Krista Lavíčková - Krista Lavíčková

Krista Lavíčková (15. prosince 1917 - 11. srpna 1944) byl český tajemník, který bojoval proti nacismus s Německý odpor skupina, Evropská unie. Byla zatčena 3. září 1943 a byla souzena spolu se svým otcem, Paul Hatschek, na Volksgerichtshof („Lidový soud“). Druhá manželka jejího otce, Elli Hatschek, byl zatčen se svým otcem, ale byl souzen později. Všichni byli odsouzeni k smrti,[1][2] - tři ze šestnácti členů Evropské unie, kteří byli popraveni Třetí říše.

Životopisné podrobnosti

Lavíčková, rozená Hatschek, se narodila na Moravě Ostrava, Československo.[3] Jako dospělá žila v Praze, kde pracovala jako sekretářka. Byla zapojena do skupiny německého odporu Evropské unie, jejíž členové pocházeli z různých evropských národů.[2] 3. září 1943 byla nacisty zatčena. Zkoušeni s otcem u nacistického „lidového soudu“ byli oba odsouzeni k smrti 27. března 1944. Před popravou byla uvězněna v ženské věznici na Barnimstrasse v Berlíně.[4] Druhá manželka jejího otce, Elli Hatschek, byl zatčen se svým otcem, ale byl souzen samostatně.[5] Rovněž byla odsouzena k trestu smrti a obviněna z napojení na Evropskou unii a Wehrkraftzersetzung, trestný čin, který zahrnoval „podkopávání armády“. Lavíčkův otec byl popraven Fallbeil ("padající sekera") dne 15. května 1944 v Věznice Brandenburg-Görden. Lavíčková byla popravena v Věznice Plötzensee 11. srpna 1944. Včetně Lavíčkové, jejího otce a nevlastní matky, bylo nacisty popraveno šestnáct členů Evropské unie.[6] Záznam o její popravě uvádí: „Odsouzená, která byla klidná a vyrovnaná, byla bez odporu položena na padající sekerový aparát, načež kat provedl střih gilotinou a poté oznámil, že byl vykonán trest. ven za 7 sekund, od vedení [vězně k gilotině] po oznámení o dokončení. “[7] Elli Hatschek byla souzena až v listopadu 1944. 8. prosince 1944 byla stejně jako Lavíčková popravena gilotinou ve věznici Plötzensee.[5]

Lavíčková byla vdaná. Její dopis na rozloučenou, napsaný před popravou, je adresován Ilsinko a Friedlovi.[3][poznámka 1]

Můj drahý Ilsinko a Friedl,

Nyní to přišlo, to, co jsme nikdy nečekali. Když obdržíte můj dopis, už mě nebude bolet. Můj milovaný, jsem rád, že jsem se s tebou včera mohl rozloučit. Vím, že je to pro vás trýznivé, ale musíte přemýšlet o tom, co jste mi řekl. Jen se těšte! Na celý život stačí, když má někdo jinou osobu, pro kterou žije, a oba to máte. Znáš moje poslední přání. Dědictví po otci, které by mělo připadnout mně, patří tobě, Ilsinko. A mým největším tvým požadavkem je, prosím, nenechávej mého nejdražšího Honzu samotného v obtížných hodinách, které na něj čekají, dokud znovu nenajde svůj vnitřní klid. Pokud existuje posmrtný život, pak budu žít pro něj a pro vás oba. V mém horoskopu se píše, že smrt mě najde plně při vědomí a stejně tak to bude i pro mě, až přijde za pár hodin. Můžete mi věřit, jsem naprosto klidný a částečně rád, že veškerý smutek má konec. Pokud teď ještě cítím nějakou úzkost, je to v myšlenkách na tebe. Ale vím, že máš tolik vitality, že se časem z této bolesti vynoříš a já se za tebe budu v poslední hodině modlit, aby to byla tvá poslední a že od nynějška se vše bude obracet k dobru. Znovu uvidím svou mámu, milovanou především, a svého milujícího Otce, a jsem za to velmi rád. Přiložený dopis Honzovi mu prosím dejte osobně - a za okamžik, který uznáte za vhodný. Darujte moji lásku všem, které jsem miloval, zejména Haně, Pepovi a Viktorovi.

Ještě jednou vám děkuji za veškerou vaši lásku, za vaši odvahu a obětavost. V duchu vás objímám naposledy a uzavírám slovy: Errare humanum — post tenebras spero lucem!

Vaše Krista

— Krista Lavíčková, dopis na rozloučenou před popravou

Poznámky pod čarou

  1. ^ Dopis byl napsán na obou stranách linkovaného listu papíru. Ve spodní části prvního jsou tištěné pokyny jejích nacistických únosců: „Používejte pouze řádky! Žádné psaní na okraje!“

Reference

  1. ^ Karl Wilhelm Fricke, Peter Steinbach, Johannes Tuchel (vyd.), Opozice a Widerstand in der DDR Verlag C. H. Beck oHG, Mnichov (2002), str. 244. ISBN  3-406-47619-8 (v němčině)
  2. ^ A b Jochen Staadt, Knižní recenze Frankfurter Allgemeine Zeitung (20. února 2002) str. 8. (Poznámka: Paul Hatschek je nesprávně popisován jako právník; byl to inženýr.) (v němčině)
  3. ^ A b Odstavec v angličtině pod ručně psaným dopisem na rozloučenou Kristy Lavíčkové v němčině Gedenstätte-Plötzensee. Citováno 16. srpna 2011
  4. ^ Seznam vězňů, kteří byli popraveni Archivováno 05.05.2015 na Wayback Machine Citováno 14. srpna 2011 (v němčině)
  5. ^ A b Fotografie (gestapem) a krátká biografie Elli Hatschek Gedenkstätte-Plötzensee. Citováno 14. srpna 2011
  6. ^ Manfred Wilke, „Yad Vashem-Feier zu Ehren von Georg und Anneliese Groscurth, Robert Havemann, Paul Rentsch, Herbert Richter“ (PDF) Svobodná univerzita v Berlíně. Poznámky učiněné na Jad Vashem obřad na počest zakládajících členů Evropská unie. (19. června 2006), s. 2 (v němčině)
  7. ^ „Záznam o popravě Kristy Lavíčkové 11. srpna 1944“ Gedenstätte-Plötzensee. Citováno 17. srpna 2011 (v němčině)