Lykkehjulet - Lykkehjulet

Lykkehjulet
VytvořilMerv Griffin
V hlavních rolíchMichael Meyerheim, hostitel
(1988)
Pia Dresner, co-hostitel
(1988)
Bengt Burg, hostitel
(1989–1996 & 1997–2000)
Carine Jensen, co-hostitel
(1989–1994)
Maria Hirse, co-hostitel
(1995–2001)
Keld Heick, hostitel
(1996–1997)
Lars Herlow, hostitel
(2000–2001)
Země původuDánsko
Ne. epizod3,559
Výroba
Výroba společnost (y)Nordisk Film
Uvolnění
Původní síťTV2 (Dánsko)
Formát obrázkuKAMARÁD
Původní vydání1. října 1988–2001

Lykkehjulet je dánština verze Kolo štěstí televizní herní show. Vysílání v roce 1988 bylo první velkou americkou herní show dováženou do Dánska [1] a byl to jeden z prvních úspěchů pro Dánský hlasatel TV2 když se v roce 1988 stal druhým dánským televizním kanálem.[2]

Přehlídka původně používala „nákupní“ formát amerického programu, ve kterém byly výhry použity na nákup cen studií, jako je nábytek, spotřebiče a výlety. V pozdějších letech byl formát změněn tak, aby odrážel americkou verzi všech peněžních výher. Hostitel během první sezóny byl Michael Meyerheim [1] s Pia Dresnerovou[1] co-hostitel, který obrací dopisy. Poté byla show hostitelem Bengt Burg od roku 1989 do roku 2000, s krátkým účinkem Keld Heick během sezóny 1996-1997. Poslední sezónu v sezóně 2001 moderoval Lars Herlow. Spoluhostitelé, kteří obraceli dopisy, byli Carina Jensen [3] (1989–1994) a Maria Hirse (1995–2001). Hlasateli pořadu v průběhu programu byli Ole Jacobsen,[1] pak Henrik Hannibal a později Dennis Johannesson.[3] Přehlídka se ucházela o 3 599 epizod, dokud nebyla zrušena v roce 2001 kvůli poklesu sledovanost a neúspěšný pokus o modernizaci formátu v posledním roce.[4][5]

(Podrobnosti o tom, jak se hra hrála, viz Kolo štěstí.)

Unikátní pro dánskou verzi

Rekreace kulatého kola od doby, kdy měla Lykkehjulet premiéru v roce 1988. Všimněte si, místo 24 klínů, jako mnoho jiných verzí Wheel of Fortune, použila Lykkehjulet pouze 22.

Bylo několik detailů, které byly jedinečné pro dánskou verzi Kolo štěstí.

  • Ústřední píseň

Úvodní téma programu byla originální skladba, kterou složil Jesper Ranum.[6][7]

  • Kolo a pódia

Vícebarevné kolo mělo namísto 24 klínů americké show 22 klínů (každý se 4 kolíky) a hodnoty se původně pohybovaly od 100 do 1500 korun (2500 od 2. kola v roce 1989), které mají být použity pro nákupní účely. Pódia následovaly modro-červeno-žlutý vzor, ​​stejně jako u několika dalších zahraničních adaptací.

Počínaje rokem 1990 byla nejvyšší hodnota 3 000 kr. v 1. kole pak 5 000 kr. od 2. kola dále. Do roku 1999 byla nejvyšší hodnota 5 000 kr. v každém kole. V roce 1999 byl Fallit / 10 000 / Fallit klín umístěn na kolo ve třetím kole, přičemž část 10 000 byla považována za běžný prostor. V roce 2001 byly nejvyšší hodnoty 2 500 bodů v prvním kole, 7 500 v kolech 2 a 3 a 10 000 mezi dvěma „popelnicemi“ v kole 4. Vítěz každého kola si ponechal své body a vybral si jednu ze dvou cen.

  • Samohlásky

Samohlásky stojí 500 kr. a měly být zakoupeny před roztočením kola.

