Maguire v Sydney Organizační výbor pro olympijské hry (1999) - Maguire v Sydney Organising Committee for the Olympic Games (1999)

Maguire v. SOCOG 1999 bylo rozhodnutím Australan Komise pro lidská práva a rovné příležitosti, který dne 18. října 1999 rozhodl, že a slepý muž byl přímo diskriminován tím, že vládní agentura neposkytla lístky na vstupenky Olympijské hry v Sydney v Braillovo písmo.

Komise shledala, že není rozumné, aby se agentura spoléhala na alternativy, jako jsou telefonní informační linky, nebo na předpoklad, že by si respondent mohl nechat materiály přečíst u jiného. Komise rovněž dospěla k závěru, že náklady na poskytování materiálů v Braillově písmu by měly být brány v úvahu v kontextu celkového rozpočtu agentury, nikoli v poměru nákladů a přínosů počtu potenciálních uživatelů tohoto materiálu.

Souvislosti případu

Bruce Lindsay Maguire (1957), majitel malé firmy z Baulkham Hills, Nový Jižní Wales, se narodil úplně slepý a bez zraku nebo vnímání světlem. Dne 31. Května 1999 se Maguire snažil koupit lístky pro sebe a svou rodinu pro Olympijské hry v Sydney. V té době byly vstupenky k dispozici pouze prostřednictvím formuláře žádosti v knize jízdenek vydané Organizační výbor Sydney pro olympijské hry (SOCOG).

Maguire se zpočátku snažil, aby mu kniha jízdenek nahlas přečetla jeho sestra, ale úroveň podrobností a křížových odkazů vyžadovaných v tomto procesu byla obtížná a pokus byl po několika hodinách opuštěn. Maguire se poté zeptal na získání braillské verze knihy jízdenek. SOCOG uvedl, že bude zveřejněna braillská verze, ale k tomu nedošlo. Dne 7. června 1999 společnost Maguire kontaktovala společnost SOCOG s žádostí o radu, aby kniha nebyla vytištěna v Braillově písmu, protože cena byla považována za příliš vysokou vzhledem k pravděpodobnému malému počtu uživatelů Braillova písma.^[1]

Maguire poté podal stížnost u Komise pro lidská práva a rovné příležitosti, v níž obviňoval přímou diskriminaci osobně a nepřímou diskriminaci osob se zrakovým postižením. Konkrétní důvody stížnosti byly:

• neposkytnutí braillských kopií informací požadovaných k zadání objednávek vstupenek na olympijské hry;
• neposkytnutí braillských kopií upomínkového programu na olympijské hry; a
• neposkytnutí webové stránky přístupné Maguire.

V září 1999 byl tento třetí důvod stížnosti oddělen od ostatních a tvořil základ pro samostatné rozhodnutí v roce 2005 Maguire v. SOCOG 2000

Než byla věc vyslechnuta, zavedla společnost SOCOG telefonickou linku důvěry pro dotazy ohledně jízdenek zrakově postiženým.^[1]

Argumenty

Jurisdikce HREOC

SOCOG původně namítal, že Komise stížnost projednala z důvodů jurisdikce. SOCOG tvrdil, že se jednalo o vládní agenturu a nikoli obchodní společnost, a proto nebyl zachycen v oddíle 12 zákona o diskriminaci na základě zdravotního postižení z roku 1992. Místo toho SOCOG tvrdil, že stížnost by měla být vyslechnuta státními soudy pro zdravotně postižené.

Dne 24. září 1999 společnost SOCOG stáhla námitku proti vyslechnutí stížnosti, ale naznačila, že ji může obnovit, pokud bude věc postoupena Federální soud. Komisař William Carter tvrdil, že komise byla příslušná k projednání stížnosti, ale nebyla povinna formálně rozhodnout o námitce, protože byla stažena před projednáním.

Přímá diskriminace

Pokud komisař neposkytl knihu jízdenek v Braillově písmu, zjistil, že SOCOG porušil článek 24 zákona.^[1][2] Společnost SOCOG tvrdila, že dodání informací v knize jízdenek nepředstavuje poskytnutí služeb ve smyslu oddílu 24.^[1][2] Komisař tento argument nepřijal, protože služby poskytované společností SOCOG spadaly do definice uvedené v oddíle 4,^[3] ve kterém SOCOG poskytoval vstupenky na zasedání na olympijských hrách v roce 2000, kde SOCOG nemůže odmítnout, protože podmínky pro vstupenky byly stejné pro Maguire jako pro jakoukoli viděnou osobu a že proces prodeje vstupenek byl nedílnou součástí získání lístku k účasti a požitku zábavu, kterou poskytuje SOCOG.^[1] Poskytování tiketů v tištěné podobě a nikoli v Braillově písmu znamenalo, že Maguire byl odepřen přístup k tiketu, následným službám poskytovaným společností SOCOG, a proto byla Maguire odepřena možnost podat platnou žádost o vstupenky na olympijské hry.^[1]

