Seznam Heimat epizody - List of Heimat episodes - Wikipedia

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) tento článek ne uvést žádný Zdroje. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: "Seznam epizod Heimatu"  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Prosince 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) Souhrn spiknutí tohoto článku možná příliš dlouhý nebo příliš podrobný. Prosím pomozte to vylepšit odstraněním zbytečných detailů a jejich stručnějším provedením. (Ledna 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Toto je průvodce epizodou k filmové sérii Heimat vytvořil Edgar Reitz.

Heimat

Počínaje epizodou dvě, je zde úvodní vyprávění Glasisch-Karla, který rekapituluje události během a mezi předchozími epizodami, pomocí momentek hlavních postav k běhání vzpomínek diváků.

1: „The Call of Faraway places“ / „Fernweh“ (1919-1928)

Poté, co sloužil v první světové válce, se Paul Simon vrací domů ke své rodině ve (fiktivní) venkovské vesnici Schabbach v kopcích a horách Hunsrück Provincie Porýní-Falc. Jsou zde vítáni jeho rodiče, Mathias Simon a Katharina (rozená Schirmer), a jeho bratr a sestra Pauline a Eduard. Eduard ve válce nebojoval, má špatné plíce a jeho matka ho velmi chrání. Také je tu Paulův bratranec, Glassich-Karl, také veterán. Byl poslán domů dříve se znetvořujícím stavem kůže způsobeným jedovatým plynem. Glassich-Karl kvůli svému vzhledu nikdy nebude plným účastníkem vesnického života. To mu dává něco z pohledu outsidera a postupně se stane vypravěčem série. Paulovým prvním činem po návratu domů byla stávka a železo v rodinné kovárně. Ale i když byl vychováván v rodině jako kovář, Paul se ve Schabbachu už necítí jako doma. Hledá širší obzory a je rozhodnut věnovat se své radosti pro rádiovou komunikaci ve každou volnou chvíli.

Nejvýznamnějším občanem ve Schabbachu je jeho chamtivý starosta Alois Wiegand. Wiegland se chlubí nákupem prvního motocyklu ve vesnici a vzrušuje závist a údiv obyvatel. Wiegandovy děti Maria a Wilfried se stanou hlavními postavami seriálu. Laskavá a trpělivá Maria Wiegland ve skutečnosti převezme od Paula roli postavy, kolem které se vše točí. Wilfried naproti tomu přijme svého nepříjemného otce.

V roce 1922 Paulův bratr Eduard pomáhá organizovat odhalení Schabbachova válečného památníku jeho padlým synům. Následující rok francouzská armáda okupuje sousední Porúří.

Paul se mezitím přitahoval k Apollonii, nápadně krásné dívce zaměstnané jako služebná v hostinci. Ženy ze Schabbachu, včetně Paulovy matky Kathariny, šeptají, že protože má černé vlasy, je Apollonia cikánka, která kouzlí na muže. Místní obyvatelé nenávidí Apollonii, protože měla dítě s Francouzem. Vzhledem k tomu, že Apollonie nikomu nedovoluje vidět její dítě, vesnické drby ji obviňují, že ji zabila a pohřbila v prostředník (halda trusu). Uspořádají prohlídku, ale místo mrtvoly odhalí Wieglandovu ztracenou motorku, která je rok nezvěstná. Apollonia nesnáší jejich krutost a odchází se svým dítětem do Francie. Poté, co se dozvěděl, že Apollonia vrací svou lásku, zbitý Paul téměř jde s ní, ale nedokáže sebrat odvahu.

Paul stále touží po Apollonii a ožení se s Wiegandovou hezkou dcerou Marií, která byla v kontaktu s Apollonií a která je do Paula také zamilovaná. Mají dva syny: Antona a Ernsta. Na jejich podporu Paul pracuje v kovárně svého otce Mathias. Žijí v kovárně s Paulovými rodiči.

Paulova sestra a bratr Pauline a Eduard navštíví sousední město Simmern. Zatímco Pauline hledí na okno klenotnictví, kameny jsou hozeny do bytu nad ním, který je ve vlastnictví Žida. Střep skla probodne Paulininu ruku a klenotník-hodinář Robert Kröber, který se díval zevnitř, ji extrahuje. Toho večera se Paulinina ruka nebezpečně nakazí. Její matka Katharina to léčí domácím prostředkem, který zahrnuje namočení do horké vody. Během svého deliria Pauline běsní o hledání hrudky zlata. Pauline a hodinář se do sebe zamilují a později se ožení.

1927, Eduard a jeho společníci, jeho bratranec Glasisch-Karl a zvonař Glockzieh, jsou posedlí rýžováním zlata v blízkých tocích. Najdou lesklý oblázek a vezmou ho k testování Eduardovu švagrovi Robertu Kröberovi, ale ukázalo se, že je to jen oxid měďnatý. Přesto trojice nadále věří, že zlato oplývá horami a potoky Hunsrücku.

Krátce poté skupina žen, které sbírají bobule, najde nahé tělo zavražděné ženy a Paul, který je náhodou poblíž, je pověřen, aby jej sledoval, zatímco přivolávají policii.

Mathias požádá Paula, aby vytvořil past, aby chytil kunu borovou, která zabíjí rodinné slepice. Následujícího dne Paul vyrazil na pivo, ale místo toho stále kráčel a zmizel, zdánlivě navždy opustil svou rodinu.

2: „The Center of the World“ / „Die Mitte der Welt“ (1929-1933)

Epizodu dva a ty následující uvádí Glasisch-Karl, který rekapituluje události pomocí snímků hlavních postav a vzpomínek diváků.

Vidíme Paulův příjezd na Ellis Island v New Yorku, zatímco doma v Schabbachu je Maria z Paulova odchodu zdrcena. Když ji měšťané spěchají informovat, že v lesích bylo nalezeno krvavé oblečení zavražděné ženy, vztekle vzlyká, že Paul neměl s obětí nic společného. Kuna borovice je chycena v pasti, kterou vytvořil Paul.

Mezitím Eduardova horečnatá rýžování zlata v mrazivých proudech Hunsrücku nebezpečně zhoršuje jeho stav plic. Jeho otec Mathias prodává jedno ze svých oborů, aby mohl Eduard cestovat na berlínskou kliniku, aby ho operovali. Během své rekonvalescence v Berlíně se nyní vyléčený Eduard zatoulal do nevěstince, kde si ho oblíbila nepotlačitelná madam Lucie Hardtkeová. Vždy optimistická Lucie se rozhodla uvěřit, že Eduard patří do bohaté pozemkové rodiny, a on jí to neodporuje. Ožení se a cestují společně autem do Hunsrücku. Když se blíží ke Schabbachovi, Eduard, který si přeje oddálit odhalení chudoby své rodiny, zastaví auto, aby mohli vystoupit, zatímco jí ukáže milované lesy, pole a proudy svého dětství, svůj pravý (i když nehmotný) poklad. Doufá, že tím zmírní Luciino zklamání, když čelí bezútěšné provinční realitě jeho rodinného domu.

Pauline, nyní vdaná za hodináře Roberta Kröbera, žijící v Simmernu, se vrací do Schabbachu navštívit své rodiče Mathias a Katharinu v novém automobilu a módním oblečení; protože těžké časy již skončily a lidé kupují hodinky a šperky. Eduard a Lucie dorazí brzy poté. Přestože je nezkrotná Lucie zpočátku zklamaná, rychle se shromáždí a začne od Eduarda plánovat velkou budoucí kariéru Eduarda Nacistická strana slíbil, že příležitost bude od nynějška k dispozici všem talentovaným mužům bez ohledu na narození. Kromě toho slibuje, že umístí Schabbacha na mapu.

