Zákon o eutanazii a asistované sebevraždě - Law on euthanasia and assisted suicide - Wikipedia

The Zákon o eutanazii a asistované sebevraždě (francouzština: Loi sur l’euthanasie et l'assistance au sebevražda) je zákon, který vstoupil v platnost v Lucembursku v roce 2009 a který legalizuje eutanazii.

Obsah

Nejdůležitější částí zákona je záruka, že lékaři provádějící aktivní eutanazii nebo pomáhající spáchat sebevraždu nebudou vystaveni trestnímu stíhání. Podmínkou toho je, aby pacient byl nevyléčitelně nemocný a měl nesnesitelné bolesti a aby dobrovolně, záměrně a opakovaně písemně potvrdil svou touhu ukončit svůj vlastní život. 16- až 18leté děti mohou také požádat o eutanazii, pokud s tím souhlasí jejich rodiče nebo zákonní zástupci. U pacientů, kteří nemohou souhlasit, může stačit živobytí. Lékaři musí s pacientem několikrát podrobně hovořit o svém rozhodnutí. Musí si také vyžádat názor druhého lékaře. Všechny případy euthanasie musí prověřit monitorovací komise, která v případě zjištění porušení zákona kontaktuje státního zástupce.

Zákon používal jako vzor belgický zákon o eutanázii ze dne 28. května 2002 a vstoupil v platnost 17. března 2009 po jeho zveřejnění ve věstníku velkovévodství, Pamětní. Lucembursko bylo třetím členským státem Evropské unie a třetím státem na světě, který legalizoval eutanazii.

Legislativní historie

Návrh zákona v Poslanecké sněmovně představili členové LSAP a Zelení a sněmovna schválila zákon v prvním čtení dne 19. února 2008 30 hlasy pro, 26 proti a 3 členové se zdrželi hlasování.[1] Před tím, než zákon vstoupí v platnost, musí být jeho ústavnost přezkoumána Státní radou. Když k tomu došlo, státní rada vyjádřila obavy kvůli právní nejistotě. Odstranění těchto pochybností trvalo parlamentu do konce roku 2008.[2] Nakonec byl zákon 18. prosince opět schválen 31 hlasy pro, 26 proti a 3 členové se zdrželi hlasování.[3]

Velkovévoda Henri navíc oznámil svůj úmysl nesouhlasit se zákonem z důvodu svědomí. Po Henriho odmítnutí předseda vlády Jean-Claude Juncker souhlasil se všemi stranami sněmovny s přijetím ústavní změny, která by velkoknížete zbavila části jeho moci a ponechala by mu pouze právo vydávat zákony - slovo „schvaluje“ v článku 34 ústavy by bylo vypuštěno.[4] Dne 11. prosince 2008 sněmovna schválila tento pozměňovací návrh v prvním čtení 56 hlasy pro a jeden člen se zdržel hlasování.[3] Petice proti pozměňovacímu návrhu selhala dne 11. února 2009 a měla pouze 796 namísto potřebných 25 000 podpisů,[5] a 12. března všech 52 přítomných poslanců schválilo zákon ve druhém čtení.[6] Velkovévoda, který musel naposledy souhlasit se zákonem, tak učinil. Zákon o eutanazii byl tedy vyhlášen podpisy velkovévody a ministra zdravotnictví Mars Di Bartolomeo.[7]

Reference

  1. ^ „Luxemburg erlaubt Ärzten aktive Sterbehilfe“. Die Welt (v němčině). 20. února 2008.
  2. ^ „Luxemburg entscheidet wohl erst im Frühjahr über Sterbehilfe“. aerzteblatt.de (v němčině). 9. října 2008. Citováno 13. prosince 2015.
  3. ^ A b Stölb, Marcus (22. prosince 2008). „Künftig ohne Vetorecht: Parlament entmachtet Großherzog Henri“. Aus Politik und Zeitgeschichte (v němčině) (52).
  4. ^ Marcus Stölb: Ein Großherzog wird entmachtet. Das Parlament Nr. 50/51 vom 8. prosince 2008
  5. ^ Iniciativa gegen Verfassungsänderung v Lucembursku gescheitert. Archivováno 2009-02-27 na Wayback Machine aerzteblatt.de vom 20. února 2009
  6. ^ Verfassungsänderung in zweiter Lesung verabschiedet. Archivováno 2011-11-23 na Wayback Machine Luxemburger Wort vom 13. März 2009
  7. ^ „Luxemburg setzt Sterbehilfe-Gesetz in Kraft“. aerzteblatt.de (v němčině). 17. března 2009. Archivovány od originál dne 22. března 2009.

externí odkazy