Lucius Siccius Dentatus - Lucius Siccius Dentatus

Lucius Siccius nebo Sicinius Dentatus (zemřel cca 450 př.nl) byl a římský voják, primus pilus a tribuna, známý svou bojovou statečností. Byl šampiónem plebejci v jejich boji s patricijů. Jeho přízvisko Dentatus znamená „narozený se zuby“.

Dionysius z Halikarnasu mu dává klíčovou roli v bitvě mezi konzul Titus Romilius Rocus Vaticanus a Aequi. Poslán na sebevražednou misi proti nepřátelskému táboru, místo toho ji zajal, zatímco hlavní síla neprůkazně bojovala s nepřítelem; Sicciův úspěch panikal nad Aequianem a poslal je uprchnout z pole a dosáhl vítězství Římanů. Následující rok poté, co Romilius odstoupil z funkce a Siccius byl zvolen za Plebejce Tribune, úspěšně stíhal bývalého konzula za zranění proti státu a způsobil pokutu 10 000 osli.[1]

Vyznamenání

Podle Plinius starší, během svého života Siccius bojoval ve 120 bitvách, dostal 45 čestných ran a několik občanských korun; navíc vyhrál Travní koruna. Siccius byl osmkrát šampiónem v samostatném boji, se čtyřiceti pěti jizvami na přední části těla a žádnou na zadní straně. Údajně mu bylo uděleno nejméně osmnáct hastae purae, dvacet pět phalerae, 83 momenty, více než 160 Armillae a dvacet šest coronae, z nichž čtrnáct bylo coronae civicae udělena za záchranu života římského občana, osm coronae aureae, tři coronae nástěnné malby a jeden corona obsidionalis nebo corona graminea, nejvyšší čest za chrabrost, udělená za vysvoboditele obléhané armády.[2][3]

Po jeho soudu byl zavražděn za odpor proti Decemvirs.

Viz také

Reference

  1. ^ Dionysius z Halikarnasu, Římské starožitnosti, X.36-49
  2. ^ Plinius starší, Naturalis historia, XXII. proti
  3. ^ Gaius Julius Solinus Polyhistor 102-103. trans. Arwen Elizabeth Apps, Gaius Iulius Solinus a jeho polyhistor, Macquarie University, 2011 (disertační práce) https://topostext.org/work/747
  • George Ronald Watson, Římský voják, str. 116. ISBN  0-500-27376-6 Temže a Hudson