Lellia Cracco Ruggini - Lellia Cracco Ruggini

Lellia Cracco Ruggini (narozen 20. září 1931) je italský historik pozdního starověku a profesor emerita Turínská univerzita.[1] Její zvláštní zájmy se týkají hospodářských a sociálních dějin, dějin idejí a moderní a starověké historiografie. Specializuje se na období od druhého do sedmého století našeho letopočtu.

raný život a vzdělávání

Narodila se v Milán dne 20. září 1931.[1] V roce 1954 vystudovala literaturu na univerzitě v Pavii a v roce 1963 jí byla udělena doktorát na univerzitě v Turíně.[2][3]

Kariéra

V letech 1957-1968 vyučovala řeckou a římskou historii na University of Pavia, stává se Libera Docente římských dějin a latinské epigrafie v roce 1963. V letech 1965 až 1967 působila jako profesorka latinské epigrafie v Pavii.[2][3]

V letech 1968 až 1975 byla ředitelkou Ústavu starověkých dějin na Turínské univerzitě, kde na literární a filozofické fakultě učila římskou historii, řecké dějiny a latinskou epigrafii. V roce 1989 byla zvolena za členku Akademie Evropy.[3][4] V roce 1995 se stala emeritní profesorkou na Turínské univerzitě.[1] V roce 2004 byla zvolena za zahraniční korespondentku francouzské Académie des Inscriptions et Belles Lettres a v roce 2010 postoupila do pozice zahraniční spolupracovnice.

Získala stipendia na Italském institutu historických studií „Benedetto Croce“ v Neapoli, Škole pro pokročilá studia v Paříži, na Americké akademii v Římě a dvakrát se stala členkou Institutu pro pokročilé studium v ​​Princetonu v New Jersey.[1]

Je spoluředitelkou časopisu New History Magazine, italského časopisu History History Magazine a od roku 1962 do roku 1967 byla sekretářkou recenze Athenaeum.[2]

Je členkou Turínské akademie věd, Akademie Lincean, Národní společnosti pro antikvariáty ve Francii (od roku 1991), Francouzského institutu, Evropské akademie v Londýně, Asociace pro pozdní antiku v Paříži a Asociace pro pozdní Studie starožitností v Neapoli.[1]

Ceny

  • Cena „Alessandro Bonavera“ z roku 1962 udělená Accademia delle Scienze z Turína [3]
  • Cena „Stefana Iaciniho“ z roku 1966 za nejlepší knihu historie, kterou uděluje milánská Cassa di Risparmio delle Province Lombarde.[3]

Publikace

Publikovala více než 300 článků a knih v časopisech.[5] Mezi nejvýznamnější patří:[2]

1961, 2001. Economia e società nell ‘Italia Annonaria. Rapporti fra agricoltura e commercio dal IV al VI secolo d. C.

1966. «Un riflesso del mito di Alessandro nell’Historia Augusta» (v Beiträge zur Historia Augusta Forschung, 3).

1972. «Simboli di battaglia ideologica nel tardo Ellenismo (Roma, Atene, Costantinopoli; Numa, Empedocle, Cristo)» (v Studi Storici inore di Ottorino Bertolini, I).

1974. «Leggenda e realtà degli Etiopi nella cultura tardoimperiale» (v Atti del IV Congresso Int. di St. Etiopici).

1987. «Storia totale di una piccola città: Vicenza romana» (v Storia di Vicenza, I).

1989. «Arnaldo Momigliano e il Tardoantico» (v Omaggio ad Arnaldo Momigliano: Storia e storiografia sul mondo antico).

1989. «La città imperiale» (v Storia di Roma, IV).

1992. «Acque e lagune da periferia del mondo a fulcro di una nuova civilitas» (v Storia di Venezia, I).

1993. «Il Tardoantico: per una tipologia dei punti kritici» (v Storia di Roma, Einaudi, III, 1).

1996, 1997, 2000. «Představení: La Storia Antica oggi» (v Storia Antica: come leggere le fonti).

2003. «Iatrosofistica pagana,„ filosofia “cristiana e medicina (IV-VI secolo)» (v Consuetudinis amor. Fragments d’histoire culturelle (IIe-VIe siècle): Mélanges en l’honneur de Jean-Pierre Callu).

2006. «La sessualità nell’etica pagano-cristiana tardoantica» (v LIII Settimana del CISAM, I)

2008. «Roma e i Barbari in età tardoantica» (v Roma e i Barbari. La nascita di un nuovo mondo, katalog de l’exposition).

2008. «Gli studi storici sul Tardoantico in Italia nell’età di Riegl» (v Alois Riegl (1858-1905) un secolo dopo).

2008. «Terre e acque: città e campagne fra antichità e medioevo» (v LV Settimana del CISAM, I).

2008. «Le amicizie„ europee “di Gregorio Magno e la sua„ politica delle reliquie “» (v Gregorio Magno e la Sardegna. Convegno Int.).

2009. «Alimentare i cittadini, i rustici e i milites fra Tardoantico e Alto Medioevo» (v LVI Settimana di studio del CISAM, I).

2009. «Il Codice Teodosiano e le eresie» (ve městě Droit, religion et société dans le Code Théodosien).

2010. «Tra fine IV e inizî V secolo in due dittici: qualche problema» (v Il secolo dei dittici, Seminario Int.).

2011. «Pontifices: un caso di osmosi linguistica» (v Pohani a křesťané v římské říši: Prolomení dialogu (IV. - VI. Století n. L.). Proceedings of the International Conference at the Monastery of Bose).

2011. Gli Ebrei in età tardoantica. Presenze, intolleranze, incontri.

Reference

  1. ^ A b C d E „Lellia CRACCO RUGGINI“. Accademia delle scienze, Turín. Citováno 28. března 2018.
  2. ^ A b C d „CRACCO RUGGINI Lellia“. www.aibl.fr (francouzsky). 16. února 2011. Citováno 2018-03-28.
  3. ^ A b C d E „Lellia Cracco Ruggini“. Institut pro pokročilé studium. Citováno 2018-03-28.
  4. ^ „Academy of Europe: Cracco Ruggini Lellia“. www.ae-info.org. Citováno 2018-03-28.
  5. ^ „Akademie Evropy: Publikace“. www.ae-info.org. Citováno 2018-03-28.