Alois Wiegand, nyní sportovní knír Hitler, také považuje nacistickou stranu za prostředek osobního pokroku pro sebe a pro svého syna Wilfrieda, kterého vysílá do Berlína, aby se připojil k SS. Stará Katharina Simon, která nedůvěřuje zdánlivě dobrým časům, zamyšleně zamručí, že „je to všechno na klícku [kredit]“.

S blížícími se Hitlerovými narozeninami organizuje Alois veřejnou oslavu. Katharina se však odmítá účastnit. Donutí Mariina mladého syna Antona, aby si sundal uniformu Hitlerjugend a přísahal, že ji už nikdy nebude nosit. Maria tiše souhlasí. Katharina pak odchází do průmyslového města Bochum na Ruhr navštívit svého bratra Hanse Schirmera, jehož narozeniny připadají na stejný den jako Hitler. Tam je Katharina svědkem zatčení a deportace jejího synovce Fritze Schirmera, úředníka odborů a komunistického sympatizanta. Jeho rodině se říká, že Fritz je poslán k převýchově do koncentračního tábora v Mühlheim.

Katharina, která už nerozumí světu, ve kterém žije, se vrací do Schabbachu a přináší s sebou svou Fritzovu malou dceru Lotti Schirmerovou, která se při příjezdu náhle zhroutí a je nemocná záškrt. Ve vesnici je epidemie a mnoho dětí umírá, ale díky kvalifikovanému ošetřovatelství Katharina Lottiho protáhne. Později se dozvíme (epizoda 8, „Američan“), že to samé udělala pro svého syna Paula, roky předtím, když byl ještě dítě.

3: „The Best Christmas Ever“ / „Weihnacht wie noch nie“ (1935)

Pauline a Robert Kröberovi se od té doby narodily dvě děti, Gabi a Robertchen. Eduard a Lucie mají malé dítě Horst.

Nová telefonní síť nyní spojuje Schabbach s vnějším světem. Lucie je zklamaná z vesnice a ze všeho nejvíc z nedostatku ambicí jejího manžela, protože Eduardova konzumní posedlost fotografií nechává malý prostor pro jiné zájmy. Lucie se spřátelí s novým okresním Gauleiterem, který shodou okolností sdílí příjmení Simona a zajímá se také o fotografii. Pro lepší využití tohoto nového spojení se pár přestěhuje do sousední vesnice Rhaunen. Eduard se stává starostou a Lucie zadává provizi luxusní vily „s padesáti okny“, kterou hradí půjčkou od židovské banky.

Dospívající Hänchen Betz, syn Schabbachova výrobce košů, narazí na rozestavěný pracovní tábor. Hans je slepý na jedno oko z dětské nehody. Voják hlídající tábor si toho všimne a Hansovi navrhne, že jedno oko mu pomůže stát se zkušeným ostrostřelcem. Hans si půjčí pušku svého otce a dostane se do vážných potíží pomocí nově instalovaných keramických telefonních izolátorů pro cvičení terče. Eduard ho však chrání a přesvědčuje nacistické úředníky, že Hansovy dovednosti budou pro jeho zemi velmi užitečné.

Wilfried Wiegand se vrací do Hunsrücku jako SS oficiální. Lucie, která cítí, že Wilfried vytvořil v Berlíně užitečné politické vztahy, se s ním spřátelí. Nabízí využití své vily jako vhodného místa pro párty, kde mohou zůstat velké paruky, pokud se někdy v regionu nacházejí.

Na Štědrý den se vesničané účastní mše, ale Alois Wiegland zůstává doma a poslouchá Horst-Wessel-lhal v rádiu.

Wilfried organizuje přísně tajné setkání vysokých nacistických úředníků ve vile Lucie a Eduarda. Pro Lucii je to společenský triumf. Úředníci však příliš spěchají, aby zůstali na nákladnou a komplikovanou večeři, kterou jim Lucie připravila. Zničená jejich rychlým odchodem, Lucie začíná plánovat nové strategie pro postup Eduarda.

4: „The Highway“ / „Reichshöhenstraße“ (1938)

Maria a Pauline navštíví kino v Simmernu a uvidí nejnovější film v hlavní roli Zarah Leander. Berou se s módním oblečením a nápadným účesem filmové hvězdy. Když se vrátí do Paulinina domu, dají si pár drinků a hravě se pokusí napodobit složité kudrlinky hvězdy na jejich vlastní čela. Maria, která doposud vedla zcela skromný život, který se starala o její dva chlapce a pomáhala rodičům jejího manžela, se svěřila své švagrové, že ji přitahuje Otto Wohlleben, stavební inženýr, který dohlíží na Organizace Todt posádka na stavbu silnic, která staví dálnici přes region.

Robert se vrací z cesty za nákupem šperků. Ukazuje oběma ženám prsteny smrti, které jsou u stavebních dělníků velmi oblíbené. Skupina pojmenovaná pro Fritz Todt, který měl v průběhu EU na starosti rozsáhlé projekty výstavby civilní a vojenské infrastruktury Třetí říše, nebyl spojen s Eskadry smrti SS, kteří měli na sobě ozdoby z lebek jako součást svých uniforem. Maria je však prsteny instinktivně odpuzována.

Laskavý Otto a jeho kolega Fritz Pieritz jsou ubytováni u rodiny Simonsových. Otto se zajímá o Mariiny děti a pomáhá Ernstovi postavit model letadla. Jednoho dne Pieritz přivede Otta zpět s rukou v obsazení. Byl při nehodě a utrpěl vážnou mnohočetnou zlomeninu. Maria pomáhá Ottovi živit se. O několik měsíců později navštěvují vesnický tanec a navzájem si prohlašují svou lásku. Stará Katharina dává Marii požehnání.

Mariin starší syn Anton zachytil chybu ve fotografování od svého strýce Eduarda, který ho povzbuzuje. Ve stodole Simon pomocí levného projektoru Anton ukazuje týdeníky a filmy, které mu Eduard poskytl.

V nedalekém Rhaunenu přijíždí do Berlína z Berlína Lucie stará přítelkyně Martina. Bujará Martina flirtuje s muži pracovní skupiny Todt a zve je na večírek v Luciině domě. Lucie se bojí o svou pověst a Eduardovu pověst, pokud by se její historie s Martinou měla stát tématem vesnických drbů. Snaží se zabránit Martině opustit vilu a jít do města. Eduard je však spokojen s tím, jak se věci vyvinuly, a přeje si, aby zůstaly stejné, jaké jsou.

5: „Nahoru a pryč a zpět“ / „Auf und davon und zurück“ (1938-1939)

Lucie tragicky havaruje se svým autem, které zabije její hostující rodiče, kteří se stali prvními lidmi pohřbenými v zemi, aniž by to kdy viděli.

Maria a Otto jsou nyní spolu a sledují Zarah Leanderovou Carl Froelich nový film Heimat. Martina flirtuje s Rudolfem Pollachem, učedníkem, který pobývá u Roberta a Pauline. Robert odjíždí s autem z domova na západní frontu, protože válka potřebuje všechna vozidla, která najdou. Robert už není slyšet.

Schabbachovi dorazí dopis od společnosti Simon-Electric Corporation z Detroitu s oznámením, že Paul je stále naživu a hodlá navštívit. Rodina je ohromena jeho americkým statusem a hrdě opakuje poštovní adresu společnosti. Lucie učí svého malého syna Horsta báseň, kterou bude recitovat Paulovi, když přijde. Maria je rozrušená, když se dozvěděla o Paulu, a rozejde se s Ottem. Otto je přemístěn do Trevíru a později ztratí práci, protože nacistická strana zjistila, že jeho matka je napůl Židovka.

Maria a Anton cestují do Hamburku, aby pozdravili Paula, ale není mu dovoleno opustit loď bez prokázání jeho árijského dědictví. Maria telegrafuje domů a Eduard s Wilfriedem pomáhají při hledání místních záznamů o důkazy. Eduard se zběsile obává, že bude odhalena židovská půjčka na vybudování jeho vily. Aniž by našel včas dokumentaci, je Paul nucen plout zpět do Ameriky.

