Mabel Martin Wyrick - Mabel Martin Wyrick

tento článek ne uvést žádný Zdroje. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Mabel Martin Wyrick“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Září 2007) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Mabel Martin Wyrick (9. března 1913 - 12. října 2003) byl americký spisovatel. Mezi její vydané knihy patří Kdyby Quilts mohl mluvit ... poslouchal bych, Tales of the Rails, Jak pohřbít tuláka, The Ultimate Irony, Věčný folklór, a Země pod jezerem.

Wyrick psal každý týden novinové sloupky po několik let s názvem „Kdyby deky mohly mluvit ... poslouchal bych“ a „Přistát pod jezerem“. Její sloupky byly pravidelně vystupoval v několika periodika, včetně Corbin Times Tribune, Sentinel-Echo, občan Berea, Appalachian Heritage a Back Home v Kentucky. Vydala také šest knih, z nichž tři vyprávěly příběhy raného života v jihovýchodních kopcích Kentucky. Vydala také dvě knihy beletrie které byly stanoveny v Laurel County, Kentucky oblast a jedna kniha železničních příběhů, které jí vyprávěl její druhý manžel, Wilson L. Wyrick.

Dne 23. listopadu 1929 se provdala za Lohrena F. Martina staršího a přestěhovala se na farmu jeho rodiny v Muddy Gut Creek v kraji Laurel. Měli pět dětí, z nichž jedno zemřelo jako batole. Během této doby Wyrick primárně řídil domácnost a hospodařil. Během roku však také pracovala mimo domov aukce v Dean-Planters Tobacco Warehouse v Londýn, Kentucky. Po smrti jejího manžela v roce 1976 se Wyrick přestěhovala do Corbin, Kentucky, kde se rychle zapojila do komunity. Pomohla při založení knihovny pro centrum pro seniory, když sama shromažďovala knihy a získávala dary na knihy od mnoha obchodníků a obyvatel Corbinů. Rovněž se dobrovolně zapojila do projektu gramotnosti dospělých a naučila číst několik lidí, protože jí samotné čtení velmi chutnalo.

Wyrick zahájila svou spisovatelskou kariéru v roce 1978 na žádost editor Corbin Times Tribune. Její první novinové sloupky popisovaly její zážitky z cestování po Svatá země. Rychle rozšířila své sloupky, aby vyprávěla příběhy z dětství i příběhy předávané svými přáteli a rodinou. Její jedinečný styl umožňoval čtenáři nahlédnout do života během jednodušší doby, kdy sousedé spolu žili, pracovali, smáli se, plakali a uctívali. Výsledkem bylo, že její sloupky měly okamžitý úspěch. Pro popis svého psaní vytvořila termín „Faktický folklór“ - příběhy založené na faktech, které se předávaly po generace. V rozhovoru z roku 1999 s Lexington Herald „Wyrick řekl:„ Mým spojovacím článkem je faktický folklór folklór a historie. Je to historie, která nebyla zapsána, ale měla být. “