Lejla Kalamujić - Lejla Kalamujić

Lejla Kalamujić je oceněný divný spisovatel z Bosna a Hercegovina.[1][2][3][4][5][6] Píše prózy, eseje a recenze s ústředními tématy sexuality, šílenství a smrti.[7] Její Říkej mi Esteban sbírka povídek získala v roce 2016 literární cenu „Edo Budisa“ regionu Istrie a v témže roce byla bosensko-hercegovinským kandidátem na Cenu Evropské unie za literaturu.

Životopis

Kalamujić se narodil v Sarajevo v roce 1980. Vystudovala katedru filozofie a sociologie na Filozofické fakultě v Brně Sarajevo.[8][1]

V roce 2008 vydala svou první sbírku povídek Anatomija osmijeha („Anatomy of a Smile“, kterou vydala Naklada Zoro, Sarajevo, Bosna a Hercegovina).[9] V roce 2015 vydala svoji druhou sbírku povídek Zovite me Esteban („Říkej mi Esteban“, kterou vydala Dobrá knjiga, Sarajevo, Bosna a Hercegovina).[10] Zovite me Esteban byl později publikován ve třech dalších zemích: Red Box, Bělehrad, 2016,[11] Sandorf, Záhřeb, 2017[12] a autor: Blesok, Skopje, 2017 -Vикајте mе Естебан (Call Me Esteban) přeložil Goko Zdraveski.[13] Kalamujic je inspirována kombinací jejích osobních zkušeností, sociálního prostředí a autorek v dějinách literatury:[14]

Hlasy žen v tradici naší literatury (a v průběhu staletí v širším měřítku) byly přinejmenším potlačeny. V dnešní době chápeme důvody. Jsme si vědomi toho, co patriarchát jako systém hodnot a způsob života přinesl. Neříkám, že všechny hodnoty vyplývající z takových literárních tradic by měly být anulovány. Tvrdit takovou věc by bylo směšné. Myslím si však, že bychom si měli být vědomi toho, do jaké míry jim byla napsána misogynie. Často, když chce člověk tento argument obejít, se používají pojmy jako „univerzální hodnoty“, „člověk“ a „lidstvo“. V praxi to nikdy nefungovalo. „Univerzálnost“ a „lidstvo“ vždy byly maskami skrývajícími (omni) mocnou sílu dospělého muže (většinou bělocha). Takže ano, v tomto kontextu věřím, že příběh je ženského pohlaví. Navíc, protože tematický text souvisí se vztahem matky a dcery, cítím se opravdu jako dcera v literatuře (což neznamená, že tu roli plním automaticky automaticky). Jsem dcerou těch matek, jejichž vlastní poetice bylo odepřeno potvrzení sociální a ekonomickou strukturou.

— Lejla Kalamujic

Anatomie úsměvu („Anatomija Osmijeha“)

Anatomie úsměvu je sbírka povídek, kde Kalamujic píše o lidském utrpení a lidském štěstí. „Anatomie úsměvu“ je nositelkou první ceny Naklady Zoro za kolekci nepublikovaných příběhů v roce 2008.[4] Vladimir Arsenic popisuje sbírku:[15]

Jedenáct příběhů obsažených ve sbírce vypráví o osudech v psychiatrické léčebně v Sarajevu a se seismografickou přesností zobrazuje bosensko-poválečnou společnost se všemi jejími anomáliemi a odchylkami; zobrazen prostřednictvím individuálních osudů citlivých a nestabilních. Kniha Lejly Kalamujic vyjadřuje marginalizovanou skupinu LGBT * osob, které je balkánskou společností upíráno právo na existenci. Mělo by být zahrnuto svobodné vyjádření sexuální příslušnosti a lásky, ale jak říká Anatomy of Smile, osoby různé sexuální orientace nutně končí v blázinci nebo vyvrheli ze společnosti.

— Vladimic Arsenic

Říkejte mi Esteban („Zovite me Esteban")

Říkej mi Esteban je sbírka povídek, která v roce 2016 získala literární cenu regionu „Edo Budisa“ regionu Istrie - Regione Istriana[16][5] a byl to bosensko-hercegovinský kandidát na Cenu Evropské unie za literaturu v roce 2016.[17] S její sbírkou příběhů „Zovite me Esteban“ (angl. Říkej mi Esteban), Kalamujic vyhrál literární scénu v zemi a v regionu.[2] Sbírka byla poprvé vydána v roce 2015 Dobrou knjigou v Sarajevu v Bosně a Hercegovině[10] a později byl publikován ve třech dalších zemích: Red Box, Bělehrad, 2016,[11] Sandorf, Záhřeb, 2017[12] a autor: Blesok, Skopje, 2017 -Vикајте mе Естебан (Call Me Esteban) přeložil Goko Zdraveski.[13] Kniha je považována za „v každém případě nejbrutálnější, ne-li nejodvážnější, vycházející ze zástupců nové generace spisovatelů v regionu.“[18] Vydavatel Sandorf popisuje knihu:[19]

