Koutammakou - Koutammakou - Wikipedia

Koutammakou
Seznam světového dědictví UNESCO
Dům Togo Taberma 02.jpg
Oficiální jménoKoutammakou, země Batammariba
UmístěníKara Region, Jít
KritériaKulturní: (vi), (v)
Odkaz1140
Nápis2004 (28 zasedání )
Plocha50 000 ha (120 000 akrů)
Souřadnice10 ° 4 'severní šířky 1 ° 8 'východní délky / 10,067 ° N 1,133 ° E / 10.067; 1.133Souřadnice: 10 ° 4 'severní šířky 1 ° 8 'východní délky / 10,067 ° N 1,133 ° E / 10.067; 1.133
Koutammakou sídlí v Togo
Koutammakou
Umístění Koutammakou v Togu

Koutammakou, země Batammariba je kulturní krajina označená v roce 2004 jako UNESCO Světové dědictví UNESCO v severní Jít.[1] V této oblasti najdete tradiční bahenní věžové domy, které zůstávají preferovaným stylem bydlení. Tradiční hliněné domy jsou známé jako národní symbol Toga. Mnoho z hliněných domů má dvě patra a některé z nich mají plochou střechu.

V roce 2008 vytvořilo ministerstvo nehmotného kulturního dědictví (ICH) UNESCO pod vedením Riekse Smeetsa za účelem dokončení zápisu tohoto místa do světového dědictví z úmluvy z roku 2003 „Zachování kulturního nehmotného dědictví Batammariba“. Cílem bylo podpořit udržitelnost mezigeneračního přenosu a zachování dovedností a znalostí ve všech podstatných oblastech jejich kultury, jako jsou: výroba každodenních a slavnostních předmětů, tradiční léčivé a užitečné rostliny, konstrukce takyent, tanec, hudba, lukostřelba, orál tradice, podpora cestovního ruchu respektujícího místní tradice, mapování posvátných oblastí, shromažďování údajů o nehmotném kulturním dědictví a vytváření přístupu k němu, nahrávky, filmy a fotografie…. Celkově výuka ditammarí, jazyka Batammariba na základních školách a výchova mládeže k nehmotnému kulturnímu dědictví (distribuce učebnic).

Tento program byl koordinován ministerstvem kultury a ministerstvem primárního vzdělávání v Togu pod vedením ministra Angèle Dola Akofa Aguigah.[2] Dominique Sewane, jejíž základy a její výzkum a publikace o slavnostním životě Batammaribas, hrály při označení důležitou roli.[Citace je zapotřebí ]

Od 19. do 24. října 2018 uspořádala UNESCO nouzovou misi k posouzení škod, které údajně způsobily deště ze srpna 2018 v Koutammakou na stanovišti a na nehmotném dědictví. Zprávu připravili tři mezinárodní odborníci: Ishanlosen Odiaua, Dominique Sewane a Franck Ogou.[3]

Bibliografie

  • Philippe et Marie Huet, Koutammakou: portréty en pays somba, Nord Bénin, Hesse, Saint-Claude-de-Diray, 2012, 155 s. (ISBN  978-2-35706-021-0)
  • Albert-Marie Maurice, Atakora: Otiau, Otammari, Osari, peuples du Nord-Bénin (1950), Académie des Sciences d’Outre-Mer, Paříž, 1986, 481 s. (ISBN  2-900098-11-4)
  • Paul Mercier, tradice, proměna, histoire. Les „Somba“ du Dahomey septentrional, Anthropos, Paříž, 1968, 538 s. (texte remanié d'une thèse)
  • Suzanne Preston-Blier, Anatomy of Architecture - Ontology and metafora v architektonickém výrazu Batammaliba, Cambridge University Press, Cambridge, 1987, 314 s. (ISBN  0-226-05861-1)
  • Dominique Sewane Rapport final en vue de l’inscription du Koutammakou, platí des Batammariba au Togo sur la liste des sites classés du Patrimoine mondial de l’Unesco, décembre 2002, 102 stran
  • Dominique Sewane Koordinace koordinačního programu pro kulturu a kulturu Patrimoine Batammariba du Koutammakou - Première Phase (listopad 2008 - listopad 2009)
  • Dominique Sewane, La nuit des grands morts: l'initiée et l’épouse chez les Tamberma du Togo (préface de Jean Malaurie), Economica, Paříž, 2002, 272 s. + pl. (ISBN  2-7178-4484-8) (texte remanié d'une thèse)
  • Dominique Sewane, Le souffle du mort: La tragédie de la Mort chez les Batãmmariba du Togo, Bénin, Plon, «Collection Terre humaine», 2007, 849 s. + pl., 2020, kolekce Terre Humaine, Plon (ISBN  978-2-266-17579-1) (cena Robert Cornevin)
  • Dominique Sewane, Les Batãmmariba, le peuple voyant: carnets d’une ethnologue, Éditions de La Martinière, Paříž, 192 s. (ISBN  2-7324-3209-1)
  • Dominique Sewane, «Rites et pensée des Batammariba» pour les écoles primaires du Togo, Ministère des Enseignements Primaire Secondaire et de l'Alphabétisation duTogo, Patrimoine Culturel Immatériel de l'UNESCO, éditions Haho, Lomé (Togo), Éditions Ha, 2009 (v Programu sauvegarde du Patrimoine immatériel des Batammariba - UNESCO-Japonsko)
  • Dominique Sewane, Bantéé N’Koué, Bakoukalébé Kpakou, Koutammakou - Lieux sacrés, Préface de Jean Malaurie, edice Hesse, 2018, (ISBN  978-2-35706-041-8)
  • Jean Pierre Vallat (dir.), Le Togo: lieux de mémoire et sites de conscience, L’Harmattan, Paříž, 2013, 204 s. + pl. (ISBN  978-2-336-29117-8)

Reference

  1. ^ Dominique Sewane, „Ceux qui malaxent la peau fine de la terre“. Les Batammariba. Anthropologie de l'habiter40. zasedání dědictví UNESCO - Istanbul: ETICKÉ HODNOTY KOUTAMMAKOU, Courrier des Afriques
  2. ^ N’Dah, Didier (2014), Smith, Claire (ed.), „Aguigah, Angèle Dola“, Encyclopedia of Global Archaeology, New York, NY: Springer New York, s. 119–121, doi:10.1007/978-1-4419-0465-2_2361, ISBN  978-1-4419-0426-3, vyvoláno 2020-07-09
  3. ^ UNESCO. „Rapport de la mission d'urgence WHC au Koutammakou, le pays des Batammariba (Togo), 19. – 24.“ Citováno 22. července 2020.

externí odkazy