Kiril Kutlik - Kiril Kutlik

Kiril Kutlik (také hláskováno Cyril Kutlik; Křížlice, Habsburská říše, 29. března 1869 - Bělehrad, Srbsko, 4. dubna 1900) byl a Slovák malíř, pedagog, ilustrátor a zakladatel srbština Škola kreslení a malování, jedna z prvních moderních malířských škol v Bělehradě (1895). Obhájce historismus ve výtvarném umění je známý především svými srbskými folklife motivy ze žánru, portrétu, sakrálních a historických obrazů a ilustračních lidových kalendářů.

Životopis

Kiril Kutlik se narodil 29. března 1869 v Križlicích v Českých Budějovicích Česká republika, pak část Habsburská říše.

Původ a rodina

Jeho otec, Bogdan Kutlik (1838-1925), evangelický kněz [1]a redaktor českých a slovenských periodik, je rodák z Stara Pazova, kde dříve žil jeho dědeček Jan Kutlik, který pracoval jako kněz a učitel. [2]Strýc Felix Kutlik (1843-1890), kněz, učitel a spisovatel, pracoval v Bački Petrovac, Silbas, a Kulpine.

Matka Ana, rozená Kratohvilova (česky. Anna Kratochvílová), pocházela z města Proscejov (česky. Prostějov ) v České republice.[2]Narodil se jako třetí ze třinácti dětí v rodině, z nichž jen pět žilo déle než deset let.[2]

Vyučování

V místě svého narození dokončil základní školu a střední školu v Liberci Hradec Králové. Jako dítě projevoval zálibu v malování a projevoval menší zájem o školní materiály. V patnácti letech vytvořil kopie obrazů a ilustrací v olejových barvách. [2]

V roce 1885 odešel do Akademie výtvarných umění v Praha. Studium dokončil v roce 1891 a ukázal se jako student se záviděníhodnými úspěchy. Jeho závěrečnou prací na akademii byla „Poslední chvíle Husovy svobody“, která byla vystavena na jubilejní středomořské výstavě v Praze (1891). [3]

Po studiích, jeden rok (1891-1983), navštěvoval přednášky na katedře historického malířství u profesora August Eisenmenger na Akademie výtvarných umění v Vídeň, a poté pracoval jako nezávislý umělec.

Práce

Další dva roky strávil ve městě Arco Varignane a přestěhoval se do Tyrolsko na doporučení lékaře poté, co se mu vrátily příznaky tuberkulóza, ze kterého během studií onemocněl.[4]V Tyrolsku, kde pobýval (1893-1895),[3] namaloval asi čtyřicet děl, včetně své nejkrásnější historické skladby „První oběť smrti“ nebo „Smrt Avely.

Během studií v Praha v roce 1887 byl v Bělehradě během obřadu pořádaného na počest Vuk Karadžić V té době viděl, že Bělehrad nemá soukromou uměleckou školu, a proto se rozhodl ji založit. V červenci 1895 znovu přišel do Bělehradu a v září téhož roku otevřel Srbská škola kreslení a malby, nacházející se v sousedství Kosančićev venac (Kosančić věnec), od Kalemegdan na Brankovog mosta (Brankův most). Po pokusu o Stevan Todorović před třiceti lety se Kutlik stal zakladatelem první soukromé malířské školy v Bělehradě, která se stala základním kamenem výtvarné výchovy v Srbsku.[5]Škola měla třídy pro studenty na plný i částečný úvazek, pro řemeslníky a pro ženy (od roku 1897). Studenti byli zapsáni do školy bez ohledu na národnost nebo náboženství.[1]Zpočátku absolvoval pouze praktické kurzy a později byla zavedena teoretická výuka.[6]

Nějakou dobu se také konaly kurzy francouzštiny a němčiny. Škola měla vlastní knihovnu a reprodukce obrazů, reliéfů a sádrových modelů. Pravidelně publikoval výroční zprávy a organizoval výstavy svých studentů s některými ze svých prací.[3]

Jeho nejpozoruhodnějším studentem byl srbský malíř Nadežda Petrović,[7] ačkoli měl další srbské umělce stejně talentované v jejich vlastním konkrétním žánru, jako např Milan Milovanović, Kosta Miličević, Borivoje Stevanović, válečný malíř Dragomir Glišić, Djordje Mihailović, Ljubomir Ivanović, Branko Popović, Natalija Cvetković, Anđelia Lazarević a Rafailo Momčilović.[3]

V létě roku 1899 se oženil s Miladem Nekvasilovem (česky Milada Nekvasilová), dcerou českého inženýra Františka Nekvasilova. Oba věřili v jeho uzdravení. Vydali se na svatební cestu do Rakouska-Uherska. Dorazili také navštívit Kirilliny rodiče, kteří se mezitím přestěhovali do Dehtare, Slovensko.

O devět měsíců později však Cyril nemoc překonal. Zemřel 4. dubna 1900 a byl pohřben v Bělehradský nový hřbitov,[8]v rodinné hrobce Nekvasila. [9]

Jeho obrazy byly posmrtně vystaveny v Paříži v Paříži Expozice Universelle v roce 1900.

Dědictví

Kiril Kutlik je součástí Early Modernista Pohyb v Srbsku spolu s Anton Ažbe, Beta Vukanović, Nadežda Petrović, Mihailo Valtrović, Milan Milovanović, Kosta Miličević, Borivoje Stevanović a Ljubomir Ivanović.[10]

Viz také

Reference

  1. ^ A b Ћијескић 2016.
  2. ^ A b C d Па 2005трнакова 2005, s. 136.
  3. ^ A b C d Паштрнакова 2011, str. 457.
  4. ^ Па 2005трнакова 2005, s. 142.
  5. ^ Milojković-Djurić, Jelena (1. ledna 1988). Tradice a avantgarda: Literatura a umění v srbské kultuře, 1900-1918. Východoevropské monografie, Boulder. ISBN  9780880331319 - prostřednictvím Knih Google.
  6. ^ Па 2005трнакова 2005, s. 143.
  7. ^ Miljković, Ljubica (15. dubna 2000). „Navzdory bombardování“. Národní muzej - prostřednictvím Knih Google.
  8. ^ Па 2005трнакова 2005, s. 149.
  9. ^ Па 2005трнакова 2005, s. 150.
  10. ^ Jovanov, Jasna M. „Kiril Kutlik i počeci moderne umetnosti u Srbiji / Cyril Kutlík and Early Modernism in Serbia“ - přes www.academia.edu. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)