Liao Yiwu - Liao Yiwu

V tomhle čínské jméno, rodinné jméno je Liao.
Liao Yiwu
Liao Yiwu 2010
Liao Yiwu 2010
narozený (1958-06-16) 16. června 1958 (věk 62)
Yanting County, S'-čchuan, Čína
Jméno peraLao Wei (老威)
obsazeníAutor, reportér, básník, hudebník
Národnostčínština
Pozoruhodné cenyHellman-Hammett Grant, Geschwister-Scholl-Preis

Liao Yiwu (čínština : 廖亦武; pchin-jin : Liào Yìwǔ; také známý jako Lao Wei (čínština : 老威); narozený 16. června 1958) je čínský autor, reportér, hudebník a básník.[1] Je kritikem Číny Komunistický režim, za což byl uvězněn. Jeho knihy, z nichž některé jsou sbírkami rozhovorů s obyčejnými lidmi z nižších příček čínské společnosti, byly publikovány v Tchaj-wan a Hongkong ale v Číně jsou zakázány; některé byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny a češtiny.

Život a kariéra

Stát se státním spisovatelem

Liao se narodil v roce 1958, ve stejném roce jako Velký skok vpřed.[2] Během hladomor z Velkého skoku vpřed, trpěl otok a byl blízko smrti. V roce 1966 byl jeho otec během kontraktu označen za kontrarevolučního Čínská kulturní revoluce. Liaovi rodiče požádali o rozvod, aby chránili děti.[2] Jeho matka byla zatčena za pokus o prodej vládních kupónů na černém trhu.[3]

Po střední škole cestoval Liao po celé zemi. Ve svém volném čase četl zakázané západní básníky jako např John Keats a Charles Baudelaire. Začal také skládat vlastní básně a publikoval se v literárních časopisech.[3] Neuspěl na přijímacích zkouškách na univerzitu a začal pracovat pro noviny. Když si všimli jeho poezie, Čínské ministerstvo kultury dal mu[když? ] placenou pozici státního spisovatele.[4]

Kritika systému a uvěznění

Liao Yiwu na festivalu poezie v Erlangenu 2011

Na jaře 1989 dvě časopisové společnosti využily uvolněné politiky a nesly dlouhé Liao básně „Žluté město“ a „Idol“. V básních kritizoval systém a označil jej za paralyzovaný a snědený kolektivní leukémií.[3] Básně byly považovány za antikomunistické a on byl vyslýchán a zadržen a jeho domov byl prohledán.[2]

V červnu 1989, poté, co jsme slyšeli o Protesty na náměstí Nebeského klidu, Liao složil dlouhou báseň s názvem „Masakr“. S vědomím, že to nikdy nebude zveřejněno, vytvořil zvukovou pásku a recitoval báseň pomocí čínského rituálního zpěvu a vytí, vyvolávajícího duchy mrtvých.[3] Liao a přátelé natočili film „Pokračování masakru“ „Rekviem“.

Byl zatčen v únoru 1990, když nastupoval do vlaku. Šest přátel a jeho těhotná manželka byli zatčeni samostatně. Liao dostal čtyřletý trest. Byl zařazen do stálé černé listiny vlády. Ve vězení kvůli mučení a zneužívajícímu trestu utrpěl několik psychických poruch a dvakrát se pokusil o sebevraždu. Byl znám jako „velký šílenec“.[3] Od spoluvězně, staršího mnicha, se naučil hrát na Xiao. Poté začal vyslýchat ostatní vězně o jejich životech.[5]

Když byl propuštěn z vězení, opustila ho jeho žena a jejich dcera a jeho bývalí literární přátelé si drželi odstup.[2] Nějakou dobu žil jako pouliční muzikant bez domova Čcheng-tu, sbírání příběhů.[5]

Práce po jeho propuštění a mezinárodní úspěch

Liao zpracoval čas ve vězení svou knihou Ohlasy. Německý překlad této práce byl plánován na rok 2010.[Citace je zapotřebí ]

V roce 1998 sestavil Pád svatého chrámu, antologie podzemních básní ze 70. let, zejména od čínských disidentů. Jeden z čínských vicepremiérů to označil za „úmyslný pokus o svržení vlády a [tvrdil, že byl] podporován mocnými protičínskými skupinami“.[3]

V roce 2001 jeho vícesvazek Rozhovory s lidmi ze spodní příčky společnosti byla zveřejněna na Tchaj-wanu. Kniha se skládá z přepsaných rozhovorů s lidmi na okraji čínské společnosti, od „podvodníků, tuláků, psanců a pouličních umělců, oficiálně odpadlíků a tělesně postižených, těch, kteří se zabývají lidským odpadem a plýtváním lidmi, umělci a šamany podvodníci, dokonce i kanibali. “[3] Ačkoli je v současné době v Číně zakázána, knihu lze snadno najít na čínských webech pro sdílení souborů. Byl několikrát zatčen za provádění „nezákonných rozhovorů“ a za odhalení odvrácené strany komunistické strany.[Citace je zapotřebí ]

Francouzský překlad některých z těchto rozhovorů s názvem L'Empire des bas-fonds se objevil v roce 2003. Pod tímto názvem byl vydán anglický překlad 27 rozhovorů Mrtvola Walker v roce 2008. Německý překlad, Fräulein Hallo und der Bauernkaiser, se objevil v roce 2009.

