Lira (ocenění) - Lira (awards) - Wikipedia

Lira
Běloruský: Ліра
Oceněn prohudební ceny
SponzorovánoMinisterstvo kultury Běloruské republiky
ZeměBělorusko
Dříve volalNárodní hudební ceny
Poprvé oceněn13. prosince 2011 (2011-12-13)
Televizní / rozhlasové pokrytí
SíťCapital TV (2011–2013)
Celonárodní televize (2014 – dosud)

The Lira (Běloruský: Ліра) (dříve National Music Awards (Běloruský: Нацыянальная музычная прэмія)) je Běloruský soubor národních hudebních cen v oblasti populární hudby, který byl založen 24. prosince 2010, byl iniciativou Ministerstvo kultury Běloruské republiky. Od roku 2011 je Lira vysílána Capital TV kanál.

Původ

Dne 15. Října 2010 předseda Běloruská národní státní televizní a rozhlasová společnost, Alexander Zimovský, oznámila, že Ministerstvo kultury Běloruské republiky navrhlo vytvoření televizní soutěže „National Music Awards“. Ceny měly být udělovány v kategoriích „Nejlepší píseň roku“, „Nejlepší umělec“, „Nejlepší kapela“, „Zahájení roku“ a „Za přínos k rozvoji běloruské popové hudby“.[1]

Ministerstvo kultury rovněž oznámilo ceny pro vítěze. „Nejlepší píseň roku“ obdrží finanční odměnu 95 základních jednotek (BYR 3,325 milionu; $ 1111) a certifikát pro vytvoření hudebního videa. V nominaci jsou oceněni umělci i skladatelé. V dalších kategoriích s interaktivním hlasováním byla udělena ocenění ve výši 77 základních jednotek (BU). Vítěz „Nejlepší písně roku v běloruském jazyce“ získal finanční odměnu ve výši 73 základních jednotek (BYR 2,555 milionu; 853 $) a další menší ceny byly nabízeny také v jiných kategoriích.

Ocenění 2011

K posouzení byly přijaty písně napsané od prosince 2010 do listopadu 2011. V porotě odborníků bylo 100 lidí[2] a všichni vítězové byli vyhlášeni 13. prosince 2011.[3]

RokKandidát / práceCenaVýsledek
2011hudba Ŭladzimiera Kandrusieviče, text Voĺha Boldyrava, zpěv Alyona LanskayaBěloruská píseň rokuVyhrál
2011Dmitrij KoldunPíseň rokuVyhrál
2011Инна АфанасьеваNejlepší zpěvačka - ženaVyhrál
2011Алексей ХлестовNejlepší zpěvák - mužVyhrál
2011ТроицаNejlepší skupinaVyhrál
2011TeoObjev rokuVyhrál
2011Леонид ШиринNejlepší skladatelVyhrál
2011Бина БогдановаNejlepší textařVyhrál
2011Том первый (Анна Хитрик a kapela S ° unduk )Album rokuVyhrál
2011Саша НемоNejlepší uspořádáníVyhrál
2011Amfiteátr Sumer v Vitebsk 4. května 2011 (Yadviga Poplavskaya a Alexander Tikhanovich )Nejlepší koncertVyhrál
2011J: МорсNejlepší prohlídkaVyhrál
2011Uvidíme se ve Vegas (Litesound )Nejlepší hudební videoVyhrál
2011Oleg Klimov (Sovetskaya Belorussiya - běloruská Segodnya )Nejlepší novinář / hudební kritikVyhrál
2011Максим Олейников (skupina Топлес )Nejlepší producentVyhrál
2011Vladimir Mulyavin (PŘES Pesniary ) (posmrtně)Příspěvek k rozvoji běloruské populární hudbyVyhrál
2011Lidiya Zablotskaya[4]Hvězda roku (nejlepší mladý umělec)Vyhrál
2011Вадим ГалыгинNejlepší duoVyhrál
2011(hudba od Олег Молчан, texty od Ирина Видова, zpěv od Ирина Видова )[5]Cena People's Choice AwardVyhrál
2011Михаил Финберг[6]Vývoj tradiční běloruské písněVyhrál


