Kyaw Hein - Kyaw Hein - Wikipedia

Kyaw Hein
ကျော်ဟိန်း
narozený
Kyaw Htay

(1947-07-14)14. července 1947
Zemřel11. července 2020 (2020-07-12) (ve věku 72)
obsazeníHerec
Aktivní roky1968–2008
Manžel (y)Sanda (60. – 70. Léta)
Než Nwe Aye
DětiAno Nyein Čt
Khin Khin Kha
Ne, Winn
Seint Seint Čt
Pann Phyu Hmwe
Poe Tu
Rodiče
  • John Maung Sein (otec)
  • Cho Cho (matka)
PříbuzníDwe (synovec)
OceněníMyanmarská filmová akademie (1979, 1982, 1989, 1994, 2003)
webová stránkahttps://www.athithedi.com

Kyaw Hein (ကျော်ဟိန်း, [tɕɔ̀ héɪɰ̃]; narozený Kyaw Htay, 14. července 1947 - 11. července 2020) byl barmský herec v důchodu, filmový režisér a zpěvák. Je pětinásobným vítězem soutěže Myanmarská filmová akademie. Zahrál si a režíroval stovky filmů a byl považován za jednoho z nejdůležitějších herců barmské kinematografie.[1] V roce 2008 odešel do důchodu a stal se buddhistickým mnichem Theravada,[2] s Jméno Dharma Kittisāra (ကိတ္ တိ သာရ). Zemřel jako mnich 11. července 2020 v australské Canberře.[3]

Časný život

Kyaw Hein se narodil 14. července 1947 na silnici Kyaung Kone ve městě Městečko Sanchaung. Jeho otec byl bývalý okresní policejní šéf jménem John Maung Sein (DYSP ) a jeho matka byla žena v domácnosti jménem Cho Cho. Je čtvrtým dítětem šesti dětí. V raném věku se připojil k gangu Sein Goli.

V roce 1952 byl vyučován na škole ABM od prvního do čtvrtého ročníku. Neuspěl ve zkoušce ve čtvrtém ročníku a během dvou letních prázdnin se musel opakovat. V roce 1956 se přestěhoval do městečka Ahlone. Navštěvoval pátou třídu v Jednotka Karen School poblíž Home Road Station. V roce 1957 se znovu přestěhoval do městečka na polštářovou školu a navštěvoval šestou třídu, sedmou třídu (dvakrát), osmou třídu a neúspěšnou devátou třídu (dvakrát), poté se rozhodl odejít. V roce 1964 se přestěhoval z různých měst a obcí a celkem přešel do 23 různých Yangonské soukromé školy (včetně nočních škol). Později odešel ze školy při 16 různých příležitostech a stal se bezdomovcem. V roce 1965 se přestěhoval do městečka Kamaryut. Úspěšně složil devátou třídu ve škole Daw Thar Htet. V roce 1966, Dagon Township. Daw Nu Nu Khin pomohl Kyawovi Heinovi vstoupit do desáté třídy, ale připojil se k Námořnictvo po pouhých třech měsících na jeho soukromé škole. Jeho identifikační číslo je 12205 a opustil námořnictvo v roce 1967. Vrátil se, aby dokončil desátou třídu, a složil. Později vstoupil do filmového průmyslu.

Kariéra

Kyaw Hein debutoval ve filmu v roce 1968 Hpuza Lanzon ve věku 20, ale stal se široce známý s jeho čtvrtým filmem s názvem Chit Tha-La Mon Tha-La.[4] V roce 1970 jeho manželka Sandrauuuu vstoupila do filmového průmyslu a zahájila svou kariéru jako herečka. Hrál několik rolí, zejména ve filmech jako 1979 A-Ka Ga A-Chit A-Hnit Ga Myitta (အ ကာ က အချစ်၊ အ နှစ် က မေတ္တ), 1982 Mun-Tet Chein Hma Ne Win Thi (မွန်း တ ည့ ် ချိန်တွင် နေဝင် သည်), 1989 Pan Myaing Le Ga U-Yin Hmu (ပန်း မြိုင် လယ် က 2003 2003 2003 မှူ မှူ မှူ မှူ မှူ မှူ ယျာဉ် Ga Mway De La (နေ က မွေးတဲ့ လ). Všechny filmy se zvrácenou zmínkou ho vedly k výhře čtyř Národní ceny herců a jednu Oscara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli ve filmu za celkem pět Oscarů. Čestné uznání jeho filmu 1985 Kyaee Yaung Saungsaw Daung (ကျီး ယောင် ဆောင်သော ဒေါင်).

