Landtag Dolního Rakouska - Landtag of Lower Austria

Landtag Dolního Rakouska

Landtag von Niederösterreich
Znak nebo logo
Typ
Typ
Dějiny
Založený1861
1920
Vedení lidí
Předseda zemského sněmu
Karl Wilfing, ÖVP
Struktura
Sedadla56
Dolní Rakousko Landtag 2018.svg
Politické skupiny
Vláda
  •   ÖVP (29)

Opozice (27)

Délka semestru
pět let
Volby
Poslední volby
28. ledna 2018
Příští volby
2023
Shromáždiště
Landhaus St.Pölten-2017-2.JPG
St. Pölten, Dolní Rakousko
webová stránka
noe-landtag.gv.at

The Landtag Dolního Rakouska je státní parlament rakouského státu Dolní Rakousko. Vykonává státní legislativu (zákonodárce). Sídlo zemského sněmu je v St. Pölten v Landhausviertel.

Dolnorakouský parlament se skládá z 56 členů parlamentu. Funkční období je pět let. Volby se konají v souladu s volebními předpisy Dolního Rakouska z roku 1992. 21 volebních obvodů v Dolním Rakousku odpovídá politickým obvodům.[1] Statutární města patří do stejnojmenného okresu nebo do okolního okresu. Počet poslanců odpovídá počtu obyvatel.

Kandidát musí být způsobilý pouze v případě, že je mu 18 let (v den voleb) a alespoň 50 prohlášení o souhlasu. Jsou nominováni politickou stranou. Pro vstup do státního parlamentu musí jedna strana dosáhnout čtyřpercentní překážky nebo získat mandát ve volebním obvodu.[2]

Poslední volby do zemského sněmu Dolního Rakouska se konaly 28. ledna 2018.

Dějiny

Dolnorakouský parlament sahá až do středověkých schůzí stavů, tzv. Landtaidinge.[3] Byli to preláti (církevní šlechta), páni (vysoká světská šlechta), rytířství (nízká světská šlechta) a stav knížecích měst a trhů.[4] Jinými slovy, zejména rolnictvo, tj. Většina populace, nebylo zastoupeno. V roce 1513 byla zakoupena budova na dnešní Herrengasse ve Vídni, takzvaný Palais Niederösterreich, kde se setkával státní parlament až do roku 1997.[5]

Velká moc panství v 16. století byla ve věku absolutismu stále více odsunuta, ale státní parlament nebyl nikdy zrušen. Jeho poslední schůzka ve staré podobě se konala 13. března 1848 - podnětem k nepokojům byla prezentace petice dolnorakouským stavům Březnová revoluce.[6]

Ústavy a návrhy ústav v následujících letech pravidelně zajišťovaly státní parlament pro Dolní Rakousko, ale skutečnost se stala skutečností až v roce 1861 s Únorový patent. Podle „Landes-Ordnung für das Erzherzogthum Oesterreich unter der Enns“, který byl vydán tímto patentem a platil do roku 1918, by měl zemský sněm sestávat ze 66 členů, jmenovitě: Vídeňský arcibiskup, Biskup St. Pölten rektor Univerzity Karlovy v Praze Vídeňská univerzita, dále 15 členů Großgrundbesitz, 28 členů měst a trhů, obchodních a obchodních komor a dvacet členů venkovských komunit.[7]

V důsledku toho kuriový systém „volební právo bylo extrémně nerovné a navíc omezeno na přibližně 7% populace v důsledku platného zákona o sčítání lidu platného pro města a venkovské komunity, tj. volební způsobilost byla podmíněna určitou daňovou platbou voliče.[8] Pozoruhodný krok zpět byl učiněn v roce 1888 s výslovným zrušením dříve spravedlivého volebního práva pro ženy.

Dne 20. března 1919 byl přijat nový volební zákon, který zavedl všeobecné, rovné, přímé a tajné volební právo pro všechny občany pobývající v Dolním Rakousku bez rozdílu pohlaví.[9] Pro Vídeň, která v té době ještě patřila Dolnímu Rakousku, bylo plánováno 68 ze 120 mandátů. První volby po tomto volebním právu se konaly dne 4. Května 1919 a přinesly nadpoloviční většinu pro Sociálně demokratická dělnická strana.

V letech 1919-1920 zesílily tendence oddělit Vídeň od Dolního Rakouska, z nichž některé již byly vyjádřeny v monarchii. V monarchii byla Vídeň považována za císařské město s k.k. Vláda pro Cisleithania nyní šlo o to, aby se Vídeň stala federální provincií. Ostatním šesti provinciím, které v té době existovaly, se jedna provincie Dolní Rakousko včetně Vídně zdála být příliš silným partnerem v požadovaném federalismu, protože v této provincii žila asi polovina všech Rakušanů.[10] Dolnorakouským farmářům se navíc nechtělo, aby jim vládl sociálně demokratický Vídeňan, a sociálnědemokratickým Vídeňanům nechtělo, aby jim v levicové politice bránili konzervativní Dolní Rakušané.[11]

