Laurice Schehadé - Laurice Schehadé

Laurice Schehadé (taky Laurice Schehadé-Benzoni; 1908–2008) byl libanonský prozaik a básník.[1][2]

Životopis

Narodil se v Egyptě frankofonních libanonských rodičů. Byl tam alespoň jeden sourozenec, bratr, Georges Schehadé.[3] Rodina byla z řecký ortodoxní aristokratický frankofonní původ. Schehadé studoval v Bejrútu. V roce 1934 se provdala za italského diplomata markýze Giorgia Benzoniho, se kterým se seznámila Damašek, a poté žil v zahraničí v Sarajevo, Polsko, Československo, Paříž a Holland.

Schehadé vydávala krátké brožury, které byly převážně autobiografickými fikcemi, vracely se do své minulosti a plynulou poetikou vyjadřovaly nostalgii po Libanonu a dobách jejího dětství. Několik těchto krátkých textů bylo shromážděno v roce 1999 pod názvem Les Livres d'Anne; zahrnuto je historické zobrazení násilí v Libanonu.[4]

Vybraná díla

  • Journal d'Anne (1947; ISBN  2-84289-279-8)
  • Récit d'Anne (1950)
  • Le temps est un voleur d'images (1952)
  • La Fille royale et blanche (1953).
  • Fleurs de chardon (1955)
  • Portes pohrdá (1956)
  • Jardins d'orangers amers (1956)
  • Les Grandes horlogy (1961)
  • Le Batelier du vent (1961)
  • J'ai donné au silence ta voix (1962)
  • Du ruisseau de l'aube (1966)
  • Un jeu d'enfant (2000)
  • Les larmes on la couleur de l'eau (2004)

Reference

Bibliografie

externí odkazy