Kulap Saipradit - Kulap Saipradit

Kulap Saipradit (Thai: กุหลาบ สาย ประดิษฐ์, pseudonym Siburapha (ศรี บูรพา, také romanized Sriburapha nebo Sri Burapha, 31. března 1905 - 16. června 1974) byl redaktor novin a jeden z nejvýznamnějších Thai romanopisci své doby. Byl hlasitým aktivistou za lidská práva, a proto se dostal do konfliktu s úřady a byl uvězněn na více než čtyři roky. Posledních 16 let svého života strávil v exilu v Číně.

Životopis

Vzdělání a časná kariéra

Narozen v Bangkok, Kulap studoval na Debsirin, škola pro studenty z bohatších rodin. Samotný Kulap nepocházel z bohaté rodiny. Jeho otec zemřel, když byl velmi mladý, a jeho matka, švadlena a sestra, klasická tanečnice, tvrdě pracovaly na financování jeho vzdělání.

V roce 1928 napsal tři romány. Dva z nich, Skutečný muž (Luk Phu Chai) a Válka života (Songkram Chiwit), vystupoval. V roce 1929 shromáždil Kulap své přátele do vydavatelské skupiny známé jako Suphapburut (dále jen „Pánové“). Pod Kulapovým vedením se skupina začala věnovat žurnalistice.

V roce 1934 strávil Kulap na ústupu tři měsíce jako a bhikkhu (Budhistický mnich). Napsal náboženský román, Tváří v tvář hříchu (Phajon Barb). Následující rok se oženil Chanid Priyacharnkun. Později se stala překladatelkou tří z Jane Austen Romány pod pseudonymem "Julie" a pomohly mu překládat Bazén podle W. Somerset Maugham stejně jako Anton Čechov je V exilu a Maxim Gorkij je Matka.

Na začátku roku 1936 byl Kulap donucen rezignovat na svou novinářskou práci. Později téhož roku odešel studovat do Japonska a po svém návratu napsal Džungle života (Pa Nai Chiwit) a jeho romantické mistrovské dílo Za obrazem (Khang Lang Phap). Oba příběhy byly serializovány v roce 1937. Za obrazem byl adaptován jako film dvakrát, v roce 1985 režisérem Plakát Piak a v roce 2001 ředitelem Cherd Songsri.

V roce 1939 začal Kulap znovu psát novinářské články. On a jeho skupina restartovali Suphapburut, který byl dříve uzavřen. V letech 1944 a 1945 byl Kulap zvolen prezidentem Thajské asociace novin. Na konci roku 1947 opustil s manželkou Chanid na dva roky Thajsko a odcestovali do Austrálie, kde studoval politická věda. Po svém návratu zahájil a vydavatelství dům, aby v levné edici publikoval vlastní díla a díla svých přátel. Napsal také několik knih, včetně Dokud se znovu nepotkáme (Chon Kwa Rao Cha Phop Kan Ik).

Uvězněn, vyhnanství

V roce 1951, během druhé premiéry diktátorského polního maršála Plaek Phibunsongkhram, Kulap založil Thajskou nadaci míru. Následující rok protestoval proti Korejská válka. Také požadoval zrušení tisku cenzura. Když šel distribuovat jídlo a přikrývky potřebným dovnitř Je, byl mezi více než stovkou „agitátorů“ zatčených 10. listopadu 1952. Obviněn ze zrady a odsouzen na zhruba 14 let vězení, byl v únoru 1957 propuštěn na oslavu příchodu 25. buddhistického století. Během let ve vězení napsal Kulap první dva svazky nedokončené trilogie Dívat se dopředu (Lae Pai Khang Na).

V roce 1958 vedl Kulap delegaci spisovatelů do Číny. Zatímco se účastnil Afro-asijské konference spisovatelů v Taškent došlo v Thajsku k puči a všichni členové Kulapovy delegace byli po svém návratu zatčeni a uvězněni. Tváří v tvář stejnému osudu se Kulap rozhodl zůstat v Číně, kde vedl život „demokratické osobnosti“ v exilu. Přednášel dál Thajská literatura na Pekingská univerzita. Podílel se také na kulturních aktivitách Afro-asijské fronty solidarity a na thajské službě čínského rozhlasu. Zemřel v Číně na komplikace vyplývající z zánět pohrudnice dne 16. června 1974.

Kulapov syn Surapan se oženil s Wanee, dcerou Pridi Banomyong a Poonsuk Banomyong. Oslava 100. výročí Kulapu, kterou organizuje Thajské sdružení spisovatelů a Thajská národní komise pro UNESCO, se konala v Bangkoku ve dnech 14. až 15. prosince 2005. Kulapova manželka Chanid zemřela 15. června 2010. Následující rok, 28. července, Surapan Saipradit zemřela na rakovinu ve věku 72 let.^[1]

Dědictví

The Cena Sriburapha, každoroční ocenění udělené za vynikající výsledky v oblasti psaní, žurnalistiky a umění, je pojmenováno na jeho počest.

Částečný seznam prací

Reference