Luiz Heitor Corrêa de Azevedo - Luiz Heitor Corrêa de Azevedo

Tento článek může vyžadovat vyčištění setkat se s Wikipedií standardy kvality. Specifický problém je: Obsah Prosím pomozte vylepšit tento článek jestli můžeš. (listopad 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Luiz Heitor Correa de Azevedo
Luiz Heitor Corrêa de Azevedo, první redaktor „Revista Brasileira de Musicologia“
Základní informace
narozený	(1905-12-13)13. prosince 1905 Rio de Janeiro, Brazílie
Zemřel	10. listopadu 1992(1992-11-10) (ve věku 86) Paříž, Francie
Zaměstnání (s)	Folklorista, muzikolog, novinář, autor

Luiz Heitor Corrêa de Azevedo (13. prosince 1905 - 10. listopadu 1992) byl Brazilec novinář, muzikolog a folklorista.

Životopis

Luiz Heitor Corrêa de Azevedo studoval na Národním hudebním institutu v Riu de Janeiro a jeho profesory klavíru byli Alfredo Bevilacqua v letech 1924–1925 a Charley Lachmund v letech 1926–1927. Na stejné škole studoval harmonii, kontrapunkt a fuga s profesorem Paulo Silva. Zpočátku Luiz Heitor zaměřil svá studia na skladatele, ale na konci 20. let se přiklonil k oboru muzikologie a hudební kritice.^[1]

V roce 1928 začínal jako publicista v novinách „O Imparcial“ (Nestranný). V roce 1932 se Luiz Heitor stal knihovníkem „Instituto Nacional de Música“ (Národní hudební institut) v Riu de Janeiro. V roce 1934 založil a řídil „Revista Brasileira de Música“ (brazilský hudební časopis), který byl redaktorem až do roku 1942.^[2] Ve stejném roce Luiz Heitor uspořádal a vydal „Arquivo de Música Brasileira“ (brazilský hudební archiv), důležitou přílohu časopisu. Cílem „Archivu“ bylo vydat desítky brazilské hudby, která vynikla při svém prvním vydání: Missa dos Defuntos (1809) pro 4 hlasy a cappella a Tantum Ergo od Padre José Maurício Nunes Garcia, Canto Religioso a Ó Salutarisi podle Francisco Manuel da Silva a několik pasáží opery redukovaných na klavírní part od Joanny de Flandres Carlos Gomes.^[3]V roce 1939 nastoupil na místo profesora národního folklóru na Escola Nacional de Música (Nacional School of Music).^[4] Po celé toto období podněcoval a představoval důležitý příspěvek pro brazilskou muzikologii, která se stále vyvíjela. Dále zastával funkci předsedy titulárního profesora na „Escola Nacional de Música“ (Národní hudební škola), kde vypracoval osnovy etnomuzikologie a v roce 1943 založil „Centro de Pesquisas Folclóricas“ (Centrum pro výzkum folklóru).^[5] Toto centrum vytvořilo pozoruhodné množství publikací, které vycházely z brazilské muzikologie.^[6] Rovněž působil jako profesor historie hudby na konzervatoři Brasileiro de Música (brazilská hudební konzervatoř), která zde působila až do roku 1947.

Kromě své účasti na „Revista Brasileira de Música“ a jako redaktor časopisu režíroval Luiz Heitor rozhlasový program klasické hudby Hora do Brasil (brazilská hodina), „Departmento de Imprensa e Propaganda“ (odbor tisku). a propaganda). Kromě toho řídil část hudby v „Revista Cultura Política“ (časopis o politické kultuře).

Získal post brazilského zástupce v divizi hudby na Panamerické unii ve Washingtonu, D.C. a v letech 1941-1942 působil jako konzultant pro hudební divizi Organizace amerických států. Později 1940 se přestěhoval do Paříže a stal se členem UNESCO Specialista na hudební programy. V roce 1949 se ujal židle v hudbě kurátorky UNESCO na Mezinárodní hudební rada. V letech 1953–1965 vedl také sekci pro spolupráci s nevládními organizacemi. V letech 1954–1968 byl profesorem Institutu des Hautes Etudes de l’Amérique Latine na pařížské univerzitě.

