Kozje-Bizeljsko dialekt - Kozje-Bizeljsko dialect

The Kozje-Bizeljsko dialekt (kozjansko-bizeljsko narečje[1]), také známý jako Brežicko-kozjský dialekt (brežiško-kozjansko narečje[2]) nebo Bizeljsko-sotlovský dialekt (bizeljsko-obsoteljsko narečje[3]) je Slovinský dialekt v Štýrská dialektová skupina. Rozkládá se na sever od Sava Řeka v Brežice, od Jurklošter na Podčetrtek na severu, zahrnující osady Kozje a Bizeljsko, a do Sotla Řeka na východě. Je to nejjižnější dialekt ve štýrské dialektové skupině.[4]

Fonologické a morfologické charakteristiky

Kozje-Bizeljsko dialekt má přechodné rysy k Nižší kraňské dialekty jako původně zachovaná polosamohláska s pozičně podmíněným A reflex dlouhé polosamohlásky a zadržení přízvuk hřiště. Bývalý akutní přízvuk je bimoraic, háček je monomoraic a původní kvantitativní rozdíly mezi samohláskami byly do značné míry nahrazeny kvalitativními rozdíly. Vyznačuje se fonematickým vývojem A > ɔ, u > ü, bez přízvuku u, ə, a yat > ia snižování vysokých samohlásek dříve r.[5]

Reference

  1. ^ Smole, Vera. 1998. „Slovenska narečja.“ Enciklopedija Slovenije sv. 12, s. 1–5. Ljubljana: Mladinska knjiga, str. 2.
  2. ^ Toporišič, Jožo. 1992. Enciklopedija slovenskega jezika. Lublaň: Cankarjeva založba, s. 88.
  3. ^ Toporišič, Jožo. 1992. Enciklopedija slovenskega jezika. Ljubljana: Cankarjeva založba, s. 11.
  4. ^ Toporišič, Jožo. 1992. Enciklopedija slovenskega jezika. Lublaň: Cankarjeva založba, s. 11–12.
  5. ^ Toporišič, Jožo. 1992. Enciklopedija slovenskega jezika. Ljubljana: Cankarjeva založba, s. 12.