, že čakavian byl pouze dialektem chorvatského jazyka, jak jej předložil Jernej Kopitar.[11] Mahanović se nicméně poněkud řídil myšlenkou Kopitaru vyvinout jednotný pravopis pro všechny jihoslovanské jazyky.[12]
Poznámky pod čarou
- ^ http://www.enciklopedija.hr/natuknica.aspx?id=65481
- ^ Patrick Taylor, vyd. (2006). Oxfordský společník do zahrady. Oxford University Press. str.295–6. ISBN 0-19-866255-6.
- ^ Trencsényi, Balázs; Janowski, Maciej; Baar, Monika; Falina, Maria; Kopeček, Michal (26. února 2016). Historie moderního politického myšlení ve střední a východní Evropě: Svazek I: Vyjednávání o moderně v „dlouhém devatenáctém století“. Oxford University Press. str. 35. ISBN 978-0-19-105695-6.
Maksimilijan Vrhovac (1752–1829), věrný zastánce osvícenských myšlenek a člen zednářské lóže
- ^ Od godine 1790 do 1836. Tisak dioničke tiskare. 1903. str. 48.
Maksimilijan Vrhovac se rodio 23. studenoga 1752. u Karlovcu od oca Alekse, koji je bio kapetan.
- ^ (Strižić 2001, str. 109): "MAKSIMILIJAN VRHOVAC (23. studenoga 1752. - 16. prosinca 1827.), zagrebački ... Škole je Vrhovac završio u Grazu, a potom je stupio u vojsku, iz koje je brzo izašao, uvidjevši da nije stvoren za vojnički poziv. Polazi zagrebačko sjemenište ... "
- ^ (Lunt 1970, str. 15): „Když chorvatský biskup Maximilián Vrhovac navštívil Vídni v roce 1810, Kopitar ho přesvědčil, aby požádal své faráře, aby sepsali místní písně, ale tento přístup ke sběru byl zjevně neúspěšný.“
- ^ (Cvrlje 2004, str. 180): "Vrhovac je za promicanje ilirskog jezika osnovao tiskaru u kojoj je tiskao mnoge knjige i obrednik na kajkavskom i štokavskom. ... štokavski govor nazivao je slavenskosrpskim, a kasnije samo srpskim, pa je hrvatsku štokavsku književnost nazvao literatury , kajkavski ... "
- ^ Pisana riječ u Hrvatskoj. Muzejski prostor. 1986. str. 99.
- ^ Pisana riječ u Hrvatskoj. Muzejski prostor. 1986. str. 99.
- ^ (Čulinović 1952, str. 15): „Maksimilijan Vrhovac, zagrebački biskup (1752 - 1827) istaknuti protivnik mađarskog prodora“
- ^ (Cvrlje 2004, str. 180)
- ^ Rasprave Instituta za hrvatski jezik i jezikoslovlje. Institut. 2004.
Reference
- Franjo Šanjek: „Kršćanstvo na hrvatskom prostoru“ (Záhřeb, Kršćanska sadašnjost, 1996, str. 406.)
- Nedeljković, Božidar V. (1966). Savremeno novinarstvo u světa i kod nas. Požarevac.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Cvrlje, Vjekoslav (2004). Znameniti Hrvati pri Svetoj Stolici--: sutvorci kršćanske civilizacije. Školska knj. ISBN 978-953-0-61572-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Strižić, Ivan (2001). Pero ili mač. 1. Od provale Turaka do raspada Austro-ugarske monarhije. DoNeHa. ISBN 978-953-6648-03-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Čulinović, Ferdo (1952). Razvitak jugoslavenskog federalizma. Školska Knjiga.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mohorovičić, Andre (1988). Spomen-spis povodom obilježavanja stogodišnjice postojanja i rada Odbora za národní život i običaje jižní Slavena u sastavu Jugoslavenske akademije, 1888-1988; [urednik Andre Mohorovičić]. Jugoslavenska akademija znanosti i umjetnosti, Odbor za národní život i običaje.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Frangeš, Ivo (1980). Izabrana djela. Nakladni zavod Matice hrvatske.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Toporišič, Jože (1996). Kopitarjev zbornik: mednarodni simpozij v Ljubljani, 29. junij do 1. julij 1994: simpozij ob stopetdesetletnici njegove smrti. Filozofska fakulteta, Oddelek za slovanské jezike v književnosti, Seminář slovenskega jezika, literatura v kultuře, Znanstveni inštitut. ISBN 978-961-6200-04-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lunt, Horace G. (1970). Harvardská slavistika. Harvard University Press. ISBN 978-0-674-37804-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