Jeho hlavní kniha vyšla v roce 1956 a nese název „150 anos de música no Brasil (1800 - 1950)“ (150 let hudby v Brazílii).

Významné příspěvky pro muzikologii

Luiz Heitor významně přispěl k brazilské kultuře, konkrétněji k oblasti muzikologie, hledáním a systematizováním národní hudby a folklóru. Byla to první iniciativa systematické úpravy děl národních autorů. Pomohl vytvořit první brazilský žurnál hudební vědy Revista Brasileira de Música v roce 1934. Revista Brasileira de Música se zaměřil na výzkum zaměřený na mapování brazilské hudební kultury a byl prvním akademickým hudebním časopisem v Brazílii.^[7] Luiz Heitor také propagoval vydávání hudebních knih v rámci své mise v Escola de Música Brasileira.

Jeho úsilí o výzkum folklóru se stalo důležitějším při vytváření Centro de Pesquisas Folclóricas. Od svého vzniku je folklór považován za důležitý studijní obor. Před úspěchy Luize Heitora byl Folklór považován pouze za sekundární disciplínu. Heitor řídil výzkum v následujících brazilských oblastech: stát Goiás v roce 1942 (produkoval 64 dokumentů a 19); Ceará State v roce 1943 (kde vytvořil 262 dokumentů a 75 nahrávek); Stát Minas Gerais v roce 1944 (280 dokumentů a 100 nahrávek) a stát Rio Grande do Sul v roce 1946 (293 dokumentů a 116 nahrávek).^[8] Heitor zjistil, že je pozoruhodné, že nikdy předtím neexistovalo přesné mapování brazilské hudební kultury. Veškeré úsilí Luize Heitora o systematizaci brazilského folklóru zpřístupnilo informace těm, kteří zkoumají v oboru, a pomohlo propagovat hudební úspěchy brazilského lidu.

Práce Luise Heitora v muzikologii lze vidět také v publikovaných knihách a článcích. Jedním z nejdůležitějších úspěchů bylo vystavení brazilské hudby v Evropě prostřednictvím akcí v Paříži v UNESCO. Jeho úsilí o systematizaci a zmapování brazilského folklóru, aby byl přístupnější pro oblast výzkumu, bylo důležité podporovat a šířit kulturu země.^[9]

Luiz Heitor v UNESCO

Účast Luize Heitora na UNESCO byla postupná. Nejprve se účastnil výboru odborníků, který nastínil humanitní program UNESCO.^[10] Luiz Heitor se poté zúčastnil stáže, než nakonec dostal pozvání pracovat v organizaci na plný úvazek. Později nastoupil na pozici mezinárodního hudebního poradce. International Music Couselor je profesionální organizace, která propaguje význam hudby v životě lidí po celém světě. Posláním International Music Couselor je zvyšovat hodnotu hudby za účelem zvyšování povědomí o zvláštnostech hudby všech zemí. Tato organizace má v úmyslu zajistit, aby veškerá hudba byla sdílena a propagována.^[11]

I přes svou práci v UNESCO Heitor stále pracoval se správou „Centro de Pesquisas Folclóricas“ v Brazílii. Úzký vztah s Brazílií umožnil zaslat materiál z „Centro de Pesquisa Folclórica“ společnosti Heitor, která jej poté přidala do katalogů UNESCO. Na začátku své práce Heitor katalogizoval všechny písně, které měly ve sbírce, rozdělením mezi klasickou hudbu, orientální hudbu a lidovou hudbu. V roce 1949 vydal Heitor první katalog založený na Chopinově hudbě, který byl důležitý pro proces katalogizace světové hudby.