Po návratu domů Maria slyší v rádiu, že Německo napadlo Polsko.

6: „The Home Front“ / „Heimatfront“ (1943)

Když se válka obrátila proti nacistům, byli povoláni muži z Hunsrücku a nechali ženy, aby obhospodařovaly zemědělskou půdu pomocí francouzských válečných zajatců. Katharina živí dva z mužů, ale Wilfried, nyní velitel SS v regionu, otevřeně hrozí, že pokud nebude rodinou, odsoudí ji k vyšším úřadům. Poznamenává, že není skutečný muž, protože místo boje zůstal doma.

Když se letadlo RAF zřítilo do lesa, Wilfried se raduje ze zabití zraněného letce. Wilfried informuje své nadřízené, že pilota zabil, když se pokusil o útěk.

Anton nyní slouží jako kameraman propagandistické jednotky směřující na východní frontu. Pošle svou těhotnou snoubenku Martu do Schabbachu, kde ji Maria přivítá. Mathias je téměř slepý a má potíže vidět svou budoucí vnučku.

Ernst se připojil k Luftwaffe jako praktikant a setkává se s Ottem a Pieritzem, kteří nyní pracují v jednotce pro likvidaci bomb. Otto se dozví, že Maria měla své dítě, kterým je nyní malé dítě, Hermann.

Úřady umožňují Antonovi a Martě uzavřít manželství na základě plné moci prostřednictvím telefonu, který se nachází pouze v rezidenci Wiegand. Při doprovodu Lucie do kostela, který se modlí za manželství, si Eduard všimne karty připomínající Hanse, který zahynul v Rusku. Ernst uzavírá oslavy manželství tím, že letí nad vesnicí a odhodí kytici květin.

Toho večera Lucie pořádá recepci a Wilfried dělá komentář o tom, jak Židé šli ‚po komínu ', což nikdo nechápe. Lucie hrdě poslouchá houslistu, zatímco Eduard sedí a přemýšlí o Hansovi, jehož smrt ve vesnici zůstala bez povšimnutí.

7: „Vojáci a láska“ / „Die Liebe der Soldaten“ (1944)

Antonova propagandistická jednotka je podrobná falešným záznamům týdeníků.

Válečný konflikt se stává blízko domova a spojenecké bombardéry pravidelně přecházejí přes Hunsrück. S nevybuchlou bombou v regionu poskytuje Otto důvod navštívit Schabbach. Poprvé se setkává se svým mladým synem Hermannem. Otto a Maria strávili noc diskusemi o tom, co by pro oba mohlo být. Následujícího dne je však Otto zabit při pokusu o zneškodnění bomby.

Krátce nato je protiletecká baterie zničena při náletu a několik místních obyvatel je zraněno nebo zabito, včetně chlapce, kterého si oblíbil Lotti.

S blížícími se americkými silami jsou Lucie a Eduard nuceni vzdát se svého domova a stát se velitelství spojeneckých sil. Lucie však začíná zvažovat výhody toho, že má doma „Amíci“. Wilfried je zlomený muž a později kvůli svému zapojení do SS uvězněn.

8: „The American“ / „Der Amerikaner“ (1945-47)

V Berlíně hledá Martina těžce zraněného Rudolfa Pollacka. Zatímco hraje na klavír v naději, že ho udrží při vědomí, Pollack zemře. Obléká se do jeho uniformy a úmyslně vyrazí na ulici, kde ji zabijí sovětští vojáci, kteří byli považováni za německého vojáka.

Ernst byl sestřelen nad Francií, ale během léčení je skrýván Francouzem. Ve Schabbachu je to jednodušší a vesnice si vytvořila dobrý vztah se svými okupanty.

Paul se vrací do vesnice limuzínou poháněnou řidičem. Paul pohlédne na svou matku a položí květiny na hrob svého otce, Mathiase. Vešel do rodinné kovárny a klepal kladivem na kovadlinu. Zvuk přitahuje vesničany. Katharina Paula okamžitě rozpozná s radostí a Glasisch-Karl hrdě opakuje poštovní adresu společnosti Paula. Lucie spěchá, aby se seznámil s Paulem, a vyzve Horsta, aby recitoval báseň, kterou kdysi učil, i když s drobnými aktualizacemi. Maria je od Paulova příjezdu stažena. Brzy poté dorazí také mladá žena Klärchen, která tvrdí, že ji poslal Ernst a svěřil jí rodinu, že si ji nechá. Maria nesouhlasí, ale nechá ji zůstat.

Paul pořádá ve vesnické hale recepci pro svou rodinu a přátele. Alois z okna vykřikuje urážky na „Američana“ Paula a o tom, jak s ním nechce mít nic společného, ​​protože to byli Američané, kteří uvěznili Wilfrieda.

Maria popírá Paulovu žádost, aby spolu spali. Když se zeptá, proč odešel před několika desítkami let, není schopen poskytnout uspokojivou odpověď.

Eduard pohání Paula po celém regionu a zastaví se u baru. Nevědomě pro ně Ernst sedí poblíž a pyšně ukazuje své nejnovější plamenné diamanty, kterých dosáhl různými přestupky od konce války.

Anton dorazí domů poté, co přešel přes pět tisíc kilometrů domů z Ruska. Katharina je hrdá na to, že její rodina je zase pohromadě, ale poté, co si přečetla v novinách politickou propagandu, zamíří si zdřímnout nahoru, ale o chvíli později zjistila, že zemřela. Paul nemůže zůstat na pohřbu a Maria je skeptická ohledně svých slibů, že s ní zůstane v kontaktu.

Anton Martha nadšeně vypráví o své ambici otevřít továrnu na optické přístroje a Hunsrück je díky čistému venkovskému ovzduší dokonalým místem. Z Ameriky poskytuje Paul společnosti finanční podporu.

9: „Malý Herman“ / „Hermännchen“ (1955–1956)

Hermann se stal prvním členem své rodiny, který šel na univerzitu. Teenager Hermann, který chce zůstat ve velkém domě Ernsta, se spolu se svými přáteli, včetně Clemense Bengardta, vydá na kole k Rýnu. Ernst získal vrtulník Sikorsky a přepravuje řezivo na pily svého tchána. Mimo karneval na břehu řeky, Schnüsschen Schneider, učí Hermanna, jak se líbat. Antonova společnost vzkvétala a mnoho místních obyvatel, včetně Lotti, Klärchen a Pieritz, kteří nyní žijí v regionu, pracuje v jeho továrně. Během festivalu na oslavu Antonovy společnosti a razítka, které uvádí na mapu Schabbach, se Anton snaží přesvědčit místní menší farmáře, aby ho prodali a připojili se k němu.

Lotti a Klärchen zpívají na festivalu a později se opilí vracejí do domu Simonových. Jejich ložnice sousedí s Hermannem a poté, co opakovaně vstoupí do jejich pokoje, Lotti mu řekne, ať zůstane uvnitř nebo venku. Lotti poznamenává, že už není malý. Hermann s nimi zůstává a pije. Z obavy, že by je Maria mohla slyšet, zamkli dveře. V posteli se Hermann dotýká Klärchena pod peřinami, ona nic nenamítá. Hermann začne masturbovat, pak pro něj Lotti pokračuje. Obě ženy neformálně hovoří o aktivitách večera a po vyvrcholení Hermanna ho uklidňují a říkají, že je to velmi přirozené.

Při praní prádla příštího rána v domě Simona Klärchen říká Hermannovi, že byl velmi milý, ale musí o tom mlčet. Hermann se do ní začne zamilovat a nakonec odpoví. Začal psát její písně a poezii a začaly mezi sebou tajný milostný vztah, přestože je Klärchen o jedenáct let starší.

