Klaus Mainzer - Klaus Mainzer - Wikipedia

Tento článek je o německém učenci. Pro hráče ragby Klause Mainzera viz Klaus Mainzer (hráč rugby).
Klaus Mainzer
KlausMainzer.jpg
Mainzer v roce 2018
narozený1946
NárodnostNěmec
VzděláváníLandrat-Lucas-Gymnasium
obsazeníFilozof a vědec

Klaus Mainzer (narozen 1947) je německý filozof a vědec. Mainzer je prezidentem Evropská akademie věd a umění. Je autorem široce přeložené, citované a recenzované knihy Myšlení ve složitosti.[1]

Akademická kariéra

Mainzer vystudoval Landrat-Lucas-Gymnasium v Opladen a studoval matematiku, fyziku a filozofii. V roce 1973 získal doktorát z filozofie a základů matematiky („Matematický konstruktivismus“). V roce 1979 dostal Mainzer habilitace ve filozofii s prací na téma "Prostor, geometrie a kontinuum" na University of Münster. V roce 1980 získal grant Heisenberg. Byl profesorem základní teorie a historie exaktních věd na Univerzita v Kostnici od roku 1981 do roku 1988. Byl to Prorektor univerzity v Kostnici v letech 1985 až 1988.

V letech 1988 až 2008 byl Klaus Mainzer profesorem filozofie vědy a ředitelem Institutu pro filozofii. Od roku 1998 je zakládajícím ředitelem Interdisciplinárního institutu pro informatiku na VŠE University of Augsburg. V letech 2008 až 2016 působil na katedře filozofie a filozofie vědy Technická univerzita v Mnichově (TUM). Mainzer byl jmenován ředitelem Carl von Linde Akademie.[2] V letech 2012 až 2016 byl zakládajícím ředitelem Mnichovského centra pro technologii ve společnosti (MCTS) na Technické univerzitě v Mnichově (TUM). Od roku 2016 je Mainzer „TUM Emeritus of Excellence“.[3] Od roku 2019 je Mainzer profesorem na Fakultě matematiky a přírodních věd a Tübingen Center for Advanced Studies (TüCAS) na Eberhard Karls University v Tübingenu.

Byl členem poradního výboru TUM Institute for Advanced Study (IAS) (2009-2016), hlavní řešitel (PI) TUM Cluster of Excellence Cognition v technických systémech (CoTeSys) (2009-2014) a členem redakční rady International Journal of Bifurcation and Chaos in Applied Sciences and Engineering (2005-2015). Je členem Výzkumného centra pro vzdělávání a informace (Pekingská univerzita ), Academia Europaea (Londýn) Evropská akademie věd a umění (Salzburg) a tam děkan třídy pro přírodní vědy 2018-2019, člen Německá akademie vědy a techniky (acatech),[4] tam mluvčí pracovního projektu „Odpovědnost“ 2018–2019 a od roku 2018 mluvčí pracovní skupiny „Základní otázky“.[5] Mainzer byl členem správní rady Nadace Daimler and Benz Foundation (Ladenburg) (1998–2008) a místopředsedou správní rady Udo Keller Foundation Forum Humanum (Hamburk) od roku 2014,

Přednášel jako host nebo navštěvoval profesorské pobyty v Brazílie, Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea, USA a Rusko. Byl hostujícím vědcem v Eulerově mezinárodním matematickém institutu (Petrohrad ), Hausdorffův výzkumný ústav pro matematiku (Bonn ) a Leibnizovo centrum pro informatiku na Schloss Dagstuhl.

Klaus Mainzer původně publikoval koncept čísla, základy geometrie, prostor, čas, symetrie a kvantová mechanika. Stal se známým jako základní teoretik složité systémy a umělá inteligence (AI), který zvažuje jejich sociální důsledky ve věku digitalizace. Byl prvním, kdo zkoumal matematické modely složitých systémů (např. Buněčných automatů a neuronových sítí), které se organizují v přírodě - od molekulárních a buněčných systémů po organismy a mozky. S Leon O. Chua z University of California, Berkeley, poukázal na to, že nelinearita a nestabilita nestačí k vysvětlení nových struktur (vznik). Předpokladem je princip místní činnosti, který matematicky vysvětluje vznik složitých struktur na internetu okraj chaosu.

