Ludvig Irgens-Jensen - Ludvig Irgens-Jensen - Wikipedia
Paul Ludvig Irgens-Jensen (13. dubna 1894 - 11. dubna 1969) byl a Norština dvacáté století hudební skladatel.
Kariéra
Irgens-Jensen studoval klavír s Nilsem Larsenem, zatímco filologie student na University of Oslo. Irgens-Jensen absolvoval všechna svá hudební studia, kromě hodin klavíru, sám a nikdy neměl učitele kompozice. Postupem času zabralo důkladné studium hudebních partitur a témat hudební teorie hodně času. Krátce studoval také v Německu, Dánsku a Francii.
Irgens-Jensen debutoval jako skladatel v roce 1920 řadou vokálních skladeb, které vzbudily značný zájem a posluchači i domácí kritici té doby byli obecně považováni za dost radikální. Po celou dobu kariéry Irgens-Jensena byla vokální hudba důležitou součástí jeho produkce. Jedním z nejuznávanějších děl je píseň Oltář, napsal do básně Halldis Moren Vesaas.[1]
Irgens-Jensen napsal oratorium Heimferd„dramatická symfonie“ pro sólový sbor a orchestr k oslavě 900. výročí 1930 u příležitosti úmrtí krále Svatého Olava, které vedlo ke křesťanizaci Norska. Irgens-Jensen získal první cenu v národní skladatelské soutěži z roku 1930, která se konala na památku smrti svatého Olava. Heimferd, který obsahuje texty romanopisců Olav Gullvåg, vyvolalo při své premiéře značnou pozornost veřejnosti a bylo provedeno dvanáctkrát v následujících měsících, aby bylo možné uspokojit poptávku veřejnosti. Heimferd je široce považován za národní norskou památku jak z hlediska obsahu, tak z hlediska hudebního materiálu, a představuje významné dílo v norské oratorní tradici. Mezi další klíčová vokální díla Irgens-Jensen patří Der Gott und die Bajadere (Text: Goethe), kantáta z roku 1932 a Japanischer Frühling (Japonské jaro s japonskou poezií), vokální cyklus složený v roce 1957.[2]
Od samého počátku své skladatelské kariéry se Irgens-Jensen soustředil také na větší instrumentální díla. Tema con variazioni (1925/34) a Passacaglia (1927) jsou díla, která představují orchestrální produkci Irgens-Jensena a jsou široce považována za základní díla norské literatury pro orchestr. Několik děl Irgens-Jensena z této doby má národní rysy, jedním z nich je jeho orchestrální suita Partita sinfonica (1939), který je založen na skladatelově scénické hudbě pro drama Hanse E. Kincka Driftekaren (The Drover).[3]
Druhá světová válka zanechala v kompoziční produkci Irgens-Jensena jasnou a nesmazatelnou stopu a napsal řadu písní a sborových děl s vlasteneckými texty - díla, která by kvůli okupaci nacistických sil byla cenzura šířena anonymně a nelegálně. Ve válečných letech také Irgens-Jensen složil svoji Symfonii d moll, která získala první cenu na tajné soutěži konané v roce 1943 u příležitosti 25. výročí Norská společnost skladatelů.[4]
Výroba
Vybraná díla
- Sonáta pro housle v B-bytě (1923)
- Tema con variazioni (1925)
- Klavírní kvintet (1927)
- Passacaglia (1927)
- Heimferd (1930)
- Der Gott und die Bajadere (1932)
- Partita Sinfonica (1938)
- Pastorale religioso (1939)
- Symfonie d moll (1941)
- Canto d'omaggio (1950)
- Japanischer Frühling (1957)
- Vzduch (1959)
Diskografie (vybraná vydání)
- Bournemouth Symphony Orchestra, Symfonie d moll; Vzduch; Passacaglia (2011)
- Solveig Kringlebotn, Příteli (2003)
- Bergenská filharmonie Ragnhild Heiland Sørensen, Eivind Aadland, Japanischer Frühling (2002)
- Trondheimský symfonický orchestr, Heimferd (1994)
- Oslo Philharmonic Orchestra, Ludvig Irgens-Jensen, Tema con Variazioni - Sinfonia in Re - Japanischer Frühling (1993)
- Oslo Philharmonic Orchestra, Ludvig Irgens-Jensen, Passacaglia & Partita Sinfonica · Sonáta pro housle a klavír (1988)
Reference
- ^ „Bio od nahrávací společnosti Grappa“. grappa.č. Citováno 2017-01-31.
- ^ „Bio from MIC Music Information Center Norway“. listento.no. Citováno 2017-01-31.
- ^ „Bio from MIC Naxos“. naxos.com. Citováno 2017-01-31.
- ^ „Klasický recenzent nové biografie Irgens-Jensen“. theclassicalreviewer.blogspot.no. Citováno 2017-01-31.