V roce 1970, čtyři roky vstupující do filmového průmyslu, režíroval svůj první film Sein Shoet Mahote Sein (စိန် သို့မဟုတ် စိမ်). Kyaw Hein byl také hlavním designérem a ručně malované reklamní plakát pod pseudonymem Nay Min Hteik Khaung (နေမင်း ထိပ် ခေါင်). Později byl celostátně chválen za režii filmu 1982 - Mun-Tet Chein Hma Ne Win Thi (မွန်း တ ည့ ် ချိန်တွင် နေဝင် သည်).

Kyaw Hein také napsal mnoho povídek a několik románů. V té době byl nejlépe placeným hercem v televizních reklamách. Také zpíval hudbu a dokonce produkoval i svou vlastní. Poslední film, který režíroval, byl Kyaoe Taan (ကြိုး တန်).

Celkem natočil a hrál ve více než 222 filmech v letech 1967 až 2008 (více než 41 let), 362 videofilmech a napsal čtrnáct písní a šest knih.

Klášterní život

4. listopadu 2008 odešel Kyaw Hein z filmového průmyslu a stal se mnichem theravadou. Než se stal mnichem, cestoval Kyaw Hein po celé Barmě a nazval ji poslední rozloučenou návštěvou Kyaw Hein. Byl vysvěcen na mnicha 11. července 2020 v 9:27 Barmský standardní čas v Canberra. Jako své vlastní jméno získal pseudonym Sayadaw U Kittithara. Mnoho lidí ho kritizovalo za to, že konal kázání v klášterech bez času a zkušeností s učením se buddhismu jako mnich.

V roce 2008 byl Sayadaw U Kittithara jedním z mnichů mecenášů, kteří pomohli vytvořit Bronzový buddhovský obraz znalostí a vědomí na Pagoda Botahtaung v Botataung Township, Yangon Region. Někteří po jeho kontaminaci tento chrám označili jako chrám Kyaw Heina.

Filmografie

  • Hpuza Lanzon (1968)
  • Chit Tha-La Mon Tha-La
  • Kanyar Pyo Nae Zayar Ao (ကညာ ပျို နဲ့ ဇရာအို) (1972)
  • A-Ka Ga A-Chit A-Hnit Ga Myitta (အ ကာ က အချစ်၊ အ နှစ် က မေတ္တ) (1979)
  • Mun-Tet Chein Hma Ne Win Thi (မွန်း တ ည့ ် ချိန်တွင် နေဝင် သည်) (1982)
  • Pan Myaing Le Ga U-Yin Hmu (ပန်း မြိုင် လယ် က ဥ ယျာဉ် မှူ) (1989)
  • Sone Yay (စုန်ရေ) (1990)
  • Wai Lae Mhway Kyway Lae Mhway (ဝေ လည်း မွှေး ကြွေ လည်း မွှေ) (1994)
  • Nay Ga Mway De La (နေ က မွေးတဲ့ လ) (2003)
  • Ashaik (Také známý jako: Taste of Evil)[5]
  • Kyaee Yaung Saungsaw Daung (ကျီး ယောင် ဆောင်သော ဒေါင်) (1985)
  • Sein Shoet Mahote Sein (စိန် သို့မဟုတ် စိမ်)
  • Kyaoe Taan (ကြိုး တန်)

Diskografie

Album

  • Nechte The Tear Birds okouna (မျက်ရည် ငှက်များ နား စေ သတည်း)
  • Pánové, prosím tleskejte (လူကြီးမင်းများ လက်ခုပ်တီး ပါ)
  • Yin Mar Tin Set Mu (2) (ယင်း မာ တင်ဆက်မှု (၂))
  • Self Wind Sailing (တစ်ကိုယ်တော် လေ လွ င့ ် ခြင်း)
  • Písně z jeviště (စင်ပေါ်က သီချင်းများ)
  • Smysluplná osoba (အဓိပ္ပါယ်ရှိသော လူ)
  • Navždy žijící (ထာဝရ ရှင်သန်နေ မယ်)
  • Wi Ra Ra Tha (ဝီရ ရ သ)
  • Nový (အသစ်)
  • Dote Dote Dote Dote (ဒုတ် ဒုတ် ဒုတ် ဒုတ်)
  • Moderní starožitnosti (မော်ဒန် အင်း တစ် ခ်)
  • Smysluplné (အဓိပ္ပါယ်ရှိသော)
  • Listopad - 11 (နိုဝင်ဘာ - ၁၁)
  • Další (Nakonec byla použita jako ústřední melodie ve videu Kyaw Hein.)[6]