Devatenáct příběhů obsažených ve sbírce zachycuje emocionální cestu hrdinky, která zahrnuje její omámené vzpomínky na časně zesnulou matku, dětství s alkoholickým a nepřítomným otcem, svědky mizení a umírání jejích prarodičů, země, která se rozpadá, svět, který se mění až k odhalení její sexuality a sdílení jejích existenčních obav. Motiv, který prochází všemi těmito tématy, je motivem matky, jako všudypřítomný spiritus movens, a nenápadně nás vede emocionálním životem hrdinky, sdílením předválečného, ​​válečného a poválečného Sarajeva, „lidového“, etnicky smíšeného sňatky, Sid jako místo uprchlíka, hospitalizace v psychiatrické léčebně - s Erosem a Tanatosem. Sbírka Lejly Kalamujic je autentickým svědectvím o osudu rodiny, jejíž psaní je aktem odvahy a tváří v tvář těm nejtemnějším a nejtěžším v člověku.

— Poznámka vydavatele

Krátký příběh Říkej mi Esteban přeložila do anglického jazyka Jennifer H. Zoble:[20]

Bylo to ve filmu Vše o mé matce. Matka Manuela měla svého Estebana, kterého na jeho narozeniny zabilo auto. Esteban chtěl napsat o své matce román, ale Almodóvar natočil film o matčině smutku pro jejího syna. Film jsem viděl v kině Meeting Point. Toho večera jsem hned šel domů. Vyrazil jsem po ulici ve staré části města, k domu bez matky. Postava Estebana mi vibrovala před očima. Viděl jsem ho tam, zalitý džíny a větrovkou a svíral svůj promočený zápisník. Ulice, kterou jsem plahočil, se jmenovala Širokac a byla neuvěřitelně strmá. Nahoře jsem se zastavil, abych popadl dech, a otočil se směrem k údolí. Město dole se ponořilo do tmy a napadlo mě: Co kdyby dnes byla moje matka ještě naživu a byl jsem to já, kdo tu vzdálenou noc před sedmnácti lety zemřel?

— Výňatek z povídky „Říkej mi Esteban“

Ocenění a stipendia

Kalamujic obdržel následující stipendia a stipendia:

  • Landis & Gyr Stiftung (Společenstvo), Zug (Švýcarsko) květen / říjen 2017[21]
  • Writers ‘House Residence, Pazin (Chorvatsko), únor 2017[22]
  • Krokodil - umělec v rezidenci, Bělehrad (Srbsko), leden 2017[23]
  • Museums Quartier Artist in Residence - Vídeň (Rakousko) únor / březen 2016[24][25]
  • Priština nemá řeku, Priština (Kosovo), říjen 2015[26]
  • DAAD Foundation (měsíční stipendium na univerzitě v Ruhr), Bochum (Německo) 2006.

Kalamujic získal následující ocenění:

  • Nejlepší povídka Regionální soutěž „Write Queer“ udělená cenou Queer Montenegro (2016) - povídka Nesretni život Sofije R / Ubohý život Sofije R.[27]
  • Nominace na cenu Evropské unie za literaturu v roce 2016 - sbírka povídek Zovite me Esteban / Říkej mi Esteban[28][23]
  • Literární cena Edo Budisa Istrie / Regione Istriana (2016) - sbírka povídek Zovite me Esteban / Říkej mi Esteban[16][29]
  • První cena Cena Susreti Zije Dizdarevićové (2015) - povídka Dolce Vita[30]
  • První cena Vox Feminae Award (2011) - povídka Žena zvana čežnja / Žena jménem Desire
  • Druhá cena Cena Susreti Zije Dizdarevićové (2009) - povídka Povratak među zvijezde / Návrat ke hvězdám[31]
  • První cena Naklada Zoro Award (2008) - sbírka povídek Anatomija osmijeha / Anatomy of a Smile[32]
  • Druhá cena Cena Susreti Zije Dizdarevićové (2005) - povídka Oči smrti / Oči smrti
  • Cena Super Cyber ​​Story Pincom (2005) - povídka Sanduq el dunya

Vybraná díla

Povídky (v bosenštině):

