Lisbeth Nypan - Lisbeth Nypan

Lisbeth (Elisabeth) Nypan
Lisbet Nypan.jpg
Památník Lisbet Nypanové na základní škole Nypvang v Leinstrand, Norsko
narozený
Elisabeth Pedersdotter

cca 1610
Høllandet (nyní Hølonda ), Trøndhjems amt
(Nyní Sør-Trøndelag ), Norsko
Zemřel1670 (ve věku 59–60)
Trondheim, Trøndhjems amt
(Nyní Sør-Trøndelag, Norsko
Příčina smrtiPopraven upálením
Známý jakoÚdajná čarodějnice
Trestní obviněníČarodějnictví
Trestní trestProvedení upálením
Manžel (y)Ole Nypan
DětiIngeborg, Ane, Marit, Peder
Rodiče)Peder Kulgrandstad, matka neznámá

Lisbet Nypan (rozená Elisabeth Pedersdotter Kulgrandstad) (C. 1610 - září 1670) byl údajný Norština čarodějnice. Jako jedna z nejznámějších obětí hon na čarodějnice ve své zemi byla také předposlední obžalovanou, která měla být popravena za čarodějnictví Norsko.

Případ proti Lisbet a jejímu manželovi Ole Nypanovi je jediným norským honem na čarodějnice, který popsal Rossell Hope Robbins ve své knize z roku 1959, Encyclopedia of Witchcraft and Demonology.[1] Jeho sláva vzrostla o několik let později, v roce 1962, kdy ji v Norsku zdramatizoval Torbjørn Prestvik ve svém románu, Lisbet Nypan: Den siste hekseprosess in Trøndelag som førte til bål og brann (Lisbet Nypan: Poslední soud s čarodějnicemi v Trøndelagu, od začátku do popálení).

Pozadí

Lisbet se narodila a byla pokřtěna jako Elisabeth Pedersdatter z farmy Kulgrandstad v Høllandet (nyní Hølonda), 40 kilometrů jihozápadně od Trondheim, ve čtvrti Trøndheim ("Trøndhjems amt", Nyní Sør-Trøndelag ).[2] Ačkoli je jméno jejího otce známé, jméno její matky zůstává neznámé. Lisbet nebyla jediným členem její rodiny, který byl obviněn jako čarodějnice. Její sestra byla také označena jako čarodějnice.[2] Není přesně známo, kdy a kde se Lisbet provdala za farmáře a hostinského Ole Nypana (cca 1602–1670). Farní záznamy pro Høllandet začaly až v roce 1732.[3] Je však známo, že v roce 1670, v roce jejich soudu, jim bylo již šedesát a se čtyřmi dospělými dětmi. Jejich dětmi byly Ingeborg, Ane, Marit a Peder.[2] Příjmení rodiny bylo převzato z její farmy Nypan v Leinstrand, jižně od města Trondheim, v Sør-Trondelag. (Leinstrand je nyní čtvrtí Trondheimu.)

Zkouška čarodějnic

Obvinění proti Lisbetovi a Oleovi bylo vzneseno v roce 1670, kdy žalovali u soudu pomlouvat, ale jejich případ se rychle obrátil proti nim. To vedlo k výslechu v Leinstrand a později v soudních síních v Zpoždění Hall v Trondheimu. Soud trval šest měsíců, od března do září 1670. Podle svědectví svědků měla Lisbet pověst léčitel od 40. let 16. století. Lidé za ní často přicházeli se svými nemocemi a utrpením. Metody, které použila, byly směsicí křesťanské víry, černého umění a přírodní medicíny. Jednou z jejích metod bylo „čtení v soli“, což byla stará lidová tradice. Přednesla modlitbu nad solí, kterou poté pacient snědl. Několik svědků tvrdilo, že po léčbě Lisbetem jim bylo lépe. Čtyři z jejích veršů byly zaznamenány a uchovány v dokumentech případu. Jeden z nich využila a představila Lisbeth během svého soudu v následujících řádcích:

"Pro Reene
"Ježíš rudý nad de He, han oří udaf
"go lagde i Leg, Herren i Hou og Huud med Ben
"heelt siden som før. Guds Ord. Amen."[4]

["Pro čistotu
„Ježíš jel přes vřesoviště, postavil se,
"a udělal nohu, Pane v těle, kůži, kostech,
„od té doby jako dřív. Boží slovo. Amen.“]

Lisbet si za jejich služby účtoval poplatek. Lidé z toho byli podezřívaví a báli se, že na ně udělala nemoc, aby si vydělali peníze. Když byli lidé nebo zvířata nemocní, začaly se šířit zvěsti. Nepomohlo ani to, že Ole často připomínal lidem, za které se oženil, když se s nimi pohádal. Lisbet u soudu přiznala, že k uzdravení použila jméno Boží, ale nikdy nepoužila své schopnosti, aby někomu ublížila. Řekla, že ona a její manžel byli oběťmi lží a drbů. Soud jí nevěřil, když tvrdil, že k prosbě o pomoc používala modlitby Satan a ne Bůh.

