Konstantin Bestuzhev-Ryumin - Konstantin Bestuzhev-Ryumin

tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v Rusku. (Březen 2020) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu. Strojový překlad jako DeepL nebo Google Překladač je užitečným výchozím bodem pro překlady, ale překladatelé musí podle potřeby revidovat chyby a potvrdit, že překlad je přesný, spíše než jednoduše kopírovat strojově přeložený text do anglické Wikipedie. Nepřekládejte text, který se jeví jako nespolehlivý nebo nekvalitní. Pokud je to možné, ověřte text pomocí odkazů uvedených v cizojazyčném článku. Vy musí poskytnout přisuzování autorských práv v upravit souhrn doprovázející váš překlad poskytnutím mezijazykový odkaz ke zdroji vašeho překladu. Souhrn úprav atribuce modelu Obsah této úpravy je přeložen z existujícího článku ruské Wikipedie na [[: ru:]]; viz jeho historii pro atribuci. Měli byste také přidat šablonu {{Přeložená stránka}} do diskusní stránka. Další pokyny najdete v části Wikipedia: Překlad.

Konstantin Bestuzhev-Ryumin
narozený	(1829-05-14)14. května 1829
Zemřel	14. ledna 1897(1897-01-14) (ve věku 67)
Vzdělání	Akademik
Alma mater	Imperial Moscow University (1851)
Vědecká kariéra
Pole	Dějiny
Instituce	Petrohradská císařská univerzita

Konstantin Nikolajevič Bestuzhev-Ryumin (Константин Николаевич Бестужев-Рюмин; 1829 v Kudryoshki, Guvernorát Nižnij Novgorod - 1897) byl jedním z nejpopulárnějších ruština historici 19. století. Uskutečnil židli v ruských dějinách u University of St. Petersburg (1864–1885) a byl zvolen do Petersburg Academy of Sciences v roce 1890. V roce 1878 založil a své jméno pojmenoval Kurzy Bestuzhev, „největší a nejvýznamnější ženská vysokoškolská instituce v Rusku“.^[1]

Bestuzhev se narodil v jedné z nejstarších ruských rodin; Michail Bestuzhev-Ryumin byl jeho strýc. Začínal jako novinář a pomáhal Andrey Krayevsky editovat literární časopis Otechestvennye Zapiski kde publikoval řadu recenzí historických a etnografických děl. Přitahovalo ho umírněné křídlo Slovanofil pohyb a vítán Nikolai Danilevsky teorie. Mezi jeho žáky patří Alexander III Ruska, několik velkovévodů z Romanovova rodina a historik Sergej Platonov.

Mezi Bestuzhevova díla patří soubor populárních knih o ruské historii, několik monografií o středověku paleografie a dva svazky Ruská historie. Druhá práce je považována za jeho magnum opus. Bestuzhev byl známý tím, že pečlivě upřesňoval názory ostatních historiků, zatímco odmítal své vlastní názory.

Citace

Zdroje

• Киреева Р. А. Бестужев-Рюмин и историческая наука второй половины XIX века. М., 1990.
• Киреева Р.А. Бестужев-Рюмин К. Н. // Историки России: Биографии / Под ред. А.А. Чернобаева. М., 2001.
• Малинов А. В. К. Н. Бестужев-Рюмин: Очерк теоретико-исторических и философских взглядов. СПб., 2005.
• Imperial Moscow University: 1755-1917: encyklopedický slovník. Moskva: Ruská politická encyklopedie (ROSSPEN). A. Andreev, D. Tsygankov. 2010. str. 66–67. ISBN  978-5-8243-1429-8.