Ocenění 2012

RokKandidát / práceCenaVýsledek
2012Anatoly Yarmolenko [ru ]Běloruská píseň rokuVyhrál
2012Лариса ГрибалёваPíseň rokuVyhrál
2012Саша НемоNejlepší popová skupinaVyhrál
2012Otevřený prostorNejlepší rocková skupinaVyhrál
2012Jablečný čajNejlepší jazzová skupinaVyhrál
2012Stará OlsaNejlepší etno-folková skupinaVyhrál
2012Герман (píseň: В тишине рассвета)Nejlepší skladatelVyhrál
2012Ярослав Ракитин (píseň Слышишь, я иду к тебе)Nejlepší textařVyhrál
2012Мне с тобою повезло (Тяни-Толкай )Nejlepší albumVyhrál
2012Jurij VashchukNejlepší aranžérVyhrál
2012beZ biletaKoncert rokuVyhrál
2012Alexander SolodukhaNejlepší prohlídkaVyhrál
2012ЛермонтHudební video rokuVyhrál
2012Сергей АндриановNejlepší novinář / hudební kritikVyhrál
2012Селитра № 7 (Bubnová extáze )Nejlepší píseň pro film nebo televiziVyhrál
2012Владимир КубышкинNejlepší producentVyhrál
2012Яков Науменко (posmrtně)Za příspěvek k rozvoji moderní hudbyVyhrál
2012Александра ЛоктионоваHvězda roku (nejlepší mladý umělec)Vyhrál
2012Юлия ЖидкаяDebut rokuVyhrál
2012Alexander Solodukha a účastníci projektu Поющие города od MinskKreativita rokuVyhrál
2012Alyona LanskayaNaděje rokuVyhrál
2012účastníci projektu Поющие города od RahachowZáskoky rokuVyhrál

Ocenění 2013

V období od 1. listopadu do 21. listopadu 2013 byly sbírány žádosti o třetí národní hudební ceny. Ceny byly způsobilé pro písně vydané v období od 1. listopadu 2012 do 31. října 2013. Samotné předávání cen se konalo 16. prosince na výstavě Palác republiky.


RokKandidát / práceCenaVýsledek
2013Танчыць (ili-ili )Běloruská píseň rokuVyhrál
2013Падал первый снег (hudba od Евгений Олейник, texty od Юлия Быкова, zpívá Инна Афанасьева )Píseň rokuVyhrál
2013Alyona LanskayaNejlepší popová skupinaVyhrál
2013beZ biletaNejlepší rocková skupinaVyhrál
2013Jablečný čajNejlepší jazzová skupinaVyhrál
2013.АрошкіNejlepší etno-folková skupinaVyhrál
2013Леонид Ширин a Jurij Vashchuk (píseň Беларусь великая)Nejlepší skladatelVyhrál
2013Павел Бертош (Ты больше не моя, zpěv Алексей Хлестов )Nejlepší textařVyhrál
2013Traukamurauka (KRIWI )Nejlepší albumVyhrál
2013Святослав Позняк (píseň Летняя, zpěv od Искуи Абалян )Nejlepší aranžérVyhrál
2013Дым над водой (Президентский оркестр Республики Беларусь )Koncert rokuVyhrál
2013То в этом сердце (Гюнеш Абасова ) a Як жа край наш не любіць (Форс-Минорand Irina Dorofeeva )Nejlepší prohlídkaVyhrál
2013Станция (У нескладоваеand Братья Грим; režisér Дмитрий Войтенко)Hudební video rokuVyhrál
2013Tatsyana Mushynskaya (časopis Mastatstva )Nejlepší novinář / hudební kritikVyhrál
2013Следы апостолов z filmu Следы апостолов (hudba: Максим Алейников, Феликс Луцкий, texty Елена Ярмолович, zpěv Валерий Дайнеко )Nejlepší píseň pro film nebo televiziVyhrál
2013Eduard KhanokZa příspěvek k rozvoji moderní hudbyVyhrál
2013Илья ВолковHvězda roku (nejlepší mladý umělec)Vyhrál
2013Юлия ФомкинаDebut rokuVyhrál
2013Тренд делюксNejlepší choreografieVyhrál
2013Илья ВолковNejlepší mladý umělecVyhrál

