Llapusha - Llapusha

Llapusha

Llapusha (neurčitý Albánec: Llapushë; Albánec: Llapusha, Prekorupa; Srbská cyrilice: Prekoruplje / Прекорупље) je geografická a etnografická oblast v Kosovo, včetně východní části většího Metohija region, který zahrnuje západní část Kosova. Nachází se mezi Podgor, Podrimlje, Drenica a Lapušnik. Rozkládá se hlavně nad oblastí povodí dvou řek, nižších Klina a Miruša, a zahrnuje ca. 40 osad. Orahovac je centrem Llapusha. Oblast je převážně obývána Albánci.

Zeměpis

Llapusha je jednou z částí Metohije.[1] Nachází se mezi Podgor, Podrimlje, Drenica a Lapušnik.[2] Je to kopcovitý region, který zahrnuje krajinu na levém břehu řeky Beli Drim, od Podgoru po rozvodí Miruša a Klina; šířící se od západního okraje jižní Drenice, na levé straně Beli Drim.[1] Rozkládá se hlavně na povodí dvou řek, níže Klina a Miruša, a zahrnuje ca. 40 osad.[2] Orahovac je centrem Llapusha.[3] Zahrnuje obce Orahovac, Klina, Mališevo a severní Suva Reka.

Dějiny

Část Llapusha byla zahrnuta do 1455 defter z Branković zemí.[4] Srbové masivně migrovali z regionu po Srbská revoluce a během Srbsko – osmanská válka (1876–1878).[5]

Během Balkánské války překročila srbská armáda Drenica a Llapusha bez problémů od albánského obyvatelstva díky místnímu vůdci Sadik Rama.[6] Llapusha byla osídlena srbskými kolonisty jugoslávskou vládou.[7]

Demografie

Llapusha je převážně obýván muslimy Albánci. Velika Hoča je Srbská enkláva nachází se v obci Orahovac. Existuje malá romská komunita.

Antropologie

Podle etnografických studií publikovaných v roce 1912 měla Llapusha 44 vesnic s 231 Srby, 457 albánskými muslimy, 108 katolíky a 14 Muhajir rodiny.[8]

Svetozar Raičević studoval Metohijski Podgor a Llapusha, předběžné výsledky zveřejnil v roce 1935.[9] Popsal, že: Podgor zabírá severní část Metohije a táhne se od Peće do vesnice Rudnik na silnici mezi Pećem a Kosovskou Mitrovicí. Llapusha je na jih od této oblasti, na levé straně Drim, a sahá až k řece Miruša.[9] Populace starých Srbů byla téměř úplně vysídlena a jedna část byla albánská.[9] Srbská populace v těchto oblastech byla v té době většinou osídlena z oblastí Dinárů.[9] Poznamenal, že etnická hnutí v těchto oblastech ještě nebyla dokončena. Srbů bylo více než Albánců.[9] Byly tam čisté srbské vesnice a ty, kde Srbové a Albánci žili společně, jen malé vesnice s čistým albánským obyvatelstvem.[9] Katoličtí Albánci byli přítomni pouze v obci Zlokućane a v Djurakovci; zbytek Albánců jsou všichni muslimové.[9] Kromě Srbů a Albánců tu byli Cikáni, dvou typů, Mađupi a Gabelji, muslimové.[9] Zvláštní skupinou lidí byli Čitaci ve vesnicích Čitak a Broćna, kteří „neznají své předky, jejich mateřským jazykem je albánština a také trochu srbsky“.[9]

Reference

  1. ^ A b Dr. Dragan Ćukić (1971). Kosovo: Znamenitosti i lepote. Uros Maksimovic. 9, 67.
  2. ^ A b Marković 1967, str. 387.
  3. ^ Filozofski fakultet u Prištini (1970). Zbornik Filozofskog fakulteta u Prištini. 7. Filozofski fakultet u Prištini. p. 141.
  4. ^ Radovanović 2008, str. 280.
  5. ^ Dimitrije Bogdanović, „OSLOBOĐENJE KOSOVA - I Balkanski rat 1912-1913.“, Knjiga o Kosovu
  6. ^ Društvo istoričara SR Srbije (1985). Istorijski glasnik. Naučna knjiga. p. 62.
  7. ^ Nedeljne informativne novine. Politika. Ledna 1988. str. 8. Прекорупа
  8. ^ Dedijer 1912.
  9. ^ A b C d E F G h i Radovanović 2008, str. 372.

Zdroje