V základním matematickém výzkumu začal studovat konstruktivní matematika na pozadí Kant filozofie. Na základě stupňů předvídatelnost a konstruktivitu zkoumal, do jaké míry lze omezit matematické důkazy - a tedy i lidské myšlení algoritmy a počítače. Výpočet světa vede opět ke složitým systémům a otázce, do jaké míry je lze digitalizovat (např. Jako kvantové informační systémy).

V technické vědy „Mainzer prosazuje zvýšený základní výzkum verifikačních programů k překonání slepých úhlů statistických algoritmů učení (strojové učení ) v AI. Složité systémy v Internet věcí (např., Inteligentní mobilita, Průmysl 4.0 ) vést k datové explozi (Velká data ), což nastoluje otázky bezpečnosti a odpovědnosti. Kromě ověření programu požaduje Mainzer technologický design, který od počátku zohledňuje při inovaci sociální, ekologické, etické a právní aspekty. V globální konkurenci světových systémů požaduje, aby evropský inovační prostor přemýšlel o svém odkazu v oblasti lidských práv jednotlivců a dále rozvíjel umělou inteligenci jako systém služeb.

V listopadu 2020 Evropská akademie věd a umění zvolila Mainzera novým prezidentem.[6] Uspěl Felix Unger, který sloužil jako prezident tři desetiletí.

Publikace

    • Geschichte der Geometrie. BI. Wissenschaftsverlag, 1980, ISBN  3-411-01575-6.
    • Grundlagenprobleme in der Geschichte der exakten Wissenschaften. Universitätsverlag Konstanz, 1981, ISBN  3-87940-202-7.
    • Symmetrien der Natur. de Gruyter, 1988. (1996, ISBN  3-11-011507-7), Englische Übersetzung 1996, ISBN  3-11-012990-6.
    • Myšlení ve složitosti. Springer, 1994, 5. vydání 2007, ISBN  978-3-540-72227-4, japanische Übersetzung der 1. Auflage 1997, ISBN  4-431-70734-4, chinesische Übersetzung der 2. Auflage 1999, ISBN  7-80109-329-1 und der 4. erweiterten Auflage 2012, polnische Übersetzung der 4. Auflage 2007, ISBN  978-83-227-2707-2, russische Übersetzung der 4. Auflage 2008, ISBN  978-5-397-00002-4)
    • Počítač - neue Flügel des Geistes? de Gruyter, 1994. (2. vydání 1995, ISBN  3-11-014808-0)
    • Zeit - von der Urzeit zur Computerzeit. C.H. Beck, 1995. (5. Auflage 2005, ISBN  3-406-44911-5„Englische Übersetzung der 4. Auflage unter dem Titel„ The Little Book of Time “2002, ISBN  1-4757-4332-7, koreanische Übersetzung der 4. Auflage 2005, ISBN  89-7527-460-8)
    • Materie - von der Urmaterie zum Leben. C.H. Beck, 1996, ISBN  3-406-40334-4. (chinesische Übersetzung 2001, ISBN  7-5357-3197-X)
    • Gehirn, Computer, Komplexität. Springer, 1997, ISBN  3-540-61598-9.
    • Computernetze und virtuelle Realität. Springer, 1999, ISBN  3-540-65465-8.
    • Hawking. Herder, 2000, ISBN  3-926642-29-7.
    • KI - Künstliche Intelligenz. Inteligentní systém Grundlagen Systeme. Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 2003, ISBN  3-89678-454-4.
    • Computerphilosophie - zur Einführung. Junius Verlag, 2003, ISBN  3-88506-383-2.
    • Symetrie a složitost - duch a krása nelineární vědy. World Scientific Singapore, 2005, ISBN  981-256-192-7.
    • Der kreative Zufall - wie das Neue in die Welt kommt. C.H. Beck, 2007, ISBN  978-3-406-55428-5.
    • Komplexität. UTB, 2008, ISBN  978-3-8252-3012-8.
    • Leben als Maschine? Von der Systembiologie zu Robotik und Künstlichen Intelligenz. Mentis Verlag, 2010, ISBN  978-3-89785-714-8.
    • Die Berechnung der Welt - von der Weltformel zu Big Data. C.H. Beck, 2014, ISBN  978-3-406-66130-3.
    • Künstliche Intelligenz: Wann übernehmen die Maschinen? Springer, 2016, ISBN  978-3-662-48452-4. (2., erweiterte Auflage 2019, ISBN  978-3-662-58045-5)
    • Informace: Algorithmus-Wahrscheinlichkeit-Komplexität-Quantenmechanik-Leben-Gehirn-Gesellschaft. Berlin University Press, 2016, ISBN  978-3-7374-1322-0.
    • Digitální a skutečný svět. Výpočtové základy matematiky, vědy, technologie a filozofie. World Scientific Singapore, 2018.
    • Wie berechenbar ist unsere Welt? Herausforderungen für Mathematik, Informatik und Philosophie im Zeitalter der Digitalisierung. (= Základní informace). Springer, 2018, ISBN  978-3-658-21297-1.
    • Stephen W. Hawking - Kosmologie und Aufklärung. In: Torsten Nieland (Hrsg.): Erscheinung und Vernunft - Wirklichkeitszugänge der Aufklärung. Frank & Timme, Berlín 2018, ISBN  978-3-7329-0520-1.