Ocenění 2014

Dne 30. října 2014 byly národní hudební ceny přejmenovány na The Lira (Běloruský: Ліра). Proces výběru začal na webu pro Celonárodní televize.[7] Web vytvořil seznam 65 skladeb, které byly způsobilé k hlasování. Mezi 65 písněmi v soutěži bylo 10 v běloruském jazyce.[8] Dne 31. Ledna 2015 se na Palác republiky, byly uděleny výroční ceny.

RokKandidát / práceCenaVýsledek
2014Абдымi мяне (Naviband )Běloruská píseň rokuVyhrál
2014Лариса ГрибалёваPíseň rokuVyhrál
2014TeoUmělec rokuVyhrál
2014PaneZahájení rokuVyhrál
2014výrobní centrum СпамашProducent rokuVyhrál
2014Профиартвидеон (Yadviga Poplavskaya a Alexander Tikhanovich )Nejlepší organizátor koncertůVyhrál
2014Леонид ШиринNejlepší skladatelVyhrál
2014Елена ЯрмоловичNejlepší textařVyhrál
2014IOWAZa popularizaci běloruské hudby v zahraničíVyhrál
2014Андрей СаврицкийNejlepší aranžérVyhrál
2014Yadviga Poplavskaya a Alexander TikhanovichZa příspěvek k rozvoji umění populární hudbyVyhrál
2014Iveегенды.ŽivéNejlepší hudební televizní projekt v oblasti populárního uměníVyhrál
2014Budete zde (Жанет )Hudební video rokuVyhrál
2014Алексей ГроссStyl rokuVyhrál
2014БеларуськалийPatron kultury Běloruska v oblasti umění populární hudbyVyhrál

Ocenění 2016

27. října 2016, po roční pauze (v roce 2015 nebyly uděleny žádné ceny), oznámilo Ministerstvo kultury Běloruské republiky zahájení výběru cen Lira. K posouzení byly přijaty písně vydané od ledna do prosince 2016. Hlasování začalo na Celonárodní televize kanálWeb se 6 nominacemi: „Nejlepší píseň v běloruském jazyce“, „Nejlepší interpret roku (mezi muži)“, „Nejlepší interpret roku (mezi ženami)“, „Nejlepší skupina“, „Nejlepší píseň roku“ a „Nejlepší hudební video roku“. Panel odborníků vybral vítěze ve 3 nominacích („Nejlepší skladatel“, „Nejlepší textař“ a „Nejlepší aranžér“). Organizátoři soutěže určili zbývající vítěze na základě návrhů poroty ve zbývajících 3 kategoriích („Zahájení roku“, „Styl roku“ a „Naši v zahraničí“). Ceny byly předány 9. února 2017.


RokKandidát / práceCenaVýsledek
2016Гісторыя майго жыцця }}(Naviband )Běloruská píseň rokuVyhrál
2016J: МорсNejlepší skupinaVyhrál
2016Блізка (J: Морс )Píseň rokuVyhrál
2016Саша НемоÚčinkující roku (muž)Vyhrál
2016Инна АфанасьеваÚčinkující roku (Žena)Vyhrál
2016Елена АтрашкевичNejlepší skladatelVyhrál
2016Олег ЖуковNejlepší textařVyhrál
2016Святослав ПознякNejlepší aranžérVyhrál
2016Адрес - планета Земля (beZ bileta, ředitel Михаил Быченок)Hudební video rokuVyhrál
2016Dmitrij KoldunNaše v zahraničíVyhrál
2016РадиоволнаZahájení rokuVyhrál
2016ПровокацияStyl rokuVyhrál
2016AmkodorPatron běloruské kulturyVyhrál

