Ladislaus Rátót - Ladislaus Rátót - Wikipedia

Ladislaus (I) z příbuzného Rátóta (maďarský: Rátót nembeli (I.) László; zemřel v dubnu 1328) byl maďarský šlechtic a vlastník půdy na přelomu 13. a 14. století, který sloužil jako Zákaz Slavonie v roce 1300. Zpočátku byl členem soudního dvora Václav během éry Interregnum. Vedle svého příbuzenství se připojil Karel I. později. V posledním desetiletí svého života byl zneuctěn. Byl předchůdcem Tari rodina.

Rodina

Ladislaus (také Lack) se narodil v prestižní a vlivné geny (klan) Rátót jako syn Stephen I. („Porc“), který byl silným důvěrníkem královny Elizabeth Kumánská a od roku 1265 zastávala několik kanceláří u jejího soudu.^[1] Je pravděpodobné, že Stephenova jediná známá manželka Aglent Smaragd nebyla matkou Ladislava; byla ještě naživu v roce 1327 a byla Beguine jeptiška v klášteře Sibylla v Budě. Její bratři, Ladislav a Aynard, byli aktivními dvořany již v roce 1350.^[2] Ladislaus měl čtyři známé bratry: nejstaršího, Dominic II byl po celá desetiletí považován za skutečnou hlavu rodiny a mocného barona. Lawrence byl zabit v bitvě u jezera Hód (poblíž dnešní doby) Hódmezővásárhely ) v roce 1282. Kakas zahynul v Bitva o Rozgony v roce 1312. Nejmladším bratrem byl Leustach III. (také „velký“). Poprvé se o něm zmiňují soudobé záznamy až v roce 1338, byl tedy pravděpodobně mnohem mladší než jeho zesnulí bratři a jeho matkou byl možná Aglent Smaragd.^[3]

V roce 1290 Ladislaus přijal neidentifikovanou dceru Nicholase Kacsicse z pobočky Zagyvafői. Měli tři děti; Oliver II, Stephen Tari (první člen šlechtické rodiny Tari) a Anka (Anne), která se provdala za jistého Thepsena z Posegy. Ladislava pravnuk byl Lawrence Tari, slavný rytíř a poutník ve věku Zikmund. Rodina Tari vyhynula v roce 1472.^[4]

Kariéra

Ladislaus byl poprvé zmíněn neautentickou listinou v roce 1283, která vypráví soudní spor a následnou dohodu v rámci příbuznosti po rozdělení jejich majetků. O sedm let později, v roce 1290, podepsal i tento dokument, který uzavřel mír mezi Rátóty a Kacsics klany dovnitř Novohradská župa po sérii střetů a nadvlád, které vyústily v brutální vraždu Leustacha Kacsicsa a devastaci jeho pevností. V souladu se smlouvou přijal Ladislav Rátót sestru zesnulého Leustacha.^[5]

Po boku svého bratra Dominika byl Ladislav považován za věrného stoupence krále Andrew III od jeho korunovace v roce 1290. Ladislav a jeho příbuzenství se zúčastnili shromáždění prelátů, šlechticů, Sasů, Székelyů a Kumánů v r. Škůdce v létě 1298.^[6] Byl stvořen Mistr stevardů kolem února 1291, a držel důstojnost alespoň do července 1294.^[7] Jelikož v nadcházejících desetiletích nejsou známy žádní funkcionáři, je pravděpodobné, že Ladislav působil v této funkci až do roku 1300,^[5] když byl jmenován bánem Slavonie. Pravděpodobně zastával úřad až do smrti Ondřeje III. A zániku dynastie Árpádů v lednu 1301.^[8] Vzhledem k tomu, že svrchovanost nad územím Slavonie byla rozdělena mezi Kőszegis a Babonići, který v posledních letech 13. století vládl jejich oligarchickým provinciím nezávisle na královské moci, neměl Ladislav nad Slavonií žádnou účinnou kontrolu a v této funkci prakticky sloužil pouze u královského dvora, zatímco on nesl titul.^[5] Po dalším rozdělení majetků v rámci příbuzenských společností někdy na konci 13. nebo na počátku 14. století se Ladislaus a jeho pobočka stali jedinými vlastníky Ágasvár (malý hrad Ágas), malé pevnosti v pohoří Mátra, který dříve fungoval jako příbuzenské bydliště.^[9]

Po Andrewově smrti Ladislaus podpořil tvrzení o Václav ve vznikající posloupné válce o maďarský trůn. Byl členem maďarské delegace, která odcestovala do Čechy a nabídl korunu mladému princi.^[10] Jeho otec, český král Václav II setkal se s maďarskými vyslanci v Hodonín počátkem srpna 1301 a přijal jejich nabídku jménem svého syna.^[11] Ladislaus byl v říjnu 1302 označován jako pokladník královského dvora (i když Václav měl pouze snoubenku, Alžběty z Töss, který v té době žil v Rakousku).^[12] V roce 1307 složil Ladislav přísahu věrnosti Karlovi z Anjou spolu se svými bratry a bratranci.^[10] Navštěvoval sněm Rákos 10. října 1307, který potvrdil Charlesův nárok na trůn.^[13] Po boku svých bratrů, Dominica a Kakase, byl přítomen na národním shromáždění dne 27. listopadu 1308 v Pešti, kde byl Charles jednomyslně prohlášen za krále.^[13] Jeho osobu zastupoval Dominic při druhé korunovaci Karla I. dne 15. června 1309.^[14]

Po smrti svého staršího bratra Dominika ve druhé polovině roku 1320 zůstal Ladislav posledním členem své generace v rátótském klanu, kromě jeho mladšího bratra Leustacha III. Od Charlesovy sjednocovací války postupně ztrácel vliv na královském dvoře, kde se objevili zkušení vojáci a vojenští vůdci. Na počátku 20. let 20. století byl Ladislav v konfliktu s jedním z nich, Mikcs Ákos Slavonský zákaz, který úspěšně bojoval proti oligarchům a dalším Charlesovým nepřátelům. Kvůli jejich konfrontaci byl Ladislav, který zastupoval starou elitu proti králově „nové aristokracii“, zneuctěn u královského dvora. Poté byl Ladislav uvězněn a odsouzen k smrti. Svou svobodu vykoupil odkázáním Váchartyán, Kisnémedi (jak V. .. tak v Pest County ) a Selid v Novohradské župě Mikcsovi Ákosovi v roce 1325. Současně nahradil svého zetě Thepsena, který by zdědil část Váchartyána, částkou v Vácrátót. Poté odešel z veřejného života. Sestavil své poslední vůle a závěť v dubnu 1328. Brzy zemřel.^[10]

Reference

Zdroje