Libanonská fronta - Lebanese Front

Libanonská fronta
الجبهة اللبنانية
Vůdci Pierre Gemayel
Camille Chamoun
Sulejman Franjieh
Data provozu1976–1986
Skupiny) Kataeb párty
Národní liberální strana
Marada Movement
Strážci cedrů
Logo Al-Tanzim.pngAl-Tanzim
Libanonské hnutí mládeže (MKG)
Tyous Team of Commandos
Zahliote Group
Shuraya párty
Jiné menší organizace
Hlavní sídloBeirut
IdeologieLibanonský nacionalismus
Antikomunismus
Proti-panarabismus
Velikost20,000 (1976)
35000-90000 (1978-1982)
SpojenciIzrael Izraelské obranné síly (IDF)
Armáda svobodného Libanonu (AFL)
Armáda jižního Libanonu (SLA)
Revoluční velení libanonské armády (LARC)
Libanonské ozbrojené síly (někdy)
Syrské ozbrojené síly (do roku 1976)
OdpůrciLibanonské národní hnutí (LNM)
Libanonské ozbrojené síly (někdy)
Libanonská fronta národního odporu (LNRF)
Organizace pro osvobození Palestiny Organizace pro osvobození Palestiny (PLO)
Libanonská komunistická strana (LCP)
Lidová osvobozenecká armáda (PLA)
Syrská sociální národní strana (SSNP)
Sýrie Syrské ozbrojené síly (1976–1990)
Bitvy a válkyLibanonská občanská válka (1975–1986)

The Libanonská fronta (arabština: الجبهة اللبنانية‎, al-Jabha al-Lubnaniyya) nebo Přední Libanais v francouzština, byla koalice hlavně Libanonský nacionalista strany vytvořené v roce 1976 většinou křesťan intelektuálové během Libanonská občanská válka.[1] Měl působit jako reakční síla na Libanonské národní hnutí (LNM) ze dne Kamal Jumblatt a další levicoví spojenci.

Libanonské frontě předsedal bývalý prezident Libanonu, Camille Chamoun a jeho hlavními účastníky byli Pierre Gemayel, zakladatel a vůdce tehdy největší politické strany v Libanonu, Kataeb párty, prezident Suleiman Frangieh, který právě dokončil prezidentské roky ve funkci.[1] Zahrnoval také prvotřídní intelektuály, například význačného profesora filozofie a významného diplomata Charles Malik který byl prezidentem Valné shromáždění OSN v roce 1958 a Fouad Frem al-Boustani, prezident Libanonská univerzita. Na přední straně byly také náboženské osobnosti jako např Otec Charbel Qassis, kterého později nahradil otec Bulus Naaman „vedoucí stálého kongresu libanonských klášterních řádů“.[1] Na krátkou chvíli básník Řekl Aql byl členem.

Jakmile vypukla válka v Libanonu a před vznikem libanonské fronty, mnoho budoucích vůdců libanonské fronty uspořádalo své politické strany do milicí, zejména Camillea Chamouna Národní liberální strana, Vlivná dlouholetá strana Kataeb ve společnosti Pierre Gemayel a organizace Suleiman Frangieh Brigáda Marada. Celkový počet mužů činil kolem 18 000, což bylo relativně velké číslo vzhledem k tomu, že celkový počet obyvatel Libanonu byl méně než tři miliony.

Vztahy mezi účastníky se však staly napjatými zejména díky prosyrskému přístupu Frangieha.[2] V roce 1978 byl navíc synem Suleimana Frangieha Tony a jeho rodina byli zabiti ozbrojenými ozbrojenci Kataebu, kteří se ho snažili unést na rozkaz od Bashir Gemayel, syn Pierra Gemayela.[3] Incident je známý jako Masakr Ehden. Právě tento zlom vedl Suleimana Frangieha k rezignaci z fronty.[3]

V roce 1982 povýšila libanonská fronta na prezidenta Bachira Gemayela. Byl zvolen jako prezident podle Libanonský parlament 58 z 62 hlasů od křesťanů i muslimů, jen aby byl o tři týdny zavražděn.

Během druhé poloviny 80. let 20. století zemřela většina významných vůdců libanonské fronty (Pierre Gemayel v roce 1984, Chamoun a Charles Malik v roce 1987) a byli nahrazeni dalšími vůdci, jako je George Saadeh, Amin Gemayel a Karim Pakradouni. Libanonská fronta pak žila jen krátkou dobu. Dany Chamoun, syn zesnulého Camilla Chamouna, vytvořil novou libanonskou frontu, ale týden po skončení libanonské občanské války v říjnu 1990 byl Dany zavražděn a libanonská fronta skončila.

Viz také

Poznámky

  1. ^ A b C Itamar Rabinovich (1985). Válka za Libanon, 1970-1985. Cornell University Press. str. 60. ISBN  978-0-8014-9313-3. Citováno 22. října 2012.
  2. ^ Edgar O'Ballance (15. prosince 1998). Občanská válka v Libanonu, 1975-92. Palgrave Macmillan. str. 7–. ISBN  978-0-312-21593-4. Citováno 21. října 2012.
  3. ^ A b Pace, Eric (24. července 1992). "Suleiman Franjieh, libanonský bývalý šéf, umírá v 82 letech". The New York Times. Citováno 4. července 2012.

Reference

  • Edgar O'Ballance, Občanská válka v Libanonu, 1975-92, Palgrave Macmillan, Londýn 1998. ISBN  0-333-72975-7
  • Rex Brynen, Svatyně a přežití: OOP v Libanonu„Boulder: Westview Press, Oxford 1990. ISBN  0 86187 123 5 – [1]
  • Robert Fisk, Škoda národa: Libanon ve válce, London: Oxford University Press, (3. vydání, 2001). ISBN  0-19-280130-9 – [2]
  • Samir Kassir, La Guerre du Liban: De la dissension nationale au conflit régional, Éditions Karthala / CERMOC, Paříž 1994. ISBN  978-2865374991 (v francouzština )