Méně příznivé zacházení

Komisař měl pocit, že pokud by Maguire nemohl mít přístup k informacím, aby mohl podat platnou žádost, bylo s ním kvůli jeho slepotě zacházeno méně příznivě než s vidící osobou.^[1] SOCOG zpochybnil obvinění z méně příznivého zacházení tím, že nastínil, že Maguire mohl přimět vidícího, aby mu přečetl dokument, a že Maguire měl přístup k telefonní lince pomoci a k ​​elektronickému formátu brožury.^[1] Komisař tyto argumenty odmítl.^[1] Čtení brožury Maguireovi by znamenalo nepochopitelnou ústní prezentaci tabulek, velký pamětní výkon, požadavek najít si pohodlný čas a hodiny vysvětlování považoval komisař za to, že s Maguireem zachází méně příznivě než s vidící osobou, která by mohla přístup k materiálu bez pomoci v jeho volném čase, schopný odkazovat a křížově odkazovat ze stránky na stránku, a tím zajistit dokončení nejen platné aplikace doplněné alternativami, které odrážejí ve všech ohledech konečné rozhodnutí této osoby.^[1] Komise nastoluje otázku, jak by osoba na pozici Maguire mohla získat jakékoli primární informace v knize jízdenek, které by pak mohl důstojník během telefonního rozhovoru zdokonalit nebo vyvinout.^[1] Dilema, které komisař naznačil, bylo, že pokud by byl lístek vyroben v Braillově písmu, Maguire by nevyžadovala pomoc linky pomoci.^[1] Zásadní informace v knize jízdenek byly prezentovány v tabulkové formě, ve které se řada informací posunula od pravého okraje obrazovky, což Maguire ztížilo pochopení, když byl materiál prezentován v Braillově písmu na obnovitelné Braillově písmu.^[1]

Neoprávněné strádání

Společnost SOCOG tvrdila, že poskytnutí knihy jízdenek v Braillově písmu bylo neodůvodnitelným utrpením podle § 24 odst. 2.^[1][2] Použití oddílu 24^[2] a část 11 DDA 1992,^[4] komisař zjistil, že navzdory malému podílu nevidomých v komunitě, kteří používají Braillovo písmo, měla společnost SOCOG finanční kapacitu, aby mohla nést dodatečné náklady, protože náklady na 200 kopií Braillova písma knihy jízdenek by byly 17 250,00 USD v porovnání s tiskem knihy jízdenek a výdaje na distribuci zaznamenané v rozpočtu SOCOG, který činil 7,18 milionu USD.^[1]

Nepřímá diskriminace

Komisař zjistil, že společnost SOCOG v případě neposkytnutí knihy jízdenek v Braillově písmu zacházela s Maguire méně příznivě než s osobami bez zdravotního postižení, což je rovněž porušením oddílu 6.^[1][5]

Rozhodnutí

Po zjištění ve prospěch společnosti Maguire podle čl. 103 odst. 1 písm. B) bodu ii) zákona komisař prohlásil, že společnost SOCOG neprodleně poskytne společnosti Maguire druhou brožuru a že před 8. říjnem společnost SOCOG konzultovala a informovala společnost Maguire as nejlépe ze tříd a relací, pro které zůstávají lístky k dispozici, a pomoci mu s podáním platné žádosti o zbývající lístky do 8. října 1999.^[1] V důsledku toho komisař vydal další prohlášení, že pokud si Maguire přeje zapojit se do závěrečného procesu prodeje jízdenek a SOCOG nebude schopen do 23. října poskytnout Maguire třetí brožurou v Braillově písmu, SOCOG znovu konzultuje s Maguire a stejným způsobem ho informuje a bude mu pomáhat jak je popsáno ve druhém prohlášení výše.^[1]

Reference

Bibliografie

1. Bruce Lindsay Maguire v. Sydney Organizační výbor pro olympijské hry (respondent) H 99/115 (2000), 17. prosince 2007, Komise pro lidská práva a rovné příležitosti, poslední návštěva v sobotu 30. srpna 2008, 22:43, http://www.humanrights.gov.au/disability_rights/decisions/comdec/2000/DD000200.htm
2. ZÁKON O DISKRIMINACI DISKRIMINACE 1992 25. srpna 2008, Australasian Institute of Information Information, naposledy navštíven v pátek 29. srpna 2008, 18:37, http://www.austlii.edu.au/au/legis/cth/consol_act/dda1992264/
3. Maguire v Sydney Organizační výbor pro olympijské hry [2000] FCA 1112 (3. srpna 2000), 11. srpna 2000, Federal Court of Australia, poslední návštěva v pátek 29. srpna 2008, 21:57, “http://www.austlii.edu.au/au/cases/cth/federal_ct/2000/1112.html "
4. Zpráva o právu: 5. října 1999 - SOCOG a HREOC; Jaidyn Leske-Justice Denied ?, 5. října 1999, ABC, poslední návštěva v pátek 29. srpna 2008, 21:14, “http://www.abc.net.au/rn/talks/8.30/lawrpt/stories/s57027.htm "