Reference

  1. ^ A b "LEJLA KALAMUJIĆ | Sarajevske Sveske". sveske.ba. Citováno 2017-12-13.
  2. ^ A b „Světový den knihy a autorských práv: EU slaví ženskou literaturu v Bosně a Hercegovině“. Europa.ba. 2017-04-19. Citováno 2017-12-13.
  3. ^ Šunjić, Ivan (2015). „Zovite me Esteban ili o umijeću preživljavanja smrti“ (PDF). Nova knjiga (v bosenštině): 1 - přes Academia.edu.
  4. ^ A b „Anatomija osmijeha, Lejla Kalamujić, Naklada Zoro, POINT knjižara, on-line trgovina“. www.knjiga.ba (v bosenštině). Citováno 2017-12-13.
  5. ^ A b Komunikacije, Neomedia. "Nagrada" Edo Budiša "Sarajevki Lejli Kalamujić:" Zovite me Esteban "- potresno književno djelo / Novi list". novilist.hr (v chorvatštině). Citováno 2017-12-13.
  6. ^ "Knjiga Danas - Nedeljna preporuka za čtení". Dnevni list Danas (v srbštině). Citováno 2017-12-14.
  7. ^ Maric, Senka. "Lejla Kalamujić: Moje teme su seksualnost, ludilo i smrt | Strane". strana.ba (v bosenštině). Citováno 2017-12-13.
  8. ^ "O nás | Literární časopis o přesýpacích hodinách". hourglassonline.org. Archivovány od originál dne 16. 6. 2018. Citováno 2017-12-13.
  9. ^ „Anatomija osmijeha, Lejla Kalamujić, Naklada Zoro, POINT knjižara, on-line trgovina“. www.knjiga.ba (v bosenštině). Citováno 2017-12-14.
  10. ^ A b Správce. „Plastelin - Online magazin - Knjiga: Zovite me Esteban“. www.plastelin.com. Archivovány od originál dne 03.03.2018. Citováno 2017-12-14.
  11. ^ A b „ZOVITE ME ESTEBAN - Lejla Kalamujić“. www.delfi.rs. Citováno 2018-01-04.
  12. ^ A b Sandorf. „Sandorf: Izdanja Zovite me Esteban“. www.sandorf.hr. Citováno 2018-01-04.
  13. ^ A b „Blesok č. 108–109“. www.blesok.com.mk. Citováno 2018-01-04.
  14. ^ PORTAL, Oslobođenje. "Oslobođenje - Lejla Kalamujić: Ateistička parcela na Barama mi se nametnula kao nulta tačka novog vremena". Oslobođenje d.o.o. (v bosenštině). Citováno 2018-01-04.
  15. ^ "e-novine.com - Ludnica za drugačije". www.e-novine.com (v srbštině). Citováno 2017-12-13.
  16. ^ A b "Lejla Kalamujić dobitnica književne nagrade Istarske županije 'Edo Budiša' za zbirku priča 'Zovite me Esteban'". FILM-mag.net (v chorvatštině). Citováno 2017-12-13.
  17. ^ Wien, MQW - MuseumsQuartier. „Lejla Kalamujić (BIH): Mein Name sei Esteban“. Museumsquartier Wien. Citováno 2017-12-13.
  18. ^ Marić, Nebojša. „Kafkina Alisa“. ODKAZY (v srbštině). Citováno 2018-01-04.
  19. ^ Zovite mě Esteban (v chorvatštině). Sandorf. 2017. ISBN  9789533510125.
  20. ^ "Překlad postjugoslávské literatury | Columbia | Harriman Institute". harriman.columbia.edu. Citováno 2018-01-04.
  21. ^ „Landis & Gyr Stiftung | Alle StipendiatInnen“. www.lg-stiftung.ch (v němčině). Citováno 2018-01-04.
  22. ^ "Kuća za pisce» Lejla Kalamujić ". kucazapisce.hr. Citováno 2018-01-04.
  23. ^ A b „LEJLA KALAMUJIĆ | kuca za pisce“. kucazapisce.krokodil.rs. Citováno 2017-12-20.
  24. ^ „Musem Quartier Wien“ (PDF). Musem Quartier (PDF). 2017. Archivovány od originál (PDF) 12. března 2016. Citováno 4. ledna 2017.
  25. ^ "eSeL.at | 30.03.2016 Lejla Kalamujic: Mein Name sei Esteban | RaumD / Q21". esel.at (v němčině). Citováno 2018-01-04.
  26. ^ „Artists 2017“. Priština nemá řeku. 2013-10-09. Citováno 2018-01-04.
  27. ^ „Odabrane pobjedničke priče na regionalnom konkursu za najbolju kratku queer priču“ Write queer"". Queer Černá Hora. 26. listopadu 2016. Citováno 2017-12-20.
  28. ^ „Traduki English“. czech.traduki.eu. Citováno 2017-12-20.[trvalý mrtvý odkaz ]
  29. ^ „Lejla Kalamujić nova je dobitnica Nagrade 'Edo Budiša'". mvinfo.hr (v chorvatštině). Citováno 2017-12-20.
  30. ^ „Završena književna manifestacija Susreti Zija Dizdarević“. Federální televize Bosny a Hercegoviny. 29. listopadu 2015. Citováno 2017-12-20.
  31. ^ „XXV Susreti Zija Dizdarević, 2009. - Prva nagrada„ Tampa trampa “autorice Lamije Begagić iz Sarajeva, druga nagrada„ Povratak među zvijezde “Lejle Kalamujić iz Sarajeva i treća nagrada„ Svijeća za Alfonsa Berbera “autor Elicina Neznámá i Hercegovina ". www.fojnica.ba. Citováno 2017-12-20.
  32. ^ „Anatomija osmijeha, Lejla Kalamujić, Naklada Zoro, POINT knjižara, on-line trgovina“. www.knjiga.ba (v bosenštině). Citováno 2017-12-20.

externí odkazy

  • Rozhovory
  • Říkejte mi Esteban recenze