Ernstovo manželství se zhroutí a doufá, že si od Antona půjčí peníze, aby mohl dále rozvíjet své letové ambice, ale Anton odmítá.

Jednoho dne Lotti zjistí, že Klärchen vyskočil ze seno ve stodole Simon, v naději, že potratí Hermannovo dítě. V úzkosti, aby ho nedostala do problémů, opustí vesnici a provede nelegální potrat. Říká Hermannovi, že ji Anton vyhodil a ona si musí najít práci jinde.

Křehký, ale stále hladový Alois a jeho syn, nyní syn středního věku Wilfriend, propuštění z vězení, používají na své farmě insekticidy, které znečišťují ovzduší kolem Antonovy továrny. Anton se s nimi pohádá v jejich domě a po návratu do své továrny potkává rozzlobeného Hermanna, který ho obviňuje z vyhnání Klärchena. Lotti ukáže, že odešla sama. Nelze tomu uvěřit, Hermann cykluje na Koblenze a on a Klärchen jdou kempovat v dešti.

Po častém psaní, vyzvednutím, je jeden dopis od Klärchena Hermannovi zaslán do Simonova domu, kde si ho Maria přečte a dozví se o jejich vztahu a potratu. Maria spolu s Antonem, rozzuřená jako Hermann, jsou nezletilí, hrozí, že zavolá úřady a provede právní kroky, pokud Klärchen někdy znovu kontaktuje Hermanna. Ernst však souhlasí, že bude prostředníkem páru, a na Silvestra Hermann ukradne Antonův Mercedes a naposledy se setká s Klärchenem.

Hermann, zapletený do nesouhlasu své rodiny s jeho milostným vztahem, slibuje, že se už nikdy nezamiluje. A jakmile jednou legálně může, opustí Hunsrück všichni pohromadě.

10: „The Front Years“ / „Die stolzen Jahre“ (1967-1969)

Město dostává barevnou televizi, což zapůsobilo na Antonovy děti Marlies a Hartmuta.

Antonova továrna si získává mezinárodní reputaci a průmyslníci z Bruselu přicházejí s nabídkou převzetí šedesáti milionů marek. Anton potřebuje kontakt s otcem Paulem, který od té doby prodal své podnikání a nyní je v Německu v Baden-Badenu. Paul založil studio s Hermannem, který se od studií v Americe stal známým skladatelem elektronické hudby.

Ernst začal dodávat místním obyvatelům modernější okna a dveře, aby modernizoval jejich domovy a přesvědčil je, že hliník a kámen budou „v módě“. Poté však prodává jejich tradiční dřevěné dveře a nábytek majitelům kaváren, kteří hledají retro vzhled.

Paul povzbuzuje Antona, aby požadoval více pro svou továrnu a užíval si svého jmění, protože je sám sebou. Anton není přesvědčen Paulovým příležitostným vyjádřením k situaci a přístupu k moci bohatství. Anton oznámí svým zaměstnancům, že dohodu zamítne, a pošle sekretářku Lotti, aby telegrafovala průmyslníkům aktualizaci.

Anton přistihne Ernsta, jak prohledává jejich rodinný dům po dědictvích, které může prodat. Oba souhlasí a nesouhlasí s obchodní taktikou toho druhého.

Pauline se snaží Marii přesvědčit, že ještě není pozdě cestovat po světě a mají naspořených dost peněz. Maria se bojí opustit svoji krávu, ale později ji prodá.

Hermann je zván k živému koncertu v národním rádiu. Vesničané ze Schabbachu se scházejí v hostinci, aby poslouchali, protože dílo bylo inspirováno Hunsrückem. Obyvatelé projevují nezájem, zatímco Glasisch-Karl intenzivně naslouchá. Maria je také nevýrazná a má pocit, že svému synovi Hermannovi nerozumí ještě více poté, co ji navštíví spolu se dvěma přítelkyněmi.

Když je válečný památník odstraněn, Glasisch-Karl vzpomíná na to, kdy byl poprvé instalován a Ernst letí nad hlavou ve svém letadle.

11: „Svátek živých a mrtvých“ / „Das Fest der Lebenden und der Toten“ (1982)

Glasisch-Karl vypráví o rodokmenu, který podrobně popisuje předky rodin Simon, Wiegard a Schirmer. V roce 1949 přišli Eduard a Lucie o vlastního syna Horsta, který tragicky zemřel po objevení nášlapné miny v lese. Zemřeli v roce 1967, respektive 1978. Pauline a Maria nikdy spolu necestovaly a Pauline zemřela v roce 1975. Glasisch-Karl potvrzuje Pauline podezření, že její manžel Robert během války zemřel. Mariin otec a bratr Alois a Wilfried také od té doby zemřeli. Lotti Schirmer se oženil se Seppem Vilsmeierem a adoptoval si dvě vietnamské děti, Hoa a Hou. Anton a Martha měli pět dětí, narozených v letech 1945 až 1953.

Jak Glasisch-Karl dohovoří, ukázalo se, že Maria zemřela. Rodina z celého světa, včetně příbuzných z Brazílie, odcestovala do Schabbachu, aby jim vzdala úctu. Hermann téměř zmeškal pohřeb a dorazil během bouřky, během níž se město ukrylo před deštěm a zanechalo Mariinu rakev opuštěnou na silnici.

Paul i Glasisch-Karl se během pohřebního jídla cítí dobře. Argument vypukne, když se Anton dozví, že zaměstnanci Ernst se po Mariině smrti chystali vyplenit Simonův dům. Anton zhruba nastoupí do zamčeného domu a pošle klíč poštovní schránkou.

Zatímco Schabbach připravuje svůj každoroční festival, Ernst vnikne do rodinného domu a vzpomíná na svou minulost, zatímco Anton stojí v kovárně a připomíná Mariiny 70. narozeniny. Hermann se také vrací podívat do místnosti, kde se spolu s Klärchenem zamilovali. Bratři se setkají na chodbě a pak uslyší vrtání venku, kde zjistí, že Paul vybavil pamětní desku, která daruje dům vesnici, jako muzeum.

Během festivalu se Anton opije dvěma mladými dámami a místní tančí v hadí řadě po vesnici. Glasisch-Karl zjevně bolestí potácí se svou hůlkou směrem k vesnické hale, než se zhroutí. Postavený rovně s dobrým postojem kráčí s neoslabenou silou směrem k otevřeným dveřím haly se světlem jasně zářícím směrem ven. Uvnitř se vrací ke svému mladšímu já a poznává všechny zesnulé vesničany. Maria přijde s přikrývkou a jde po místnosti, vzpomíná si na jména vesničanů, které milovala. Katharina, Pauline, Robert, Wilfried, Eduard, Lucie, jejich Horst, jednooký chlapec Hans a nakonec její milovaný Otto. Podívají se z okna a všichni sledují, jak se festival koná.

Glasisch-Karlovo tělo je objeveno a přeneseno dovnitř, takže smrt nezruinuje náladu festivalu. Hermann slyší o staré důlní šachtě, která má skvělou akustiku, a později se vrací do města, aby zaznamenal kus provedený v atmosférické důlní šachtě. Poslouchal z karavanu a poslouchal, jak sbor předvedl skladbu nazvanou „Geheischnis“.

Die Zweite Heimat

1: „Čas prvních písní“ / „Die Zeit der ersten Lieder“ Hermann, 1960

Hermann, rozzuřený rodinným nesouhlasem s románkem s Klärchenem, slibuje, že se už nikdy nezamiluje a navždy opustí Hunsrück a bude se věnovat hudbě. V Simmernu provádí závěrečný koncert. Účastní se Marie-Groot a Schnüsschen. Ve vlaku do Mnichova ho pan Edel povzbuzuje, že pokud chce uspět, musí se osvobodit od veškeré ideologie a vybrat si dobré přátele. S úvodním dopisem od svého učitele hudby ze Simmernu Karla Schillera se Hermann setkal s Dr. Bretschneiderem. Přes ulici nad obchodem s oděvy Frau Moretti mu nabízí pokoj, který bude za několik týdnů prázdný. Do té doby s ní nechá kufr do úschovy. Potřebuje místo na spaní, asistentka Dr. Bretschneidera, Renate Leineweber, nechá Hermanna spát ve svém bytě. Snaží se ho svést, ale on odolává.