Během svého působení v UNESCO se Luiz Heitor věnoval propagaci brazilské hudby tím, že dával příležitosti umělcům a vědcům, kteří se zajímali o brazilskou hudbu v Evropě. Také se snažil vzdělávat brazilské lidi o tom, jak brazilská hudba souvisí s jejich každodenním životem. Heitor zaslal dopisy propagující všechny koncerty, recitály, přednášky nebo jiné aktivity, kde se brazilská kultura účastnila celé Evropy. I když jeho neustálým úsilím a zaměřením byla brazilská kultura, podílel se také na několika úspěšných, výzkumných a nahrávacích projektech pro hudbu z jiných částí světa. Heitor splnil svou roli poradce v organizaci a pomohl posílit viditelnost světové kultury propagací brazilské hudby.

Dopisy do Brazílie

Článek „Moje vzpomínky na UNESCO“ z let 1947 až 1965, napsaný Luizem Heitorem, představuje fakta a zkušenosti muzikologa v jeho díle UNESCO. Tento článek zdůrazňuje některé informace, které napsal v dopisech zaslaných do Brazílie.

Pokud jde o uměleckou produkci, vyprávěl, že UNESCO v této době udělalo v oblasti hudby velmi málo věcí. Jediné, co měli v oficiálních dokumentech, byl průzkum podmínek hudebního života v několika zemích a vágní projekt týkající se mezinárodní diskografie, který měl být předložen generální konferenci. Diskografie by byla v hudební oblasti stejná jako barevná reprodukční umělecká díla, která by byla podstatnou součástí programu UNESCO v oblasti výtvarného umění.

V hudební sekci, že to byla práce Luize Heitora, to bylo pořád docela zmatené. Podle jeho dopisů existoval nastínený program, ale chyběl způsob, jak jej provést. Všiml si, že existují mezinárodní organizace, které jsou konsolidovány a jsou určeny pro hudbu a zájmy hudebníka. Jelikož tyto organizace existovaly, neignoroval je a snažil se usnadnit jejich vztahy s UNESCO. Dále si nemyslel, že je nutné vytvořit novou organizaci. Takže o nich prozkoumal, aby věděl, jestli se chtějí připojit k sobě v jakési federaci pod záštitou UNESCO. Tato federace nakonec převzala úkol poradce: Mezinárodní hudební rada, která měla za cíl organizovat nejen zmíněné organizace, ale také národní organizace každé země, které se shromáždily v národních hudebních výborech. Navíc si vybrali některé lidi, aby je zastupovali kvůli jejich titulům a kvůli jejich nesporné projekci v tehdejším životě současné hudby.

