Seznam finalistů dvouhry French Open během otevřené éry - List of French Open singles finalists during the open era
| Finalisté soutěže French Open Singles | |
|---|---|
| Umístění |
|
| Vytvořeno | 1968 (53 finále, včetně 2020) |
| Pánské Most | 13: Rafael Nadal |
| Pánské nejvíce po sobě jdoucí | 5: Rafael Nadal |
| Dámské Most | 9: Chris Evert Steffi Graf |
| Nejsledovanější ženy | 4: Chris Evert Martina Navrátilová Steffi Graf |
| Většina schůzek | Pánské (4x): Nadal vs. Federer (4-0) Dámské (4x): Evert vs. Navratilova (3-1) |
| Oficiální webové stránky | |
The French Open je Grand Slam pořádaný tenisový turnaj Paříž na Stade Roland Garros ve správním obvodu města XVIE.[1] Turnaj se poprvé konal v roce 1891 pro muže a 1897 pro ženy a přestal se hrát pouze během dvou světových válek.[1] Tento turnaj se poprvé stal součástí Otevřená éra v roce 1968, což byl první velký turnaj, který se otevřel profesionálním tenistům v jejich soutěži.[1]
Muži, kteří se během finále dostali alespoň čtyřikrát otevřená doba jsou: Björn Borg, Guillermo Vilas, Ivan Lendl, Rohože Wilander, Rafael Nadal, Roger Federer, a Novák Djokovic. Borg vyhrál všech šest svých finále od roku 1974 do roku 1981. Vilas vyhrál pouze jedno ze svých čtyř finále od roku 1975 do roku 1982. V 80. letech dominovali Lendl a Wilander, přičemž ve finále se každý rok od roku 1981 do roku 1988 objevil alespoň jeden; oba muži vyhráli tři z pěti finále. Nadal vyhrál všech 13 svých finále od roku 2005 do současnosti; ve finále se neobjevil pouze v letech 2009, 2015 a 2016. Federer se v letech 2006 až 2011 objevil v pěti finále, vyhrál pouze jedno a finále chybělo v roce 2010. Djokovic se objevil ve čtyřech finále v letech 2012 až 2016, vyhrál pouze jedno a ve finále chyběl v roce 2013. Federer vyhrál v této kariéře grandslamový turnaj turnaji v roce 2009, zatímco Djokovic vyhrál kariérní grandslam na tomto turnaji v roce 2016.[2]
Ženy, které se během otevřené éry dostaly do finále nejméně čtyřikrát, jsou: Chris Evert, Martina Navrátilová, Steffi Graf, Arantxa Sánchez Vicario, Monica Seles, Justine Heninová, a Serena Williamsová. Evertová vyhrála sedm ze svých devíti finále od roku 1973 do roku 1986. Navrátilová se objevila v šesti finále; její první v roce 1975, poté pět od roku 1982 do roku 1987. Graf vyhrál sedm ze svých devíti finále. V letech 1987 až 1996 absolvovala každý rok finále s výjimkou let 1991 a 1994; vyhrála své poslední finále v roce 1999. Její vítězství v roce 1988 bylo součástí jejího grandslamového turnaje v kalendářním roce. Sánchez Vicario se v letech 1989 až 1998 objevil v šesti finále a vyhrál tři. Seles vyhrál tři přímé finále od roku 1990 do roku 1992; byla pobodána v roce 1993 a objevila se pouze v jednom dalším finále (1998). Henin se objevila ve čtyřech finále v letech 2003 až 2007, vyhrála všechna čtyři a ve finále chyběla v roce 2004. Williams se objevil ve čtyřech finále; poprvé v roce 2002, poté tři od roku 2013 do roku 2016.[3]
