Lauri Viita - Lauri Viita
Lauri Viita | |
|---|---|
 | |
| narozený | 17. prosince 1916 Pirkkala, Finsko |
| Zemřel | 22. prosince 1965 (ve věku 49) Helsinki, Finsko |
Lauri Arvi Viita (17. Prosince 1916 - 22. Prosince 1965) byl básník pocházející z Pispala okres Tampere, Finsko.
Viita byl slovně talentovaný syn tesaře, který se stal spisovatelem samouk. Vydal pouze čtyři básnické sbírky, ale staly se velmi populární. Inspiroval také další spisovatele, kteří měli dělnickou minulost. Poslední tvůrčí roky Viita byly ve stínu duševní nemoci a strávil několik období v nemocnici.[1]
Viita psal hlavně tradiční poezii s rýmy. V padesátých letech ho zastiňovali začínající modernisté jako např Paavo Haavikko a Tuomas Anhava. Hrál si se slovy a publikoval např. báseň, kde všechna slova začínají písmenem K.[2]
Viita byla třikrát vdaná a měla sedm dětí. Jeho druhou manželkou byl slavný básník Aila Meriluoto. Viita zahynul při autonehodě v prosinci 1965.[3]
Vybraná díla
- Betonimylläri (básně, 1947)
- Kukunor (poetická pohádka, 1949)
- Moreeni (román, 1950)
- Käppyräinen (básně, 1954)
- Suutarikin, suuri viisas (básně, 1961)
- Entäs sitten, Leevi (román, 1965)
Reference
- ^ Liukkonen, Petri (2008). „Lauri (Arvi) Viita (1916-1965)“. Kalendář autorů. Citováno 24. září 2016.
- ^ Verpio, Yrjö (2002). „Luova hulluus - Lauri Viidan runous“ (PDF). Tieteessä Tapahtuu (ve finštině). Citováno 24. září 2016.
- ^ „Muzeum Lauri Viita - v angličtině“. Muzeum Lauri Viita. Citováno 24. září 2016.
externí odkazy
- Petri Liukkonen. „Lauri Viita“. Knihy a spisovatelé
- Muzeum Lauri Viita