Farář z Leinstrand, Ole Mentsen a soudní vykonavatel Hans Evertsen Meyer (1615-1688) se pokusil pár přesvědčit, aby se přiznali. Ale pár si zachoval svůj postoj, aniž by přiznal jakoukoli vinu nebo projevil jakoukoli lítost, a to i po uvěznění a mučení. To bylo považováno za akt pohrdání soudem a pravděpodobně to přispělo k přísnosti trestu. Verdikt řekl, že nemohou přijít se „správným přiznáním“ kvůli jejich úzkým vztahům s ďábel. Soudce Willem Knutsen a soud považovali Lisbet za vinnou spíše z čarodějnictví než za Oleho. Proto byla odsouzena upálen zaživa na hranici, zatímco její manžel byl odsouzen k popravě. Věty byly potvrzeny Lagmann (Vrchní soudce) Hans Mortensen Wesling (1620-1671) dne 5. září 1670 a dokončen v září. Zdroje se liší v detailech přesně toho, kde byla Lisbet spálena. Někteří říkají, že poprava proběhla v Arcibiskupském paláci v Trondheimu, jiní na rybím trhu, jiní říkají, že byla popravena Galgeberg v Ile, hned za západní branou města. Lisbet Nypan bylo kolem 60 let, když byla popravena, a její manžel asi 67 let.

Dědictví

Dne 17. května 2005 byla odhalena socha na památku Lisbet Nypanové na základní škole Nypvang v Leinstrand. Je navržen Steinarem Garbergem.[5][6] Cesta dovnitř Kattem je také pojmenována po Lisbet Nypan.

Reference

  1. ^ (en) Rossell Hope Robbins (1912-1990), Encyclopedia of Witchcraft and Demonology (New York: Crown Publishers, 1959)
  2. ^ A b C (no) „Lisbet Nypan“; DIS-Norge, Slektsforum, Etterlysninger, Sør-Trøndelag [DIS-Norge, Rodinné fórum, Dotazy, Jižní Trøndelag], Trondheim; Citováno 6. února 2013, diskuse v norštině o možných potomcích Lisbeta a Ole Nypana. Začalo to 18. května 2005 zprávou o zasvěcení památníku Nypan na základní škole Nypvang a trvalo to rok.
  3. ^ (en) FamilySearch.org, "Melhus, Norsko", https://www.familysearch.org/learn/wiki/cs/Melhus,_Norway. Vyvolány 6 February 2013.
  4. ^ (ne) Dr. Anton Christian Bang, Norske Hexeformularer og Magiske Opskrifter Archivováno 04.03.2016 na Wayback Machine [Norská čarodějnická kouzla a magické recepty], část 2, kapitola 1, strana 1 (Kristiania (nyní Oslo): A. W. Brøggers Botrykkeri, [Publikace Antona Wilhelma Brøggera], 1901-1902)
  5. ^ (no) Einar Myrenget: “Til minne om Lisbet Nypan” [Na památku Lisbet Nypan], HøgskoleAvisa ["College Newspaper", noviny College of South Trønderlag] (o pomníku na základní škole Nypvang).
  6. ^ (ne) Harald Langås, “Lisbet Nypan æres i heimbygda” [Lisbet Nypan ctí ve svém rodném městě], Trønderbladet [Trønder Magazine], 19. května 2005 (o pomníku na základní škole Nypvang).

Literatura

  • (no) Torbjørn Prestvik: Lisbet Nypan: Den siste hekseprosess in Trøndelag som førte til bål og brann [Lisbet Nypan: Poslední soud s čarodějnicemi v Trøndelagu, od začátku do popálení], (Trondheim: Sentrum bokg og aksidenstrykkeri, 1962), román, který dramatizuje proces s Nypany
  • (no) Rune Blix Hagen: Hekser - Fra forfølgelse til fortryllelse [Čarodějky - Od pronásledování k kouzlu] (Oslo, Oslo Humanist forlag, 2003) ISBN  82-904-2562-7
  • (no) Rune Blix Hagen: „Nypan, Lisbet“; v: Norsk biografisk leksikon, 2. utg., 7. bd [Norský biografický slovník, 2. vydání, 7. sv.]: Njøs-Samuelsen (Oslo: Kunnskapsforlaget, 2003) ISBN  82-573-1009-3
  • (no) Rune Blix Hagen: Den europeiske hekseforfølgelsen: Noen fakta [Evropské pronásledování čarodějnic: nová fakta], 1999–2013.
  • (ne) Terje Bratberg, et al., Trondheim byleksikon [Encyklopedie města Trondheim] (Oslo: Kunnskapsforlaget, 2008) ISBN  978-82-573-1762-1.

externí odkazy

Viz také