Muži
Finále dvouhry mužů French Open se zúčastnilo 51 různých soutěžících z 21 samostatných národností během 53letého období, kdy se tato akce konala.[2] Nejdominantnějšími finalistickými zeměmi jsou Španělsko a Švédsko, dalšími úspěšnými konkurenčními státy jsou USA, Československo a Argentina.[2]
- * = Šampion
Poslední finále
| Rok | Národnost | Vítěz | Národnost | Druhé místo |
| 2020 |  Španělsko | Rafael Nadal |  Srbsko | Novák Djokovic |
Mnohokrát protivníci v otevřené éře
| Odpůrci | Záznam | Finálová setkání | |
 Rod Laver vs. Ken Rosewall | 1–1 | 1968 (Rosewall), 1969 (Laver) | |
 Björn Borg |  Guillermo Vilas | 2–0 | 1975, 1978 |
 Ivan Lendl vs. Rohože Wilander | 1–1 | 1985 (Wilander), 1987 (Lendl) | |
| Rafael Nadal |  Roger Federer | 4–0 | 2006, 2007, 2008, 2011 |
| Rafael Nadal | Novák Djokovic | 3–0 | 2012, 2014, 2020 |
| Rafael Nadal |  Dominic Thiem | 2–0 | 2018, 2019 |
Nejvíce po sobě jdoucích finále v otevřené éře
| Země | Hráč | Číslo | Let | Výsledek | |
| Vyhrál | Ztracený | ||||
| Španělsko | Rafael Nadal | 5 | 2010–14 | 5 | 0 |
| Švédsko | Björn Borg | 4 | 1978–81 | 4 | 0 |
| Československo | Ivan Lendl | 4 | 1984–87 | 3 | 1 |
| Španělsko | Rafael Nadal | 4 | 2005–08 | 4 | 0 |
| Švýcarsko | Roger Federer | 4 | 2006–09 | 1 | 3 |
| Španělsko | Rafael Nadal | 4 | 2017–20 | 4 | 0 |
 Spojené státy | Jim Courier | 3 | 1991–93 | 2 | 1 |
| Srbsko | Novák Djokovic | 3 | 2014–16 | 1 | 2 |
| Austrálie | Rod Laver | 2 | 1968–69 | 1 | 1 |
| Austrálie | Ken Rosewall | 2 | 1968–69 | 1 | 1 |
| Československo | Jan Kodeš | 2 | 1970–71 | 2 | 0 |
| Švédsko | Björn Borg | 2 | 1974–75 | 2 | 0 |
| Argentina | Guillermo Vilas | 2 | 1977–78 | 1 | 1 |
| Švédsko | Rohože Wilander | 2 | 1982–83 | 1 | 1 |
| Švédsko | Rohože Wilander | 2 | 1987–88 | 1 | 1 |
| Spojené státy | Andre Agassi | 2 | 1990–91 | 0 | 2 |
| Španělsko | Sergi Bruguera | 2 | 1993–94 | 2 | 0 |
 Brazílie | Gustavo Kuerten | 2 | 2000–01 | 2 | 0 |
| Španělsko | Juan Carlos Ferrero | 2 | 2002–03 | 1 | 1 |
| Švédsko | Robin Söderling | 2 | 2009–10 | 0 | 2 |
| Rakousko | Dominic Thiem | 2 | 2018–19 | 0 | 2 |
Odvážné roky označuje aktivní nebo aktuální pruh
Ženy
Finále ženských dvouhry na French Open se skládalo z 52 samostatných soutěžících z 18 národností v 53 setkáních, která se na akci konala.[3] Období dominance jsou následující: USA a Jugoslávie v různých obdobích, Austrálie v 70. letech, Německo a Španělsko v 80. a 90. letech a Belgie a Rusko v 2000s.[3]
- * = Šampion
Poslední finále
| Rok | Národnost | Vítěz | Národnost | Druhé místo |
| 2020 |  Polsko | Iga Świątek | Spojené státy | Sofia Kenin |
Mnohokrát protivníci v otevřené éře