Publikované knihy a články

• 1933 - Luciano Gallet, Revista da Associação brasileira de música, II / 4, 2–20.
• 1935 - José Maurício Nunes Garcia, Boletín latino-americano de música, I, 133–50.
• 1936 - Carlos Gomes e Francisco Manuel: korespondence jinédita (1864–1865), Revista brasileira de música, III, 323–38.
• 1936 - Carlos Gomes folclorista, Revista brasileira de música, III, 177–84.
• 1938 - Dois pequenos estudos de folclore musical (Rio de Janeiro).
• 1938 - Escala, ritmo e melodia na música dos índios brasileiros (Rio de Janeiro).
• 1939 - Relação das óperas de autores brasileiros (Rio de Janeiro: Serviço gráfico do Ministério da educação e saúde)
• 1939 - Představení národního kursu národní kultury Escola nacional de música da Universidade do Brasil, Revista brasileira de música, VI, 1–10.
• 1940 - La musique au Brésil, č. 195–6, 74–81.
• 1941 - Tupynambá melodie ve hře Jean de Léry „Histoire d’unvoyage fait en la terre du Brésil“, 85–96.
• 1943 - Mário de Andrade e o folclore, Revista brasileira de música, IV, 11. – 14.
• 1947 - La música en el Brasil, Cuadernos americanos, č. 33, 250–73.
• 1948 - Música brasileira e seus fundamentos (8 Washington DC, 1948; Eng. Trans., 1948 - Divisão de Música e Artes Visuais, Departamento de Assuntos Culturais, União Pan Americana)
• 1950 - Música e músicos do Brasil (Rio de Janeiro: Casa do estudante do Brasil)
• 1952 - s C. Personem de Matosem a M. de Mourou Reisem: Bibliografia musical brasileira (1820–1950) (Rio de Janeiro).
• 1956 - La musique en Amérique latine (Rio de Janeiro).
• 1956 - 150 anos de música no Brasil (1800–1950) (Rio de Janeiro: Livraria José Olympio)
• 1962 - Música y cultura en el siglo XVIII, č. 81–2, 135–52.
• 1965 - Vissungos: Negro Work Songs of the Diamond District in Minas Gerais, Brazil, Music in the Americas: Bloomington, IN, 64–7.
• 1966 - Le chant de la liberté: compositeurs de l’Amérique latine à l’époque des luttes pour l’Indépendence, hymnographie patriotique, Mélanges à la mémoire de Jean Sarrailh (Paříž), 259–79.
• 1968 - Hudba a společnost v Imperial Brazílii, 1822–1889, Portugalsko a Brazílie v Transition, ed. R.S. Sayers (Minneapolis,), 303–9.
• 1969 - La musique à la cour portugaise de Rio de Janeiro, 1808–1821, Arquivos do Centro Cultural português, I, 335–52.
• 1971 - Arthur Napoléon 1843–1925: un pianiste portugais au Brésil, Arquivos do Centro kulturní português, III (Paříž), 572–602.
• 1972 - Současný stav a potenciál hudebního výzkumu v Latinské Americe, Perspectives in Musicology, ed. B.S. Brook, E.O.D Downes a S. Van Solkema (New York), 249–69.
• 1980 - Předběžná studie k projektu Příprava univerzálních dějin hudby a role hudby Latinské Ameriky a Karibiku v dějinách, World of Music, XXII / 3, 56–62.
• 1983 - José Maurício no panorama da música brasileira, Estudos mauricianos, ed. J.C.A. Muricy (Rio de Janeiro), 35–40.
• 1986 - Etat sommaire de nos connaissances actuelles sur la musique Latino-Américaine et son passé: la příspěvek européenne, Le Nouveau Monde et l'inteligence de la musique européenne au XVI e siècle, Bruselské muzeum hudebních nástrojů Bulletin, XVI, 1–11 , 41–9.
• 1986 - Skladatel latinskoameričanů a univerzit sonoro deste fim de século, Latin American Music Review, VII / 2, 248–53.
• 1987 - As primeiras óperas: „A Noite do Castelo“ (1861); „Joanna de Flandres“ (1863), Revista brasileira de música, III, 201–45.
• 1987 - Carlos Gomes: Projeção no exterior, Carlos Gomes, uma obra em foco, ed. V. Salles (Rio de Janeiro), 67–88
• 1988 - O Villa-Lobos que eu conheci, Revista do Brasil, IV / 1, 25–30.

Další čtení

Knihy

Lamas, Dulce. Publicação comemorativa dos 80 anos de Luiz Heitor Correade Azevedo. São Paulo: SBM; Rio de Janeiro: INM-FUNARTE. 1985.

Mariz, Vasco.Três musicólogos brasileiros: Mário de Andrade, Renato Almeida e Luiz Heitor Corrêa de Azevedo. Rio de Janeiro: Civilização Brasileira, 1983.

Mariz, Vasco. Dicionário biográfico musical: compositores, intérpretes e musicólogos. Rio de Janeiro: Villa Rica, 1991.

Melo, Guilherme. Música no Brasil. Brasil: Imprensa Nacional, 1947.

Disertační práce

Cavalcante, Jairo J. B. „Luiz Heitor Correa de Azevedo na Historiografia Musical Brasileira: história, ideologia e sociabilidade.“ Diplomová práce. University of Sao Paulo. 2011.

Drach, Henrique. „Rabeca de José Gerôncio: Luiz Heitor Correa de Azevedo - Música, Folclore e Academia na Primeira Metade do Séc. XX ”práce. Fluminense Federální univerzita. 2011.

Reference