Lorenzo Frana - Lorenzo Frana

Lorenzo Frana, také známý jako Renzo Frana,[1] (c. 1926 - 7. listopadu 2005) byl italský kněz katolické církve, který byl Stálý pozorovatel Svatého stolce při UNESCO od roku 1975 do roku 2002

Životopis

Lorenzo Frana se narodil v roce Gandino (Bergamo ), Itálie. Navštěvoval technickou školu a získal diplom jako odborník na barvení.[2] Poté, co byl vysvěcen na kněze, aby se připravil na diplomatickou kariéru, vstoupil do Papežská církevní akademie v roce 1959.[3] Mezi jeho rané úkoly jako člena diplomatických služeb Svatého stolce patřilo působení ve funkci auditora ve Velké Británii[4] a jako chargé d’affaires ve Spojených státech.[5]

V roce 1975 Papež Pavel VI jmenoval jej stálým pozorovatelem Svatého stolce při UNESCO.[Citace je zapotřebí ][A] Po celou dobu svého působení v této funkci pozýval různé církevní preláty, aby vedli delegaci Svatého stolce na výročním zasedání UNESCO, buď apoštolský nuncius, úředník Státní sekretariát, nebo vyšší úředník Římská kurie.[7] Frana si dovolil převzít tuto roli jen jednou. V očekávání příštího roku svého odchodu do důchodu přednesl hlavní projev Svatého stolce na schůzi UNESCO v říjnu 2001.[8] Jeho působení ve funkci stálého pozorovatele skončilo jmenováním jeho nástupce dne 11. května 2002.[9][b]

On odešel do Gandino, kde zemřel v domově důchodců dne 7. listopadu 2005, ve věku 79.[2]

Frana byla odbornicí na duchovní umění. Uspořádal expozici jesle postav figurujících na seznamu UNESCO a poté ji použil jako základ pro muzeum zřízené v jeho rodném městě v roce 1989: il Museo del presepio v Gandinu.[2][11]

Poznámky

  1. ^ Ačkoli jeden vatikánský dokument o něm hovoří jako o „arcibiskupovi Lorenzovi Franovi“,[6] neexistují důkazy o tom, že by byl někdy jmenován nebo vysvěcen na biskupa. Jiné zdroje, které by si tuto skutečnost všimly, pokud nejsou pravdivé, ne.[1][2]
  2. ^ Den před pojmenováním Franina nástupce Papež Jan Pavel II pozdravil Franu svým titulem a poděkoval mu za roky služby na adresu sdružení laických katolíků, které podporovalo angažovanost církve v organizaci.[10]

Reference

  1. ^ A b Licht, Daniel (25. prosince 2019). „La messe en solitaire de Mgr Frana.Depuis 15 ans, l'observateur du Vatican à l'Unesco se livre à ce rituel quotidien“. Osvobození (francouzsky). Citováno 6. září 2019.
  2. ^ A b C d Irranca, Franco (8. listopadu 2005). „Gandino in lutto, addio a monsignor Frana“. Eco di Bergamo (v italštině). Citováno 20. srpna 2019 - přes Gandino.it.
  3. ^ „Pontificia Accademia Ecclesiastica, ex-alunni 1950 - 1999“ (v italštině). Papežská církevní akademie. Citováno 6. září 2019.
  4. ^ "Estero". La Civiltà Cattolica (v italštině). 20. března 1971. str. 593–4. Citováno 7. září 2019.
  5. ^ „Dokumenty ze souborů William J. Varoise“ (PDF). Fordova knihovna a muzeum. Citováno 7. září 2019.
  6. ^ „29. generální konference UNESCO“. Vatikán. Citováno 6. září 2019.
  7. ^ „La participation du Saint Siège: les discours du Saint-Siège au débat de politique générale“. Les Amis du Saint Siège auprès de l'UNESCO (francouzsky). Citováno 7. září 2019.
  8. ^ „L'UNESCO tel" l'Aréopage du monde "en vue de la paix: Mgr Lorenzo Frana à la 31e session de la Conférence Générale de l'UNESCO". Les Amis du Saint Siège auprès de l'UNESCO (francouzsky). 19. října 2001. Au cours des 26 ans passés comme Observateur permanent du Saint-Siège auprès de l’UNESCO
  9. ^ „Rinunce e Nomine, 11. 5. 2002“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 11. května 2002.
  10. ^ „Projev Jana Pavla II. V Mezinárodním katolickém středisku pro Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)“. Libreria Editrice Vaticana. 10. května 2002. Citováno 20. srpna 2019.
  11. ^ „Trochu o muzeu“. Le Cinque Terre della Val Gandino. Citováno 6. září 2019.