Knihy

Život člověka

  • Řekni to za mě (ကျွန်တော့ ် ကိုယ်စား ပြောပေးပါ) (Román) (1975, 2. 1984)
  • Barevné kousky (ရောင်စုံ အပိုင်းအစများ) (Povídky) (2002, 2. 2008)
  • Sate Dar Pya - Dwe's Memorabilia Letter (စိတ် ဓားပြ - ကွယ်လွန်သူ ဒွေး ရဲ့ အမှတ်တရ စာ
  • Mnoho Kyaw Heins (ကျော်ဟိန်း များ) (Čtyřicetiletá historie Kyaw Hein) (16. listopadu 2009)
  • Úřadující kniha (သရုပ်ဆောင် ကျမ်း)
  • Kompletní bílá (လုံးဝ အဖြူ) (Kniha komiksových příběhů) (1. + 2.) (O Kyaw Hein)

Monk Life

  • Ukojit Dar Pya Thay Char Lar ... Tae (စိတ် ဓားပြ သေချာ လား. . . တဲ့)
  • Lekce (သင်ခန်းစာ)
  • Z důvodu se objevila otázka (မေးခွန်း ဖြစ်လာ ရတဲ့ ဖြစ်ကြောင်း ကြောင့်) (Říjen-2009)
  • Pusť pocity, které cítíš (ခံစား နေ တဲ့ စိတ် ကို စွ န့ ် လွှတ် လိုက်ပါ) (Prosinec-2009)

Smrt

Měl mrtvici tři roky před svou smrtí, která vedla k jeho zhoršení jeho zdraví. Sayadaw U Kittithara zemřel 11. července 2020 v 12:55 v Canberra z komplikací po a mrtvice[7] ve věku 73 let. Jeho synovec, Htin Lin (Dwe), zemřeli 11. července 2007, což se shodovalo s datem jejich smrti.[8]

Reference

  1. ^ Birmanie Myanmar. Petit Futé. str. 109. ISBN  978-2-7469-1599-2.
  2. ^ Nilar (28. července 2008). "Život jako mnich pro herce Kyaw Hein". Myanmar Times. Myanmar Consolidated Media Co. Ltd. Archivováno od originál dne 29. dubna 2011. Citováno 2. srpna 2008.
  3. ^ „ဒွေးကွယ်လွန်ခြင်း ၁၃ နှစ် ပြည့် နေ့တွင် မင်းသားကြီး ကျော်ဟိန်း (ဦး ကိတ္ တိ သာရ) သြ စ တြေး လျ နိုင်ငံ၌ ကွယ်လွန်“. Eleven Media Group Co., Ltd. (v barmštině). Citováno 22. července 2020.
  4. ^ Sandah Aung (2. prosince 2002). „Myanmarský král rock and reel“. Myanmar Times. Archivovány od originál dne 28. ledna 2008. Citováno 4. listopadu 2007.
  5. ^ The New York Times - Ashike
  6. ^ „အသိ သတိ - ဦး ကိတ္ တိ သာရ ရဲ့ အတ္ထုပ္ပတ္တိ အကျဉ်း“. www.athithedi.com. Citováno 13. září 2020.
  7. ^ ဦး ပဉ္ ဇင်း ဦး ကိတ္ တိ သာရ (မင်းသားကြီး (ဦး) ကျော်ဟိန်း) ရဲ့ သမီး မ ခင်ခင် ခ နဲ့ ဘီဘီစီ ဆက်သွယ်မေးမြန်းချက် (v barmštině)
  8. ^ „ဒွေးကွယ်လွန်ခြင်း ၁၃ နှစ် ပြည့် နေ့တွင် မင်းသားကြီး ကျော်ဟိန်း (ဦး ကိတ္ တိ သာရ) သြ စ တြေး လျ နိုင်ငံ၌ ကွယ်လွန်“. Eleven Media Group Co., Ltd. (v barmštině). Citováno 13. září 2020.

externí odkazy