Léocadie Hersent-Penquer - Léocadie Hersent-Penquer

Léocadie Hersent-Penquer
Médaillon de Léocadie Salaün-Penquer.jpg
Medailon Léocadie Penquer vytvořil Cyprien Godebski pro Musée des Beaux-Arts v Brestu
narozený
Alexandrine Françoise Éloïse Léocadie Hersent

14. února 1817
Lannilis, Francie
Zemřel19.prosince 1889 (72 let)
Brest
PohřebištěHřbitov svatého Martina, Brest
Národnostfrancouzština
Ostatní jménaLéocadie Salaün-Penquer nebo Mme. Auguste Salaün-Penquer
obsazeníBásník, spisovatel, spoluzakladatel muzea
Manžel (y)Victor Burle (d. 1849), Auguste Salaün-Penquer (1809-1882)
DětiYves (1853-1854), Marie (1854-1933)

Léocadie Hersent-Penquer (1817-1889) byl francouzský básník, spisovatel a spoluzakladatel Musée des Beaux-Arts v Brestu ve Francii.

Hersent-Penquer, někdy známý jako Léocadie Salaün-Penquer nebo Paní Auguste Salaün-Penquer, se narodil 14. února 1817 v zavedené bretonské rodině žijící v Château de Kerouartz poblíž Lannilis v severozápadní Francii, kde je dnes po ní pojmenována ulice. Její otec byl lékař Jacques Hersent a jejím dědečkem z matčiny strany byl prý generál Marc-Antoine Coban (1763-1813), který zemřel před jejím narozením.[1]

Raná léta

V roce 1842 se provdala za poručíka Victora Burleho, ale o sedm let později, v roce 1849, ovdověla ve věku 32 let.[2]

Znovu se provdala dne 15. září 1851, tentokrát za lékaře Auguste Salaün-Penquer (1809-1882) a stala se známá jako Léocadie Hersent-Penquer. Usadili se v jeho rodném městě Brest a měli dvě děti, Yves a Marie, ale dospělosti se dožila jen jejich dcera. Zemřela v roce 1933.[2]

Literární život

Při mnoha příležitostech, zejména v zimních měsících, navštívil Hersent-Penquer mnoho pařížských literárních salonů. Tam se setkala mimo jiné se spisovateli José-Maria de Heredia, Victor Hugo, Alphonse de Lamartine a Charles Leconte de Lisle, z nichž všichni by měli významný vliv na její literární tvorbu. Hugo aktivně podporoval a povzbuzoval její úsilí o psaní. Leconte de Lisle ji představila ostatním básníkům patřícím k Parnassians a ona a její manžel se brzy stali součástí živých literárních kruhů v Paříži.[2]

Jejího prvního románu Zpěv du Foyer, jeden recenzent, Alphose Séché, řekl: „Jeden tam najde, vyjádřený citem a harmonií, myšlenky dívky, mladé ženy a mladé matky. Vedle velké spirituality je v této knize i hluboký pocit přírodní"[3]

Podle Séché, jejího druhého románu, Poetické odhalení, byl přímo ovlivněn Victorem Hugem. Ačkoli Séché shledal jeho tón vážnějším, řekl, že obsahoval větší důraz na myšlenky a méně na city. Při srovnání s její první knihou dospěl k závěru: „jazyk je pružnější a vizuální a inspirace harmonická a brilantní.“[3]

Po návratu do svého rodného města Brest se řídila tradicemi, které se naučila v pařížských salonech, a pořádala doma literární večírky. Tam také četla ze svých nejnovějších děl, stejně jako v Paříži. Spolu se svým manželem Auguste (který sloužil jako starosta Brestu v letech 1871 až 1881),[2] založili muzeum umění (Musée des Beaux-Arts of Brest) v roce 1875 a zajistili mu financování z magistrátu.[2]

Ona i její druhý manžel byli oba jmenováni čestnými členy Brestské akademické společnosti, která Hersent-Penquer vyhlásila za „Muse Brest“.[2][4]

Pozdější roky

Hrob Léocadie Hersent-Penquer a Auguste Salaün-Penquer navrhli Bartholdi.

Poté, co její manžel Auguste zemřel na zápal plic v roce 1882,[2] Hersent-Penquer dal provizi plodnému sochaři Frédéric-Auguste Bartholdi (proslulý svými Socha svobody v New York ) za pomník věnovaný jejímu manželovi a místo, kde by také mohla být pohřbena. Dokončená žulová hrobka byla postavena na hřbitově sv. Martina v Brestu.[2]

Po smrti svého manžela odešla ze společenského života a věnovala se svým dětem a vnoučatům.[2]

Hersent-Penquer zemřela sedm týdnů před 72. narozeninami 19. prosince 1889 v Brestu.[1][5] Její velebení přednesl prezident Akademické společnosti v Brestu, který ji chválil mnoha literárními úspěchy a širokým vlivem a nazýval ji „básnířkou v nejušlechtilejším smyslu slova“.[6]

Vybraná díla

První báseň Hersent-Penquera, jedna o osamělosti, byla napsána ve věku 16 let.[3]

Mnoho jejích básní a her bylo publikováno pod jmény Léocadie Hersent-Penquer nebo Léocadie Salaün-Penquer i když některé práce, například její epická báseň (370 stran dlouhá) Vélléda („který oslavuje Bretaně a křesťanskou myšlenku“)[2][3]) a Le Paradis retrouvéa další, uveďte autora jako „Paní Auguste Penquerová.”[5]

Vyprávění a básně

  • Les chants du foyer. 1862
  • Les révélations poétiques. 1864
  • À offer des arbres du Luxembourg. 1866
  • Vélléda. 1868
  • Le Paradis retrouvé. 1869[7]
  • La payse. 1888
  • Mes nuits. 1891 (zveřejněno posmrtně)

Hry

  • Marcelline. 1870
  • Syndoryx. Le barde de Penmarc'h. 1870
  • L'œillet vstal. 1874

Reference

  1. ^ A b Rousse, Joseph (1895). La poésie bretonne au XIXe siécle: Ouvrage ornè de 23 portréty (francouzsky). P. Lethielleux. str.261.
  2. ^ A b C d E F G h i j „Brest: Léocadie Hersent-Penquer, muse bretonne“. aktuálně (francouzsky). Citováno 2019-12-11.
  3. ^ A b C d „Alphonse Séché, Les Muses françaises“. www.biblisem.net. Citováno 2019-12-10.
  4. ^ Société académique de Brest (1879). Bulletin de la Société académique de Brest: Reconnue d'utilité publique ... (francouzsky). Michiganská univerzita. zobr. A. Kaigre. str. xxxviii.
  5. ^ A b "BnF Catalog général". katalog.bnf.fr (francouzsky). Citováno 2020-03-18.
  6. ^ Société académique de Brest (1890). Bulletin de la Société académique de Brest: Reconnue d'utilité publique --- (août 1880) (francouzsky). Michiganská univerzita. zobr. A. Kaigre. str. 342.
  7. ^ „Le Parnasse contemporain / 1869 / Le Paradis retrouvé - Wikisource“. fr.wikisource.org (francouzsky). Citováno 2019-12-12.

externí odkazy