Liesel Markowski - Liesel Markowski

Liesel Markowski (narozen: Liesel Carow; 1. července 1928 - 23. ledna 2019) byl Němec muzikolog.^[1][2]

Život

Liesel Carow se narodila v roce Rostock. Její otec byl úspěšný podnikatel s vysokoškolským vzděláním v oboru ekonomie, ale v roce 1940 byl odveden na vojenskou službu a v roce 1945 zemřel na zranění získaná v bojích. V letech 1943 až 1945 Carow žila se svou matkou v rodinném prázdninovém domě na pláži v Markgrafenheide aby se zabránilo bombardování nad městem. Odtud se vydala Lyzeum (jak byla tehdy známá škola) v Rostocku každý den, což zahrnovalo úzkorozchodná pobřežní železnice, hodně chůze a doba jízdy v každém směru dvě a půl hodiny. Válka skončila v květnu 1945. V roce 1947 ji složila školní závěrečné zkoušky (Abitur) což by za mnoha okolností uvolnilo cestu k vysokoškolskému vzdělání. Od roku 1945 však byla velká centrální část Německa včetně Rostock, bylo podáváno jako Zóna sovětské okupace. Jako dcera „buržoazního“ malého podnikatele - dokonce i mrtvého - se Liesel Carow ocitla v zadní části fronty na univerzitní místa nebo v její blízkosti a nemohla studovat právo nebo Chemie na Rostock jak doufala. Její matka, která se cvičila jako švadlena a vždy šila pro rodinu, ji však naučila základům krejčovství. V souladu s tím se ujala učňovského oboru v oděvním průmyslu, který měl vznikající kvalifikaci a vyšší úroveň socialistické důvěryhodnosti pro vznikající „dělnický stát“. Rovněž se věnovala hudbě jako koníčku, zpívala v Bachově sboru a chodila na hodiny zpěvu. To poskytlo základ, ze kterého mohla získat místo u nově vytvořeného Německá hudební akademie (později „Hudební akademie Hanny Eislerové“) v Berlíně, kde studovala zpěv. Později přešla na Muzikologie, a právě v této disciplíně složila zkoušky na Humboldtova univerzita v Berlíně v roce 1959.^[2]

V roce 1948 se setkala Paul Markowski jako „maskovaná koule“ v Rostock kde byl studentem, z něhož se rodina přestěhovala na západ Danzig. Markowski byl brilantní student cizích jazyků a poté, co se na počátku 50. let oba přestěhovali do Berlína, se lépe seznámili. Liesel Carow se provdala za Paula Markowského v roce 1955. Z manželství se narodila dcera. V roce 1978, ještě relativně mladá, ovdověla Liesel Markowski. Mnoho let poté ještě srdečně podpořila laskavý popis mladého studenta Paula Makowského na počátku 50. let jako „nejmenšího, nejchudšího a nejlepšího“ („der Kleinste, der Ärmste und der Beste“).^[2]

Při odchodu z Humboldt v roce 1959 získal Liesel Markowski téměř okamžitě práci redaktora hudebního časopisu Musik und Gesellschaft který se do této doby stal oficiálním státem podporovaným orgánem Sdružení skladatelů a muzikologů („Verband der Komponisten und Musikwissenschaftler der DDR“ / VKM). V roce 1973 převzala od Hansjürgen Schaefer jako šéfredaktor. Během téměř tří desetiletí přispěla do publikace řadou článků a recenzí a také přispěla recenzemi koncertů do dalších publikací. „Musik und Gesellschaft“ byl obětí znovusjednocení v roce 1990, ale její promyšlené příspěvky se nadále objevují v dalších odborných a národních publikacích včetně Neues Deutschland.^[3]

Poté, co byl její manžel zabit, v polovině 80. let Liesel Markowski studovala a získala doktorát. Na její práci dohlížel Günter Mayer z Humboldtova univerzita ačkoli doktorát sám byl udělen jinou berlínskou akademickou institucí, Ústřední výbor Akademie sociálních věd. Její disertační práce měla název „Masmédia a hudba v teorii a praxi skladatele a hudebního teoretika Hanns Eisler („Massenmedien und Musik in der kompositorischen Praxis und im teoretischen Denken Hanns Eislers“).^[4] Návrat k výzkumu na plný úvazek zahrnoval dočasnou pauzu od redakčních povinností a její plat byl dočasně pozastaven, ale během tohoto období byla podpořena stipendiem. Eisler, muž, který složil východoněmeckou hymnu, byl zajímavým a plodným výběrem tématu na různých úrovních, ačkoli disertační práce bohužel dosud nebyla zveřejněna.^[2]

Zemřela v Berlin-Pankow ve věku 90 let.

Ocenění a vyznamenání

• 1978 Vlastenecký řád za zásluhy v bronzu^[5]
• 1988 Vlastenecký řád za zásluhy ve stříbře^[6]

Reference