Následujícího rána na konzervatoři složil Hermann zkoušku hlasem. Pod dojmem chilského Juana Subercasseauxe, který umí mluvit jedenácti jazyky, včetně hudby, se rychle stanou přáteli. Juan však neprošel zkouškou, protože jeho hudbu považovali za folklorní. Herman ho utěšuje, když spolu hrají hudbu, Hermann s kytarou a Juan s flétnou. Přitahují studenta medicíny Ansgara Herzsprunga, který pracuje jako zvukař na filmu ve stylu nové vlny. Film produkuje a režíruje Stefan Aufhauser, scénář Reinhard Dörr a natáčí Rob Stürmer. Pan Edel projde a informuje je, že konzervatoř byla mnichovským sídlem nacistů.

V autobuse narazil Hermann na Clemense Bengardta, jeho kamaráda ze staré školy z Hunsrücku. Clemens ho nechá žít s ním na uhelném dvoře Kohlen-Josefa, který jim umožňuje zkoušet v jeho dílně. Hermann pošle pro své kolo, aby mohl cestovat po Mnichově samostatněji, protože považuje za důležité rychle znát město. Rovněž chodí na lekce výmluv, aby vymazal svůj venkovský přízvuk, aby se vešel do vyšších kruhů.

Na konzervatoři Hermann vidí violoncellistku Clarissu Lichtblau a přitahuje ji. Hledá zkušebnu, zaujme ho avantgardní skladba, kterou hrají starší studenti, včetně Volkera Schimmelpfenniga. Později na něj ještě více zapůsobí jejich koncert, který předvádějí spolu s Clarissou. Hermannovo vzrušení je krátkodobé, protože zjistí, že mu těsně chyběla návštěva dnes již ženatého Klärchena, a obnovuje své odhodlání rozpustit všechny vazby s jeho minulostí.

2: „Two Strange Eyes“ / „Zwei fremde Augen“ Juan, 1960-61

Juan zůstává v Mnichově, přestože se mu nepodařilo zajistit si místo na konzervatoři. He finds a home for his many talents at the Von Zett Drama School, from suggestion of Hermann. In the need for quick cash they both agree to play at a birthday party for a rich art dealer in the suburbs. At the end of the night, to their disappointment the payment is a bottle of Chateaux Lafite Rothschild 1937.

Ignoring his own advice to Herman to beware of beautiful women, Juan becomes smitten with Clarissa and accompanies her on a trip to visit her Protestant mother, Herr Lichtblau, in Wasserburg. They both realise, like Hermann, each have lost their fathers and have troubled relationships with their mothers. Clarissa practices on the 1749 Italian cello that had been given to her by her mentor, Dr. Kirchmeier. On the train home they both share a kiss, but agree not to fall in love as it is dangerous.

Meanwhile, Hermann becomes enraged as he has discovered his trunk has been stolen. Frau Moretti feels incredibly guilty and begs for his forgiveness. He feels he wants to quit music, but Kohlen-Josef encourages him not to waste his talents.

Needing a job to pay the rent, Hermann and Ansgar find a job disposing of decomposing nitrátový film at the Munich Film Archive. They feel a sense of pride when discovering Nazi propaganda reels, as they have history in their hands. After attending a musical performance, the students gather at a bar where Clemen's jazz band is playing. Hermann tries to chat up Clarissa and Juan has made the acquaintance Elisabeth Cerphal, who invites the crowd back to her villa, the Foxholes. Clarissa sings to Volker's piano piece. Renate feels out of place at the party, and Hermann feels insecure with the many talents around him, and later ends up sleeping with her.

Juan is delighted with his first experience of snow. Hermann receives a visit from Karl Schiller, and his mistress and protégée, Marianne Elz. Hermann catches tonsillitis on his weak heart. They both nurse him for a few days. During recovery, Kohlen-Josef urges Hermann to complete his cello concerto and he asks Clarissa to play it. They kiss on the stairs in her apartment block, but Hermann loses his nerve and runs away. Arriving home, he discovers from Clemen's fiancée, Gabi, that Frau Moretti has recovered his trunk. When he collects it, she tells him all artists need to suffer in order to create.

Hermann meets up with Clarissa and Juan as they leave a screening of Stefan and Reinhard's latest film. Clarissa cannot speak as she has tonsillitis. They discover the frozen body of Herr Edel outside the cinema. Clarissa hugs them both, and swears they will be friends forever.

3: "Jealousy and Pride"/"Eifersucht und Stolz" Evelyne, 1961

After Evelyne Cerphal's father, Arno, dies at the early age of forty-two she discovers that her biological mother is a different woman than she thought, who died in Munich, 1944. Feeling no-longer at home in Neuberg, she leaves for Munich in hope to join the Conservatoire and to search who her real mother was.

Planning to move in with her aunt, Elisabeth Cerphal, Evelyne arrives at Foxholes and recalls a visit from her childhood to the villa. Elisabeth's housekeeper, Frau Reis, informs Evelyne that it was once the centre of Bohemian life in the 1920s-30s. Frau Reis reveals that Evelyne's mother was Lieselotte, a girl from a poor family and Arno's family disapproved of their love.

Elisabeth's financial adviser, Gerold Gattinger, who lives at the Foxholes, pays an interest in an army film projector that Stefan and Rob install there for a private screening of their new film. It was refused a certificate by the censors, and want to have an "anti-premiere" for all their friends. As the guests arrive, Ansgar becomes angry with his girlfriend Olga Müller due to her drug use, and also takes his frustration out on Gattinger, accusing him of being a closet Nazi.

Elisabeth arrives home soon before the film premiere and disapproves of Evelyne arriving unannounced. Frau Reis sets Evelyne up in the library. Hermann becomes jealous of Juan singing with Clarissa, and attempts to make her jealous by creating a musical word play with poet, Helga Aufschrey. Hermann later bickers with Juan and Clarissa about their emotional games they play. Ansgar searches for Olga in the library, but wakens the sleeping Evelyne. He comes enchanted by her voice, and later Evelyne sings along to Hermann and Helga's music piece. Clarissa herself becomes jealous of Hermann's attention towards the other women, and leaves the Foxholes.

Realising he could be losing Clarissa, Hermann scribbles a note confessing his love for her. At her apartment, they bump into one another on the stairs and passionately kiss before being interrupted by a neighbour who escorts Hermann off the premises. Clarissa writes Hermann a letter simply stating she loves him, and leaves to post it with only his name and 'Munich' written on the envelope.

Back at the Foxholes, Juan is looking through photo albums with Elisabeth. She reveals the villa once belonged to her father's Jewish partner, Uncle Goldbaum, until they helped smuggle him out of Germany in 1935. She feels guilty for profiting from his misfortunes, but reveals he did survive the war only to die recently in Israel. Gattinger is uncomfortable hearing about this, and heads out onto the balcony to see Renate performing Shakespeare down below.

The next day, Elisabeth reveals Lieselotte sister, Emmi, is still alive. Ansgar accompanies Evelyne to her Aunt Emmi's dairy shop. Emmi shows Evelyne photographs of Lieselotte, who very closely resembles her daughter. Evelyne then follows her parents footsteps, and while thinking of their love and where she could have been conceived, Ansgar surprises her with his constant negative feelings towards his parents. Yet, she still adores him.