Klaus Mainzer je (spolu) editorem nebo (spoluautorem) následujících publikací:

    • Zahlen. Grundwissen Mathematik. 1. Auflage. Springer, 1983. (3. Auflage 1991, ISBN  3-540-97497-0, englische Übersetzung der 3. Auflage 1991, ISBN  0-387-97497-0, japonská Übersetzung 1991, ISBN  4-431-70602-X, französische Übersetzung 1999, ISBN  2-7117-8901-2)
    • Philosophie und Physik der Raum-Zeit. BI. Wissenschaftsverlag 1988. (2., durchges. Auflage 1994, ISBN  3-411-17072-7)
    • Vom Anfang der Welt: Wissenschaft, Philosophie, Religion, Mythos. C.H. Beck 1989. (2. Auflage 1990, ISBN  3-406-33925-5)
    • Wieviele Leben klobouk Schrödingers Katze? Zur Physik und Philosophie der Quantenmechanik. BI. Wissenschaftsverlag 1990. (Nachdruck: Spektrum Akademischer Verlag, 1996, ISBN  3-411-14281-2)
    • Die Frage nach dem Leben. Piper, 1990, ISBN  3-492-11119-X.
    • Natur- und Geisteswissenschaften. Springer, 1990, ISBN  3-540-52377-4.
    • Ökonomie und Ökologie unter besonderer Berücksichtigung der Alpenregion / Economie et Ecologie dans le Contexte de l’Arc Alpin. Haupt Verlag, 1993, ISBN  3-258-04692-1.
    • Quanten, Chaos und Dämonen. Erkenntnistheoretische Aspekte der modernen Physik. BI. Wissenschaftsverlag, 1994, ISBN  3-411-16301-1.
    • Od jednoduchosti ke složitosti II. Informace, interakce, vznik. Vieweg, 1998, ISBN  3-528-06757-8.
    • Komplexe Systeme und Nichtlineare Dynamik in Natur und Gesellschaft. Komplexitätsforschung in Deutschland auf dem Weg ins nächste Jahrhundert. Springer, 1999, ISBN  3-540-65329-5.
    • Vesmír jako Automat. Od jednoduchosti a symetrie po složitost. Springer, 2010, ISBN  978-3-642-23476-7.
    • Princip místní aktivity. Příčina složitosti a rozbití symetrie. Imperial College Press, 2013, ISBN  978-1-908977-09-0.
    • Důkaz a výpočet. Digitalizace v matematice, informatice a filozofii. World Scientific Singapore, 2018, ISBN  978-981-3270-93-0.

externí odkazy

Reference

  1. ^ Mainzer, Klaus (2007). Myšlení ve složitosti: Výpočetní dynamika hmoty, mysli a lidstva (5 ed.). Berlin Heidelberg: Springer-Verlag. ISBN  978-3-540-72227-4.
  2. ^ „TUM - Linde-Akademie bekommt neuen Chef“. portál.mytum.de (v němčině). Citováno 2020-09-13.
  3. ^ „Klaus Mainzer - TUM Emeriti of Excellence“. www.emeriti-of-excellence.tum.de. Citováno 2020-09-13.
  4. ^ „Klaus Mainzer Technische Universität München“. acatech (v němčině). Citováno 2020-09-13.
  5. ^ „TUM Emeriti of Excellence“.
  6. ^ "Novinky | Evropská akademie věd a umění". www.euro-acad.eu. Citováno 2020-12-06.