V roce 2008 podepsal Charta 08 jeho přítele Liu Xiaobo, i když o sobě říká, že se o politiku opravdu nezajímá, jen o své příběhy.[4]

V květnu 2008, po Sečuánské zemětřesení, Liao šel do oblasti katastrofy a rozhovor s přeživšími bojujícími se zkorumpovanými úředníky. Tento materiál byl publikován jako Kroniky velkého zemětřesení v Hongkongu v roce 2009.[2] Francouzský překlad Quand la terre s’est ouverte au Sichuan: Journal d’une tragédie se objevil v roce 2010.

Liao Yiwu v Čcheng-tu, červenec 2010

Poté, co mu bylo mnohokrát odepřeno povolení opustit zemi, napsal otevřený dopis německému kancléři Angela Merkelová v únoru 2010.[6] Později téhož roku mu bylo dovoleno poprvé opustit zemi. Navštívil Německo a přijímal pozvání na literární festivaly v Hamburku a Berlíně a na akci v Kolíně nad Rýnem. Uskutečnil četná čtení a poskytl rozhovory.[5] Na jevišti zpíval písničky, hrál na flétnu a pil tvrdý alkohol.[7]

Dne 4. Června 2010 mezinárodní festival literatury v Berlíně uspořádali celosvětové čtení pro Liao Yiwu, aby si připomněli masakr na náměstí Nebeského klidu a napomohli rekordům Číny v oblasti lidských práv.[8]

Před jeho odjezdem[když? ] z Číny žil pod policejním dohledem se svou ženou v Čcheng-tu a živil se honoráři ze svých knih vydaných v zahraničí.[4]

Duben 2011: Zákaz cestování z důvodů „národní bezpečnosti“, příjezd do Německa

Liao Yiwu v e-mailu ze dne 1. dubna 2011 napsal:

Přátelé:

Původně jsem plánoval odjet do Spojených států 4. dubna, abych udělal reklamní turné k mé knize God is Red, která bude vydána v anglickém překladu Harper Collins a ke mé knize The Corpse Walker, kterou vydalo Random House.

Policie nečekaně vydala 28. března rozkaz zakazující mi opustit Čínu.

Původně jsem plánoval cestovat do San Franciska, Chicaga, Bostonu, New Yorku, Washingtonu a dalších měst a pořádat přednášky, čtení a hudební vystoupení na Harvardu, Yale a dalších univerzitách a účastnit se literárního festivalu v New Yorku, kde jsem byl přednášet a vystupovat a vést dialog se spisovateli z celého světa na téma „Současný spisovatel a svědek dějin“. Nyní to všechno bylo zrušeno.

Moje nová kniha vyjde také v Austrálii. Rovněž byl zrušen můj plán cestovat ze Spojených států do Austrálie.

Od loňského návratu z Německa jsem byl pečlivě sledován. Policie mě mnohokrát „pozvala k pití čaje“. Moje psaní bylo opakovaně přerušováno.

Z důvodu národní bezpečnosti mi bylo znovu zakázáno cestovat do zahraničí.

Za posledních zhruba deset let jsem se snažil získat právo cestovat do zahraničí 16krát. Jednou jsem uspěl a neuspěl jsem 15krát.

Děkuji vám všem, že jste se o mě v průběhu let starali.

Liao Yiwu

Liao přijel do Německa 6. července 2011 poté, co opustil Čínu po souši překročením hranice s Vietnamem.[9]

Ocenění

V roce 2003 mu byla udělena Human Rights Watch Hellman-Hammett Grant. V roce 2007 obdržel cenu Independent Chinese Award od nezávislého čínského centra PEN.[10] Úřady mu zabránily zúčastnit se slavnostního předávání cen v Pekingu. V roce 2011 mu byl udělen německý titul Geschwister-Scholl-Preis a v roce 2012 Cena Ryszarda Kapuścińského za literární reportáž[11] stejně jako Mírová cena německého knižního obchodu.[12] Na jeho adresu při slavnostním předání cen v Paulskirche, Liao Yiwu popsal Čínu jako „zdroj globálních katastrof“ a „stále se rozšiřující skládka odpadu Na závěr svého projevu si přál, aby „pro mírové blaho celého lidstva se tato říše (Čína) musela rozpadnout“.[13]