  • Otáčení zdarma

Známý jako „Ekstra Tur“ („Joker“ v roce 1988) byl původně koncipován jako US Free Spin, kde to byl celý klín na volantu a bylo možné vyhrát několik Free Spins. Nakonec se stal jediným žetonem umístěným na kole. Po přistání na žetonu s žetonem jej hráč automaticky zvedl a vyzval k dopisu, aby získal skrytou částku pod žetonem (obvykle 600 korun).

  • Bonusové kolo

V bonusovém kole si hráč musí vybrat pět souhlásek a samohlásku a vyřešit hádanku do 15 sekund. Nejprve si hráč vybral, o kterou cenu bude hrát. Do roku 1996 si hráč vybral jednu ze tří kulatých obálek, z nichž každá ukrývala jednu ze tří bonusových cen.

  • Puzzleboard a zvukové efekty

Písmena na logické desce byla tradiční trilon tvar pro prvních dvanáct let programu. V roce 2001 byla logická deska změněna na elektronický formulář. The zvonek označující správné písmeno mělo vysokou výšku tónu D-tónu (podobně jako zvukový efekt použitý v americké verzi, když byla přijata bonusová obálka), zatímco roh za špatný odhad nebo a Tabt Tur (Lose A Turn) byl vypůjčen z americké verze Cena je správná, a pískání směrem dolů na „Fallit“ (bankrot), díky kterému hráč ztratí všechny své peníze a ztratí svůj tah.

Rok 2001 byl také prvním a jediným rokem, kdy přehlídka představila videostěnu za soutěžícími, ale v tomto okamžiku logická deska stále používala trilony.

2018 oživení

V říjnu 2018 se série vrátila na TV2. Sada, i když je modernizovaná a zjednodušená, má vzhled, který poněkud připomíná původní sadu z roku 1988. Používá se také původní téma a několik původních zvukových efektů, některé s několika úpravami. Zajímavé je, že logická deska používá stejné rozměry jako původní logická deska spíše než současná americká dimenze, i když je nyní elektronická. Hostitelem byl Mikkel Kryger a společně hostitelem Stephania Potalivo.

Formát je také podobný původní verzi. Samohlásky stále stojí KR500 a nákupní formát se také vrátil. KR1 500 je nejvyšší hodnota v 1. kole, 2 500 KR v 2. kole a 5 000 Kr v 3. kole. Další kolo KR5 000 je přidáno v 4. kole. Token Gevinst (představovaný obrázkem hvězdy) je přidáno v 2. kole. Největší rozdíl oproti původní verzi je však v tom, že každé kolo začíná vítězem předchozího kola, přesně jako u všech tří amerických pilotů.

Reference

  1. ^ A b C d „Gode gensyn og nye glæder på TV 2“. TV2: 20 År (v dánštině). TV2. 18. září 2008. Citováno 1. listopadu 2011.
  2. ^ Liebst, Asger (2009). „Opfindelsen af ​​Lykkehjulet“. Reklamens århundrede: 1901-2001, billeder fra danskernes hverdrag. Nordisk Forlag A / S. str. 138. ISBN  978-87-02-08311-8.
  3. ^ A b Johansson, Susanne (1. října 2008). „Lykkehjulet pegede på kærlighed“. B.T. (v dánštině). Citováno 1. listopadu 2011.
  4. ^ "Lykkehjulet stopper til nytår". Politiken (v dánštině). 17. května 2001. Citováno 1. listopadu 2011.
  5. ^ Myhre, Dorte (17. května 2001). "Lykkehjulet zátka". Berlingske (v dánštině). Citováno 1. listopadu 2011.
  6. ^ „De 10 største TV 2-hity: 4. Lykkehjulet“. TVtid (v dánštině). TV2. 1. října 2008. Citováno 1. listopadu 2011.
  7. ^ Hansen, Thomas Søie (2. srpna 2006). „Musikeren der er kreativ på kommando“. Berlingske (v dánštině). Citováno 1. listopadu 2011.

Další čtení

externí odkazy