M. R. Akhtar Mukul - M. R. Akhtar Mukul

M. R. Akhtar Mukul
এম. আর. আখতার মুকুল
M. R. Akhtar Mukul.jpg
narozený1929
Zemřel2004 (ve věku 74–75)
NárodnostBangladéšština
obsazeníSpisovatel, novinář

M. R. Akhtar Mukul (1929–2004) byl a bengálský spisovatel a novinář z Bangladéše;[1] získal slávu pro Chorompotro, rozhlasový program z Shwadhin Bangla Betar Kendra.

Chorompotro

Mukul zahájil program od utajení Shwadhin Bangla Betar Kendra, rozhlasová stanice provozovaná bangladéšskou exilovou vládou v Indii během osvobozenecké války v roce 1971 (25. března - 16. prosince) proti Pákistánec ozbrojené síly.

Chorompotro, což znamená „konečná pošta“ nebo „ultimátum“, byl rozhlasový program. Mezi 25. květnem a 16. prosincem 1971 Mukul vysílal tuto funkci ve 117 epizodách za 206 dnů. v ChorompotroMukul použil dramaticky zábavný hlas a karikoval pozice vojenského prezidenta Pákistánu Yahya Khana, členů jeho vlády, jeho civilních spojenců jako Zulfiqar Ali Bhuttová, jeho guvernérů v okupovaném Bangladéši, armádních generálů a vojáků i pákistánských mezinárodních spojenců včetně USA a Číny. Jeho jazyk byl plný slovních urážek. Ve svém urážlivém jazyce používal různé bengálské dialekty Bangladéše i písně a přísloví, lidové příběhy a vtipy; a program našel popularitu mezi všemi Bengálci, včetně bojovníků za svobodu, bengálských uprchlíků v Indii i mezi běžnou populací v okupovaném Bangladéši a Západním Bengálsku v Indii. Vysílání zůstalo anonymní až do závěrečné epizody a závěrečných slov, kde zveřejnil své jméno.

Chorompotro Ukázalo se, že po osvobození nebyl u úřadů v Bangladéši oblíbený a jeho pásky a skripty uložené v trezoru státní rozhlasové stanice byly spáleny po změně vlády v roce 1975. Teprve v roce 2000 bylo vytištěno a publikováno Chorompotro jako sbírka od samotného Mukula.

V letech 1960 až 2000 napsal Mukul dalších třicet knih o tématech, jako je osvobozenecká válka a hnutí bengálského jazyka z roku 1952.

Mukul se v mládí angažoval v levicovém politickém hnutí a později se přidal k bengálskému nacionalistickému hnutí vedenému šejkem Mujiburem Rahmanem. Později pracoval jako novinář v kariéře a pracoval jako místní reportér pro zpravodajskou agenturu UPI. Po získání nezávislosti se stal vedoucím bangladéšského rozhlasu a přešel k diplomatické kariéře. Po masakru prezidenta Šejka Mujiba a jeho rodiny v Dháce ztratil práci u bangladéšského vysokého komisaře v Londýně a roky strávil v anglickém exilu, který si sám uložil. Aby přežil se svou rodinou, nastoupil do práce v oděvním průmyslu ve východním Londýně. Po svém případném návratu do Bangladéše a krátkém zaměstnání ve vládě otevřel knihkupectví v Dháce a soustředil se na psaní a vydávání svých knih.

Smrt

Hrob Mukul v Martyred Intellectuals Graveyard, Mirpur

Mukul zemřel v Dháce dne 26. června 2004.[2]

Knihy z roku 1971

  • Ekatturer Bornomala
  • Ora Charjon
  • Joybangla
  • Bijoy Ekattur
  • Ami Bijoy Dekhechi
  • Mohapurush
  • Dhaka Theke Sedney

Reference

  1. ^ „BANGLADEŠ: Pan Akhtar Mukul umírá“. The Daily Star (Bangladéš). 27. června 2004. Archivovány od originál dne 7. března 2012. Citováno 20. listopadu 2010.
  2. ^ Mukul, MR Akhtar, Banglapedia