Seznam prací

Knihy

  • Kulky a opium: Příběhy Číny po velkém masakru (Simon and Schuster: 2019)
  • For a Song and a Hundred Songs: A Poet’s Journey Through a Chinese Prison (2013)
  • Mrtvola Walker (2002)
    • V angličtině, The Corpse Walker: Real Life Stories: China from the Bottom Upvázaná kniha: Pantheon (15. dubna 2008), 336 stran, ISBN  978-0-375-42542-4; brožovaný výtisk obchodu: Kotva; Vydání k opětovnému tisku (5. května 2009) 352 stran, ISBN  978-0-307-38837-7
  • Pád svatého chrámu (1998)
  • Zpráva o obětech bezpráví v Číně
  • Ohlasy (證詞) Rozšířený německý překlad vydal Fischer v červnu 2011 (pod názvem Für ein Lied und hundert Lieder. Ein Zeugenbericht aus chinesischen Gefängnissen). Ohlasy popisuje hrozné zacházení s Liao Yiwu a dalšími politickými vězni ve věznici Chongqing, kteří byli zatčeni po zásahu 4. června 1989.
  • Rozhovory s dolní stratou čínské společnosti 中國 底層 訪談 錄 2 svazky, nakladatelství Changjiang, Čína (zakázáno propagandistickým oddělením Komunistické strany Číny a Úřadem pro publikace vlády ČLR)
  • Rozhovory s dolní stratou čínské společnosti Volumes 底層 訪談 錄 3 svazky, maitské nakladatelství Tchaj-wan 台灣 麥田 出版社.
  • Nespravedlivé soudní spory v Číně 錄 冤案 錄 Svazek 1, Laogai Foundation, 2003, Washington, D.C. (www.laogai.org) Black Literary Treasury, editoval Liao Tianqi.
  • Čínské vesničky pro navrhovatele 村 上访 村 Mirror Publishing Co., 2005, USA
  • Nespravedlivé soudní spory v Číně 中國 冤案 錄 Svazek 2, Laogai Foundation, Washington, 2005 D.C. Black Literary Treasury, editoval Liao Tianqi.
  • Poslední z čínských pronajímatelů 最後 的 地主 (dva svazky) vytištěné v Hongkongu, vydané The Laogai Research Foundation, Washington D.C. v dubnu 2008. Webové stránky www.laogai.org ISBN  978-1-931550-19-2
  • Šílený azyl zemětřesení 瘋人院 瘋人院 na Tchaj-wanu 2009; Francouzské vydání 2010.
  • Připravované: Pastýři Dálného východu 牧羊 牧羊 dubna 2011 v USA a jejich anglickém překladu
  • Bůh je červený je naplánováno na vydání Harper Collins ve Spojených státech v srpnu 2011. Čínská 瘋人院 瘋人院 na Tchaj-wanu 2009; Francouzské vydání 2010. Bůh je červený shromažďuje zprávy o pronásledování křesťanů v Číně od roku 1949
  • Můj svědek v německém překladu z června 2011, která pojednává o zkušenostech Liao Yiwu a dalších politických vězňů ve věznici Chongqing na počátku 90. let.

Básně

  • „Žluté město“ (1989)
  • "Idol" (1989)
  • "Masakr" (1989)

Reference

  1. ^ Francouz, Howard W. (říjen 2013). „Brilantní a znepokojivá literatura faktu Liao Yiwu“. Karavana. Citováno 2019-12-30.
  2. ^ A b C d E Wen Huang (podzim 2009), „Liao Yiwu -„ Lunatic “Outcast“, Asia Literary Review, archivovány z originál dne 07.07.2011
  3. ^ A b C d E F G Mrtvola Walker, Pantheon Books, 2008.
  4. ^ A b C „Begegnung mit Liao Yiwu:“ Ich war ein Propaganda-Autor"", Frankfurter Rundschau (v němčině), 3. března 2010
  5. ^ A b C Alex Rühle (23. září 2010), „Wenn ich schreibe, ist alles schwarz“, Süddeutsche Zeitung (v němčině)
  6. ^ V dopise spisovatelka Liao Yiwu hledá pomoc od Angely Merkelové Archivováno 2010-07-12 na Wayback Machine, 8. února 2010. Lidská práva v Číně.
  7. ^ „První cesta Liao Yiwu do zahraničí“, Newyorčan, 20. září 2010
  8. ^ "04.06.2010 - Celosvětové čtení pro Liao Yiwu - Celosvětové čtení". www.worldwide-reading.com. Citováno 2016-03-31.
  9. ^ Článek Philipa Gourevitche o příjezdu Liao Yiwu do Německa
  10. ^ Americké centrum PEN Archivováno 2009-09-27 na Wayback Machine, PEN Americké centrum.
  11. ^ „Čínský disident vyhrál Cenu Kapuściński 2012“. Citováno 10. srpna 2020.
  12. ^ „Erinnerung, Sprich!“. Süddeutsche Zeitung (v němčině). 21. června 2012.
  13. ^ 廖亦武 (14. října 2012). 这个 帝国 必须 分裂. Deutsche Welle (v čínštině).

Externí odkazy a další čtení