Z tohoto důvodu bylo ve Velké koalici dohodnuto oddělení Vídně a Dolního Rakouska a přijato Ústavodárným národním shromážděním dne 1. října 1920.[10] V den Federální ústavní právo vstoupila v platnost dne 10. listopadu 1920, vídeňská Gemeinderat se poprvé setkala jako Landtag of Vienna a přijal vídeňskou městskou ústavu,[12] která vstoupila v platnost 18. listopadu 1920. Nové Dolní Rakousko bez Vídně přijalo ústavu spolkové země Dolní Rakousko 30. listopadu 1920.[13]

Za účelem koordinace rozdělení předchozího státního majetku byl do konce roku 1921 formálně zachován společný dolnorakouský parlament, případně rozdělený na dvě kurie Vídeň a Dolnorakousko.[11] ale nemělo se téměř co rozhodnout, protože přední politici dvou nových zemských sněmů nechtěli zachovat shodnost částečně ani legálně. O zrušení zbývajících společných prvků rozhodli ve Vídni a Dolním Rakousku jejich nové zákonodárné orgány na konci roku 1921.

Od 1. ledna 1922 byly dva nové zemské sněmy legálně zcela odděleny.[10] Bylo však dohodnuto, že sídlo dolnorakouského parlamentu a dolnorakouské vlády zůstane ve vídeňském Landhausu; Poloviční podíl Vídně v budově by byl poražen, pouze pokud by se Landtag odstěhoval z Landhausu.

V roce 1932 měl státní parlament 60 členů volených ve čtyřech volebních obvodech. V roce 1932 byl reformován volební zákon a počet členů se snížil na 56, zatímco počet volebních obvodů se zvýšil na osm, což znesnadňovalo menší strany, zejména NSDAP, nastěhovat se.

V roce 1933 Dollfuss vláda vytáhl národní radu, ale Křesťanská sociální strana a Sociálně demokratická strana pracujících (SDAP) společně přijaly zákon o zákazu pro NSDAP v Dolnorakouském zemském sněmu.[14] 12. února 1934 Dollfussova diktatura zakázala rakouskou sociální demokracii, čímž připravila dolnorakouský parlament o jeho demokratický základ.[15] Dne 1. července 1934 byl zemský sněm diktátorsky přeměněn na stavovský parlament, který se skládal z 36 mandatářů vyslaných profesemi.[16]

S Anschluss v roce 1938 byl státní parlament rozpuštěn. Správa Reichsgau Niederdonau vedl a Gauleiter jmenován Adolfem Hitlerem.[7]

Po skončení druhé světové války byly státní zákony přijímány prozatímní vládou od 27. dubna 1945; a 12. prosince byl rekonstituován státní parlament a ve stejný den zvolil vládu Reither jako první zvolenou vládu druhé republiky.[17]

V důsledku hlasování o vlastním kapitálu státu se zemský sněm dne 21. května 1997 přestěhoval do St. Pölten.[18][11] Následně byla budova ve Vídni, která byla po staletí známá jako Landhaus, přejmenována na Palais Niederösterreich, aby se usnadnilo její využití pro nepolitické účely.

Reference

  1. ^ Schöbinger, Nina. „Sozialbeiräte in Niederösterreich“ (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  2. ^ „Landtagswahl“ (v němčině). Citováno 10. října 2019.
  3. ^ „Niederösterreich: Politische Entwicklung, Herrschaftsmittelpunkte und Hofpersonal des niederösterreichischen Adels vom 13. Jahrhundert bis zum Ende des Dreißigjährigen Krieges“ (PDF) (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  4. ^ „Vom Landtaiding zum ständischen Landtag“ (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  5. ^ „Niederösterreichische Landesbibliothek“ (PDF) (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  6. ^ „Die Revolution von 1848 und ihre Auswirkungen auf das Ende der Stadtmagistrate und Patrimonialherrschaften“ (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  7. ^ A b „Niederösterreichischer Landtag“ (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  8. ^ „Auf dem Weg zur demokratischen Volksvertretung“ (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  9. ^ „Das Werden der Demokratie“ (v němčině). 30. dubna 2018.
  10. ^ A b C „Als Wien von Niederösterreich geschieden wurde“ (v němčině). 29. prosince 2011. Citováno 30. dubna 2018.
  11. ^ A b C „Die Trennung Wiens von Niederösterreich“ (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  12. ^ „Kundmachung der Wiener Landesregierung vom 15. Oktober 1968, mit der die Verfassung der Bundeshauptstadt Wien wiederverlautbart wird“ (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  13. ^ „LGBl. F. Niederösterreich-Land Nr. 1/1920“. Citováno 30. dubna 2018.
  14. ^ „Das Ende der Demokratie“ (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  15. ^ "12. února 1934: Österreich stürzt in den Bürgerkrieg" (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  16. ^ „Dokumentace 150 Jahre Landtag NÖ - Broschüre“ (PDF) (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  17. ^ „Demokratischer Neubeginn“ (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.
  18. ^ „Festschrift-Neubau“ (PDF) (v němčině). Citováno 30. dubna 2018.

Další čtení

  • Eminger, Stefan, Langthaler, Ernst, Niederösterreich im 20. Jahrhundert: Politik ISBN  9783205781974