Kritika

Na začátku roku 2013 ve svém sloupci dne Charta 97, Źmicier Padbiarezski z Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda naříkal, že organizátoři cen ve svých nominacích "Nevšimni si to."„Docela populární, ale částečně cenzurovaní umělci v zemi, jako např Siarhei Mikhalok, Lavon Volski nebo Alexander Kullinkovich.[9] Na žádost BelaPAN, odhalil také brutální praxi masivního používání přehrávání na koncertech, zatímco novináři agentury sami našli důkazy plagiátorství v některých písních účinkujících.[10]

V řadě op-eds na at naviny.by, zpěvačka Irina Vidova, vítězka ceny People's Choice Award v roce 2011, souhlasila s kritikou provádění ceny ze strany řady novinářů a uvedla také její příklady nedbalosti organizátorů a zdůraznila potřebu větší transparentnosti hlasování, pluralismu v procesu nominace soutěžících a formování složení poroty, stálosti pravidel soutěže, přitahování odborníků z alternativních televizních kanálů a médií k její organizaci, přesto uzavírá význam a význam projektu v celostátním měřítku jako celek.[11][12][13]

V roce 2013 icmicier Biezkaravajny, zakladatel hudebního portálu Experty.by, poznamenal, že ocenění je „Velký projekt, který je uveden v televizi“ a „Ve kterém lidé dostávají peníze [za vítězství]“. Kritik také zpochybnil kvalitu složení poroty po analýze slavnostního ceremoniálu v roce 2012[14] a tvrdili, že spolu s dalšími nedostatky všichni zpochybňují národní status ocenění.[15]

Rovněž potvrdil názor tazatele, že ekonomické problémy se zrušením EU dostaly do národní fáze „Direktivní a umělý“ obřad v roce 2015, "Pokud existuje objednávka, provede ji nějaký určený kanál." Pokud není žádný řád, nikdo ne. Jedná se o ukazatel úrovně profesionálních vztahů v popové komunitě Běloruska, její zkaženosti pozorností státu. Za cenou nestojí ani odborná komunita, jako v mnoha zemích, ani iniciativní skupina. Ministerstvo kultury by se do takových projektů neměly zapojovat. “[16]

V recenzi všech hudebních cen Běloruska za rok 2013 popsal Pavel Sverdlov, redaktor KYKY.ORG, druhý ceremoniál jako akt, který "Připomínalo distribuci státní ceny SSSR ale „S tím rozdílem, že [mezi nominovanými] však nevklouzli žádní zástupci alternativní hudební scény.“[15]

V roce 2014 Alexandr Chernuho, redaktor Ultra-music.com, po pokrytí tří ceremonií, ostře negativně vyhodnotil provádění udělování hudebních cen, “Rok co rok sledujeme kolosální nedostatky, chyby a pohoršení: Larisa Gribaleva, který sedí v porotě, získává cenu za nejlepší píseň roku, Irina Dorofeeva je zaměňována s Iskui Abalyan, Valeriy Dayneko přehrávání zkrátí a ukázalo se, že nezná text písně.[17]

