Ladislav Pejačević - Ladislav Pejačević

Ladislav Pejačević
Ladislaus Peyachevich z Virovitica
Zákaz z Chorvatsko-Slavonie
V kanceláři 21. února 1880 - 4. září 1883
Předcházet	Ivan Mažuranić
Uspěl	Hermann Ramberg
Osobní údaje
narozený	(1824-04-05)5. dubna 1824 Sopron, Maďarské království, Rakouská říše
Zemřel	7. dubna 1901(1901-04-07) (ve věku 76) Našice, Okres Virovitica, Rakousko-Uhersko
Národnost	chorvatský
Politická strana	Unionistická strana
Manžel (y)	Gabrijela rozená Döry de Jobaháza, baronka
Děti	Marija Teodor Mario Marko Aleksandar
Matka	Marija rozená Döry de Jobaháza
Otec	Ferdinand Karlo Rajner Pejačević

Počet Ladislav Pejačević z Virovitica (Angličtina: Ladislaus Peyachevich z Virovitice, chorvatský: Ladislav Pejačević Virovitički, maďarský: Pejácsevics László; Sopron, Maďarské království 5. dubna 1824 - Našice, 7. dubna 1901) byl a chorvatský aristokrat a státník, člen Pejačević šlechtická rodina, pozoruhodná a vlivná v Chorvatsko-slavonské království v rámci Rakousko-Uhersko. Byl to on Ban (místokrál) z Chorvatsko mezi lety 1880 a 1883.

Životopis

Ladislav Pejačević byl nejstarším synem Ferdinanda Karla Rajnera /Ferdinand Charles Rainer / (1800–1878), jehož matkou byla monyorókeréki és monoszlói Erdődy Mária Eleonóra grófnő (1769–1840). Jeho manželka byla Marija /Mary/ rozená Döry de Jobaháza. Jeho dědeček Karlo III Ferdinand byl zakladatelem našické větve rodu.

25. listopadu 1852 se oženil s baronkou Gabrijelou /Gabrielle / Döry de Jobaháza a měli tři děti: Marija, Teodor /Theodore / a Mario Marko Aleksandar.

Pejačević vstoupil do politiky jako mladý muž, poté, co se stal posuzovatelem na Chorvatský parlament sídlo v Záhřebu od roku 1844 do roku 1848. Jako velmi vlivný chorvatský politik byl členem parlamentu od Unionistická strana Chorvatska a člen delegace Parlamentu, která podepsala Chorvatsko-maďarská dohoda v roce 1868. V roce 1880 Sabor - chorvatský parlament - zvolil jej za Zákaz Chorvatska a ve funkci zůstal od 21. února 1880 do 4. září 1883.

Jako znovuzačlenění chorvatský a Slovanský Hranice do chorvatsko-slavonské koruny byly vyhlášeny 15. července 1881, Pejačević dostal za úkol ji provést. 1. srpna 1881 převzal správu bývalého Hranice.

24. srpna 1883 odešel po Radě ministrů v Vídeň dospěl k závěru, že dvojjazyčné chorvatsko-maďarské oficiální emblémy v Chorvatsko, instalované maďarskou správou, by měly zůstat a nesměly být odstraněny z oficiálních budov. Dne 4. září 1883 Hermann Ramberg se stal královským komisařem s banskými úřady. Ramberg byl poté následován Károly Khuen-Héderváry, maďarský politický zastánce tvrdé linie, jehož vláda byla poznamenána silným Hungarizace.

Během svého života Ladislav Pejačević hodně investoval do zlepšení a rozšíření obchodních aktivit svých statků a přispěl ke kráse a půvabu svých hradů, paláců a parků, zejména Hrad Našice. Zemřel v Našice 7. dubna 1901 a svůj majetek nechal svému synovi Teodor.

Viz také

• Dům Pejačević
• Zákaz Chorvatska
• Chorvatská šlechta
• Teodor Pejačević

Reference

• Rudolf Horvat, “Najnovije doba hrvatske povijesti", Záhřeb, 1906.
• Neda Engelsfeld: "Povijest hrvatske države i prava: razdoblje od 18. do 20. stoljeća", Pravni fakultet, Záhřeb, 2002. ISBN  953-6714-41-8
• Magyar Életrajzi Lexikon

externí odkazy

• Ladislav Pejačević - člen šlechtického rodu, který vlastnil velké množství hradů
• Ladislav Pejačević - majitel našického panství
• Genealogie a heraldika šlechtického rodu Pejačevićů
• Ladislaus Pejachevich - Banus von Kroatien
• Kip domovine leta 188 *, povídka od Antun Gustav Matoš zobrazující epizodu ze vzpoury, která vedla ke konci Pejačevićovy banality.