| Odpůrci | Záznam | Finálová setkání | |
| Nejvíc vyhrává | Většina ztrát | ||
| Chris Evert | / Martina Navrátilová | 3–1 | 1975 (Evert), 1984 (Navratilova), 1985 (Evert), 1986 (Evert) |
 Monica Seles |  Steffi Graf | 2–0 | 1990, 1992 |
| Steffi Graf | Arantxa Sánchez Vicario | 2–1 | 1989 (Sánchez Vicario), 1995 (Graf), 1996 (Graf) |
| / Monica Seles vs. Arantxa Sánchez Vicario | 1–1 | 1991 (Seles), 1998 (Vicario) | |
Nejvíce po sobě jdoucích finále v otevřené éře
| Země | Hráč | Číslo | Let | Výsledek | |
| Vyhrál | Ztracený | ||||
| Spojené státy | Chris Evert | 4 | 1983–86 | 3 | 1 |
| Spojené státy | Martina Navrátilová | 4 | 1984–87 | 1 | 3 |
| Německo | Steffi Graf | 4 | 1987–90 | 2 | 2 |
| Spojené státy | Chris Evert | 3 | 1973–75 | 2 | 1 |
| Jugoslávie | Monica Seles | 3 | 1990–92 | 3 | 0 |
| Španělsko | Arantxa Sánchez Vicario | 3 | 1994–96 | 1 | 2 |
 Belgie | Justine Heninová | 3 | 2005–07 | 3 | 0 |
 Rusko | Maria Šarapovová | 3 | 2012–14 | 2 | 1 |
 Spojené království | Ann Haydon-Jones | 2 | 1968–69 | 0 | 2 |
| Austrálie | Margaret Court | 2 | 1969–70 | 2 | 0 |
| Austrálie | Evonne Goolagong | 2 | 1971–72 | 1 | 1 |
| Jugoslávie | Mima Jaušovec | 2 | 1977–78 | 1 | 1 |
| Spojené státy | Chris Evert | 2 | 1979–80 | 2 | 0 |
| Německo | Steffi Graf | 2 | 1992–93 | 1 | 1 |
| Německo | Steffi Graf | 2 | 1995–96 | 2 | 0 |
| Srbsko | Ana Ivanovic | 2 | 2007–08 | 1 | 1 |
| Rusko | Dinara Safinová | 2 | 2008–09 | 0 | 2 |
 Itálie | Francesca Schiavoneová | 2 | 2010–11 | 1 | 1 |
| Spojené státy | Serena Williamsová | 2 | 2015–16[4] | 1 | 1 |
 Rumunsko | Simona Halep | 2 | 2017–18 | 1 | 1 |
Odvážné roky označují aktivní nebo aktuální pruh
Poznámky
- Martina Navrátilová byl narozen v Československo ale ztratila občanství v roce 1975. Stala se Občan Spojených států v roce 1981. Její české občanství bylo obnoveno v roce 2008.[5]
- B Monica Seles byl narozen v Jugoslávie ale stal se Občan Spojených států v roce 1994.[6]
Viz také
- Seznam finalistů dvouhry Australian Open během otevřené éry
- Seznam finalistů dvouhry ve Wimbledonu během otevřené éry
- Seznam finalistů dvouhry US Open během otevřené éry
Reference
- ^ A b C French Open. „Francouzská otevřená historie“. Fédération Française de Tennis. Archivovány od originál 2. ledna 2010. Citováno 2010-02-02.
- ^ A b C „French Open, dvouhra pro muže“. Grand Slam historie. Citováno 2009-11-04.
- ^ A b C „French Open Women's Singles“. Grand Slam historie. Citováno 2009-11-04.
- ^ "Serena Williams potvrzuje oznámení o těhotenství". Dámská tenisová asociace. Citováno 2017-04-22.
- ^ Reid, Tim (12. března 2008). „Martina Navrátilová dostává pas při odskočení“. Časy. Londýn. Citováno 10. prosince 2009.
- ^ Cherry, Gene (11. července 2009). „Monica Seles uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy“. Reuters. Citováno 10. prosince 2009.