Poznámky pod čarou

Reference

  1. ^ „Праект“ Прэмія"". Kultura (v běloruštině). 42 (962). 2010-10-16. Archivováno z původního dne 2020-04-11. Citováno 2020-04-11.
  2. ^ „Пазыўныя“ НМП"". Kultura (v běloruštině). 45 (1016). 2011-11-05. Archivováno z původního dne 2020-04-11. Citováno 2020-04-11.
  3. ^ Бунцэвіч, Надзея (17.12.2011). ""Алатая калекцыя ... "з караоке, або Нацыянальная музычная прэмія па версіі ... статыстаў?". Kultura (v běloruštině). 51 (1022). Archivováno z původního dne 2020-04-11. Citováno 2020-04-11.
  4. ^ Чернухо, Александр; Поташников, Павел (14.12.2011). „А лучше ничего не было?» “ (v Rusku). Ultra-music.com. Archivováno od původního dne 2020-08-01. Citováno 2020-08-01.
  5. ^ Пастушэнка, Таццяна (13.12.2011). "Нацыянальнай музычнай прэміі ў намінацыі" Прыз глядацкіх сымпатый "удастоена Ірына Відава" (v běloruštině). Běloruská telegrafní agentura. Archivováno z původního dne 2020-04-11. Citováno 2020-04-11.
  6. ^ "Названы ўладальнікі Нацыянальнай музычнай прэміі" (v běloruštině). Běloruská telegrafní agentura. 2011-12-14. Archivováno z původního dne 2020-04-11. Citováno 2020-04-11.
  7. ^ Клімаў, Алег (2015-01-31). „Нелірычная размова“. Kultura (v běloruštině). 5 (1183). Archivováno od původního dne 2020-02-13. Citováno 2020-02-13.
  8. ^ Трафілаў, Сяргей (15. 11. 2014). „Прас і цёмныя конікі“. Kultura (v běloruštině). 46 (1172). Archivováno z původního dne 2020-04-11. Citováno 2020-04-11.
  9. ^ Падбярэзскі, Зміцер (2013-01-29). „Збрэндзілі!“. Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda (v běloruštině). Charta 97. Archivováno od původního dne 2020-04-10. Citováno 2020-04-10.
  10. ^ Щербаков, Захар; Копаль, Дмитрий (2013-12-20). „Достойна ли фанераНациональной музыкальной премии?“ (v Rusku). naviny.by. Archivováno od původního dne 2020-08-01. Citováno 2020-08-01.
  11. ^ Видова, Ирина (2011-12-24). „Ирина Видова. ШОУ-БИЗ. Какой должна быть Национальная музыкальная премия“ (v Rusku). naviny.by. Archivováno od původního dne 2020-08-01. Citováno 2020-08-01.
  12. ^ Видова, Ирина (2012-12-30). „Ирина Видова. ШОУ-БИЗ. Национальная музыкальная премия: трудности роста“ (v Rusku). naviny.by. Archivováno od původního dne 2020-08-01. Citováno 2020-08-01.
  13. ^ Видова, Ирина (2013-12-29). „Ирина Видова. НАЦИОНАЛЬНАЯ МУЗЫКАЛЬНАЯ ПРЕМИЯ. Хотели как лучше…“ (v Rusku). naviny.by. Archivováno od původního dne 2020-08-01. Citováno 2020-08-01.
  14. ^ Калеснікава, Маша (2013-05-14). "Безкаравайны: Галоўнае развіццё адбываецца ў межах незалежнай культуры" (v běloruštině). Evropské rádio pro Bělorusko. Archivováno z původního dne 2013-08-15. Citováno 2020-01-21.
  15. ^ A b Свердлов, Павел (2013-01-31). "Пляски на костях" Рок-каранацыі ", или зачем Беларуси шесть музыкальных премий" (v Rusku). KYKY.ORG. Archivováno od původního dne 2020-03-21. Citováno 2020-03-21.
  16. ^ Тарналицкий, Тарас (28.12.2015). „В культурном остатке“ (v Rusku). Belorusy i rynok. Archivováno z původního dne 2020-04-09. Citováno 2020-04-09.
  17. ^ Чернухо, Александр; Бегункова, Марина (17.10.2014). „Толчок Минкульта“ (v Rusku). Ultra-music.com. Archivováno od původního dne 2020-08-01. Citováno 2020-08-01.

externí odkazy