Hermann and Clarissa break into the Foxholes and rehearse a cello concerto, that Hermann wrote for her. It is interrupted by Stefan, Reinhard and Helga who then speaks to Hermann about a poem she wrote that he could put to music. Clarissa leaves and Hermann goes after her. He asks if he can see her the next day, but Clarissa remarks she does not know and to wait for fate.

Meanwhile, Rob and Stefan travel around Munich, slapping 'Papas Kino ist tot' (Dad's Movies are dead) stickers on landmarks throughout the city.

4: "Ansgar's Death"/"Ansgars Tod" Ansgar, 1961-62

Hermann narrates that Ansgar and Evelyne's love last seven months and four days, until he died. He was the first of them to die, and that perhaps it was always written on him.

Ansgar has taken a job as a tram conductor. Evelyne and himself spend every waking hour together. He waits outside of her singing lessons in chant and oboe and she his medical lectures.

Kohlen-Josef informs Hermann that he was offered a huge sum of money to sell his coalyard. Hermann is disappointed that he'll need to find somewhere else to live. He receives the letter from Clarissa, who he has not seen or heard from in six weeks. It only says "I love you" and Hermann wonders if this was the fate she was talking about as the envelope did not have his address.

Clarissa is back home in Wasserburg. She practices on her cello with her mentor, Dr. Kirchmeier, who takes the moment to confess his undying love for her. Clarissa becomes annoyed with her mother's, constant nagging and tells her of the cello piece written by Hermann that she'll perform in a competition.

At the Conservatoire, Hermann has written a humorous song for Frau Moretti to sing. Their rehearsal is disrupted by Clarissa's return who announces to Hermann she has won the competition using his cello piece and she'll also be traveling to Neuberg soon to perform it. Evelyne writes home to inform her family to attend Clarissa's concert.

Clarissa performs passionately and receives huge praise from the audience. She is photographed and featured in many newspapers, none of which, to Hermann's disappointment, mention him by name as the composer. Hermann reveals he wanted more than a friendship with her, but feels it is now impossible. Clarissa confides in Volker and tells him she is going to abandon the cello.

Ansgar sends Hermann a selection of his poems, which he asks him to set to music after his death as he has burned everything else that reminds him of his past and parents. Ansgar feels smothered by them as they want him to succeed with his poems and paintings. Ansgar feels like a failure, and confesses to Evelyne that he is on drugs and wants to quit medicine.

At the Foxholes, everyone is preparing for a costume party. Dorli, Helga's friend from home helps repair the lights, much to the amazement of the others. Juan and Elisabeth search the attic for costumes and decorations. During the party, Dorli strip teases to Alex, a perpetual philosophy student. Renate and Gattinger arrive together, she is more relaxed with the crowd now. The mood of the party is dampened when Evelyne arrives announcing that Ansgar has been killed, after trapping his foot in a tram door, and it dragged him down the street.

Evelyne return to Ansgar's apartment, to return his clothes. His mother is waiting there and asks Evelyne where all of his paintings, poems and notes are. She replies that he has burned everything. Unable to accept the fact, Ansgar's mother accuses Evelyne of stealing his clothes and items.

Hermann and Juan visit Ansgar's grave. Hermann feels they have wasted their time in Munich and Juan casually remarks that he will die when he wants to, like Ernest Hemingway, by suicide.

5: "The Game with Freedom"/"Das Spiel mit der Freiheit" Helga, 1962

Helga states that Corpus Christi Day, 1962 is a day she will never forget. The weather has been very hot for past several days, and a storm is coming.

Hermann is now living the Foxholes, and has been giving piano lessons to young spoilt Tommy, the son of a designer and actress, for almost a year at their penthouse. They invite Hermann along on their family holiday to Sylt, to continue teaching Tommy.

Helga finds herself caught up in a riot, as youths protest against the arrest of three musicians. Hermann is chased by policemen and they destroy his guitar, which is viewed as symbols of nonconformism by the police. Hermann returns to Foxholes and furiously plays the piano. Helga arrives with a wounded wrist and Elisabeth compares the situation to the Nazi era which erupts Hermann's anger. Both students fear for their lives in Munich and wonder why they are staying in Munich, when all their friends are on holiday.

The next day Hermann goes to the local police station and demands compensation for his broken guitar. The police senior suggests they talk with Hermann in another room, but a civilian shouts it is a trap and Hermann escapes after several receiving truncheon blows. Hermann for the first time in two years, decides to leave Munich, hitchhiking a ride for Sylt.

Helga leaves for her family home in Dülmen. She frequently distracts herself from her ultra-conservative family with the company of her friends, Dorli and Marianne Westphal. Passing by to Sylt, Hermann visits Helga and the four retire to Dorli's flat above a cake shop. He plays them Beethoven's 'Sturmsonate'. As they adore the music, the three girls rub ointment onto his back from the injuries he acquired. They start to seduce one another, but it abruptly ends when Helga passes out from the heat.

Helga turns twenty-three the next day and she spends her birthday with her friends. That night Dorli brings a cake in celebration for dinner with Helga's family. Marianne passes Hermann a note which he reads in the bathroom, saying for him to come to her flat later that evening. Helga becomes upset by her family's hypocritical behaviour and crude jokes of the Dorli's cake. Her friends leave, and Helga storms upstairs to her bedroom to be alone with Hermann. They both declare their love for one another and she becomes determined to lose her virginity with him. It is interrupted by Helga's drunken grandmother shouting at her outside to stop. Helga leaves her bedroom, telling Hermann she will be back once her family are asleep. He locks himself in, and climbs out of the window and leaves for Marianne's flat.

Marianne and Hermann have sex. After revealing she is eleven years older than him, Hermann talks about déjà vu. The doorbell rings and a boy passes a letter to Marianne for Hermann, with a note informing they know he is there.

The next morning Marianne drops Hermann outside of town and he hitches a lift to Sylt. In the holiday home of Tommy and his family, Hermann discovers the boy casually looking at nude images of women whilst his nudist parents play fight with towels in the garden. Hermann starts to teach Tommy the piano.

Five weeks later, Hermann returns to Munich. He picks up a new guitar and at the Foxholes is greeted by Alex and his friends, eating a cake sent to him from Helga, Dorli and Marianne. Clarissa sits in the garden with her wrists bandaged up, but does not reveal why when Hermann asks.

6: "Kennedy's Children"/"Kennedys Kinder" Alex, 1963

Alex wakes on 22 November 1963, a day he'll never forget. Throughout it, he scrounges his friends for money, but none have the time or even money themselves to help him.

Hermann is now in his seventh semester and one of the older students he used to envy. Helga helps him around Munich, putting up posters advertising his first concert outside of the Conservatoire, Spuren, dated 14 December. Hermann notices she is in a mood, but does not question it. She reveals why, reading from her diary about her love Hermann rejects.

While Hermann conducts music, he notices Clarissa listening nearby. He is furious with her as she left unannounced two weeks previous and especially as she had a cello part. Because of her absence, he had to re-write the entire concert. Clarissa asks him for eight-hundred marks, to which he denies as he does not even have enough money for rent. Hermann does not understand why she does not ask Volker or Jean-Marie, as both are from wealthy families.

Now working as a tourist guide, Schnüsschen who now calls herself Waltraud, and turns up at Foxholes looking for Hermann. She is an old friend from the Hunsrück and leaves a letter for him. Alex reads it and is amused she taught Hermann how to kiss. Elisabeth wonders about selling the villa as she has had a generous offer, but says to Alex she'll ask the group, even though they are not round as much anymore. Juan plays the piano and teases Renate about her crush on Hermann. Renate is now at a private drama school.

Volker and Jean-Marie arrive at Clarissa's apartment, both with a bouquet of flowers. Clarissa tells hem she is pregnant and one of them is the father, and does not want to keep the baby due to her studying, career, and that she does not love either one of them. Jean-Marie goes straight to the bank for money to help pay for Clarissa's abortion.

Alex stumbles upon a filming location, and is pleased to see it is a film Stefan, Reinhard and Rob are shooting. While Alex watches them film, he enjoys the free food provided for the cast and crew. The three film-makers argue over creative differences, ending with Stefan and Reinhard storming off set. Waltraud's tour bus goes past and she waves at Alex.

Later, Waltraud bumps into Hermann and Juan at the railway station as they put up posters and they happily reminisce. Clarissa walks through the station and Hermann chases after her, but too late as she already boards a train for Rosenheim.

Alex and Helga arrive upon Olga, who is shooting glamour poses at her own apartment in hope of impressing a producer who will making a film in Rome. Helga rants about her dislike of Munich but Olga dismisses it while she fries eggs for Alex.

Alone and afraid, Clarissa walks through the Rosenheim streets, noticing every odour. She approaches the basement of a doctor and the abortion operation begins.

Renate wanders onto the empty movie set and is offered soup by Bernd, the production manager, who tells her he is unimpressed by the crew's falling out as it is stalling production. Renate auditions for him.

At a phonebox, Alex plans to call his remaining friends to ask for money, but finds a wallet with one-hundred and fifty marks left inside.

Hermann, Juan and Waltraud go to see Kleopatra (film z roku 1963), only for the screening to be interrupted with the news of the Atentát na Johna F. Kennedyho. As people rush to buy newspapers and gather around TV sets in store windows and bars, Alex and Stefan go to break the news to Helga. They discover she has tried to commit suicide by swallowing sleeping pills, but Stefan saves her life. She has little gratitude for his help.

At Foxholes, everyone gathers for the first time in a long while. The film-makers bury their creative differences and Hermann introduces Schnüsschen, Waltraud, to the group.

7: "Christmas Wolves"/"Weihnachtswölfe" Clarissa, 1963

It has been eleven days since Clarissa's abortion and her tendonitis has flared up again. She visits the Alte Pinakothek but sees her own face in a nun, and feels judged.

Hermann has been trying to persuade Clarissa to perform in his concert, but she does not make a decision. While he prepares in the theatre he wants complete silence and becomes frustrated at a tiny noise from a generator. Waltraud visits him with a gift of a new sweater to wear during his concert. As the audience and Hermann's friends take their seats, Helga, who is now in a relationship with Stefan claims to Hermann she is his widow.

Clarissa becomes deeply unwell and administered into a hospital. Volker and Clarissa's landlady wait at the hospital. The doctors diagnose her with septicaemia, blood poisoning as well as severe anaemia from her abortion.

At Hermann's concert, in order to mock Clarissa's absence he has positioned a topless model with F-holes painted on her back. Evelyne sings a song dedicated to Ansgar.

Juan is at Renate's apartment. They have been having casual sex. Renate admits to him she knows she is a stopgap and that Juan cannot get anywhere in life, just like her. When she asks him if she can become a decent actress, he bluntly replies no and shakes his head when she asks if he believes in her talent.

Hermann invites his friends back to the Foxholes for celebration after the concert, but is very disappointed when no one shows, only Waltraud. They share a kiss and open a bottle of wine from Freuznach, where she visited with her brother Kurt's wife, her favourite sister-in-law.

Volker and Jean-Marie sleep in a car outside of the hospital. It is cold and Jean-Marie suggests they go to Strassberg, but Volker insists on staying by the hospital so he is there for Clarissa.

Hermann and Waltraud have sex. Hermann states he hates all the women at the Conservatoire and they are all uptight with their careers, to which Waltraud suggests the women are Modrá punčocha women instead. Hermann half suggests himself and Waltraud should marry.

Anxious to make Hermann proud of her looks, Waltraud lets Olga take her to Frau Moretti's cosmetic salon for a makeover. Since Hermann has heard about Clarissa's illness he has wanted to be alone and avoided Waltraud for a few weeks.

Clarissa is now in post-operative intensive car and her mother, Frau Lichtblau, collapses when visiting. Volker gives Clarissa flowers, but her frantic mother believes her daughter is dying.

Jean-Marie lets Volker stay at his grand mansion over Christmas in Štrasburk. Helga and Stefan hike the snowy mountains and stay in a cabin. She mocks the present Stefan has bought for her as Christian consumerism. Stefan becomes frustrated over Helga's mind-games. Later in the evening as they start to have sex, she stops and begins mocking him again, questioning his manhood and bourgeois attitudes. She tells him to have sex with her to quieter her, and after he becomes very angry he attacks her, emptying a wine bottle into her face.

Clarissa is placed in a room with a new mother in the next bed. The woman's husband and two young daughters come to visit and celebrate Christmas together. Clarissa is in an unfestive mood, and cuts off her hair. Clarissa is pleased to see her mother has visited but after Frau Lichtblau calls Clarissa a murderer, Clarissa storms out of the hospital. She hopes to find Volker or Jean-Marie but with no luck. She cries, realising she is alone during Christmas and visits Foxholes, to which sees Hermann alone in the house. Hermann cuts his hand gathering firewood and Clarissa binds the wound with the bandages from her wrists. They huddle together under a blanket by the stove, but she is hurt when Hermann declares his love for Waltraud and they will marry in the Spring. She settles on the sofa in the library before creeping back in and crawl's into Hermann's bed. They both cry in each other's arms about why they always reject each other's passion. Hermann asks her if she would marry him, but she declines and they lie together in a mournful silence.

The next morning as Hermann plays his guitar, Clarissa sings a song about wolves that only exist in tenderness and not love.

8: "The Wedding"/"Die Hochzeit" Schnüsschen, 1964

It is New Year's Eve, 1963 and Waltraud spends Christmas at home in the Hunsrück. She is emotionally proud to be home and with her family. When asked if there is a man in her life, she only hints at it. Waltraud leaves the next day for Munich.

Juan has been away for three weeks with Renate and her family. Waltraud meets Juan in the park and asks why does he learn languages when he does not visit their countries. Juan responds that he is known for his languages like Stefan, Reinhard and Rob have their film company. But unlike them, no one would notice if he disappears. Waltraud promises Juan can always turn to her.

Waltraud and Hermann baby-sit Waltraud's colleague, Elisabeth's children in her grand apartment. Waltraud confesses she has centered her life around Hermann. While Elisabeth's children are sleeping, Waltraud and Hermann have sex. When one of the children, Raoul, wakes up Waltraud sees to him. Hermann shrugs off to himself his comment years before about never to love again.

Clarissa travels to Paris on the Orient Express and dreams of Hermann, while he dreams of her. In Paris, Clarissa performs an emotional aggressive piece on her cello.

While working, Waltraud gets off her tour bus by the Foxholes for a quick visit to Hermann, but all of the tourists soon follow believing the house to be an attraction. Waltraud improvises and gives them a quick tour of the downstairs until Elisabeth takes over and escorts them all outside, giving them a brief history of the house. She says Hitler never stepped foot in the house when a tourist asked. Waltraud tells Hermann she has booked an appointment to see an apartment for them both, but they only accept married couples so they will have to pretend to be one.

At the apartment Waltraud and Hermann pretend to be a soon-to-wed couple, and after being offered it they celebrate by visiting an expensive restaurant. They mildly complain to one another at the lack of food and high price. Afterwards they go back to the Foxholes and Hermann asks Waltraud to marry him, and she emotionally accepts.

It is the day of Hermann and Waltraud's wedding, July 22, 1964. Pauline Kröber, Marie-Goot Schirmer and Pauline's granddaughter, Jacqueline travel to Munich.

Pauline, Marie-Goot and Jacqueline arrive at Foxholes and meet Frau Ries, who tells them it is better to stay at the villa than head to the registry office now for wedding. Everyone arrives at the Foxholes. Renate arrives with Herr Alois Brettschneider and says she has moved in with him. Juan is with Annikki, who teaches German. Pauline has brought 14 carat rings for Hermann and Waltraud and says their son Robertchen has taken over the family jewellery shop.

In the dining room, Stefan swaps his name tag on the table with Juan’s girlfriend, Annikki, so he does not have to sit next to Helga. Evelyne arrives at the Foxholes with her African boyfriend. Marie-Goot has money for Hermann as a gift, but he refuses to take it during dinner. Helga swaps seats with Annikki so she sits next to Stefan. Annikki is now sat by Rob, who flirts with her. Jean-Marie flirts with a waitress. Pauline tells Marie-Goot about all the musicians, filmmakers and actresses in the room that Juan told her about, and none of them rely on Hermann. Juan listens silently to the conversation.

Outside the villa, Volker conducts a brass band. Helga becomes attracted to one of the musicians, Vladmir who later have rough sex. Stefan becomes drunk after seeing them both through a window. Juan sits in the garden lost in thought, unimpressed by the music. Rob is still flirting with Annikki.

Volker plays the piano and Jean-Marie sings a fast-paced love song and Renate sings a song about tango while Bernd admires her. Waltraud shows Hermann the French kiss she once taught him. Eyes closed, tongue out. Vladmir and Helga talk about life and Stefan taunts her. Vladmir pushes Stefan back who knocks into Reinhard, causing him to spill his drink. Elisabeth and Rolf argue as they leave with their kids for home.

Clarissa arrives late at the party, after receiving a scholarship from a distracted Californian maestro. Waltraud and Hermann head for their new apartment alone.

Volker says he will miss Clarissa who is leaving for America in a months time. Volker asks if she will spend a weeked with him, and she agrees reluctantly. Volker claims she thinks of Hermann still, but she responds she does not. Clarissa throws her food bowl and laughs in hysterics, then starts crying.

Olga plays with Reinhard’s rifle, before they leaving it on the window sill.

While all of the gang are dancing, there is a sudden gunshot. They all see Reinhard pull the rifle off Juan, with a bloody arm. Juan screams to be left alone. Reinhard tells the others Juan tried to kill himself. Clarissa cradles Juan, crying as she did not even know he was at the party. Stefan shouts at Reinhard for having the rifle in the first place. Stefan and Reinhard fight. Elisabeth stops them, telling them not to fight on her property and it has gone too far. Elisabeth is disappointed in Juan at his suicide attempt, especially because with his many talents he'd have wasted. Rob apologises for flirting with Annika and says they were only fooling around. Volker tells Clarissa he loves her and she tells him to never mention it again. Olga is upset that the men talk about everything except themselves. Alex screams at Juan, as suicide is against everything Alex believes. Stefan aims the rifle at Helga but Elisabeth snatches it off him, he says he was joking, but Elisabeth screams for everyone to get out, and she never wants to see them again as everyone has disappointed her.

9: "The Eternal Daughter"/"Die ewige Tochter" Fräulein Cerphal, 1965

Elisabeth has allowed Juan to stay with her at the Foxholes, where he keeps himself occupied laying a mosaic of an Inca god in the garden. Frau Reis is concerned that Herr Cerphal, Elisabeth's father, is dying. Elisabeth visits her father at the hospital, stealing flowers from outside and proudly tells her father about her audacity. Elisabeth tells him that Evelyne has become a real artist and will be singing at the Parisian Opera soon. Herr Cerphal gives Elisabeth the key to his office at Cerphal Publishing, which he once owned and orders her to bring him a brown envelope from the safe. Aware that her father's office holds dark secrets, she attempts to enter the premises at night but becomes arrested after being caught.

Juan and Alex drop into Renate's U-boat club, where she performs a cabaret number. Bernd works there too and Stefan and his film editor Fraulein Dagmar are also in attendance. The mood becomes sour as Helga arrives, informing Stefan she is pregnant by Vladimir.

Hermann has not seen his friends in months, and now had a baby with Waltraud called Simone, but Hermann calls her Lulu. They live in a cramped apartment with their lodger, Herr Roo. Waltraud frequently asks Hermann if they are preventing him from composing, but Hermann insists he is satisfied with life.

Juan arrives back to the Foxholes as police men escort Elisabeth home. Elisabeth fears she will lose everything she loves and claims she has never seen a dead body, not even in the war, to which Juan says maybe she will soon.

Upon arriving back to Germany from America, Clarissa is greeted at the airport by her mother and Dr. Kirchmeier. Clarissa discovers her cello has broken during the flight and weeps. Dr. Kirchmeier assures her it will be fixed and perhaps it will sound better than ever.

Hermann visits the Conservatoire to collect his diploma, but uses it to keep the rain off himself as he leaves.

Elisabeth visits Cerphal Publishing again and is greeted by Herr Von Beck, Dr. Leierseder the senior editor, and Dr. Riebe the legal expert. They have found a document which gives only Herr Cerphal and members of his family access to his office at all times. Alone in her father's office, Elisabeth opens the safe and finds old photos, including one of her father in Nacistická strana jednotný. She also finds a photograph of her best friend Edith Goldbaum, who Elisabeth believes died in the Koncentrační tábor Dachau, after being sent off in 1943. Elisabeth wonders if her father smuggled Uncle Goldbaum to Switzerland. Returning to the Foxholes, she confessed to Juan she has erased the past twenty years in her memory due to being ashamed of what happened during them.

Back at the hospital Herr Cerphal tells Elisabeth to rip apart a document which he claims in a sham contract. He tells her that if anyone tries to take claim of the Foxholes she has to kick them out. Questioning who he might mean, Herr Cerphal tells Elisabeth if it is any of the Goldbaum's relatives. Herr Cerphal tells Elisabeth to finish her studies. He struggles to write his will, as his right hand is paralysed.

Clarissa and her mother attend a concert with Volker at a piano. Jean-Marie conducting. Juan goes to Hermann’s apartment, seeing Hermann happily play with Lulu. After peaking into the concert Juan stands outside of the restaurant where Volker, Clarissa, Jean-Marie and Frau Lichtbeau are having dinner.

Elisabeth enquires into doing a course that will impress her father before he dies. She discussed with Juan how her father took the Goldbaum’s house, the Foxholes, during war and how he claimed he would give it back after, which he did not. Elisabeth reminises about her deceased brothers, Peter and Arno and how her father called her the ‘grace note’. Something that is not essential. Juan claims that Elisabeth knew her best friend would die and that she always knew whose house it was. Juan also claims Elisabeth loved Herr Gattinger. Elisabeth cries alone in her room.

Clarissa goes with Volker to get the cello fixed. Bumping into Waltraud, she introduces baby Simone to her, now four months old. Alex ponders the philosophy of how to enter Foxholes legally, while Helga herself breaks in with friends.

At 12:30am, at her father's office, Elisabeth accidentally fires her father's revolver into his chair. Arriving back to the Foxholes at 2am, Elisabeth discovers Helga leading a group of student protesters, wanting to co-ordinate a plan of action against the government's proposed Emergency Laws. Elisabeth confronts Helga, but Helga asserts it was similar bourgeois complacency that allowed the Nazis to seize power. Frau Reis announces Herr Cerphal died at 12:30am. Elisabeth realises that was the same time she fired the gun and feeling somehow culpable, orders the students to leave.

On 23 August 1965, Elisabeth with Gattinger, show a conveyancer around at the Foxholes. The council want to buy the land and build 150 flats in its place. Elisabeth realises it will bury her guilt, and they are offered enough money for rest of life and to travel the world.

Juan puts the finishing touches on his mosaic.

10: "The End of the Future"/"Das Ende der Zukunft" Reinhard, 1966

11: "Time of Silence"/"Die Zeit des Schweigens" Rob, 1967-68

12: "A Time of Many Words"/"Die Zeit der vielen Worte" Stefan, 1968-69

13: "Art or Life"/"Kunst oder Leben" Hermann & Clarissa, 1970

Heimat 3

Heimat Fragments

Domů z domova

Reference